Otevřít hlavní menu

Rudolf Medek

československý legionář, básník, generál, politický spisovatel a romanopisec

ŽivotEditovat

 
Rudolf Medek jako student
 
Rudolf Medek s dcerou Evou
 
hrob Rudolfa Medka na Olšanských hřbitovech

MládíEditovat

Narodil se v rodině královéhradeckého obuvníka Václava Medka a jeho manželky Marie, rozené Špatenkové.[3] Vystudoval učitelský ústav v Hradci Králové a v letech 1909–1914 učil na školách v okrese. Měl šest sourozenců, bratr Jaroslav Medek (1893–1971) byl autorem románů z 1. světové války.[5]

V legiíchEditovat

V roce 1914 byl povolán do armády a absolvoval důstojnický kurs. V první světové válce byl nasazen na ruské frontě a o vánocích 1915 přešel k Rusům. Po pobytu v zajateckých táborech vstoupil do československých legií v Rusku.[p 1] Účastnil se bitvy u Zborova, po ní doprovázel v Rusku T. G. Masaryka a v letech 1917–1918 byl redaktorem časopisu Československý voják. S legiemi se zúčastnil cesty Sibiří a v roce 1919 byl členem delegace s vojensko-politickým posláním do USA a Francie. Do 31. prosince 1919 dosáhl hodnosti podplukovníka.[5][6]

Po návratu do vlastiEditovat

Po návratu do Československa se ve službách československé armády stal plukovníkem, v dubnu 1931 byl povýšen na brigádního generála.[9]

Roku 1919 mu britský král udělil Řád za vynikající službu (Distinguished Service Order), ve Francii získal Řád čestné legie; tato vyznamenání po Mnichovské dohodě vrátil.[10]

V letech 19201929 byl ředitelem Památníku odboje a v letech 19291939 a po jeho sloučení s dalšími institucemi do Památníku národního osvobození se stal jeho ředitelem.[p 2] Od roku 1929 se angažoval i politicky, ale jen jako nestraník (jako voják nemohl být totiž členem žádné politické strany).

Polemika v době insigniádyEditovat

Dne 27. listopadu 1934 (zveřejněno o den později) vydala skupina českých spisovatelů (mezi kterými byl i Karel Čapek) prohlášení, ve kterých odsuzovali protiněmecké manifestace českých studentů v době tzv. insigniády; tyto útoky nazvali fašistickými.[11] Rudolf Medek na to reagoval 29. listopadu otevřeným dopisem Karlu Čapkovi. V něm se zastával násilně demonstrujících českých studentů a poukázal na původce – německé studenty, kteří obsadili Karolinum a byli odtamtud českými studenty vyhnáni. V závěru použil emotivní prohlášení „Věru, nechtěl bych vidět ten obraz, kdy Karel Čapek, S. K. Neuman [sic] a A. M. Tilschová, spolu s Jindřichem Vodákem a Vítězslavem Nezvalem cvičí ‚klencáky‘ v nějakém koncentračním táboře.“[12]

Tento dopis a zejména citovaná věta vyvolaly ostré polemiky, během kterých byl Medek označován za zastánce fašismu.[13] Sám Medek později charakterizoval svou poznámku jako ironickou a žertovnou, na svém postoji však trval a prohlášení spisovatelů označil jako bolševické a polobolševické fráze.[14] Tato polemika dovedla Medka až k tomu, že v období tzv. Druhé republiky usiloval o revizi tradic meziválečné demokratické kultury.[5]

Po zániku ČeskoslovenskaEditovat

Již v květnu 1939 začaly být na základě příkazu ministerstva školství a osvěty prověřovány knihy ve školních knihovnách a "závadné", mezi nimi i knihy Rudolfa Medka, vyřazovány. 27. března 1940 vydalo kulturní oddělení Tiskového odboru předsednictva ministerské rady dodatek k Seznamu škodlivého a nežádoucího písemnictví, podle kterého bylo třeba všechny knihy seznamu vyloučit z oběhu. Mezi 367 tituly tohoto dodatku se ocitla legionářská díla Rudolfa Medka, ve společnosti vybraných děl autorů jako Karel Čapek, Viktor Dyk, Karel Havlíček Borovský či Vítězslav Nezval.[15]

Zemřel v srpnu 1940 na zánět pobřišnice a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

RodinaEditovat

Jeho manželkou se stala dcera malíře Antonína Slavíčka Eva (1895–1953). Měli spolu dva syny: novináře Ivana Medka (1925–2010) a malíře Mikuláše Medka (1926–1974). Dcera Eva (1921–1924) zemřela předčasně.[16] Po roce 1929 žila rodina ve služebním bytě v Památníku národního osvobození.

CitátEditovat

Chodívali jsme často, ale raději to přiznám hned, téměř denně do Paukertovy vinárny na Národní třídě...Chodíval tam i generál a spisovatel Rudolf Medek, který se hlásil k nejpravější pravici. Ale protože, jak říkal, byli mezi nimi nezáživní kumpáni, chodil raději mezi nás, ačkoliv mu bylo vyslechnout mnoho, co by jiného urazilo. Medek se jen usmíval. Když mu jednou Halas řekl, že je náš třídní nepřítel, odpověděl, že se diví, proč jen tři dny. A tak se stalo, že nad jeho rakví, když počátkem protektorátu zemřel, rozloučil se s ním Josef Hora. Pohřbili ho do hrobu jeho nešťastného tchána, malíře Antonína Slavíčka, otce jeho ženy Evy. Také nešťastné.
— Jaroslav Seifert[17]

DíloEditovat

BásněEditovat

Jeho prvotní básnická tvorba odpovídala symbolismu, uplatňovanému v Moderní revue (ve které též publikoval):[5]

  • Půlnoc bohů1912,
  • Prsten1914.

Legionářská literaturaEditovat

Po první světové válce byl ovlivněn svou působností v legiích. Činnost legionářů oslavoval, jeho dílo po roce 1948 v socialistickém Československu nevycházelo.

  • Svatý Václav1918, báseň ze Sibiře, zveřejněná později v knize "Medvídci presidenta Masaryka"[18]
  • Lví srdce1919, básnická sbírka oslavující legie
  • Zborov – poprvé vyšlo samostatně v Čeljabinsku 1918;[19] později báseň součástí sbírky Lví srdce , jejíž zhudebnění pro sbor od Rudolfa Karla vyšlo tiskem roku 1927 .
  • Ohnivý drak1921, kronika posledních let monarchie, vypuknutí války a první dezerce na frontě.
  • Veliké dny1923, zobrazuje vznik legií až po bitvu u Zborova.
  • Ostrov v bouři1925, ukazuje zmatky na Ukrajině při říjnové revoluci.
  • Mohutný sen1926, líčí účinkování legií na severu (Zborov) a jejich probíjení na východ (Vladivostok).
  • Za domovinu – 1926, přibližuje mládeži působení legií na frontách I. světové války ve formě povídek.
  • Anabase1927, poslední měsíce na Dálném východě.
  • Medvídci presidenta Masaryka 1927, vázaná kniha legionářských povídek pro mládež
  • Plukovník Švec1928, divadelní hra o třech dějstvích o veliteli (Penza, Kazaň, Aksakovo), který se zastřelí, aby zastavil rozpad morálky.
  • Legenda o Barabášovi1932, román, který je obdobou Dona Quijota. Hlavní postavou je zde kapitán Barabáš a jeho sluha, román někdy bývá chápán jako polemika s Haškovým Švejkem.
  • O našich legionářích, dětech a zvířátkách na Sibiři1923, vyprávění vlastních vzpomínek pro děti

FilmografieEditovat

  • Za československý stát(1928, režie Vladimír Studecký, role generála)
  • Zborov (1938, režie Jan Alfred Holman a Jiří Slavíček, autor námětu)
  • Plukovník Švec (1929, režie Svatopluk Innemann, hlavní role Bedřich Karen, autor námětu – dle div. hry a románu) Plukovník Švec, román Mohutný sen/4. Část kroniky Anabaze a kniha Za svobodu [39]
  • Ohnivý drak (1925, režie Robert Zdráhal, autor námětu a scénáře)

PřekladyEditovat

Dílo v elektronické monografiiEditovat

  • MEDEK, Rudolf. O našich legiích: pohádky a povídky [online]. Praha: F. Topič, 1935. Dostupné online. (česky) 
  • MEDEK, Rudolf. Kronika 2. československého pěšího pluku Jiřího z Poděbrad 1916-1920 [online]. Praha: Památník odboje, 1926. Dostupné online. (česky) 
  • MEDEK, Rudolf. Mohutný sen [online]. Praha, 1929. Dostupné online. (česky) 
  • MEDEK, Rudolf. Ostrov v bouři: román z války [online]. V Praze: Jos. R. Vilímek, 1929. Dostupné online. (česky) 
  • MEDEK, Rudolf. Veliké dni: Román z války [online]. V Praze: Jos. R. Vilímek, 1929. Dostupné online. (česky) 
  • MEDEK, Rudolf. Ohnivý drak: Román z války [online]. V Praze: Jos. R. Vilímek, 1929. Dostupné online. (česky) 
  • MEDEK, Rudolf. O našich legiích: pohádky a povídky [online]. Praha: F. Topič, 1935. Dostupné online. (česky) 

VyznamenáníEditovat

  Řád svaté Anny, IV. třídy
  Řád svatého Vladimíra, IV. třída s meči a mašlí
  Řád svatého Stanislava, III. třídy s meči a mašlí
  Řád svatého Jiří, IV. třídy
  Řád svaté Anny, III. třídy s meči a mašlí
  Československý válečný kříž 1914-1918
  Řád sokola, vojenská skupina s meči
  Řád za vynikající službu
  Československá revoluční medaile
  Československá medaile Vítězství
  Řád medvědobijce, II. třídy
  Řád čestné legie, V. třídy – rytíř
  Řád čestné legie, III. třídy – komandér
  Řád svatého Sávy, III. třídy – komandér
  Řád koruny, III. třídy – komandér

Posmrtná připomínkaEditovat

Památku Rudolfa Medka jako ředitele Památníku osvobození připomíná jeho busta a pamětní deska, umístěné ve vstupní hale Armádního muzea Žižkov.[21][p 3]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Podle databáze VÚA byl zajat 6. 1. 1916 a do legií vstoupil o pět dní dříve. Jedná se zřejmě o omyl databáze.
  2. Památník národního osvobození byl do roku 1939 umístěn v budovách dnešního Armádního muzea Žižkov na úpatí pražského vrchu Vítkov.
  3. Pražská ulice Medkova nepřipomíná Rudolfa Medka, ale odbojáře Josefa Medka.

ReferenceEditovat

  1. a b c d Dostupné online.
  2. Dostupné online.
  3. a b Matrika N, Hradec Králové, 1877–1897, snímek 319, Záznam o narození a křtu. 195.113.185.42:8083 [online]. [cit. 2017-02-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-16. 
  4. úmrtní oznámení. Národní listy. 25. 8. 1940, s. 8. Dostupné online. 
  5. a b c d OPELÍK, Jiří. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, M-Ř. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Kapitola Rudolf Medek, s. 192-197. 
  6. VÚA, Záznam vojáka: Medek Rudolf, 1890
  7. Vaněk, Otakar, ed., Holeček, Vojtěch, ed. a Medek, Rudolf, ed. Za svobodu: obrázková kronika československého revolučního hnutí na Rusi 1914-1920. [Kniha 1]. Praha: nákladem vlastním, 1928. 2 svazky (867 stran, 6 nečíslovaných listů obrazových příloh) - ilustrace, portréty, faksimile ; 29 cm. (Z technických důvodů vydáno ve dvou svazcích: díl I. Česká družina 1914-1916. 224 stran; část II. Československá brigáda 1916-1917. strana 227-867). Foto ze strany 487.
  8. Vaněk, Otakar, ed., Holeček, Vojtěch, ed. a Medek, Rudolf, ed. Za svobodu: obrázková kronika československého revolučního hnutí na Rusi 1914-1920. [Kniha 1]. Praha: nákladem vlastním, 1928. 2 svazky (867 stran, 6 nečíslovaných listů obrazových příloh) - ilustrace, portréty, faksimile ; 29 cm. (Z technických důvodů vydáno ve dvou svazcích: díl I. Česká družina 1914-1916. 224 stran; část II. Československá brigáda 1916-1917. strana 227-867). Foto ze strany 754.
  9. Spisovatel Rudolf Medek. Národní listy (Večerník). 4. 4. 1931, s. 2. Dostupné online. 
  10. Generál Medek vrátil řády. Národní listy (Večerník). 1. 10. 1938, s. 2. Dostupné online. 
  11. Projev spisovatelů. Lidové noviny. 28. 11. 1934, s. 5. Dostupné online. 
  12. Rudolf Medek k projevu Obce čs. spisovatelů. Národní listy. 29. 11. 1934, s. 1. Dostupné online. 
  13. Český spisovatel pro koncentrační tábory!. Vídeňské noviny. 1934, čís. 5.12.1934, s. 2. Dostupné online. 
  14. Rudolf Medek: Československý generál o koncentračních táborech. Národní listy. 2. 12. 1934, s. 3. Dostupné online. 
  15. JANÁČEK, Pavel. V obecném zájmu, Cenzura a sociální regulace literatury v moderní české kultuře II.. Praha: Academia, 2015. Kapitola Část šestá (1938-1949), s. 898, 941-944. 
  16. Rudolf Medek a jeho premiéra Plukovník Švec. Pestrý týden. 3. 11. 1928, s. 6. Dostupné online. 
  17. SEIFERT, Jaroslav. Všecky krásy světa. Praha : Československý spisovatel, 1982, str. 455
  18. PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3
  19. VHÚ (exponát), Medek Rudolf: Zborov
  20. Národní divadlo, archiv: Sadko (1927/1928)
  21. Památné místo Obětem 2. světové války, Rudolf Medek a Památník osvobození

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat