Bakchantky
Bakchantky, (latinsky Bacchae, řecky Μαινάδες) jsou v řecké mytologii průvodkyně boha vína Dionýsa či Bakcha, také neúplně dochovaná antická Euripidova divadelní hra.
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/d/dc/William-Adolphe_Bouguereau_%281825-1905%29_-_Bacchante_%281894%29.jpg/220px-William-Adolphe_Bouguereau_%281825-1905%29_-_Bacchante_%281894%29.jpg)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/be/Mainade_Staatliche_Antikensammlungen_2645.jpg/220px-Mainade_Staatliche_Antikensammlungen_2645.jpg)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/93/Satyroi_Mainade_Louvre_K19.jpg/220px-Satyroi_Mainade_Louvre_K19.jpg)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/23/Bacchante_jouant_avec_un_tigre_-_V_Brun_-_mus%C3%A9e_d%27art_et_d%27histoire_de_Saint-Brieuc%2C_DOC_61b.jpg/220px-Bacchante_jouant_avec_un_tigre_-_V_Brun_-_mus%C3%A9e_d%27art_et_d%27histoire_de_Saint-Brieuc%2C_DOC_61b.jpg)
Byly zvané také mainady („šílící“ nebo „třeštící“), thyiády nebo Bassaridy. Pořádaly divoké orgie zvané nyktélie (bůh Dionýsos byl někdy nazýván Nyktelios). Někdy až upadají do stavu blížícímu se šílenství, v němž jsou schopné všeho. V dlouhých řízách a ve zvířecích kůžích se oddávají v extatickém vytržení divokým rejům, společníky jim bývají Siléni, Kentauři, Panové, Satyrové, nymfy, a dokonce i Múzy. Ke všemu vyhrává divoká hlučná hudba. Znakem Bakchantek je thyrsos, hůl ovinutá břečťanem nebo révou, v rukou mívají hady a dýky. Vrhají se na obětní zvířata, trhají je na kusy a požívají je syrová. Poprvé se tak stalo v Thébách.
Když jednou Dionýsos zavítal do Thrákie s celým svým průvodem, thrácký král Lykúrgos průvod rozehnal, některé Bakchantky zajal, některé dokonce i zabil a Dionýsos sám se musel zachránit útěkem a skokem do moře. Dionýsos Lykúrga krutě potrestal: seslal na něj šílenství, v němž král zabil svého vlastního syna a jeho mrtvolu ještě zohavil. Sobě usekl nohy v domnění, že ničí vinnou révu. Následně království hubil mor, nastala dlouhá neúroda. Podle věštby musel Lykúrgos zemřít. Rozlícený lid vyvedl krále na horu Pangaion a tam ho nechal roztrhat koňmi.
Když thébský král Pentheus, který zakázal uctívat boha vína, zajal Dionýsa s celým jeho průvodem, bakchantky se rozprchly a v bakchickém šílenství trhaly nejprve dobytek, potom se obrátily proti Pentheovi a na kusy roztrhaly i jeho. Zuřící ženy vedla Pentheova matka Agaué a vlastní rukou srazila synovi hlavu.
Když pěvec Orfeus v háji truchlil nad ztrátou své milované ženy, bakchantky ho ukamenovaly. Později mu také utrhly hlavu a hodily ji do řeky.
Bakchantky jsou mytické, ale i skutečné, obojí tropily výtržnosti při bakchických slavnostech. Již ve starém Římě proti nim musela dokonce zasahovat státní moc. Ostatně výraz „bakchanálie“ přetrval dodnes v popisu bohapustých pitek a nespoutaných zábav.
Odraz v umění (výběr)
editovatVýtvarné umění
editovat- Tanec bakchantek, 1. stol. n. l., freska ve Ville dei Misteri, Pompeje.
- Antická socha bakchantky, zničena při zemětřesení ve Skopji v roce 1963
- Jean-Honoré Fragonard, Spící bakchantka, Louvre
- Élisabeth Vigée-Lebrun, Bakchantka hrající si s tygrem, obraz, kolem 1800, Museum Saint Brieuc
- Gustave Courbet, Mladá bakchantka, obraz (1847)
- Josef Václav Myslbek, Bakchantky, medailon (1872)
- André Lhote, Rozpustilý výlet,
- Antonín Procházka, Bakchanálie (1904), Moravská galerie Brno
Divadlo a literatura
editovat- Eurípidés Bakchantky, neúplně dochovaná tragédie o thébských bakchantkách, kolem roku 460 př. n. l. Hru uvedlo například Národní divadlo v Praze roku 2022.
- Catullus : Attis
- Horatius, Ódy III, 19
- Ovidius, Proměny
- Tacitus, Letopisy
- Maurice de Guérin, Bakchantka, báseň v próze (1835)
Film
editovat- Jean Cocteau, Orfeus (1949), představuje klub bakchantek
- Giogio Ferroni, Bakchantky (1960), tématem je rivalita Penthea a Dionýsa
Odkazy
editovatLiteratura
editovat- Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
- Sandrine Augusta-Boularot et alii: Slovník řecko-římské mytologie a kultury, nakl. EWA Praha, 1993, s. 58-59, ISBN 80-85764-02-4
- Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
- Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
- Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
- Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Bakchantky na Wikimedia Commons