Otevřít hlavní menu

Hana Cavallarová

česká operní pěvkyně

Hana Cavallarová, křtěná Johanna Rozálie, v některých zdrojích je uváděna celým jménem Johana Weissová-Cavallarová, případně s příjmením Kavalárová (18. května 1863 Praha[1]6. dubna 1946 Řevnice), byla česká operní pěvkyně-sopranistka, členka souboru Národního divadla.

Hana Cavallarová
Johana Weissova Cavallarova 1899 Mulac.png
Základní informace
Narození 18. května 1863
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 6. dubna 1946 (ve věku 82 let)
Řevnice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání zpěvačka
Nástroje hlas
Hlasový obor soprán
Děti Vladimír Weiss
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jan Mulač: Cavallarová jako Marie v Dceři pluku (1888)

Obsah

ŽivotEditovat

Narodila se v rodině pražského kloboučníka Ludvíka Cavallara, syna přistěhovalce ze severní Itálie. Od dětství měla hudební a herecké nadání a vystupovala v dětských rolích – poprvé r. 1871 ve hře Slepá babička od Františka Pravdy na slavnostech Komenského. Absolvovala vyšší dívčí školu, zpěv studovala od roku 1876 soukromě u Anny Laubové (vdova po houslistovi Ferdinandu Laubovi) a role se učila u Otilie Sklenářové-Malé.

Už od prvních operních vystoupení, např. jako družička v Čarostřelci (Carl Maria von Weber), na sebe upozornila jasným hlasem, prostým přednesem a osobním šarmem. Studiem a cvičením se v pozdějších letech zdokonalovala, takže se stala důležitou členkou operního souboru Národního divadla. Byla menší postavy, což jí pomáhalo hlavně v komických rolích. Kritika na ní oceňovala všestrannost – v komických operetách měla rozmarný, svěží a vtipný projev (jeden redaktor ji pochvalně nazval „divadelní rarášek“), naopak v operách měl její zpěv vysokou, akademickou dokonalost. Byla plná životního i divadelního temperamentu. Její kariéra dosáhla vrcholu v letech 1891–99. 2. prosince 1899 vystoupila v Národním divadle naposledy ve hře J. K. Tyla Jiříkovo vidění a z vlastní vůle odešla z veřejného života. Přestěhovala se do Řevnic, kde s manželem Juliem Weissem (provdala se za něj roku 1893) vystavěli dům č. 1 na náměstí Jiřího z Poděbrad. Bydlela tam do konce života. Pomáhala místním divadelním ochotníkům a občas i hrála v Lesním divadle.

V roce 1885 se její portrét dostal na Hynaisovu oponu Národního divadla. Druhá, mírně skloněná dívka zprava má podobu Cavallarové.

Hlavní roleEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském

LiteraturaEditovat

  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 9. sešit : C. Praha: Libri, 2008. 369–502 s. ISBN 978-80-7277-366-4. S. 396–397. 

Externí odkazyEditovat