Miloš Nedbal

český herec a režisér

Národní umělec Miloš Nedbal (28. května 1906 Rožmitál pod Třemšínem[1]31. října 1982 Praha) byl český herec a divadelní pedagog, režisér, dlouholetý profesor činoherního herectví na pražské DAMU.

Miloš Nedbal
Miloš Nedbal (před rokem 1939)
Miloš Nedbal (před rokem 1939)
Narození28. května 1906
Rožmitál pod Třemšínem
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí31. října 1982 (ve věku 76 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníHřbitov Malvazinky
Alma materPražská konzervatoř (1926–1928)
Povoláníherec, pedagog, režisér, učitel a publicista
Oceněnízasloužilý umělec (1958)
Řád práce (1966)
Medaile Jana Amose Komenského (1977)
národní umělec (1981)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Jednalo se o velmi výrazného a osobitého herce, který od svých počátků hrával spíše vážné role důstojných a přísných mužů, obdařených velmi často velkou dávkou osobní autoritativnosti. K divadlu se dostal již v mládí zásluhou otce Václava Nedbala (1881–1953),[2] který byl učitelem kreslení a loutkářem. Spolužák Jiřího Voskovce a Jana Wericha z gymnázia v Křemencové ulici v Praze (maturoval v roce 1926) pokračoval ve studiu na Právnické fakultě UK (přerušil však studia po dvou semestrech) a současně na dramatickém oddělení pražské konzervatoře (v letech 1926–1928) ve třídě prof. Jaroslava Hurta a Marie Laudové. Byl rovněž žákem Pivodovy pěvecké školy, nakonec se však rozhodl pro činoherní tvorbu.[3] Svoji hereckou kariéru začínal v Umělecké besedě a v Osvobozeném divadle, kam nastoupil v roce 1927, ještě před ukončením konzervatoře.[4][5] Zde se postupně vypracoval ve vynikajícího herce a jednu z hlavních opor Honzlových režií. V Osvobozeném divadle hrál s přerušením v sezóně 1929/1930 (rok byl členem Národního divadla v Brně) až do roku 1933. Posléze vystřídal celou řadu různých scén, hrál a režíroval mimo jiné také v Ostravě (1933–1936), v Brně (1936–1938) a v letech 1938–1942 a 1944–1945[6]Divadle na Vinohradech. Ve válečném období působil dva roky v pražské Uranii (1942–1944). Od roku 1945 až do roku 1976 působil jako člen činohry Národního divadla v Praze, s výjimkou let 1970–1972, kdy působil v Krejčově souboru Divadla za branou. Dne 25. února 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok podporující komunistický převrat.[7]

V letech 1942–1947 vyučoval jako středoškolský učitel herectví na Pražské konzervatoři, od roku 1947 prakticky až do své smrti vyučoval na pražské DAMU, kde pomohl vychovat celou řadu vynikajících českých herců a hereček.

Ve filmu si zahrál mnoho menších rolí, k jeho nejznámějším patří role středoškolského profesora Šedy z filmu Cesta do hlubin študákovy duše nebo hlavní role z filmu Svědomí. Byl ale také vyhledávaným televizním i rozhlasovým hercem, činný byl též v dabingu. Ke konci svého života si zahrál hned v několika pozoruhodných televizních rolích, mezi nejpozoruhodnější patřila postava nerudného důchodce Šantrocha z Hubačovy inscenace Nezralé maliny. Zahrál si ale i v několika televizních pohádkách i v několika známých televizních seriálech.

Rodinný životEditovat

Poprvé se oženil 27. září 1931 v Praze s Vladimírou Volnohovou (* 1907), se kterou měl syna Petra Nedbala a dceru Janu Nedbalovou, krátce po rozvodu, se 19. září 1951 oženil podruhé, s Janou Moravcovou (* 1906), později, již jako vdovec se oženil potřetí.

CitátEditovat

„Nedbalovo herectví se opíralo o jadrnou, zvonivou sílu hlasu - sytého, jenž jako by se vznášel do prostoru divadla, do všech jeho nejzazších koutů. Bylo prostě předurčeno pro úlohy rekovské, hrdinské, pro postavy, v nichž mohl uplatnit nejen svůj potlačovaný humor, ale i deklamační projev. Měl sympatie obecenstva, stejně jako nás všech v souboru. Jeho chování na jevišti i v zákulisí mělo zvláštní, někdy šibalský, jindy utlumený, vždycky však ohleduplný humor. Ať hrál hlavní role či figurky, vždycky s úplným zaujetím.“

František Filipovský[8]

OceněníEditovat

Divadelní role, výběrEditovat

  • 1927 – V+W: Vest Pocket Revue, Blažej Jossek, Osvobozené divadlo
  • 1928 – V+W: Gorila ex machina čili Leon Clinton čili Tajemství Clintonova kladívka, Norman Kerry, Osvobozené divadlo
  • 1929 – V+W: Kostky jsou vrženy, Obža Bohunkus, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
  • 1929 – V+W: Premiéra skafandr, rekvizitář Arnošt, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
  • 1930 – V+W: Sever proti Jihu, major Warton, Osvobozené divadlo, režie V+W
  • 1931 – V+W: Don Juan a Comp., don Gonzalo de Ulloa, Osvobozené divadlo, režie V+W
  • 1931 – V+W: Golem, císař Rudolf II, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
  • 1931 – Marcel Pagnol: Malajský šíp, Panisse, Stavovské divadlo, režie Vojta Novák
  • 1932 – V+W: Caesar, titul. role, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
  • 1932 – V+W: Robin Zbojník, lord Broadcasting, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
  • 1933 – V+W: Svět za mřížemi, Wu-Fang, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
  • 1938 – Emanuel Bozděch: Generál bez vojska, Napoleon, Divadlo na Vinohradech, režie Gabriel Hart, 10 repríz
  • 1938 – J. K. Tyl: Jan Hus, Páleč, Divadlo na Vinohradech, režie František Salzer, 15 repríz
  • 1939 – Friedrich Schiller: Panna Orleánská, Talbot, Divadlo na Vinohradech, režie František Salzer, 22 repríz
  • 1941 – William Shakespeare: Hamlet, titul. role, Divadlo na Vinohradech, režie Bohuš Stejskal
  • 1945 – Jan Drda: Hrátky s čertem, Solfernus, Stavovské divadlo, režie Aleš Podhorský
  • 1945 – Karel Čapek: Matka, otec, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal
  • 1946 – Bratři Čapkové: Ze života hmyzu, Viktor, 1.inženýr–diktátor, Národní divadlo, režie Jindřich Honzl
  • 1946 – J. J. Kolár: Pražský žid, Jan Mydlář, Stavovské divadlo, režie Jindřich Honzl
  • 1947 – William Shakespeare: Jak se vám líbí, Jacques, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal
  • 1950 – Alois Jirásek: Jan Žižka, Kněz Jan Rokycana, Národní divadlo, režie Antonín Dvořák
  • 1951 – William Shakespeare: Othello, Brabanzio, Tylovo divadlo, režie Jan Škoda
  • 1952 – Anatolij Surov: Zelená ulice, Drozdov, Tylovo divadlo, režie František Salzer
  • 1953 – Jan Drda: Hrátky s čertem, Solfernus, Národní divadlo, režie František Salzer
  • 1954 – Gabriela Zapolska: Morálka paní Dulské, Pan Dulský, Tylovo divadlo, režie Miloš Nedbal
  • 1955 – Hedda Zinnerová: Ďábelský kruh, Vilém Lühring, Tylovo divadlo, režie Alfréd Radok
  • 1957 – L. M. Leonov: Zlatý kočár, Nikolaj Stěpanovič Karejev, Tylovo divadlo, režie Alfréd Radok
  • 1958 – J. K. Tyl: Strakonický dudák, Adamir, Mikuli, Národní divadlo, režie Otomar Krejča
  • 1961 – William Shakespeare: Král Lear, Hrabě z Glostru, Smetanovo divadlo, režie František Salzer
  • 1962 – M. Stehlík, M. A. Šolochov: Rozrušená země, Korčžinskij, Národní divadlo, režie Jan Strejček
  • 1963 – William Shakespeare: Romeo a Julie, Kapulet, Národní divadlo, režie Otomar Krejča
  • 1973 – J. K. Tyl: Paličova dcera, Radní Horina, Národní divadlo, režie Jaromír Pleskot
  • 1975 – N. V. Gogol, V. Hudeček, J. Lexa: Mrtvé duše, Pljuškin, Národní divadlo, režie Václav Hudeček
  • 1981– Jiří Šotola: Pěší ptáci, Zouhar, Tylovo divadlo, režie František Laurin

Divadelní režie, výběrEditovat

  • 1933 – Cecil Chesterton, Ralph Neal: Kouzlo domova, Národní divadlo moravsko-slezské (NDMS) Ostrava
  • 1933 – Samson Raphaelson: Mladá láska, NDMS
  • 1933 – René Fauchois: Pozor, čerstvě natřeno, NDMS
  • 1934 – Robert E. Sherwood: Londýnský most, NDMS
  • 1934 – Ernest Enderline: Londýnský most, NDMS
  • 1934 – Olga Scheinpflugová: Houpačka, NDMS
  • 1947 – Július Barč–Ivan: Máti, Stavovské divadlo
  • 1947 – Marcel Pagnol: Smraďoch, Mozarteum
  • 1948 – L. M. Leonov: Jabloňové sady, Tylovo divadlo
  • 1949 – L. N. Rachmanov: Neklidné stáří, Tylovo divadlo
  • 1951 – Molière: Chudák manžel, Tylovo divadlo
  • 1954 – Gabriela Zapolska: Morálka paní Dulské, Tylovo divadlo
  • 1955 – V+W: Caesar, Divadlo satiry (režie j. h.)
  • 1961 – Jindřich Honzl: Román lásky a cti, Národní divadlo

Filmografie (výběr)Editovat

FilmEditovat

TelevizeEditovat

Rozhlasové roleEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční zápis o narození. z matriční knihy řk. farního kostela ve Starém Rožmitále [online]. [cit. 2016-12-18]. Dostupné online. 
  2. VALACHOVÁ, Jarmila. Kroniky města Nejdku a profesor Václav Nedbal, akademický malíř, kronikář a spisovník. Západočeské archivy. Plzeň: Roč. 2010, s. 71–74. ISSN 1804-9737. 
  3. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 330.
  4. Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 146
  5. Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, s. 5–8 osobní vzpomínky Miloše Nedbala na počátky Osvobozeného divadla. Týž: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, s. 210–214.
  6. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 193, ISBN 978-80-239-9604-3.
  7. VEBER, Václav. Osudové únorové dny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 426 s. ISBN 978-80-7106-941-6. S. 327. 
  8. Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, Praha, 1982, str. 116.
  9. Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. | Digitalizovaný archiv časopisů | RudePravo/1981/4/30/2.png. S. 2. archiv.ucl.cas.cz [online]. 1981-04-30 [cit. 2019-11-30]. S. 2. Dostupné online. 
  10. William Shakespeare: Richard III. [online]. Čerský rozhlas, 2016-04-02 [cit. 2016-04-02]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat