Charles Gounod

francouzský skladatel

Charles-François Gounod (17. června 1818, Paříž, Francie18. října 1893, Saint-Cloud) byl francouzský skladatel, který se proslavil zejména operami Faust (1859) a Romeo a Julie (Roméo et Juliette; 1867).

Charles Gounod
Charles Gounod
Charles Gounod
Rodné jménoCharles-François Gounod
Narození17. června 1818
Francie Paříž, Francie
Úmrtí18. října 1893 (ve věku 75 let)
Francie Saint-Cloud, Francie
Příčina úmrtícévní mozková příhoda
Místo pohřbeníHřbitov Auteuil
Alma materNárodní konzervatoř hudby a tance v Paříži
Lyceum svatého Ludvíka
Povolánískladatel klasické hudby, hudebník, muzikolog, hudební pedagog, varhaník a hudební skladatel
RodičeFrançois-Louis Gounod
Manžel(ka)Anna Zimmerman
Významná dílaFaust
Romeo a Julie
Funeral March of a Marionette
OvlivněnýFanny Mendelssohnová
Felix Mendelssohn-Bartholdy
OceněníŘímská cena (1839)
Zlatá medaile Royal Philharmonic Society (1871)
komandér Řádu čestné legie (1877)
velkodůstojník Řádu čestné legie (1880)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a díloEditovat

Charles-François Gounod se narodil 17. června roku 1818 v Paříži jako syn talentovaného malíře (který zemřel, když byly chlapci pouze čtyři roky) a jeho ženy, která byla vynikající klavíristkou. Ta rozpoznala jeho výjimečné schopnosti, když ho učila hrát na klavír, a dala jej k česko-francouzskému skladateli Antonínu Rejchovi (1770 - 1836), k jehož dalším žákům patřili mimo jiné např. Hector Berlioz, Ferenc Liszt nebo César Franck.

 
Charles Gounod na fotografii od Nadara, zřejmě z roku 1887

Po studiu na pařížské konzervatoři získal v roce 1839 cenu Grand Prix de Rome za svou dramatickou scénu Fernand. Řím udělal na mladého Gounoda veliký dojem; byl hluboce zasažen duchovní hudbou šestnáctého století, především Palestrinou, a stal se hluboce věřícím. Před návratem do Paříže navštívil Vídeň (kde získal objednávku na dvě mše), Berlín a Lipsko. V Lipsku pobýval u rodiny Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a postupně si tam zamiloval chorální hudbu Johanna Sebastiana Bacha.

 
Gounodův hrob na pařížském hřbitově Auteuil

Po návratu do Paříže, kde působil jako varhaník v chrámu Missions Entrangères, zde založil svůj vlastní církevní sbor, který vycházel spíše z Palestriny a Bacha než z jeho doposud oblíbeného Rossiniho. Jednu dobu uvažoval Gounod, že vstoupí do služeb církve a začal studovat teologii. Dokonce se již podepisoval jako Abbé Gounod, ale nakonec se „po pěti letech ticha“ rozhodl, že se vzdá myšlenky stát se knězem a obrátil svou pozornost na světštější záležitosti. Stejně jako většina tehdejších ambiciózních mladých francouzských skladatelů hledal i Gounod úspěch v tvorbě pro operní scény.

Do „černého“ se trefil až na čtvrtý pokus se svou operou Faust (1859) s námětem Johanna Wolfganga Goetheho, která sklidila neuvěřitelný úspěch a z Gounoda udělala ihned po své premiéře nejznámějšího francouzského skladatele. Poté následovala další, o něco méně úspěšná díla jako Mireille (1864) a Romeo a Julie (1867), obě uvedená poprvé v Théâtre-LyriquePaříži.

Po vypuknutí francouzsko-pruské války v roce 1870 odvezl Gounod svou rodinu raději do Anglie, kde byli v bezpečí. V Londýně žil celých pět let a nemálo fascinoval tamní viktoriánskou společnost četnými mimomanželskými vztahy. Založil zde nový sbor (později se stal i členem Královské chorální společnosti), který řídil v roce 1871 při slavnostním otevření velké koncertní síně Royal Albert Hall.

Po návratu rodiny do Francie byla v roce 1877 poprvé uvedena jeho velká opera Cinq-Mars, která však postupně zmizela z jevišť. V současnosti je opět hrána.

V posledních letech svého života psal Gounod převážně duchovní skladby, které odpovídaly spíše anglickému vkusu a jimiž si byl schopen vydělat velmi dobré honoráře. Některé z jeho oper, zejména legendární Faust, jsou dodnes známé a oblíbené. Stejně tak i jeho sentimentální písně, které byly ve světě neobyčejně populární. Snad nejznámější z těchto drobných skladeb je zhudebnění modlitby Ave Maria, založené na starší skladbě Johanna Sebastiana Bacha. Rovněž jeho mše a oratoria byly hrány po celé Evropě. Gounodův světový úspěch podtrhlo nakonec udělení Řádu čestné legie v roce 1888.

Charles Gounod zemřel 18. října roku 1893 v Saint-Cloud ve Francii jako bohatý muž. Jako skladatel je stále uznávaný jak ve Francii, tak v celém světě. Byl pohřben na hřbitově Auteuil v rodné Paříži.

DíloEditovat

 
Jeho hrob na pařížském hřbitově Auteuil (náhrobek)

OperyEditovat

OratoriaEditovat

 
Památník Charlese Gounoda v Paříži

SymfonieEditovat

  • Symfonie č. 1 D dur, (1855)
  • Symfonie č. 2 Es dur
  • Symfonie č. 3

Komorní hudbaEditovat

  • Chorální kvartet a moll
  • Chorální kvartet č. 1 c moll »Le petit quatuor«
  • Chorální kvartet č. 2 A dur
  • Chorální kvartet č. 3 F dur
  • Malá symfonie

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charles Gounod na anglické Wikipedii.

Externí odkazyEditovat