Jan Sviták

český herec, režisér a scenárista
Možná hledáte: Jan Sviták (politik) (*1974).

Jan Sviták (Jan Evangelista Václav Sviták, 27. prosince 1895 Plzeň[1]10. května 1945 Praha)[2] byl český režisér, herec a scenárista.

Jan Sviták
Jan Sviták (1944)
Jan Sviták (1944)
Narození27. prosince 1895
Plzeň
Úmrtí10. května 1945 (ve věku 49 let)
Praha
Místo pohřbeníPlzeň
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mládí editovat

Narodil se v rodině úředníka v plzeňské Škodovce, od mládí se věnoval sportu. V období první světové války odjel do Puly, kde nastoupil do námořnické školy. Zde přežil potopení bitevní lodi Wien dne 10. prosince 1917 u Terstu, zasažené italským torpédem. Obdržel vyznamenání Za statečnost.[3] Po válce působil v divadelní společnosti Karla Šotty, mezi léty 1921–1928 hostoval rovněž v Divadle na Vinohradech a v Národním divadle na pozvání K. H. Hilara. Později působil v Bratislavě ve slovenském Národním divadle, se kterým hostoval úspěšně i ve Vídni.

Později působil jako herec a režisér v divadle Vlasty Buriana.

Již v roce 1928 se poprvé objevil jako herec ve filmu. Pod vedením režiséra Josefa Rovenského se začal věnovat divadelní režii. Jeho první manželkou byla Marie Černá. Vzali se v roce 1929. Další Svitákovou manželkou byla od roku 1935 herečka Vilma Beranová (nar. 1907), ale i toto manželství skončilo rozvodem.

Období 2. světové války editovat

Za druhé světové války působil jako producent a ředitel filmových ateliérů Foja v Praze-Radlicích. Za období jeho působení ve funkci ředitele ateliérů zde bylo natočeno třicet filmů, mj. zde sám v roce 1941 natočil film Přednosta stanice s Vlastou Burianem v hlavní roli.[4] Na počátku okupace se stal vedoucím filmového klubu v pražské Lucerně. Působil také ve vedení filmové ústředny Filmprüfstelle, která rozhodovala o povolení filmů k distribuci a schvalovala scénáře k natáčení. V této době se začalo hovořit o jeho kolaboraci s nacisty.[5] Existují však svědectví, například spisovatelky a divadelní herečky Jarmily Svaté a Svitákova syna z druhého manželství Milana, která naopak potvrzují, že Sviták využíval styků s nacisty k pomoci jiným.[6]

Po rozvodu se jeho druhá žena Vilma provdala za reportéra dr. Františka Kocourka a společně syna Milana vychovávali. Kocourek za války zahynul v koncentračním táboře Osvětim-Birkenau, Vilma přežila pobyt v Terezíně.[7] Na konci války žil Jan Sviták s bývalou herečkou slovenského Národního divadla Marií Paulovou v luxusním bytě na nábřeží Vltavy (budova Bellevue na dnešním Smetanově nábřeží). Svitákův byt pak po jeho smrti v květnu 1945 využíval sovětský maršál Koněv a jeho štáb.[2]

Na konci roku 1944 po nasazení herců na pomoc výrobě dohlížel Sviták dle svědectví herců Járy Kohouta a Zdeny Sulanové na práci v dílně v ulici Na Poříčí.[8]

Svitákův synovec Vilém Sviták po válce dosvědčoval, že jeho otec věděl od svého bratra Jana Svitáka, že má doklady o své podpoře nacisty uvězněných osob a že je schopen doložit odbojovou činnost.[9]

Smrt editovat

Jan Sviták byl dne 9. května 1945 odvlečen ze svého bytu příslušníky Revolučních gard do Bartolomějské ulice.[10] Ráno 10. května byl z Bartolomějské ulice č. 4 vyšetřovatelem vypuštěn na ulici, kde byl lynčován již přítomným davem, ve kterém aktivně vystupovali dle dostupných svědectví jeho bývalí kolegové z filmového ústředí. Vlekli jej ke kostelu svatého Martina, kde byl zastřelen přítomným rudoarmějcem poté, co byl údajně známou českou herečkou[11] z davu obviněn ze smrti Karla Hašlera.[12]

V protokolu ze 3. září 1945 uvedl Zdeněk (Giňa) Hašler, syn Karla Hašlera, že pokládá za vyloučené, že by jeho otce měl udat Jan Sviták.[13]

Když se o smrti Jana Svitáka dozvěděla jeho bývalá žena Vilma Kocourková-Svitáková, nechala tělo převézt do krematoria v Motole. Urna s popelem byla později uložena v rodinném hrobě v Plzni.[14]

Výběr z díla editovat

Režisér, film editovat

  • Anita v ráji (1934)
  • Dokud máš maminku (1934)
  • Grandhotel Nevada (1934)
  • Život vojenský – život veselý (1934)
  • Milan Rastislav Štefánik (1935)
  • Pan otec Karafiát (1935)
  • Divoch (1936)
  • Divoch (německá verze) (1936)
  • Rozvod paní Evy (1937)
  • Srdce na kolejích (1937)
  • Třetí zvonění (1938)
  • Srdce v celofánu (1939)
  • U svatého Matěje (1939)
  • Poslední Podskalák (1940)
  • Přednosta stanice (1941)

Herec, film editovat

Herec, divadlo editovat

  • 1935 P. O. Hviezdoslav: Herodes a Herodias, titulní role, slovenské Národní divadlo, režie V. Jiřikovský

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Plzeň
  2. a b MOTL, Stanislav. Mraky nad Barrandovem. Praha: Rybka Publishers, 2006, s. 190. ISBN 80-86182-51-7.
  3. MOTL, Stanislav. Mraky nad Barrandovem. Praha: Rybka Publishers, 2006, s. 13. ISBN 80-86182-51-7.
  4. MOTL, Stanislav. Mraky nad Barrandovem. Praha: Rybka Publishers, 2006, s. 17, 89, 91. ISBN 80-86182-51-7.
  5. MOTL, Stanislav. Mraky nad Barrandovem. Praha: Rybka Publishers, 2006, s. 92. ISBN 80-86182-51-7.
  6. MOTL, Stanislav. Mraky nad Barrandovem. Praha: Rybka Publishers, 2006, s. 149, 150, 168. ISBN 80-86182-51-7.
  7. MOTL, Stanislav. Mraky nad Barrandovem. Praha: Rybka Publishers, 2006, s. 146. ISBN 80-86182-51-7.
  8. MOTL, Stanislav. Mraky nad Barrandovem. Praha: Rybka Publishers, 2006, s. 166–167. ISBN 80-86182-51-7.
  9. MOTL, Stanislav. Mraky nad Barrandovem. Praha: Rybka Publishers, 2006, s. 173. ISBN 80-86182-51-7.
  10. MOTL, Stanislav. Mraky nad Barrandovem. Praha: Rybka Publishers, 2006, s. 189. ISBN 80-86182-51-7.
  11. Blondie. Rozlícený dav zlynčoval českého režiséra: k jeho smrti přispěla i známá česká herečka. ExtraStory.cz [online]. 10. 05. 2018 [cit. 2019-09-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-09-02. 
  12. MOTL, Stanislav. Mraky nad Barrandovem. Praha: Rybka Publishers, 2006, s. 190–193, 254. ISBN 80-86182-51-7.
  13. MOTL, Stanislav. Mraky nad Barrandovem. Praha: Rybka Publishers, 2006, s. 269. ISBN 80-86182-51-7.
  14. MOTL, Stanislav. Mraky nad Barrandovem. Praha: Rybka Publishers, 2006, s. 192. ISBN 80-86182-51-7.

Literatura editovat

Externí odkazy editovat