Bum (kabaret)
Bum byl pražský kabaret založený Emilem Arturem Longenem, který existoval pouze krátce v roce 1920. Z jeho členů vzešel základ souboru Revoluční scéna, kterou Longen založil bezprostředně po zániku kabaretu Bum na stejném místě.
| Kabaret Bum | |
|---|---|
 | |
| Stát |  Česko |
| Typ divadla | kabaret |
| Předchůdce | Červená sedma (někteří umělci) |
| Nástupce | Revoluční scéna |
| Další informace | |
| Adresa | Praha, Česko |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vznik a působiště
editovatV roce 1920, po neshodách s Jiřím Červeným, majitelem kabaretu Červená sedma,[1] odešel Longen z Červené sedmy a založil vlastní kabaretní podnik s názvem „Bum“. Pro svůj kabaret získal řadu tehdejších hvězd i nadějných komiků. Z Červené sedmy k němu přešli Ferenc Futurista a jeho bratr Eman Fiala, z Rokoka pak Saša Rašilov a Josef Rovenský.[2] Kabaret působil v sále hotelu Adria na Václavském náměstí v Praze.[3]
Zaměření
editovatLongen usiloval o to, aby repertoár kabaretu Bum zahrnoval groteskní komiku,[1] útočnou a provokující satiru a vysmíval se měšťáctví.[2]
Členové souboru
editovatV souboru kabaretu Bum se s Longenem sešla řada tehdejších předních pražských komiků, například Vlasta Burian, Karel Noll, Ferenc Futurista, Eman Fiala, Saša Rašilov, Josef Rovenský a Xena Longenová.[2]
Zánik a jeho důsledky
editovatExistence kabaretu Bum byla velmi krátká, trvala pouhého půl roku.[4] Spolupráce několika výrazných komických osobností se ukázala jako problematická. Hlavní spory probíhaly mezi Futuristou a Burianem, kteří si navzájem přebírali vtipy a dohadovali se o pořadí vystoupení.[1] Po zániku kabaretu Bum založil E. A. Longen na stejném místě divadlo Revoluční scéna, do kterého přešla část souboru.[5]
Citát
editovat| „ | Longen se šeredně přepočítal. Kvantita se jednoduše neproměňuje v kvalitu. Tak jednoduché to s dialektikou není. A v umění už vůbec ne. Šest komiků najednou bylo příliš mnoho dobrého najednou. Spory mezi nimi byly na denním pořádku. I o to, kdo má dřív vyjít na scénu. Svářeli se hlavně Ferenc Futurista s Burianem. Po půl roce bylo po Bumu. Jeho konec měl však podnětný význam, neboť umožnil vznik Revoluční scény. | “ |
| — Antonín Dvořák[4] | ||
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c Jiří Červený: Červená sedma, Orbis, Praha, 1959, str. 193
- ↑ a b c Antonín Dvořák: Saša Rašilov, Orbis, Praha, 1965, str. 30
- ↑ Olga Vlčková: Divadlo a divadelní scény, Edice Zmizelá Praha, Paseka/Národní muzeum, Praha, 2014, str. 116, ISBN 978-80-7432-564-9 (Paseka), ISBN 978-80-7036-435-2 (Národní muzeum)
- ↑ a b Antonín Dvořák: Saša Rašilov, Orbis, Praha, 1965, str. 31
- ↑ Masarykova Univerzita Brno: České avantgardní divadlo: Andrea Jochmanová: Revoluční scéna In: http://www.phil.muni.cz/udim/avantgarda/index.php?pg=revolucni_scena
Literatura
editovat- František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 161
- Jiří Červený: Červená sedma, Orbis, Praha, 1959
- Antonín Dvořák: Saša Rašilov, Orbis, Praha, 1965
- Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 51, 577
- Antonín Král, Petr Král: Vlasta Burian , Orbis, Praha, 1969, str. 12, 73, 212
- Emil Artur Longen: Král komiků Vlasta Burian, XYZ, Praha, 2008, str. 254, ISBN 978-80-7388-060-6
- Olga Vlčková: Divadlo a divadelní scény, Edice Zmizelá Praha, Paseka/Národní muzeum, Praha, 2014, str. 116, ISBN 978-80-7432-564-9 (Paseka), ISBN 978-80-7036-435-2 (Národní muzeum)
Externí odkazy
editovat- Masarykova Univerzita Brno: České avantgardní divadlo: Andrea Jochmanová: Revoluční scéna In: http://www.phil.muni.cz/udim/avantgarda/index.php?pg=revolucni_scena