Wikipedie

Řevnice

město v okrese Praha-západ ve Středočeském kraji

Řevnice (německy: Rewnitz) jsou město v okresu Praha-západ ležící asi 10 km jihozápadně od okraje Prahy na řece Berounce. Žije zde přibližně 3 800[1] obyvatel. Pro svou polohu v blízkosti brdských Hřebenů a dobré spojení s Prahou a Berounem po železnici byly Řevnice již od počátku 20. století vyhledávaným sídelním místem.

Řevnice
Výhled na město z Černé skály
Výhled na město z Černé skály
Znak města ŘevniceVlajka města Řevnice
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecČernošice
Obec s rozšířenou působnostíČernošice
(správní obvod)
OkresPraha-západ
KrajStředočeský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°54′51″ s. š., 14°14′9″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel3 769 (2024)[1]
Rozloha10,14 km²[2]
Katastrální územíŘevnice
Nadmořská výška218 m n. m.
PSČ252 30
Počet domů1 188 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa městského úřaduMěstský úřad Řevnice
náměstí Krále Jiřího z Poděbrad 74
252 30 Řevnice
star@revnice.cz
StarostaIng. Tomáš Smrčka
Oficiální web: www.revnice.cz
Řevnice na mapě
Řevnice
Řevnice
Další údaje
Kód obce539643
Kód části obce145378
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

První písemná zmínka o sídle pochází z roku 1253, kdy král Václav I. postoupil kostel v Řevnicích (eccl. in Reueniz) a k němu se vztahující patronátní právo špitálu sv. Františka u pražského mostu, spravovanému rytířským řádem křižovníků s červenou hvězdou. V roce 1292 se již Řevnice jmenují městečkem (Hrzeunicz civitas) a král Václav II. je věnoval nově založenému klášteru cisterciáků ve Zbraslavi. Protože obě donace nebyly v listinách specifikovány, vznikaly mezi oběma řády neshody, které byly po řadě jednání rozhodnuty tak, že většina připadla cisterciákům a zhruba čtvrtina křižovníkům. Nepřímým vlastníkem však zůstal král i nadále, o čemž svědčí zprávy o zástavních držitelích. S krátkým přerušením v období stavovského povstání, kdy byl majetek obou řádů konfiskován a nakrátko se ocitl ve světských rukou, zůstaly Řevnice v církevním držení až do roku 1785. Po zrušení zbraslavského kláštera v rámci církevních reforem Josefa II. připadly Řevnice spolu s většinou cisterciáckého majetku knížecímu rodu z Oettingen-Wallersteinu, v jehož držení zůstaly až do zrušení vrchnostenského panství roku 1848. Křižovnickému řádu poté zůstal jen patronát nad kostelem a farou.[4]

Svou původní funkci městečka, kde se již roku 1304 konaly trhy, ztratily Řevnice pravděpodobně během husitských válek, ještě na konci 15. století byly zmiňovány jako pouhá vesnice. Po období rozkvětu v 16. století následovalo zlé období třicetileté války, kdy Řevnice utrpěly značné škody za tažení švédských vojsk generála Arvida Wittenberga. V roce 1732 potvrdil císař Karel VI. Řevnicím městská privilegia, která kromě týdenních trhů umožňovala i provozovat 3x ročně výroční trhy. V roce 1787 zde byla zřízena menší škola – jednotřídka, kde se začalo učit v roce 1798.[4]

Velký rozkvět Řevnic znamenalo otevření Západní dráhy, železniční trati z Prahy do Plzně, v roce 1862. V roce 1882 nahradilo původní zastávku první nádraží; budova dnešního nádraží byla postavena v roce 1896. Díky dobrému spojení s Prahou se Řevnice se proměnily v oblíbené letovisko a východisko k výletům do Brd. V roce 1863 byla zřízena pošta. Městečko se rozrůstalo, stavěly se i vilové čtvrtě. Vznikly zde též různé spolky. Nejvýznamnější byl Okrašlovací spolek, založený roku 1882, který se podílel mj. na výstavbě tenisových kurtů a plovárny na Berounce, zřizování sadů a kultivaci lesních partií. Má zásluhu i na založení Lesního divadla, které bylo postaveno v letech 1919–20. Mezi prvními spolky byly dále Sokol, Sbor dobrovolných hasičů nebo Dělnická beseda Havlíček, v období první republiky vznikla Jednota divadelních ochotníků, Obec Baráčníků a různé sportovní spolky. Mnohé fungují dosud, Okrašlovací spolek však komunistická vláda v 50. letech zrušila. V letech 1927–1937 mělo v Řevnicích své sídlo ukrajinské gymnázium, které bylo poté přestěhováno do Modřan.[4]

Městys Řevnice byl povýšen na město v roce 1968. Při té příležitosti získaly Řevnice i nový městský znak. (Lev ve znaku znamená, že byly původně královským majetkem, vlnité pruhy jsou symbolem řeky Berounky).[5]

Územněsprávní začlenění

editovat

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Praha, politický okres Smíchov, soudní okres Zbraslav[6]
  • 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Zbraslav
  • 1868 země česká, politický okres Smíchov, soudní okres Zbraslav
  • 1927 země česká, politický okres Praha-venkov, soudní okres Zbraslav[7]
  • 1939 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Praha-venkov, soudní okres Zbraslav[8]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Praha-venkov-jih, soudní okres Zbraslav[9]
  • 1945 země česká, správní okres Praha-venkov-jih, soudní okres Zbraslav[10]
  • 1949 Pražský kraj, okres Praha-jih[11]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Praha-západ
  • 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Černošice

Rok 1932

editovat

V městysi Řevnice (2957 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[12]

  • Instituce a průmysl: poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnická stanice, katolický kostel, výroba cementového zboží, 2 cihelny, elektrárna, knihtiskárna, kovotlačitelský závod, lom, mlýn, pila, 3 stavební podnikatelství, 2 velkostatky,
  • Služby (výběr): 3 lékaři, zubní lékař, zvěrolékař, architekt, autodílna, 2 autodopravci, biograf Sokol, 2 cukráři, 2 čalouníci, 2 drogerie, 2 fotoateliéry, hodinář, 8 hostinců, 2 hotely (Grand, Horák), 4 kapelníci, lékárna U červené hvězdy, papírnictví, pension, spořitelní a záložní spolek pro Řevnice, Úvěrní ústav v Berouně, Živnostenská záložna v Řevnicích, 2 zedničtí mistři.

Pamětihodnosti

editovat
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Řevnicích.
  • Kostel svatého Mořice – barokní kostel vystavěný v letech 1749–1752
  • novobarokní fara – z let 1905–1906, podle návrhu architekta Eduarda Sochora
  • selská usedlost („U Valšubů“) se zdobeným štítem
  • kašna a pomník padlých ve světových válkách na náměstí
  • Zámeček – klasicizující budova z 60. let 19. století postavená pro majitele zdejšího velkostatku, později prodána dominikánům, upravena v roce 1939 (sídlo ZUŠ)
  • vily pod lesem (vila Zbiroh, Sochorova vila)
  • Grandhotel Berounka u nádraží – stavba z počátku 20. století se secesními prvky
  • Sochorova hrobka – pozdně secesní hrobka rodiny Sochorovy na novém hřbitově
  • modlitebna církve Československé husitské ve stylu art déco
  • Lesní divadlo
  • Corso pod Lipami – rezidenční komplex od významné české architektky Aleny Šrámkové

Osobnosti

editovat

Doprava

editovat

Dopravní síť

editovat
  • Pozemní komunikace – Obcí procházejí silnice II/115 Praha Radotín – Dobřichovice – Řevnice a II/116 Mníšek pod Brdy – Řevnice – Karlštejn – Beroun.
  • Železnice – Městem vede železniční trať 171 Praha–Beroun. Jde o dvoukolejnou elektrifikovanou trať, součást 3. koridoru, doprava na ní byla zahájena roku 1862, která sem z Prahy vede (až do Berouna) podél řeky Vltavy a jejího přítoku Berounky.

Veřejná doprava 2016

editovat

Obyvatelstvo

editovat
Vývoj Řevnic mezi lety 1869 a 2001[13]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 675 741 861 1085 1235 1641 2939 3111 3687 3428 3306 2966 2956
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet domů 78 98 117 176 249 320 593 798 754 773 860 965 1050

Kultura

editovat

V Řevnicích funguje Městské kulturní středisko a Městská knihovna Ignáta Herrmanna. Je zde Základní umělecká škola a dva dětské folklórní soubory, taneční soubor Klíček a hudební soubor Notičky.[14] Dlouhou tradici má v Řevnicích ochotnické divadlo. V roce 1923 vznikla Jednota divadelních ochotníků, později byl soubor pod patronací Městského kulturního střediska, v roce 2001 se osamostatnil jako občanské sdružení Divadelní soubor Řevnice[15]. Vystupuje zejména v Lesním divadle, kde se konají i další kulturní akce, např. hudební festivaly (Porta, Řev Řevnice, Blues v lese) nebo Lesní slavnosti divadla. Divadelní představení a koncerty hostí také zrekonstruované řevnické kino nebo sál Zámečku.

Turistické zajímavosti

editovat

Řevnice jsou východiskem značených turistických cest na brdské Hřebeny. Řevnický Okrašlovací spolek ve spolupráci s Klubem českých turistů se přičinil o zprovoznění značené cesty z Řevnic na Skalku a na Babku, která byla první turisticky značenou cestu v Brdech (1889).[16] Turistické průvodce věnované Řevnicím a okolí vznikly už v první polovině 20. století: v roce 1905 vydal Okrašlovací spolek knihu Stanislava Reiniše Průvodce po Řevnicích a na Skalku, další průvodce napsal Josef Václav Bohuslav, jeden z předsedů řevnického Okrašlovacího spolku: 33 výlety a procházky z Řevnic (1912) a  Řevnice jako letovisko a turistická brána brdská (1930).[17]

Od roku 2018 vede Řevnicemi a blízkým okolím také Fabiánova naučná stezka, pojmenovaná podle brdského ducha Fabiána.[18]

Řevnicemi procházela jedna z cest ze sítě zlatých stezek, které překračovaly Šumavu a spojovaly Čechy s Podunajím. Její část je zachovaná v původní štětované podobě na cestě od hřbitova na jih po zelené turistické značce.[19]

Jižně od Řevnic se nacházejí pozůstatky tzv. pražské čáry, pásu opevnění z 30. let (všechny tyto řopíky byly po obsazení ČR Němci zničeny).[20]

Galerie

editovat
  •  
    Náměstí krále Jiřího z Poděbrad
  •  
    Železniční stanice
  •  
    Kostel sv. Mořice
  •  
    Lávka přes Berounku
  •  
    Tyršovo stromořadí
  •  
    Pohled na Řevnice a okolí od jihu
  •  
    Lávka přes Berounku při povodni 2021
  •  
    Jez při povodni 2021

Reference

editovat
  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ a b c Řevnice 1253–2003: almanach k výročí. Řevnice: Město Řevnice, 2003. S. 23-29. ISBN 80-86432-50-5. [cit. 2018-0318]
  5. ↑ Almanach, s. 57
  6. ↑ Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  7. ↑ Vládní nařízení č. 222/1926 Sb.
  8. ↑ Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  9. ↑ Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  10. ↑ Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-28. 
  11. ↑ Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-22. 
  12. ↑ Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1517-1518. (česky a německy)
  13. ↑ RŮŽKOVÁ, Jiřina; ŠKRABAL, Josef, a kol. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005. Svazek I. Praha: Český statistický úřad, 2006. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 162–163.  Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
  14. ↑ Almanach, s. 74-75, 97, 101–105
  15. ↑ Divadelní soubor Řevnice. www.divadlorevnice.cz [online]. [cit. 2018-03-23]. Dostupné online. 
  16. ↑ Almanach, s. 63
  17. ↑ Čestní občané města Řevnice - Město Řevnice. www.revnice.cz [online]. [cit. 2018-03-23]. Dostupné online. 
  18. ↑ Fabiánova stezka v Brdech provede kolem Řevnic. www.novinky.cz [online]. 2018-03-09 [cit. 2024-01-23]. Dostupné online. 
  19. ↑ Územní plán Řevnic: Průzkum a rozbory: Textová část [online]. Pavel Hnilička Architekti [cit. 2024-01-23]. S. 19. Dostupné online. 
  20. ↑ Brdy - stránky milovníků brdských hvozdů - Pevnostní obranná linie v Brdech. www.brdy.org [online]. [cit. 2024-01-23]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • Řevnice 1253–2003: almanach k výročí. Řevnice: Město Řevnice, 2003. 191 s. ISBN 80-86432-50-5.
  • Bohuslav, Josef Václav. Řevnice jako letovisko a turistická brána brdská. Řevnice: J.V. Bohuslav, 1930. 35 s.
  • ADAMCOVÁ, Kateřina; ADAMEC, Vojtěch. Restaurování a zhotovení kopie keramické sochy sv. Jana Nepomuckého v Řevnicích. Památky středních Čech. 9. 2008, roč. 22, čís. 1, s. 26–35. ISSN 0862-1586. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Řevnice&oldid=24383438“