Otevřít hlavní menu

Historie divadlaEditovat

Divadlo založil v roce 1925 založil komik Vlasta Burian, který je řídil až do 1. září 1944, kdy byla divadla zavřena nacisty.

Divadlo působilo nejdříve (19251928) v sále hotelu Adria v Praze na Václavském náměstí 784/26. Dramaturgicky i inscenačně navázalo na divadlo Rokoko, kde byl V. Burian ředitelem od 1. ledna 1923 [1]. Zahájilo svoji činnost dne 1. září 1925 večerem drobných frašek.

V létě 1928 se divadlo přestěhovalo do smíchovského Švandova divadla a v prosinci roku 1930 do nového paláce Báňské a hutní společnosti v Lazarské ulici 7 (později zde sídlilo Divadlo Komedie).

Poslední nastudovanou inscenací před uzavřením divadel byla v sezóně 1943/1944 Když kocour není doma, která měla přes 350 repríz. [2] Posledním představením pak byla dne 2. července 1944 hra Ducháček to zařídí. [3]Sezonu 1944/1945 již divadlo nezahájilo.

Vlasta Burian byl zatčen 24. května 1945 pro údajnou kolaboraci s Němci; v tentýž den bylo jeho divadlo obsazeno závodní stráží a přejmenováno na Divadlo kolektivní tvorby. Uměleckým šéfem se stal Zdeněk Podlipný. [4] Divadlo kolektivní tvorby pak zaniklo na konci sezony 1945/1946. [5]

Soubor divadlaEditovat

V divadle pracovalo mnoho známých a zkušených herců, například: Jaroslav Marvan, Čeněk Šlégl, Karel Postranecký, Helena Bušová, Věra Ferbasová, Xena Longenová, Ella Nollová, Marie Rosůlková, Milada Smolíková, Jindřich Plachta, Theodor Pištěk [6], Eman Fiala (působil nejen jako herec ale i skladatel a kapelník) [7], Karel Noll nebo Václav Trégl. Jako herec zde působil také Martin Frič. [8]

Příležitostně zde vystupovaly např. Lída Baarová, Jarmila Švabíková, Andula Sedláčková, Meda Valentová a Blanka Waleská. [9]

Repertoár, výběrEditovat

  • 1925 E. E. Kisch: Pasák holek
  • 1925 E. A. Longen: Konopišťské růže
  • 1925 E. A. Longen: Kasta pro sebe
  • 1925 Luigi Pirandello: Člověk, zvíře, ctnost
  • 1926 Ignát Hermann, R. Pohorská: U snědeného krámu
  • 1926 E. A. Longen: Už mou milou
  • 1926 E. A. Longen: Za pět minut dvanáct
  • 1926 F. F. Šamberk: Blázinec v prvním poschodí
  • 1926 T. Brandon: Charleyova teta
  • 1926 G. Raupach: Mlynář a jeho dítě
  • 1927 E. A. Longen: Osudy trůnu Habsburského
  • 1927 W. S. Maugham: Viktorie
  • 1927 E. A. Longen: Stavědlo SZ
  • 1928 E. A. Longen: Princ Schanzenberg u pumpy
  • 1928 Josef Štolba: Mořská panna
  • 1928 Arnold Bach: To neznáte Hadimršku (režie Jan Sviták)
  • 1929 E. A. Longen: C. a k. polní maršálek
  • 1929 E. A. Longen: Už mě vezou
  • 1930 F. Arnold, A. Bach: Hulla di Bulla
  • 1931 I. Špelec: Jeho poslední čundr
  • 1931 E. A. Longen: Hajný v lese usnul
  • 1932 F. Arnold: Veřejné pohoršení
  • 1932 V. K. Klicpera: Hadrián z Římsů (režie E. A. Longen)
  • 1933 André Mouézy-Éon, Nicolas Nancey : Přednosta stanice (režie Julius Lébl)
  • 1933 V. Lichtenberg: Komu bůh dá úřad
  • 1934 Pavel Schurek: Ulice zpívá (režie Julius Lébl)
  • 1935 M. Kareš: Ryba a host třetí den
  • 1936 Jiří Verner: U pokladny stál (režie Julius Lébl)
  • 1937 D. R. Zoubek: Případ revizora Kožulína
  • 1938 Emil Synek: Navoněná primadona (režie Julius Lébl)
  • 1939 B. Nušič: Za peníze všechno
  • 1939 E. A. Longen: Děkuji, bylo to krásné
  • 1940 F. F. Šamberk: Palackého třída 27
  • 1940 Jindřich Hořejší, Julius Lébl: Provdám svou ženu
  • 1941 F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání
  • 1942 Anton Hamik: Prodaný dědeček (režie Julius Lébl)
  • 1943 R. Neuner: Když kocour není doma (podle E. Kästnera: Tři muži ve sněhu)

Některé Burianovy filmy byly natočeny na náměty divadelních her, které se v tomto divadle hrály. Ve filmech účinkoval takřka celý Burianův divadelní soubor. Úspěch Divadla Vlasty Buriana je porovnatelný s Osvobozeným divadlem Voskovce a Wericha.

CitátEditovat

Divadlo Vlasty Buriana bylo spolu s Osvobozeným divadlem nejoblíbenějším a nejpopulárnějším pražským veseloherním divadlem. Už jsem řekl, že se Divadlo Vlasty Buriana obešlo bez jakýchkoliv subvencí a stejně tomu bylo i s Osvobozeným divadlem. Vyprodaná hlediště plnila pokladny, ale přece jen tu byl jeden velmi markantní rozdíl, třebaže Burian stejně jako Voskovec s Werichem poznamenali nenapodobitelným a neopakovatelným kumštem činnost svých divadel. Rozdíl spočíval v tom, že jsme si u nás dělali legraci z drobných lidských hloupostí, zatímco Voskovec a Werich si dali laťku daleko výše.
— Jaroslav Marvan[10]

OsobnostiEditovat

Významní režiséři divadlaEditovat

Významní dramaturgovéEditovat

Významní autoři herEditovat

  • Vlasta Burian
  • Emil Artur Longen
  • Edvard Bach
  • F. R. Arnold

Výtvarníci scényEditovat

  • Vojtěch Tittelbach
  • Josef Lada
  • Emil Artur Longen
  • A. V. Hrstka

Další osobnostiEditovat

  • Antonín Král, tajemník divadla
  • Josef Roja, hospodářský správce
  • Julius Lébl, inspiciant
  • Eman Fiala, autor hudby a dirigent
  • Dalibor Pták, dirigent

Časopisy vydávané divadlemEditovat

Divadlo Vlasty Buriana vydávalo během svého působení vlastní časopisy, jejich autory byli zejména novináři Karel Konrád a Karel Kučera (pouze v sezóně 1931/1932) [11].

  • 1931/1932 Burianovo jeviště
  • 1932/1933 Program Divadla Vlasty Buriana
  • 1933/1934 Ozvěny Vlasty Buriana
  • 1934–1936 Přestávka Burianova divadla
  • 1936–1941 Přestávka Divadla Vlasty Buriana
  • Divadlo Vlasty Buriana

Související článkyEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 151, ISBN 80-7008-107-4
  2. Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 153, ISBN 80-7008-107-4
  3. Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 83, ISBN 80-207-0485-X
  4. Vladimír Just: Divadlo v totalitním systému, Academia, Praha, 2010, str. 153, ISBN 978-80-200-1720-8
  5. Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 96, ISBN 80-7008-107-4
  6. Antonín Král, Petr Král: Vlasta Burian , Orbis, Praha, 1969, str. 51
  7. Petr Hořec: Jaroslav Marvan. Nejen o sobě, Melantrich, Praha, 1991, str. 83
  8. Petr Hořec: Jaroslav Marvan. Nejen o sobě, Melantrich, Praha, 1991, str. 73
  9. Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 151, ISBN 80-7008-107-4
  10. Jaroslav Marvan: Nejen o sobě, Melantrich, Praha, 1991, str. 120
  11. Vladimír Just: Věc: Vlasta Burian (I.), vyd. ROZMLUVY, Praha, 1990, str. 14, ISBN 80-85336-04-9

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat

Působení divadla DVB a jeho následovníků.
Předchůdce:
19251945
Divadlo Vlasty Buriana
Nástupce:
Divadlo kolektivní tvorby