Báňská a hutní společnost

Báňská a hutní společnost byla významná těžební a metalurgická společnost, která vznikla v roce 1905 a existovala v období konce Rakouska-Uherska a první republiky.

Palác Báňské a hutní společnosti, ve kterém společnost sídlila ve 30. letech (Lazarská 7, Praha)

Historie společnostiEditovat

Založení společnostiEditovat

 
Arcivévoda Bedřich, původní vlastník majetku
 
Důl Hohenegger v Karviné, který společnost získala od Těšínské komory

Společnost se vyvinula z Těšínské komory, respektive převzala majetek bývalé Těšínské komory. Těšínská komora, vlastněná arcivévodou Bedřichem Habsburským, prodala svůj majetek Pozemkovému úvěrnímu ústavu ve Vídni. Povolení k založení společnosti bylo vydáno 18. prosince 1905, ustavující valná hromada se konala 29. prosince 1905 s tím, že společnost začala fungovat od 1. ledna 1906.[1] Společnost byla původně založena jako Eisenwerk Trzynietz der Österreichischen Berg- und Hüttenwerks-Gesellschaft (Rakouská báňská a hutní společnost), přičemž zaknihovaný akciový kapitál činil 25 000 000 korun (62 500 kusů akcií po 400 korunách).[2]

Majetek, který společnost získala při založení, se skládal především z:

  • černouhelných důlních děl (16.738 ha výhradních kutišť a 1214 ha důlních měr[3])
  • železorudných podniků a železáren
    • Třinecké železárny
    • železorudný důl v Gelnici
    • železorudný důl ve Spiši
    • Válcovny v Karlově Huti (Frýdek-Místek) a Bedřichově Huti (Sporysz-Obszar u města Żywiec)
    • Ustroňské závody
    • slévárny v Bašce

Na společnosti se z počátku velkou měrou podílel původní majitel, ovšem Pozemkový úvěrní ústav měl opční právo na získávání akcií, které v následujících letech využíval a stal se ve společnosti rozhodující silou.[2] Georg Günter uvádí[2], že při založení společnosti panovaly obavy, že aktiva jsou nadhodnocena a společnost nebude schopna s touto hodnotou aktiv efektivně pracovat. Při této příležitosti jsou také zmiňování největší konkurenti společnosti: Pražská železářská společnost, Alpská montánní společnost a Vítkovice. V roce 1905 společnost vytěžila 685 000 tun černého uhlí (tj. 10 % produkce ostravsko – karvinského revíru) a 105 000 tun koksu (8 % produkce ostravsko – karvinského revíru). V tomto roce bylo vyprodukováno 80 000 tun železa a cca 90 000 tun ocele (velké konkurenční společnosti produkovaly cca 2,5krát více). Georg Günther uvádí[2], že budoucnost společnosti by měla být zejména v produkci uhlí, jelikož společnost má poměrně velké zásoby uhlí v různých oblastech ostravsko – karvinska, zejména ve východní oblasti revíru a Petřvaldské pánvi, ve kterých bylo kvalitní uhlí v příznivé hloubce a sloje velké mohutnosti. V prvním roce existence společnosti bylo vyprodukováno vlastními železorudnými doly 172 000 tun železné rudy, která obsahovala 65 000 tun železa.[4]

Rozšiřování majetkuEditovat

 
Důl Barbora, který společnost založila
 
Koupený důl Ignát

Společnost po převzetí majetku od Těšínské komory provedla mnohé rekonstrukce a rozšiřování majetku. Došlo k prohlubování a zdvojování těžních jam a budování nových těžních jam, investice byly realizovány jak v dolech, tak na povrchových zařízeních. Společnost také začala budovat hornické byty, které umožnily ubytovat potřebné množství dělníků. V železárenské produkci byla společnost svázána množstvím kartelových kvót, které držela. Původní Těšínská komora držela malé množství kvót a hrála v kartelu podružnou roli. Po vzniku Báňské a hutní společnosti využila společnost právo, které měla Těšínská komora domluvené a kartel vypověděla. Následné jednání přineslo zvýšení kvót, celkově ovšem množství kvót bylo vzhledem k ostatním podnikům podružné. Společnost rozšiřovala svůj podíl na produkci především nákupem kartelových kvót od jiných společností (např. 1911Schoellerovy ocelárny v Ternitz). V roce 1912 představovaly prodeje Báňské a hutní společnosti 12 % celkového prodeje kartelu). Společnost také začala využívat vedlejších produktů výroby koksu (dehet, amoniak, benzol) a také plynů z vysokých pecí.

Báňská a hutní společnost také podstatně změnila způsob nákupu železorudných surovin, jelikož její vlastní zásoby nestačily a postupně se vyčerpávaly. Nakupoval se především švédský magnetovec, přičemž byly dohodnuty dlouhodobé smlouvy s těmito doly. Společnost také dohodla nákup menšího množství rudy z bližších zdrojů, přičemž tyto rudy nedosahovaly kvality švédské rudy.

Společnost také rozšiřovala svůj majetek postupnými akvizicemi – v roce 1911 přibyly doly Ostravského kamenouhelného těžířstva Marie Anna [pozn. 1] (důl Ignát a důl Odra) a také koksovna této společnosti, jež produkovala 300 000 – 400 000 tun uhlí ročně. Tyto doly byly zakoupeny celkem za 15 000 000 korun (8 000 000 korun – vydání nových akcií společnosti a 7 000 000 dluh společnosti se splatností 20 let).[5]

V roce 1916 společnost získala doly Ludvík a Salm VII (od Moravsko-Ostravské montanní společnosti – známé taktéž pod původním názvem kníže Salm). Po roce 1918 společnost získala drátovny v Bohumíně, řetězárnu v Malé Morávce, vápencové doly v Varíně a doly na mangan ve Švabovcích. Společnost iniciovala taktéž zakládání nových závodů, především dolu Pokrok a Barbora.[1]

Společnost nakupovala i kartelové kvóty – např. Pohernadská priemyslová úč. spol., továrny na železo "Union" (obě v Bratislavě a v roce 1922), polovinu kartelových kvót na ocel společnosti Schwarz & Beck ve Fryštátě (rok 1923), produkční kvóty na drátěnky od firmy Schwarz & Beck v Plzni a od firmy L. G. Bondy v Praze (1923). V roce 1924 získala společnost spolu s Vítkovickým horním a hutním těžířstvem většinový podíl na společnosti Ferry (tato společnost byla dříve známa jako L. G. Bondy v Praze). K tomuto spolupodílnictví se v roce 1928 přidala ještě společnost Pražská železářská společnost. Od 1. 1. 1924 vlastnila společnost 25 % podíl na společnosti Kontinentální společnosti pro obchod se železem, která jí měla zajistit zvýšení zahraničního odbytu.[1]

Na základě akvizic a rozšiřování majetku se stala společnost největším producentem uhlí v Československu (4 000 000 tun ročně) a patřila mezi největší výrobce metalurgických výrobků (475 000 tun surového železa a 500 000 tun oceli).[1]

Vedení společnostiEditovat

Informace o vedení společnosti vychází z knihy Dvacet pět let Báňské a hutní společnosti.[6]

Předsedové správní radyEditovat

Jméno Funkce Ve funkci
Teodor Taussig [pozn. 2] Viceguvernér Bodenkredit banky 29. 12. 1905 – 1. 12. 1909
Julius Herz Náměstek guvernéra Bodenkredit banky 14. 12. 1909 – 3. 5. 1911
Rudolf Sieghart guvernér Bodenkredit banky 3. 5. 1911 – 11. 5. 1921
Evžen Schneider průmyslník 11. 5. 1921 – ????

Náměstkové předsedy správní radyEditovat

Jméno Funkce Ve funkci
Emerich Kohl [pozn. 3] arcivévodský dvorní rada 29. 12. 1905 – 1. 6. 1912
Emil Maier arcivévodský ředitel statků 20. 2. 1913 – 3. 7. 1920
Rudolf Sieghart guvernér Bodenkredit banky 11. 5. 1921 – 16. 12. 1929
Jaroslav Preiss vrchní ředitel Živnostenské banky 27. 5. 1929 – ???

Generální řediteléEditovat

Společnost zřídila funkci generálního ředitele v roce 1909.

Jméno Ve funkci
Georg Günther 15. 3. 1909 – 15. 1. 1923
Otokar Kruliš-Randa 15. 1. 1923 – 1941

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. německý název dolu Die Steinkohlen gewerkschacht Marie – Anne
  2. Teodor rytíř Taussig
  3. Emerich rytíř Kohl

ReferenceEditovat

  1. a b c d Dvacet pět let Báňské a hutní společnosti. Příprava vydání Stočes, Bohuslav. Praha: Báňská a hutní společnost, 1931. 371 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-29. Kapitola Založení Báňské a hutní společnosti, s. 9.  Archivováno 29. 12. 2013 na Wayback Machine.
  2. a b c d Dvacet pět let Báňské a hutní společnosti. Příprava vydání Stočes, Bohuslav. Praha: Báňská a hutní společnost, 1931. 371 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-29. Kapitola Politika a vývoj společnosti (autor: Georg Günther), s. 24.  Archivováno 29. 12. 2013 na Wayback Machine.
  3. Dvacet pět let Báňské a hutní společnosti. Příprava vydání Stočes, Bohuslav. Praha: Báňská a hutní společnost, 1931. 371 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-29. Kapitola Politika a vývoj společnosti (autor: Georg Günther), s. 23.  Archivováno 29. 12. 2013 na Wayback Machine.
  4. Dvacet pět let Báňské a hutní společnosti. Příprava vydání Stočes, Bohuslav. Praha: Báňská a hutní společnost, 1931. 371 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-29. Kapitola Politika a vývoj společnosti (autor: Georg Günther), s. 26.  Archivováno 29. 12. 2013 na Wayback Machine.
  5. Dvacet pět let Báňské a hutní společnosti. Příprava vydání Stočes, Bohuslav. Praha: Báňská a hutní společnost, 1931. 371 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-29. Kapitola Politika a vývoj společnosti (autor: Georg Günther), s. 28.  Archivováno 29. 12. 2013 na Wayback Machine.
  6. Dvacet pět let Báňské a hutní společnosti. Příprava vydání Stočes, Bohuslav. Praha: Báňská a hutní společnost, 1931. 371 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-29. Kapitola Správní rady, s. 19–22.  Archivováno 29. 12. 2013 na Wayback Machine.

Externí odkazyEditovat