Otevřít hlavní menu

Satyr (latinsky Satyri) je v řecké mytologii syn boha Herma nebo Siléna.

Satyr
Nymphy a Satyr, obraz z roku 1873 od Williama-Adolphe Bouguereaua (1825-1905)
Nymphy a Satyr, obraz z roku 1873 od Williama-Adolphe Bouguereaua (1825-1905)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Satyrové jsou zařazováni mezi polobohy, spíše však mezi horské a lesní démony. Jde o průvodce boha vína Dionýsa, také jsou v družinách boha Pana. Zobrazováni jsou většinou jako napůl člověk a napůl kozel, s kučeravými vlasy, špičatýma ušima, tupým nosem, s růžky, oháňkou a kozlíma nohama.

V pozdější době se tato podoba zjemňuje.

Je to nezvedená veselá cháska, pohybují se ve skupinách, milují víno i všelijaké jiné požitky, jsou prostopášní, pronásledují nymfy, tančí a provozují hudbu, zejména na flétnu, syrinx, dokonce i dudy.

V mytologii jsou většinou ztotožňováni s mužskou sexuální silou, ve starořeckém a starořímském umění jsou často zobrazováni s erekcí.

Bývají i pastýři stád. K lidem nejsou právě vstřícní, přepadají pastýře a straší poutníky. Podobají se jiným lesním polobohům – Silénům, se kterými se dobře snášejí.

EtymologieEditovat

Pojmenování satyrů je původem starořecké, s latinskými slovy satura či satira určitě nijak nesouvisí, takže slova satira a satyr příbuzná nejsou. Ale to je vše, co se o výrazu satyr dá vyčíst v etymologických knihách.

Původ tohoto řeckého slova je nejasný. Jisté ale je, že takříkajíc kozí zjev těchto řeckých mytologických bytostí, s jejich růžky, kopyty i ocasy, dal vzniknout představě našich předků o čertech. Čeští čerti i v současných filmech vypadají vlastně stejně jako řečtí satyrové.

Satyr je v Českém etymologickém slovníku definován jako „prostopášná mytologická bytost v lidské podobě se zvířecími znaky“ a jak dodává Slovník spisovného jazyka českého obrazně také „velmi smyslný člověk“.

Podle satyrů je též pojmenována mužská hypersexualitasatyrismus či satyriáza.

Odraz v kultuřeEditovat

Satyrové jsou od antiky dodnes oblíbeným námětem literatury, divadla, filmu i výtvarného umění. Zejména je využívaly sochařství a architektura starověku.

LiteraturaEditovat

Výtvarné uměníEditovat

Malířství: Nejstarší vyobrazeni pochází z archaického období řecké černofigurové a červenofigurové malby váz. K nejznámějším patří:

Sochařství:

  • ryté gemy
  • Odpočívající satyr, mramorová socha od Praxitela
  • Satyr s amforou a Satyr s mladým Dionýsem (z 3. stol. př. n. l.) od Epiktéta
  • Faun Barberini, Řím, 1. stol.
  • Tančící Satyros bronzové či hliněné sošky aj.

LiteraturaEditovat

  • Slovník antické kultury. Praha: Svoboda, 1974. 717 s. (Členská knižnice nakl. Svoboda).