Otevřít hlavní menu

Vznik divadla, místo působeníEditovat

Divadlo zahájilo činnost dne 3. září 1920 [1]. Sídlem souboru byl suterénní sál pražského paláce a hotelu Adria na Václavském náměstí v Praze [2], [3]. Soubor však také uskutečňoval vystoupení např. v přírodním divadle v Šárce (uvedl zde hru Don Quichot v titulní roli s Vlastou Burianem) [4]. Na scéně Revoluční scény zase hostovaly jiné soubory, např. Dědrasbor zde vystoupil 20. prosince 1920 na Večeru Dělnické akademie [5].

Zaměření divadlaEditovat

Divadlo vzniklo ve zrevolucionizované situaci po převratu (vznik republiky v r. 1918) a bylo hodnotným levicovým partnerem pražských popřevratových měšťanských divadel. Zahájilo činnost na základě kabaretní koncese a sledovalo nový kabaretní styl, ze sálu byly odstraněny stoly. Zprvu se zaměřilo na kabaretní a veseloherní repertoár, tíhnoucí k protiměšťácké a protifeudální satiře groteskních poloh [6], ve druhém roce existence pak přibyly i celovečerní divadelní hry a vážná dramata, zobrazující bídu i mravní převahu vykořisťovaných lidí [7], [8]. Charakteristickým pro Revoluční scénu byl groteskní a karikaturní humor, satirické skeče [9]. Prostředí divadla bylo levicové, anarchistické a bohémské [10]. K uváděným autorům patřili např. Klicpera, Šamberk, Hašek, Kisch, Olbracht, Nestroy, Machiavelli, Tolstoj, Čechov a Jevrejnov [11].

Soubor divadlaEditovat

Uměleckým vedoucím souboru, šéfem výpravy a režie byl Emil Artur Longen, který přivedl své kolegy z kabaretu Bum, jenž na stejném místě přibližně půl roku předtím existoval. Byli mezi nimi Ferenc Futurista, Eman Fiala, Saša Rašilov, Karel Noll, Vlasta Burian, Rudolf Jílovský a Josef Rovenský. Dále se souborem vystupovala Longenova manželka Xena, Míla Pačová, Rudolf Myzet, Josef Zora a další. Ředitelem divadla se stal na počátku Ferenc Futurista a dramaturgem divadla byl Václav Wasserman. Po náhlém odchodu Ference Futuristy z divadla angažoval Longen od září 1921 do prosince téhož roku Františka Smolíka, který byl nespokojený v divadle Uranie. Spolu s ním přišla i jeho žena Milada Smolíková[12].

Repertoár divadla, výběrEditovat

  • 1920 E. A. Longen: V přítmí svatyně
  • 1920 G. Büchner: Vojcek
  • 1920 Antonín Macek: Dáma a vrah
  • 1920 E. A. Longen: Lepší lidé
  • 1921 J. N. Nestroy: Lumpacivagabundus (v roli ševce vystoupil Vlasta Burian)
  • 1921 G. S. Bouhélier: Otroci
  • 1921 Ivan Olbracht: Pátý akt
  • 1921 L. Šmíd: Batalion
  • 1921 L. Šmíd: Z pražského zákoutí
  • 1921 Molière: Létavý lékař
  • 1921 A. P. Čechov: Na veliké cestě
  • 1921 A. P. Čechov: Medvěd
  • 1921 E. A. Longen: Veřejné mínění
  • 1921 Niccolò Machiavelli: Mandragola
  • 1921 V. K. Klicpera: Rohovín Čtverrohý
  • 1921 E. E. Kisch: Nanebevzetí Tonky Šibenice(v titulní roli Xena Longenová)
  • 1921 E. E. Kisch: Pasáci, pasáci
  • 1921 F. F. Šamberk: Palackého třída 27
  • 1921 Jaroslav Hašek, E. A. Longen: Dobrý voják Švejk ve světové válce (v titulní roli Karel Noll)
  • 1921 Longen, Hašek, Kisch: Z Karlína do Bratislavy parníkem Lanna 8 za 365 dní (poslední premiéra divadla [13])

Zánik divadlaEditovat

Divadlo v roce 1921 převzal podnikatel A. Fencl, který nechal provést úpravy hlediště i jeviště. Další provoz byl pod názvem Divadélko Adria [14]. V únoru roku 1922 divadlo zaniklo [15]. Důvody byly především finanční, plynoucí z nedostatku diváků. Bez Longena a jeho ženy pak Fencl v Adrii uváděl ještě další díly Dobrého vojáka Švejka a expresionistickou grotesku Lva Blatného Kokoko-dák!. Po zániku divadla přešla část souboru (Longen s manželkou, V. Burian, F. Futurista a E. Fiala) do divadélka Rokoko [16].

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 51
  2. František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 182
  3. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 158
  4. Emil Artur Longen: Král komiků Vlasta Burian, XYZ, Praha, 2008, str. 275
  5. Milan Obst, Adolf Scherl: K dějinám české divadelní avantgardy, ČSAV, Praha, 1962, str. 28
  6. František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 56
  7. František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 56
  8. Milan Obst, Adolf Scherl: K dějinám české divadelní avantgardy, ČSAV, Praha, 1962, str. 49
  9. Igor Inov: Jak to všechno bylo, pane Werichu ?, XYZ, Praha, 2008, str. 24, ISBN 978-80-87285-09-1
  10. František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 57, 58
  11. František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 182
  12. František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 56–7
  13. Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 415, ISBN 80-7008-107-4
  14. Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 415, ISBN 80-7008-107-4
  15. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 52
  16. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 158

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat

  • Masarykova Univerzita Brno: České avantgardní divadlo: Andrea Jochmanová: Revoluční scéna In:

http://www.phil.muni.cz/udim/avantgarda/index.php?pg=revolucni_scena