Lešetínský kovář

báseň Svatopluka Čecha

Lešetínský kovář je veršovaná povídka od Svatopluka Čecha. Vyšla v roce 1883, ale byla konfiskována a znova celá otištěna až po 1. světové válce. Je rozdělena na šestnáct částí. Má silně národní charakter, je výzvou Čechům k boji. Její poselství a idylický závěr může na dnešního čtenáře působit překonaně a zastarale.

Lešetínský kovář
Autor Svatopluk Čech
Původní název Lešetínský kovář
Jazyk čeština
Vydavatel Nakladatelství F. Topič
Datum vydání 1883
Některá data mohou pocházet z datové položky.

DějEditovat

Na začátku je popisována venkovská idyla vesničky Lešetín. Jednoho dne ale přijdou Němci a začnou skupovat pozemky a na nich stavět továrnu. Lidé, kteří za lákavé ceny prodali své dědictví, začali pracovat v továrně nebo odešli do ciziny. Němci velmi usilují o každý pozemek, a nakonec se jim podvolí všichni kromě kováře, který ví, že prodejem kovárny si zničí domov. Němci ale jeho služby nepotřebují, a on musí propustit svého učedníka Václava, který miluje jeho dceru Lidušku. Václav odejde do světa a slibuje, že se vrátí, až si vydělá dost peněz na založení vlastního živobytí.

Není práce a kovárna pustne, ale kovář se nepodvolí. Postupně se vracejí bývalí obyvatelé Lešetína, kterým se v cizině nedařilo. Jsou chudí a s kovářem v čele plánují odpor. Ukují si zbraně, a když přijdou němečtí ozbrojenci s vykonstruovaným obviněním, zaútočí. Kovář je ale zděšen, když zapálí továrnu a majitele zabijí, on nechtěl nikoho zabít. Němci na odplatu ale zabijí právě kováře jako iniciátora útoku. Když umírá, vrátí se Václav a sděluje, že byl ve světě úspěšný. Také se dozvěděl, že syn majitele továrny, který ji zdědil, hodlá vše prodat původním obyvatelům a z Lešetína odejít. Kovář umírá šťastně tam, kde se narodil. Ví, že nebojoval marně.

OperyEditovat

Podle Čechovy básně vznikly stejnojmenné opery Aloise Jiránka (1901, neuvedena), Stanislava Sudy (Lešetínský kovář, premiéra 1905) a Karla Weise (Lešetínský kovář, premiéra 1920).

Externí odkazyEditovat