Ferdinand Laub

český houslista a hudební skladatel

Ferdinand Antonín Laub (19. ledna 1832 Praha-Malá Strana[1]17. března 1875 Gries-Quirein, Itálie) byl český houslista, hudební skladatel a pedagog.

Ferdinand Laub
Ferdinand Laub
Ferdinand Laub
Základní informace
Narození19. ledna 1832
Praha-Malá Strana, Čechy
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí17. března 1875 (ve věku 43 let)
Gries-Quirein
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Žánryklasická hudba
Povoláníhudební skladatel, hudební pedagog, houslista a koncertní mistr
Nástrojehousle
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

 
Pomník Ferdinanda Lauba v Seminářské zahradě pod Petřínem
 
Pamětní deska v pražské Karmelitské ulici

Narodil se v Praze na Újezdě; jeho otec, Erasmus Laub, byl známý učitel hudby a houslista. Mezi jeho vzdálené příbuzné patřil také generál Alois Laub.

Ferdinand byl nadané dítě a s otcem chodil hrát po kavárnách a hostincích. Veřejně vystupoval poprvé ve věku šesti let v hostinci U Doušů na Václavském náměstí a měl velký úspěch. První samostatný koncert měl 27. února 1842. Svou hrou upoutal pozornost houslisty divadelního orchestru a pedagoga Mořice Mildnera, který se nabídl, že bude chlapce bezplatně učit. Přivedl ho také ke studiu na pražské konzervatoři; při jeho absolventském koncertu roku 1846 ve Stavovském divadle byli přítomni Hector Berlioz a Ferenc Liszt. Berlioz byl jeho hrou nadšen a Lauba poté pozval do Paříže. Laub místo toho absolvoval turné po českých a moravských lázních, později s úspěchem hrál na koncertech ve Vídni a dalších rakouských a německých městech. V roce 1848 se vrátil do Vídně, kde po dva roky působil jako sólista divadelního orchestru. Roku 1851 hrál na první Světové výstavě v Londýně v křišťálovém paláci před čtyřmi tisíci posluchači a poté byl oslavován jako virtuóz. [2] Koncertoval v řadě evropských měst, měly o něj zájem přední panovnické dvory.

V letech 1853 až 1855 působil na podnět F. Liszta jako koncertní mistr ve Výmaru. Ze zdravotních důvodů (dýchací obtíže) však musel podstoupit léčení v Mariánských Lázních. Odešel do Berlína, kde se stal profesorem na konzervatoři a prvním královským koncertním mistrem dvorní opery. [2] V letech 1860 až 1865 podnikl řadu koncertních turné – hrál v Praze, Dánsku, Vídni, Petrohradu, Německu, Belgii, Francii, Nizozemí, Norsku a Švédsku. V Göteborgu se roku 1860 setkal s Bedřichem Smetanou a společně s ním uspořádal dva koncerty. Jeho vystoupení, ať už sólová nebo v kvartetu, měla vždy mimořádný ohlas u obecenstva i odborné kritiky. Vynikal brilantní technikou a procítěným přednesem, tón jeho houslí se podobal zpěvu. Tvořil i vlastní skladby, známé jsou hlavně Polonéza a Saltarello. V této době byl na vrcholu své kariéry.[2] Roku 1863 byl jmenován rakouským komorním virtuózem. Námaha spojená s koncerty a cestováním však neprospívala jeho podlomenému zdraví a stále častěji musel vyhledávat lázeňskou léčbu.

Roku 1866 získal místo profesora na moskevské konzervatoři. Petr Iljič Čajkovskij byl Laubovým přítelem a označil jej za největšího houslistu své doby. Na památku tohoto přátelství mu po jeho smrti věnoval svůj třetí smyčcový kvartet č. 2 F Dur. [2] V Moskvě se usadil se svou manželkou a třemi dětmi. Laub na konzervatoři řídil houslovou, komorní i orchestrální třídu a současně pokračoval v koncertní činnosti nejen v Rusku, ale i dalších evropských zemích. Své interpretační umění zakládal na úctě k danému dílu, nehrál na efekt a byl věrný skladatelovu zápisu. Jako pedagog ovlivnil ruskou houslovou školu a vychoval celou řadu houslových virtuózů, například J.M.Davydova, Josefa Kotka, S.Barczewicze, G.Arense. Učil hrát i svého syna Vášu Lauba (*1857–†1911), který se stal skladatelem a učitelem hudby. [3] Kromě svých pedagogických aktivit a povinných houslových vystoupení občas i dirigoval.

 
Hrob Ferdinanda Lauba na vyšehradském hřbitově [4]

Ze zdravotních důvodů však Laub musel v roce 1874 svoje povinnosti v Moskvě opustit. Trpěl vleklou chorobou plic a jater. Jeho místo převzal zeť, houslista Jan Hřímalý. Po neúspěšném léčení v Sedmihorkách a Karlových Varech odcestoval do lázní v Meranu, zemřel však po cestě v Griesu nedaleko Bolzana. Bylo mu teprve 43 let.

Ferdinand Laub byl upřímným vlastencem a vždy se hlásil k české národnosti, často koncertoval v Praze i dalších českých městech, pomáhal různým národním spolkům. Tehdejší představitelé města Prahy se však k jeho památce zachovali nevšímavě. Manželka, která byla školenou zpěvačkou, se pokusila získat místo profesorky na konzervatoři, ale byla odmítnuta. Nakonec s dětmi odjela do Moskvy, kde se stala profesorkou Filharmonické školy. [2] Laubovi potomci žijí v Moskvě.

Po obřadu v Týnském chrámu dne 24. března 1875 byly Laubovy ostatky nejprve uloženy na Olšanských hřbitovech a jeho hrob chátral. Teprve v roce 1950, především zásluhou členů Českého kvarteta, byly přeneseny na vyšehradský hřbitov. [2]

Památku Ferdinanda Lauba připomíná deska nedaleko místa jeho narození v Praze na Újezdě, v blízké Seminářské zahradě pak stojí jeho socha, dílo Vojtěcha Sapíka z roku 1913, přenesené sem roku 1950 z Křivoklátu. Po Ferdinandu Laubovi je pojmenována ulice v Praze 3 u náměstí Jiřího z Poděbrad.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ferdinand Laub na německé Wikipedii.

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b c d e f CODR, Milan; ŘEŽÁBEK, Jan. Přemožitelé času sv. 9. Praja: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Ferdinand Laub, s. 72–76. 
  3. Ferdinand Laub (1832-1875) - HAMELIKA - Vše o historii Mariánských Lázní. www.hamelika.cz [online]. [cit. 2021-05-08]. Dostupné online. 
  4. hrob Ferdinanda Lauba na Vyšehradském hřbitově v Praze

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat