Hans Christian Andersen

dánský spisovatel, autor pohádek

Hans Christian Andersen (výslovnost: Háns Kristián Andrsen; 2. dubna 1805 Odense4. srpna 1875) byl dánský spisovatel, proslul především jako jeden z největších světových pohádkářů. Mnohé z jeho 156 pohádek se staly již klasikou (Princezna na hrášku, Ošklivé káčátko, Císařův slavík, Císařovy nové šaty, Statečný cínový vojáček, Křesadlo a Malá mořská víla). Kromě světoznámých pohádek napsal také několik úspěšných románů, několik poměrně málo úspěšných básnických sbírek a divadelních her.

Hans Christian Andersen
Hans Christian Andersen na fotografii Thory Hallagerové z roku 1869
Hans Christian Andersen na fotografii Thory Hallagerové z roku 1869
Rodné jménoHans Christian Andersen
Narození2. dubna 1805
Odense, Dánsko
Úmrtí4. srpna 1875 (ve věku 70 let)
usedlost Rolighed nedaleko Kodaně, Dánsko
Příčina úmrtírakovina jater
Místo pohřbeníPomocný hřbitov
Tomb of Hans Christian Andersen
BydlištěDánsko
Helsingør
Kong Hans' Vingård
Slagelse
H.C. Andersens Barndomshjem
Rolighed
Národnostdánská
Alma materSlagelse Gymnasium (1822–1826)
Kodaňská univerzita
Povoláníspisovatel, básník, romanopisec, autor dětské literatury, autor autobiografie, dramatik, novinář, cestovatel, autor a cut-paper artist
OceněníMaxmiliánův řád pro vědu a umění (1859)
Golden Paintbrush (1976)
Řád Dannebrog
Prometheus Award
Řád červené orlice 3. třídy
Nábož. vyznáníluteránství
RodičeHans Andersen a Anne Marie Andersdatter
PříbuzníKaren Marie Andersen (sourozenec)
PodpisHans Christian Andersen – podpis
Citát
Není hezčích pohádek, než jsou ty, které píše sám život.
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hans Christian Andersen (1805–1875)

BiografieEditovat

Mládí a studiaEditovat

 
Hans Christian Andersen

Narodil se v Odense na ostrově Fyn v Dánsku 2. dubna 1805. Byl synem chorého 22letého ševce Hanse Andersena a jeho o 7 let starší ženy Anny Marie, analfabetky. Pocházel z velmi chudých poměrů. Celá rodina žila a spala v jedné malé místnosti.[1]

Jeho matka byla pradlena, ke sklonku života propadla alkoholu, který i kvůli tomu Andersen hluboce nenáviděl a byl abstinentem. Jeho matce se v roce 1799 narodila nemanželská dcera a matka tuto dceru odložila. Tato nevlastní Hansova sestra se stala prostitutkou. Hansův dědeček z otcovy strany pomatenec a známá odenseská figurka. Kmotr byl vrátný v městském chudobinci.

Byl přecitlivělý, ctižádostivý a marnivý. Jeho původ pro něj znamenal neustálé traumatizující ohrožení – ten zároveň vysvětluje jeho až výstřední potřebu společenského a uměleckého uznání, přecitlivělost na kritiku i nezdolnou vytrvalost v cestě za úspěchem.

Již brzo prokazoval představivost, která byla podporována shovívavostí jeho rodičů a pověrčivostí jeho matky. Roku 1816 zemřel jeho otec a on byl nucen přestat chodit do školy a začít pracovat v místní továrně. Postavil si malé loutkové divadlo a vyrobil pro své loutky oblečky. Přečetl všechny možné knihy, které si mohl vypůjčit, mezi nimi také díla Ludviga Holberga a Williama Shakespeara.

Andersen celé své dětství vášnivě miloval literaturu. Byl známý tím, že znal nazpaměť celé Shakespearovy hry a přednášel je, přičemž používal své dřevěné panenky jako postavy. Poměrně brzy, 6. září 1819, utekl do Kodaně, kde se neúspěšně pokoušel uchytit nejprve jako loutkoherec a později jako tanečník a zpěvák. Jeho díla byla odmítána, neboť prozrazovala „nedostatek elementárního vzdělání“. Andersen byl hrubý, přepjatý a pramálo kultivovaný. Stěhoval se z jednoho levného bytu do druhého. Jednou dokonce bydlel v nevěstinci, což si ale neuvědomoval.

V Kodani se setkal v roce 1821 s ředitelem divadla Jonasem Collinem. Ten jej poslal studovat a zajistil mu stipendium krále Frederika VI. na latinském gymnáziu ve Slagelse. Tam našel Hans i ubytování a stravu u jedné vdovy. Hans později přešel na školu v Helsingøru, kde zůstal až do roku 1827. Andersenovi studium příliš nešlo a lze říci, že zde získal pouze základy, které již nikdy nerozšířil. Dobu strávenou ve škole později nazýval nejčernějšími a nejtrpčími roky ve svém životě. Jazyk se ale nenaučil dokonale nikdy – až do smrti mu museli korektoři opravovat texty. To vedlo k úvahám o jeho dyslexii, ale příčinou bylo patrně zkrátka to, že vzdělávací proces zahájil příliš pozdě.[2] V roce 1828 maturoval.

Ještě před tím, než na školu nastoupil, Andersen vydal první knížku Duch v Palnatokově hrobě (1822).

Otec mu zemřel už v jeho jedenácti letech, matka ovšem žila. Ale Andersen odchodem z Odense pohřbil celé své dětství. Jeho matka propadla alkoholu a nechala si pro syna psát úpěnlivé dopisy. Nikdy jí neodpověděl, jen občas jí poslal nějaký obnos. Když v roce 1832 navštívil Fyn, ani se u ní nezastavil.

DospíváníEditovat

Ani po škole se nezbavil závislosti na svých mecenáších. Jeho díla nebyla zpočátku úspěšná natolik, aby si mohl finančně vystačit pouze se svojí literární tvorbou. To se změnilo až kolem roku 1845, kdy se mu začalo dařit lépe.

V roce 1833 podnikl cestu po Evropě, navštívil mj. Paříž, Řím, Vídeň a Neapol. 8. května 1835 vydal první sbírku pohádek, která obsahovala jak příběhy mu známé z dětství, tak vlastní tvorbu. Součástí sbírky byly mimo jiné příběhy Křesadlo a Princezna na hrášku.

Podle některých literárních historiků jeho práce vyjadřuje utrpení z jeho odlišnosti. V tomto ohledu je jedním z nejvíce vypovídajících příběhů Malá mořská víla, která si vezme život, neboť nemůže být milována krásným princem. Hans Christian Andersen se zřejmě jen těžko vyrovnával se svou neheterosexuální orientací a právě Malá mořská víla se považuje za zpodobnění jeho lásky k mladému Edvardu Collinovi, kterému napsal: „Chřadnu kvůli Tobě jako kvůli krásné Kalábrijské nevěstce… mé city k Tobě jsou ženské. Ženskost mé povahy a naše přátelství musí zůstat tajemstvím.“ Collin, jehož muži eroticky nepřitahovali, napsal ve svých pamětech: „Zjistil jsem, že nejsem schopný opětovat tuto lásku, ne."

To Hansovi způsobilo mnoho trápení. Na platonické úrovni zůstala i jeho láska k dánskému tanečníkovi Haraldu Scharffovi a mladému knížeti Výmarskému. Zdá se ovšem, že Andersena přitahovali jak muži, tak ženy. Jsou důkazy o obojím. Známá je jeho slabost pro operní zpěvačku Jenny Lindovou, přezdívanou švédský slavík, ta ovšem Andersena brala spíše jako bratra. Pohádka Slavík je zřejmě inspirovaná právě touhou po Lindové.[3]

 
Georg Emil Hansen: Hans Christian Andersen (1862)

Ve svých soukromých zápiscích odmítal jakýkoli sexuální vztah, ať se ženou, nebo mužem. Z dnešních hledisek by mohl být považován za asexuála. Otázkou ovšem je, do jaké míry byla tato jeho asexualita dobrovolná a zda mu nebyla vnucena jen jeho přehnanou ostýchavostí a společenskými konvencemi té doby. Podle Andersenova vlastního svědectví se mu tělesná láska zhnusila v dětství, kdy spal v posteli s vlastními rodiči - jejich soulož, kterou mnohokrát viděl, ho děsila a učinila mu sex navždy odporným.[4] Ve svých denících nicméně pečlivě zaznamenal každou svou masturbaci, dosti četnou.

Roku 1860 se v Ženevě setkal se spisovatelem Karlem Mariou Kertbenym, jenž o 9 let později jako první použil slovo homosexuell. Je známo, že toto setkání způsobilo u Andersena obrovskou beznaděj a zoufalství, ale zůstává tajemstvím, co se při něm událo. Henning Bech spekuluje, že v tom mohla hrát roli Andersenova sexuální orientace a strach z jejího pojmenování.[5] Někdy se také spekuluje o Andersenově pedofilii.[6]

Bývá také jmenován mezi nejvýznamnějšími autisty, příznaky měly být např. podivné záchvaty vzteku v dětství, ale i neschopnost navázat blízký citový vztah a touha po nedosažitelných mužích a ženách; či hluboký vnitřní zmatek, který se odráží v jeho příbězích, a podivné a neuchopitelné nešťastné postavy v jeho dílech.[7][8] Trpěl zjevně některými neurotickými symptomy - byl bacilofob, kvůli čemuž pil jen převařenou vodu a kliky otevíral kapesníkem. Ve svém cestovním kufru vozil vždy lano, aby mohl uniknout z hotelového pokoje, kdyby hotel začal hořet. K dalším jeho fobiím patřilo, že ho pohřbí zaživa - proto usínal vždy s cedulkou na prsou, na niž byl nápis "jen vypadám, že jsem mrtvý". Nikdy také nejedl vepřové maso. Mnoho z jeho symptomů asi zůstávalo skryto, protože žil sám, ale o řadě z nich svědčil spisovatel Charles Dickens, který Andersen pozval na nějaký čas k sobě domů. Podle Dickense Andersen přestěhoval nábytek v celém pokoji a propadal zvláštním záchvatům vzteku, při nichž vybíhal do zahrady a vždy zabořil obličej do hlíny. Když byl upozorněn, že již uplynula doba, na kterou byl pozván, zabarikádoval se na tři dny v pokoji. Když konečně vyšel, odjel uražen. Dickens to komentoval slovy "byl tu jen pět týdnů, ale mé rodině to přišlo jako celé věky" a přerušil s Andersenem veškeré styky.[9][10]

„Všechny dětské vzpomínky, každičké místo na mě působí ponuře,“ napsal o rodném městě. V roce 1841 se Hansova matka upila k smrti. Přesto jí syn zanechal pomník v tragické pohádce Nebyla k ničemu.

Sám nikdy nezaložil byť jednočlennou domácnost - žil v penzionech, v hotelích, nebo na cestách, na nichž strávil devět let. Byl milovníkem hodinových strojů a dokázal jejich chod pozorovat hodiny.

SmrtEditovat

Na jaře roku 1872 spadl z postele a vážně se zranil. Již nikdy se zcela neuzdravil. Zemřel 4. srpna 1875 v domě zvaném Rolighed nedaleko Kodaně. Je pochován na Assistenském hřbitově v Kodani. Andersenův pohřeb, jehož se zúčastnil i král Kristián IX., byl vyhlášen dnem národního smutku. Brzy se Hans Christian Amdersen stal nejslavnějším Dánem všech dob a dánským národním symbolem. Navzdory tomu, že on sám Dánsko nazýval "zlým, sadistickým, satanským a proradným".[4] I kvůli tomu, že jakákoli kritika či jen letmá výtka se ho bolestně dotýkala a nebyl schopen ji přijmout.

DíloEditovat

Divadelní hryEditovat

 
Hans Christian Andersen, autoportrét, okolo roku 1830

Z počátku psal divadelní hry, ty však nebyly úspěšné, některé nebyly ani vydány:

  • konec Mikulášské věži, 1829
  • Anežka a vodník, 1833
  • Ahasver, 1837
 
Hrob Hanse Christiana Andersena

BásněEditovat

Jeho básnické sbírky se nesetkaly prakticky s žádným ohlasem.

  • Básně
  • Básníkův bazar
  • Být či nebýt

PohádkyEditovat

Jeho pohádky vycházely v různých sbírkách, proto je velmi složité uvádět jednotlivé knihy, zde jsou uvedeny jeho nejznámější pohádky. Andersen při psaní pohádek vycházel ze světové literatury a vlastních myšlenek. Pohádky nepovažoval za plnohodnotnou tvorbu, nevážil si jich a nepovažoval se za pohádkáře – cítil se být zneuznaným básníkem a dramatikem. Úspěch jeho pohádek začal v zahraničí, teprve poté byly přijaty i v Dánsku.

Na jeho pohádkách je zajímavé, že zpravidla nekončí dobře. Lze říci, že jde o příběhy s pohádkovými motivy, určené starším dětem a dospělým.

Jeho první pohádkou byla Čarovná truhlice.

  • Kníže zla
  • O dívce, která šlápla na chléb
  • Nezpůsobný chlapec
  • Střízlička
  • Sedmikráska
  • Divoké labutě
  • Létající kufr
  • Růže z hrobu Homérova
  • Čápi
  • Uspávač
  • Růžový skřítek
  • Slavík
  • Snoubenci
  • Červené střevíčky
  • Kdo skočí nejvýš
  • Holger Dánský
  • Z okna ve Vartou
  • Len
  • Malý ťuk
  • Starý dům
  • Příběh o celém roku
  • Je to zcela jisté
  • Poklad
  • Přezůvky štěstěny
  • Hloupý Honza
  • Běžci
  • Hrdlo od láhve
  • Špejlová polévka
  • Poslední sen starého dubu
  • Pták fénix
  • Vítr vypravuje o Valdemaru Daaeovi a jeho dcerách
  • Dětské řeči
  • Loutkář
  • Dvanáct z dostavníku
  • Chrobák
  • Co táta dělá, je vždy dobré
  • Sněhulák
  • V kachním dvorku
  • Zvon
  • Vítr štíty přenáší
  • Čajová konvice
  • Sněženka
  • Lístek z nebe
  • Pero a kalamář
  • Němá kniha
  • Povídka z písečných dun
  • Matka

České pohádkové výboryEditovat

  • Pohádky a povídky, 1953 a 1955, 2 díly
  • Flétnové hodiny
  • Čarovná truhlice a jiné pohádky
  • Pohádky
  • Vílí hora a jiné pohádky
  • Pohádky, BRIO 2005
  • Křišťálové vidiny, F.KOSEK – PRAHA 1947

Další tvorbaEditovat

  • Deníky 1825–1875, v ČSSR vyšlo 1977, 12 dílů

AudioknihyEditovat

  • Malá mořská víla, audiokniha vznikla pro Noc s Andersenem 2016, načetl Ladislav Frej, vydala Audiotéka
  • Císařovy nové šaty a další pohádky, audiokniha vznikla pro Noc s Andersenem 2017, načetli Martina Preissová, Martin Preiss, vydala Audiotéka

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Hans Christian Andersen. Dětství autora pohádky Princezna na hrášku připomíná drsný horor. Dvojka [online]. Český rozhlas, 2021-04-02 [cit. 2021-09-08]. Dostupné online. (česky) 
  2. BŘEZINOVÁ, Helena. Nejslavnější pohádkář všech dob Hans Christian Andersen by letos (1805-1875) oslavil dvousté narozeniny. Iliteratura.cz [online]. 7. 3. 2005 [cit. 2021-09-08]. Dostupné online. 
  3. POPOVA, Maria. How Hans Christian Andersen Turned His Heartbreak into One of the Most Beloved Fairy Tales of All Time. Brain Pickings [online]. [cit. 2021-09-08]. Dostupné online. 
  4. a b DOHNAL, Radomír. Hans Christian Andersen: Jeho vlastní život byl bezútěšnou temnou pohádkou. 100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2020-10-21 [cit. 2021-09-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Henning Bech: „A dung beetle in distress : Hans Christian Andersen meets Karl Maria Kertbeny, Geneva, 1860: some notes on the archaeology of homosexuality and the importance of tuning.“, Journal of Homosexuality (1998), Volume: 35, Issue: 3-4, Pages: 139-161 (abstract)
  6. Pedofilové nejsou agresoři. I Andersen byl prý pedofil a jeho pohádky čteme dodnes, tvrdí sexuolog. Radiožurnál [online]. 2014-07-30 [cit. 2021-09-08]. Dostupné online. (česky) 
  7. Mike Devlin: Top 10 alleges autistics in history, 5. 12. 2011, Listverze.com
  8. BROWN, Julie. Ice Puzzles of the Mind: Autism and the Writings of Hans Christian Andersen. CEA Critic. 2007, roč. 69, čís. 3, s. 44–64. Dostupné online [cit. 2021-09-08]. ISSN 0007-8069. 
  9. BREDSDORFF, Elias. Hans Andersen and Charles Dickens: A Friendship and Its Dissolution. [s.l.]: Rosenkilde and Bagger 180 s. Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: XUsTAAAAIAAJ. 
  10. THORPE, Vanessa. How guest Hans Christian Andersen destroyed his friendship with Dickens. the Guardian [online]. 2017-09-09 [cit. 2021-09-08]. Dostupné online. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

  • ANDERSEN, Hans Christian. 5 pohádek. Překlad Jaroslav Vrchlický; ilustrace H. Tegner. Praha: Šimáček, 1905. Dostupné online. 5 pohádek H.Ch.Andersena v překladu J.Vrchlického - Císařův slavík, Křesadlo, Císařovy nové šaty, Létající kufr, O hloupém Honzovi. 
  • VYKOUPIL, Libor. Ecce homo : z rozhlasových fejetonů. Brno: Julius Zirkus, 2004. 312 s. ISBN 80-903377-0-8. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat