Otevřít hlavní menu
Wikipedie

Svatopluk Čech

český básník, prozaik, novinář a cestovatel

Svatopluk Čech (21. února 1846, Ostředek[1] – 23. února 1908, Praha-Holešovice[2]) byl český básník, prozaik, novinář a cestovatel, který se proslavil fantastickými příběhy pana Broučka.[3]

Svatopluk Čech
Portrét Svatopluka Čecha
Portrét Svatopluka Čecha
Narození 21. února 1846
Rakouské císařství Ostředek
Úmrtí 23. února 1908 (ve věku 62 let)
Rakousko-Uhersko Praha
Místo pohřbení Vyšehradský hřbitov
Pseudonym Nevolný, Volný
Povolání novinář, spisovatel, básník, advokát
Národnost česká
Stát České království
Příbuzní Miloš Čech a Růžena Čechová (sourozenci)
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Portrét Svatopluka Čecha
Čechův pohřební průvod na Václavském náměstí v Praze
Ukládání ostatků Svatopluka Čecha na Vyšehradském hřbitově
Náhrobek Svatopluka Čecha na Vyšehradě

ŽivotopisEditovat

Narodil se v Ostředku u Benešova. Jeho otec František Jaroslav Čech (1817 Peruc – 1877 Slupka, Bukovina) byl panský hospodářský správce a český vlastenec. V letech 1848–1849 v době konání Kroměřížského sněmu působil v Kroměříži jako novinář. Povolání a vlastenectví otce byly důvodem častého stěhování v době básníkova mládí.[4] Dětství prožil na Benešovsku v Ostředku, Jezeře, Střížkově a Postupicích[5] a v Litni na Berounsku. V Praze vystudoval piaristické gymnázium a později práva. Přispíval do almanachu Ruch a časopisu Květy, od roku 1871 byl redaktorem Světozoru. V letech 1873–1876 působil jako redaktor Lumíru, krátce působil i v Národních listech. V roce 1873 byl členem advokátní kanceláře ve Slaném, téhož roku však praxe zanechal a věnoval se jí až v letech 1876–1879, kdy byl členem advokátní kanceláře v Praze. Řádným členem České akademie věd a umění zvolen dne 3. července 1890, svého členství se vzdal v roce 1895.[6]

Hodně cestoval, navštívil Kavkaz, Chorvatsko, Dánsko, Polsko, Itálii, Paříž. V letech 1895 až 1903 žil v Obříství u Mělníka. Konec života trávil v Praze na Letné, v Holešovicích a v Tróji. Pohřben byl s velikou slávou na Vyšehradě. Na hrobě (podle návrhu architekta Antonína Wiehla)[7] byla instalována portrétní socha v životní velikosti, dílo Jakuba Obrovského.[8]

DíloEditovat

Jeho dílo je žánrově velmi bohaté. Psal především eposy s mnoha přirovnáními a popisy, jimiž je přerušován děj, ale také sociální, politickou a alegorickou lyriku, satiry, povídky a romány. Svými Výlety pana Broučka se stal jedním z průkopníků science fiction v české literatuře. Napsal také velké množství humoristických povídek, črt a fejetonů, ke kterým čerpal často náměty z advokátního prostředí. Mnohokrát byl kritizován za frázovitost. Uznával, že jeho poezie může působit frázovitě, ale on se hlásil k trvalým hodnotám, které si v sobě nesl celý život (např. láska k vlasti, touha po sociální spravedlnosti atp.).[9][10]

  • Husita na Baltu (1868 v almanachu Ruch), historický epos, který srovnává dobu husitských válek s bouří v lidských vztazích.
  • Oběti pověry (1871), o čarodějství a pronásledování jeho v zemích křesťanských, příspěvek k dějinám lidského bludu
  • Adamité (1873 v časopise Lumír), epos s námětem zničení radikální husitské sekty adamitů Janem Žižkou
  • Básně (1874), básnická sbírka, ve které autor shrnul všechny své významnější rané práce (mimo jiné obsahuje i první knižní vydání Adamitů).
  • Čerkes (1875 v časopise Lumír), epos s námětem z Kavkazu,
  • Upomínky z východu (Národní listy 1875–1876, knižně 1885), povídky,
  • Jestřáb kontra Hrdlička (1876 v časopise Lumír), povídka o právnickém sporu mezi peněz chtivým lichvářem Jestřábem a mírným a starostlivým Hrdličkou, který není schopen splácet svůj dluh.
  • Evropa (1878 v časopise Lumír), alegorický epos o lodi Evropa, která veze politické vězně do vyhnanství, přičemž jejich vzájemné neshody způsobí katastrofu..
  • Povídky, arabesky a humoresky (1878), zde mimo jiné i první knižní vydání povídky Jestřáb kontra Hrdlička,
  • Povídky, arabesky a humoresky II. (1879),
  • Žižka (1879), rapsodie, ve které autor představuje Žižku jako vojevůdce, který byl odhodlán postavit se proti Pražanům.
  • Kandidát nesmrtelnosti (1879 v časopise Květy, knižně 1884), humoristický román,
  • Ve stínu lípy (1879 v časopise Květy), idylický epos založený na vzpomínkách autora na dětství prožité v Litni, vlastně cyklus malých povídek veršem, které si vyprávějí sousedé při společném posezení.
  • Povídky, arabesky a humoresky III. (1880),
  • Nová sbírka veršovaných prací (1880), zde mimo jiné první knižní vydání eposů Čerkes, Evropa a Ve stínu lípy
  • Václav z Michalovic (1882), epos z pobělohorské doby inspirovaný Mickiewiczovým Konrádem Wallenrodem.
  • Petrklíče (1883), veršovaná báchorka,
  • Povídky, arabesky a humoresky IV. (1883),
  • Lešetínský kovář (1883 zkonfiskováno, podruhé vydáno roku 1892 v USA), epos, ve kterém vede český kovář spor s německým podnikatelem, který usiluje o jeho kovárnu.
  • Několik drobných povídek (1884),
  • Kresby z cest (1884),
  • Slávie (1884), alegorický epos napsaný v duchu utopického panslavismu, ve kterém zástupci slovanských národů společně úspěšně odolávají vzpouře lodníků na lodi Slávie.
  • Hanuman (1884), satirický epos zesměšňující soudobý český život i politický režim v Rakouska-Uherska (opičí král se marně snaží poevropštit svou říši) Dostupné online,
  • Několik obrázků moravských (1884),
  • Dagmar (1885), epos inspirovaný básníkovým pobytem v Dánsku, jehož hrdinkou je dcera Přemysla Otakara I. Markéta provdaná za dánského krále Valdemara II., kterou autor líčí jako ideál ženy.
  • Ikaros (1885 v časopise Květy, knižně 1908), sociální román,
  • Pravda a drobné básně (1886),
  • Humoresky, satiry a drobné črty (1887),
  • Různé črty žertovné i vážné (1887),
  • Jitřní písně (1887), sbírka básní, politická lyrika, ve které autor vyjadřuje svou naději v lepší budoucnost českého národa, které bude podle něho dosaženo duchovními zbraněmi a pilnou prací.
  • Nové písně (1888), sbírka básní, politická lyrika, ve které autor mimo jiné překládá své úvahy o vlastním životě a básnické tvorbě a svou víru v budoucnost slovanských národů
  • Několik povídek a různých črt (1888),
  • Pravý výlet pana Broučka do Měsíce (1888), satirická povídka s fantastickým námětem, jejímž hrdinou je pan domácí Brouček, který se (patrně ale ve snu) dostane na Měsíc, kde se setká s éterickými Měsíčňany. Je zde však zesměšňováno nejen měšťáctví pana Broučka, ale také prázdné intelektuálství a neplodné estétství reprezentované Měsíčňany, kteří nejsou schopni pochopit reálný život.
  • Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století (1888), druhá satirická fantastická povídka s hlavním hrdinou měšťákem panem Broučkem, který se tentokrát dostane (opět zřejmě ve snu) do Prahy den před bitvou na Vítkově. Zajímá jej však jen vlastní prospěch, a podle toho, jak se mu to hodí, se vydává tu za husitu, tu za katolíka. V závěru příběhu Jan Žižka soudí, že není možné, abychom měli takové potomky.
  • Kratochvílná historie o ptáku Velikánu Velikánoviči (1888), satirická báseň parodující soudobý spor o Rukopisy,
  • Vácklav Živsa (1889–1891 v časopise Květy, knižně 1901), báseň,
  • Pestré cesty po Čechách: společnou prací Matěje Broučka a společníků (1891), volná řada novelisticko-časopiseckých obrazů s memoárovými básněmi a episodami.
  • Matěj Brouček na výstavě (1892), druhá část Pestrých cest po Čechách, povídka zesměšňující podlézavost měšťáků vůči šlechtě a jejich přezíravý postoj k lidu před cizinci.
  • Druhý květ (1893 v časopise Květy, knižně 1899), autobiografická próza, ve kterém autor líčí své mládí a studium na gymnáziu.
  • Sníh (1894 v časopise Květy, knižně 1900), báseň,
  • Zpěvník Jana Buriana (1894), báseň řešící poměr českého sedláka k odrodilé šlechtě
  • Rozličná próza (1895),
  • Písně otroka (1895), alegorická lyrika pomocí které chtěl autor povzbudit národ v boji za jeho práva, protože měl pocit, že se národ cítí ponížený.
  • Modlity k Neznámému (1896), básně obsahující filozofické a náboženské úvahy
  • O čarovném pavouku (1896), báseň pro mládež,
  • Šotek (1899), veršovaná báchorka,
  • Sekáči (1904), báseň,
  • Roháč na Sioně a jiné zlomky (1909), posmrtné vydání autorových nedokončených prací,
  • Poslední verše (1910), vydáno posmrtně, obsahuje mimo jiné básně Do světa širého a Step,
  • Cestovní poznámky (1910), vydáno posmrtně,
  • Poslední kniha povídek a črt (1918), vydáno posmrtně.

Jménem, srdcem stejně Čech – básníkova památka a tradiceEditovat

 
Čechova busta z roku 1912 v městském parku v Kyjově

Svatopluk Čech byl pro svou tvorbu od 80. let 19. století velice oblíbenou a respektovanou osobností české společnosti. Vlastenecké zaměření a patos Čechovy tvorby korespondovalo s jeho heslem, které se stalo i jeho symbolickým označením na veřejnosti Jménem, srdcem stejně Čech.[11] Mezi vlastenecky naladěnými Čechy měly obrovský ohlas jeho Písně otroka. Velice populární a čtená byla jeho báseň Ve stínu lípy.[12] Úcta k němu se projevovala již za jeho života a zejména po smrti v množství pomníků, soch a označování ulic, náměstí a škol jeho jménem.

PrahaEditovat

Již 3 měsíce po jeho smrti 6. června 1908 byl pojmenován Čechův most v Praze.[13] Ještě za Čechova života (1903) nesly jeho jméno Sady Svatopluka Čecha na pražských Vinohradech, kde byl v roce 1924 odhalen pomník, jehož autorem je Jan Štursa. V Praze byly v dalších čtvrtích pojmenovány Náměstí Svatopluka Čecha ve Vršovicích, Čechova ulice na Letné, Čechova čtvrť v Modřanech a Čechova škola v Tróji.

Česká města a obceEditovat

Jeho jméno nesou názvy mnoha ulic, náměstí a škol. Památku Svatopluka Čecha si i po sto letech od jeho smrti připomínají zejména obce, kde od dětství bydlel: Ostředek[14], Bezděkov[15], Peruc[16], Postupice, ale i místa, kde působil již jako uznávaný básník a spisovatel Slaný[17], Vraný, Praha a Obříství. V městysu Liteň na Berounsku sice prožil pouze 4 roky dětství, ale situoval do Litně své dílo Ve stínu lípy. Proto je v Litni jeho osobnost připomínána zvlášť intenzívně. Liteňský farář P. Josef Kreisinger ve své práci Liteň a přifařené obce k ním vydané v roce 1896 (tedy za Čechova života) uvádí v seznamu správců a direktorů liteňského panství Roku 1852–1855 Frant. Čech, otec našeho předního básníka.[18] V Litni připomíná od roku 1925 Čechův pobyt pamětní deska na domě správce panství vedle zámku zvaném po něm Čechovna,[19] od 5. 6. 1938 pomník Svatopluka Čecha v Litni[20] u kostela sv. Petra a Pavla na místě, kde stála Lípa Svatopluka Čecha. Podobně jako v Litni byly jako ohlas jeho básně Ve stínu lípy na různých místech Čech označovány lípy symbolicky jako Lípa Svatopluka Čecha. V Litni je významu Svatopluka Čecha věnována část expozice Muzea Svatopluka Čecha a Jarmily Novotné[21]V roce 2013 byla v Litni instalována Naučná stezka Liteň, jejíž čtyři zastavení na svých panelech připomínají Čechův pobyt v Litni a jeho dílo.[22][23][24][25] V Obříství na Mělnicku je Památník Svatopluka Čecha umístěn v jeho domku a dřevěném přístavku, který Čech zakoupil na národopisné výstavě v Praze v roce 1895 a ve kterém v letech 1895–1903 žil.[26] V parčíku na návsi je pomník s bustou Svatopluka Čecha, odhalený 19. 6. 1921.[27] Jeho pražský pobyt připomínají pamětní desky v Holešovicích a na Letné v Praze 7. Na domě čp. 557/44 v Letohradské ulici deska uvádí jeho pobyt v letech 1890-95 (podle soupisu pražských domovských příslušníků)[28]) a na domě čp. 908/17 v Šimáčkově ulici, který pamětní deska připomíná jako místo jeho smrti. Tato adresa je uvedena i v matričním záznamu o básníkově smrti: Praha čís. pop. 908-VII. Šimáčkova ul.[2]). V téže době žil též ve vile Pod Havránkou čp. 134/15 v Tróji, na které byla rovněž umístěna pamětní deska.[29][30]

Galerie míst spojených s životem Svatopluka ČechaEditovat

  • Zámek v Ostředku, kde se Čech narodil (Zdeněk Fiedler, edited by Pavel Hrdlička (Packa))

  • Škola v Postupicích, kam Čech chodil poprvé

  • Pamětní deska na základní škole v Postupicích

  • Budova školy v Litni, kterou navštěvoval v době pobytu v Litni (Základní škola Františka Josefa Řezáče)

  • Panely Naučné stezky Liteň u kostela sv. Petra a Pavla a Základní školy F.J. Řezáče a pomníku Svatopluka Čecha.

  • Dům správce panství Liteň nazývaný Čechovna.

  • Pamětní deska na Čechovně s nápisem ZDE ŽIL SVATOPLUK ČECH OD 1853–1856

  • Čechův dům v Obříství na Mělnicku

  • Detail dřevěného domku v Obříství, který Sv. Čech koupil na národopisné výstavě v Praze

  • Pamětní deska Svatopluka Čecha na domě v Obříství. ZDE BYDLEL SVATOPLUK ČECH BÁSNÍK ČESKÝ 1/2 1895 - 1/10 1903

  • Svatopluk Čech, odhalení desky v Obříství (Zlatá Praha 1910)

  • Pamětní deska v Letohradské ulici 557/44 v Praze 7 na Letné "ZDE ŽIL V LETECH 1890-1905 SVATOPLUK ČECH A NAPSAL PÍSNĚ OTROKA"

  • Brána do zahrady u vily Pod Havránkou v Praze Troji.

  • Dům v Šimáčkově ulici 908/17 s pamětní deskou:"V TOMTO DOMĚ ŽIL A 23.II.1908 ZEMŘEL BÁSNÍK SVATOPLUK ČECH

Sochy a pomníky Svatopluka ČechaEditovat

  • Jan Štursa - Čechův pomník v Čechových sadech (1918-24)

  • Pomník Svatopluka Čecha v Obříství na návsi

  • Pomník Svatopluka Čecha v Litni

  • Pomník Svatopluka Čecha Vinice (Vysoké Mýto)

  • Pomník Svatopluka Čecha v Rovensku pod Troskami

  • Busta na Škole Svatopluka Čecha, Praha-Troja

Ulice, náměstí, muzea a školy Svatopluka ČechaEditovat

  • Most Svatopluka Čecha

  • Čechovo náměstí v Praze

  • Muzeum v Litni s expozicí Svatopluka Čecha a Jarmily Novotné. Bývalá fara nedaleko slavné lípy u kostela sv. Petra a Pavla.

  • Škola Svatopluka Čecha v pražské Troji nedaleko vily Pod Havránkou

  • Malba Sv. Čecha v Čechově ulici 5 v Praze-Holešovicích

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ a b Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. ↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Čech Svatopluk, s. 47. 
  4. ↑ STREJČEK, Ferdinand. Životní román Františka Jaroslava Čecha. Praha: F.Topič (Knihy českých osudů), 1940. 202 s. (česky) 
  5. ↑ REGIONÁLNÍ AUTOŘI A REGIONÁLNÍ LITERATURA VLAŠIMSKA A PODBLANICKA [online]. Vlašim: Městská knihovna Vlašim [cit. 2014-12-05]. Kapitola Autoři minulých staletí A - J. Dostupné online. (česky) 
  6. ↑ ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. S. 55. 
  7. ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 7 - 11. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  8. ↑ VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý. Díl 2. Praha: Prometheus, 1938. Kapitola Svatopluk Čech, s. 2. 
  9. ↑ NOVÁK, Arne. Svatopluk Čech : dílo a osobnost. Díl první [online]. I. vyd. Praha: Vesmír, 1921 [cit. 2015-08-15]. S. 1-237, xv s. Dostupné online. (česky) 
  10. ↑ NOVÁK, Arne. Svatopluk Čech : dílo a osobnost. Díl druhý [online]. I. vyd. Praha: Vesmír, 1923 [cit. 2014-12-05]. S. 1-238, ix s.. Dostupné online. (česky) 
  11. ↑ STREJČEK, Ferdinand. Jménem, srdcem stejně Čech : o básníkově životě a díle / napsal Ferdinand Strejček.. I. vyd. Praha: Topič, 1909. 58 s. (česky) 
  12. ↑ NOVÁK, Arne. Svatopluk Čech : dílo a osobnost. Díl druhý.. I. vyd. Praha: Vesmír, 1923 (1923 tisk). 238 s. Dostupné online. Kapitola čtvrtá Tři idyly, s. 165-186. (česky) 
  13. ↑ FISCHER, Jan; FISCHER, Ondřej. Pražské mosty. Praha: Academia, 1985. S. 78-86. (česky) 
  14. ↑ POKORNÁ, Magdalena. \rodinné kořeny Svatopluka Čecha. Matiční listy – literární příloha Zpravodaje Matice české [online]. Duben 2009 [cit. 2014-12-05]. Roč. 2009, čís. 7, s. 3-6. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-08. (česky) 
  15. ↑ Spiessova naučná stezka.Zastavení 1 Bozděkov [online]. Bozděkov: Bozděkov [cit. 2014-12-05]. Dostupné online. (česky) 
  16. ↑ LANC, Antonín. Historie obce Peruc [online]. Peruc: Městys Peruc, 23.5.2006, rev. 23.5.2013 [cit. 2014-12-05]. Dostupné online. (česky) 
  17. ↑ CVRČEK, Jaroslav. 6./I. Kulturně historické putování Slánskem – historický střed města [online]. Slaný: Město Slaný [cit. 2014-12-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-20. (česky) 
  18. ↑ KREISINGER, Josef. Liteň a přifařené k ní obce. I. vyd. Liteň: nákladem autora, 1896 (1896 tisk). 79 s. Kapitola Dějiny panství. - Majitelé Litně., s. 64. (česky) 
  19. ↑ Odhalení desky Svatopluka Čecha v Litni. Národní listy. 30. červen 1925, roč. 1925, čís. 176, s. 2. ISSN 1805-2444. (česky) 
  20. ↑ Útulné podbrdské městečko Liteň oslaví 30. výročí úmrtí velikého národního básníka Svatopluka Čecha. Národní politika. 29. květen, roč. 1938, čís. 147, s. 6. ISSN 1805-2444. (česky) 
  21. ↑ IVANA, Ševčíková. Čeští spisovatelé na Berounsku a muzea těmto spisovatelům věnovaná. Plzeň, 2012. 123 (Přílohy I - LI) s. Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni Fakulta pedagogická, katedra českého jazyka a literatury. Vedoucí práce Doc. PhDr. Bohumil Jirásek, CSc. s. 89 - 96, XXXII-XXXVII. Dostupné online.
  22. ↑ A2 Svatopluk Čech [online]. Ořech: Karlštejnsko, 2014 [cit. 2014-12-04]. Dostupné online. (čeština) 
  23. ↑ A3 Muzeum [online]. Ořech: Karlštejnsko, 2014 [cit. 2014-12-04]. Dostupné online. (čeština) 
  24. ↑ A6 Zámek [online]. Ořech: Karlštejnsko, 2014 [cit. 2014-12-04]. Dostupné online. (čeština) 
  25. ↑ C1 Čechovna [online]. Ořech: Karlštejnsko, 2014 [cit. 2014-12-04]. Dostupné online. (čeština) 
  26. ↑ SVATOPLUK ČECH (*21.2. 1846 Ostředek u Benešova – †23. 2. 1908 Praha) [online]. Obříství: Obec Obříství [cit. 2014-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-06. (česky) 
  27. ↑ Pomník s bustou Svatopluka Čecha [online]. Obříství: Obec Obříství [cit. 2014-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-06. (česky) 
  28. ↑ Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910 (1920). Svatopluk Čech. [online]. Praha: Bach systems, s.r.o. [cit. 2015-08-15]. Dostupné online. (česky) 
  29. ↑ Svatopluk Čech a Troja [online]. Praha: NADACE QUIDO SCHWANKA – TROJA, MĚSTO V ZELENI [cit. 2014-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-08. (česky) 
  30. ↑ Přispějte na pomník pěvce "Písní otroka". Zdar. Politický týdeník pro okresy Rokycanský, Zbirožský, Hořovický, Blovický a Královecký.. 25. únor 1938, roč. XXXVII, čís. 8. ISSN 1801-3287. (česky) 

LiteraturaEditovat

  • Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. S. 37–41.  Dostupné online
  • Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století / Redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1961. 631 s. S. 277–293.  Dostupné online
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 408–413. 
  • Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 64–65. 
  • KREISINGER, Josef. Liteň a přifařené k ní obce. Liteň: nákladem autora, 1896. S. 1 - 79. 
  • NOVÁK, Arne. Svatopluk Čech : dílo a osobnost. Díl první [online]. I. vyd. Praha: Vesmír, 1921 [cit. 2015-08-15]. S. 237, xv s. Dostupné online. (česky) 
  • NOVÁK, Arne. Svatopluk Čech : dílo a osobnost. Díl druhý [online]. I. vyd. Praha: Vesmír, 1923 [cit. 2014-12-05]. S. 1-238, ix s.. Dostupné online. (česky) 
  • NOVÁK, Arne. Stručné dějiny literatury české. Olomouc: R. Promberger, 1946. Dostupné online. Kapitola Sv. Čech a básníci školy národní, s. 339–350. [nedostupný zdroj]
  • NOVÁK, Arne. Zvony domova a Myšlenky a spisovatelé. Praha: Novina, 1940. Dostupné online. - kapitola Svatopluk Čech na cestách, s. 342–348. [nedostupný zdroj]
  • STREJČEK, Ferdinand. Jménem, srdcem stejně Čech : o básníkově životě a díle / napsal Ferdinand Strejček.. I. vyd. Praha: Topič, 1909. 58 s. (česky) 
  • STREJČEK, Ferdinand. Životní román Františka Jaroslava Čecha. Praha: F.Topič (Knihy českých osudů), 1940. 202 s. (česky) 
  • IVANA, Ševčíková. Čeští spisovatelé na Berounsku a muzea těmto spisovatelům věnovaná. Plzeň, 2012. 123 (Přílohy I - LI) s. Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni Fakulta pedagogická, katedra českého jazyka a literatury. Vedoucí práce Doc. PhDr. Bohumil Jirásek, CSc. s. 89 - 96, XXXII-XXXVII. Dostupné online.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 189. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 10. sešit : Č–Čerma. Praha: Libri, 2008. 503–606 s. ISBN 978-80-7277-367-1. S. 556–558. 
  • WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 7 - 11. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 

Online dostupná díla autoraEditovat

  • ČECH, Svatopluk. Dagmar : Adamité. 2. vyd. Praha: F. Topič, 1907. 325 s. Dostupné online. Digitalizovaý svazek obsahuje díla Dagmar a Adamité. 
  • ČECH, Svatopluk. Báchorky veršem. 2. vyd. Praha: F. Topič, 1909. 341 s. Dostupné online. 
  • ČECH, Svatopluk. Čerkes a jiné básně. 5. vyd. Praha: F. Topič, 1896. 83 s. Dostupné online. 
  • ČECH, Svatopluk. Dagmar : báseň Svatopluka Čecha. Praha: Tiskem a nákladem Františka Šimáčka, 1885. 288 s. Dostupné online. 
  • ČECH, Svatopluk. Písně otroka. 4. vyd. Praha: F. Topič, 1895. 78 s. Dostupné online. 
  • ČECH, Svatopluk. Poslední verše. Praha: F. Topič, 1910. 216 s. Dostupné online. 
  • ČECH, Svatopluk. Povídky, arabesky a humoresky. Praha: J. Otto, 1880. 230 s. Dostupné online. 
  • ČECH, Svatopluk. Roháč na Sioně a jiné zlomky. Praha: F. Topič, 1908. 398 s. Dostupné online. 
  • ČECH, Svatopluk. Tři cykly básní a Sníh. Praha: F. Topič, 1904. 315 s. Dostupné online. 
  • ČECH, Svatopluk. Václav Živsa. Slavie. 2. vyd. Praha: F. Topič, 1910. 296 s. Dostupné online. 
  • ČECH, Svatopluk. Ve stínu lípy. 9. vyd. Praha: F. Topič, 1906. 81 s. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

Autoritní data: AUT: jk01021137 | GND: 118910876 | ISNI: 0000 0001 0969 1387 | LCCN: n83056951 | VIAF: 47560290 | WorldcatID: lccn-n83056951
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Svatopluk_Čech&oldid=17486483“