Otevřít hlavní menu

Antonín Dvořák (scénograf)

český divadelní režisér, pedagog a výtvarník
Tento článek je o režisérovi, výtvarníkovi a učiteli. Další významy jsou uvedeny na stránce Antonín Dvořák (rozcestník).

Antonín Dvořák (12. září 1920, Praha29. května 1997, Praha) byl český režisér, výtvarník a pedagog.

Antonín Dvořák
Narození 12. září 1920
Praha
Úmrtí 29. května 1997 (ve věku 76 let)
Praha
Ocenění zasloužilý umělec
Funkce děkan
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

V roce 1939 byl zatčen a strávil dva roky v Buchenwaldu a Dachau. Po návratu v roce 1941 začal studovat na Uměleckoprůmyslové škole v Praze užitou architekturu. Začal spolupracovat s mladými divadelníky, vedenými Jindřichem Honzlem a pracoval od roku 1941 jako výtvarník pro Divadélko pro 99 fungující v suterénním výstavním sále Topičova nakladatelství na Národní třídě[1], po jeho likvidaci se stal v letech 19421943 režisérem v Divadélku ve Smetanově muzeu. Současně působil jako výtvarník a režisér v Horáckém divadle a umělecký šéf pražského Intimního divadla v Umělecké besedě.

Po skončení války vstoupil do KSČ, současně byl i členem Ústřední rady odborů (ÚRO).[2]

Ihned po osvobození, v květnu 1945 se pokusil v bývalém Divadle Anny Sedláčkové (v Mozarteu) vytvořit Divadlo Revolučních gard.[3] Později však od záměru ustoupil a v sezóně 19451946 nastoupil jako režisér v divadle D 46 E. F. Buriana. V roce 1946 odešel na dva roky do funkce uměleckého ředitele Středočeského divadla Mladá Boleslav. Do Národního divadla nastoupil v srpnu 1949 jako režisér činohry a působil zde až do března 1954.

Od roku 1954 působil jeden rok v Československé televizi jako vedoucí literárně-dramatického vysílání. Následovalo působení na Kladně (1956–1957), v roce 1957 pak na rok vyslání do Vietnamské lidově demokratické republiky, kde organizoval umělecké školství. V letech 19581959 byl ředitelem divadla v Benešově, od roku 1959 do roku 1962 uměleckým ředitelem divadla v Příbrami. Od roku 1963 působil sedm let jako umělecký ředitel divadla na Kladně. Pak se vrátil opět do Československé televize v Praze jako vedoucí dramatického vysílání a působil zde až do roku 1982. V Čs. televizi se zabýval rovněž režií a scenáristikou.

V dubnu roku 1948 se stal členem Divadelní a dramaturgické rady, poradního orgánu ministra školství a ministra informací pro věci divadla.[4] Od roku 1948 se také začal věnovat pedagogické činnosti na DAMU, kde později zastával funkci vedoucího katedry divadelní režie a v roce 1961 se zde stal docentem, v roce 1967 profesorem. V letech 19611963 působil ve funkci děkana DAMU.

V roce 1980 mu byl udělen titul zasloužilý umělec. Byl manželem herečky Antonie Hegerlíkové (od roku 1945) se kterou měl dceru Antonii. V roce 1957 se oženil podruhé, a to s polskou herečkou Halinou Gryglaszewskou.

Vybrané divadelní režieEditovat

Vybrané divadelní roleEditovat

  • 1950 Alois Jirásek: Jan Žižka, Vaněk Černohorský z Boskovic, Jan Šembera z Boskovic, Národní divadlo, režie Antonín Dvořák
  • 1952 K. A. Treňov: Ljubov Jarová, Mazuchin, Prvý strážný, Druhý strážný, Prvý občan, Tylovo divadlo, režie Antonín Dvořák
  • 1953 Ota Šafránek: Vlastenec, Zámečnický tovaryš, Tylovo divadlo, režie František Salzer

Filmové roleEditovat

děkani DAMU
Předchůdce:
František Salzer
19611963
Antonín Dvořák (scénograf)
Nástupce:
František Salzer

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 255
  2. Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 26, ISBN 978-80-200-1502-0
  3. Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 26, 102, ISBN 978-80-200-1502-0
  4. Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 150, ISBN 978-80-200-1502-0)

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat