Antonín Dvořák (scénograf)
Antonín Dvořák (12. září 1920, Praha – 29. května 1997, Praha) byl český režisér, výtvarník a pedagog.
| Antonín Dvořák | |
|---|---|
| Narození | 12. září 1920 Praha  Československo |
| Úmrtí | 29. května 1997 (ve věku 76 let) Praha Česko |
| Povolání | pedagog, režisér, výtvarník, dramatik, scénograf, učitel, grafik, teatrolog a divadelní režisér |
| Ocenění | zasloužilý umělec |
| Funkce | děkan |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatV roce 1939 byl zatčen a strávil dva roky v Buchenwaldu a Dachau. Po návratu v roce 1941 začal studovat na Uměleckoprůmyslové škole v Praze užitou architekturu. Začal spolupracovat s mladými divadelníky, vedenými Jindřichem Honzlem a pracoval od roku 1941 jako výtvarník pro Divadélko pro 99 fungující v suterénním výstavním sále Topičova nakladatelství na Národní třídě[1], po jeho likvidaci se stal v letech 1942 až 1943 režisérem v Divadélku ve Smetanově muzeu. Současně působil jako výtvarník a režisér v Horáckém divadle a umělecký šéf pražského Intimního divadla v Umělecké besedě.
Po skončení války vstoupil do KSČ, současně byl i členem Ústřední rady odborů (ÚRO).[2]
Ihned po osvobození, v květnu 1945 se pokusil v bývalém Divadle Anny Sedláčkové (v Mozarteu) vytvořit Divadlo Revolučních gard.[3] Později však od záměru ustoupil a v sezóně 1945–1946 nastoupil jako režisér v divadle D 46 E. F. Buriana. V roce 1946 odešel na dva roky do funkce uměleckého ředitele Středočeského divadla Mladá Boleslav. Do Národního divadla nastoupil v srpnu 1949 jako režisér činohry a působil zde až do března 1954.
Od roku 1954 působil jeden rok v Československé televizi jako vedoucí literárně-dramatického vysílání. Následovalo působení na Kladně (1956–1957), v roce 1957 pak na rok vyslání do Vietnamské lidově demokratické republiky, kde organizoval umělecké školství. V letech 1958–1959 byl ředitelem divadla v Benešově, od roku 1959 do roku 1962 uměleckým ředitelem divadla v Příbrami. Od roku 1963 působil sedm let jako umělecký ředitel divadla na Kladně. Pak se vrátil opět do Československé televize v Praze jako vedoucí dramatického vysílání a působil zde až do roku 1982. V Čs. televizi se zabýval rovněž režií a scenáristikou.
V dubnu roku 1948 se stal členem Divadelní a dramaturgické rady, poradního orgánu ministra školství a ministra informací pro věci divadla.[4] Od roku 1948 se také začal věnovat pedagogické činnosti na DAMU, kde později zastával funkci vedoucího katedry divadelní režie a v roce 1961 se zde stal docentem, v roce 1967 profesorem. V letech 1961–1963 působil ve funkci děkana DAMU.
V roce 1980 mu byl udělen titul zasloužilý umělec. Byl manželem herečky Antonie Hegerlíkové (od roku 1945) se kterou měl dceru Antonii. V roce 1957 se oženil podruhé, a to s polskou herečkou Halinou Gryglaszewskou.
Vybrané divadelní režie
editovat- 1942 F. Mach: Balada o stínu, Divadélko ve Smetanově muzeu
- 1942 V. K. Klicpera: Hadrián z Římsů, Divadélko ve Smetanově muzeu
- 1942 J. N. Nestroy, J. K. Tyl: Enšpígl, Divadélko ve Smetanově muzeu
- 1943 Sofoklés: Slídiči (Zrození komedie), Divadélko ve Smetanově muzeu
- 1943 Viktor Dyk: Veliký mág, Divadélko ve Smetanově muzeu
- 1943 J. W. Goethe: Urfaust, Divadélko ve Smetanově muzeu
- 1945 Aischylos: Spoutaný Prométheus, Divadlo E.F.Buriana
- 1946 Adam de la Halle: Robin a Marion, Středočeské divadlo Mladá Boleslav
- 1946 Jan Bartoš: Souboj, Středočeské divadlo Mladá Boleslav
- 1947 Jan Drda, Antonín Dvořák: Městečko na dlani, Mozarteum
- 1947 J.P.Sartre: Počestná děvka, Středočeské divadlo Mladá Boleslav
- 1947 Aristofanés: Jezdci, Středočeské divadlo Mladá Boleslav
- 1947 Vladislav Vančura: Alchymista, Středočeské divadlo Mladá Boleslav
- 1948 Karel Nový: Česká bouře, Středočeské divadlo Mladá Boleslav
- 1948 M. V. Kratochvíl: České jaro, Stavovské divadlo (pohostinská režie)
- 1949 Jiří Mahen: Janošík, Národní divadlo (spolurežie K. Zachar)
- 1949 Vladislav Vančura: Josefina, Tylovo divadlo (spolurežie Jindřich Honzl)
- 1950 Alois Jirásek: Jan Žižka, Národní divadlo
- 1950 Molière: Lakomec, Tylovo divadlo, spolurežie Jaroslav Průcha
- 1951 Alois Jirásek: Vojnarka, Tylovo divadlo
- 1951 Ivan Olbracht, Eva Vrchlická: Anna proletářka, Tylovo divadlo
- 1951 A. P. Čechov: Višňový sad, Tylovo divadlo
- 1952 K. A. Treňov: Ljubov Jarová, Tylovo divadlo
- 1953 Alois Jirásek: Samota, Tylovo divadlo
- 1953 J. K. Tyl: Jan Hus, Tylovo divadlo
- 1963 Maxim Gorkij: Vassa Železnovová, Národní divadlo
Vybrané divadelní role
editovat- 1950 Alois Jirásek: Jan Žižka, Vaněk Černohorský z Boskovic, Jan Šembera z Boskovic, Národní divadlo, režie Antonín Dvořák
- 1952 K. A. Treňov: Ljubov Jarová, Mazuchin, Prvý strážný, Druhý strážný, Prvý občan, Tylovo divadlo, režie Antonín Dvořák
- 1953 Ota Šafránek: Vlastenec, Zámečnický tovaryš, Tylovo divadlo, režie František Salzer
Filmové role
editovat- 1955 Psohlavci, role přísedícího, režie Martin Frič
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 255
- ↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 26, ISBN 978-80-200-1502-0
- ↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 26, 102, ISBN 978-80-200-1502-0
- ↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 150, ISBN 978-80-200-1502-0)
Literatura
editovat- B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 139, 155, 222, 226
- Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 193, 199, 200, 210, 211, 222, 237, 242, 297
- František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 307, 313, 321, 329
- František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. ISBN 80-200-0782-2
- František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 255
- František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 104, 106–8, 126, 147–8, 152–8, 353, 365–6, 369, 370, 372–4, 380, 414
- Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 26, 42, 51, 102, 115, 140, 148, 150, 152, 158–9, 185, 207, 209, 211, 231, 246–7, 283, 304–6, 324, 341, 358–9, 364, 381, 384, 402, 409, 431–2, 471, 485, 488, 491–2, 502, ISBN 978-80-200-1502-0
- Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 421–3, 450, ISBN 80-207-0419-1
- Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 29, 120, 137–8, 174
- Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 20, 419, ISBN 80-204-0493-7
- Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 172–173.
- Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 458, 518, 525, 530, 532, 534, 552, 577, 594, 596–7, 603, 617, 624, 631, 634–6, 668
- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 86
- Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 164, ISBN 80-85837-35-8
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 15. sešit : Dvořák–Enz. Praha: Libri, 2012. 467–610 s. ISBN 978-80-7277-504-0. S. 470–471.
Externí odkazy
editovat- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Dvořák (scénograf)
- Antonín Dvořák v databázi Archivu Národního divadla
- Antonín Dvořák v Česko-Slovenské filmové databázi
- Slovník české literatury po roce 1945: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=282
| děkani DAMU | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: František Salzer |
1961–1963 Antonín Dvořák (scénograf) |
Nástupce: František Salzer |
