Wikipedie

Kristýna Ljuben-Morfová

bulharská a česká operní pěvkyně a pedagožka

Kristýna Ljuben-Morfová, psaná též Kristina nebo Christina (6. května 1889 Stara Zagora, Bulharsko – 1. června 1936 u Karlova, Bulharsko) byla bulharská a česká operní pěvkyně a pedagožka zpěvu.[1]

Kristýna Ljuben-Morfová
operní pěvkyně Kristýna Ljuben-Morfová
operní pěvkyně Kristýna Ljuben-Morfová
Základní informace
Rodné jménoХристина Василева Морфова
Narození24. dubna 1889
Stara Zagora
Bulharské knížectví
Úmrtí1. června 1936 (ve věku 47 let)
u Karlova,
Bulharské carství
Příčina úmrtísilniční dopravní nehoda
Žánryopera
Povolánípěvkyně, pedagožka
Nástrojehlas
Hlasový oborsoprán
Manžel(ka)Lukáš Ljuben
PříbuzníAlexandr Morfov bratr
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis editovat

Gymnázium absolvovala v Sofii. Velký vliv na ni měl její starší bratr, vojenský kapelník a skladatel, Alexandr Morfov. Bratr ji vedl ke studiu hudby a zpěvu, učila se rovněž francouzsky a rusky. Po ukončení studia na gymnáziu se rozhodla studovat zpěv v Praze.[2]

V Praze se dostala do rodiny hudebníka Josefa Prokopa, kde poznala jejich dceru Ludmilu. Kristýna studovala na pěvecké škole Marie Pivodové (1906–1909). Potom odešla s Ludmilou do Brna, kde po intervenci Leoše Janáčka, který ji slyšel zpívat, dostala roli Mařenky v Prodané nevěstě a později i angažmá. Při studiu jí pomáhal dirigent Rudolf Pavlata. Svým zpěvem uspěla jak u běžného publika, tak u kritiky; svědčí o tom články v Moravské orlici, Brněnských novinách a v Moravských hudebních novinách. Od svých brněnských počátků se věnovala koncertnímu vystupování a zejména interpretaci písní, což se stalo jedním ze zdrojů jejích pěveckých úspěchů.[2]

 

Na jaře 1911 odjela s Ludmilou do Paříže, kde studovala zpěv u Jacquese Ismardona. Z Paříže spolu zamířily do Sofie, kde v té době působil Spolek přátel opery, základ pozdější sofijské Národní opery. V letech 1912–1916 působila v Bulharsku, zpívala v opeře a s Ludmilou absolvovaly řadu koncertních vystoupení. V roce 1916 se obě vydaly na koncertní turné po Rakousku-Uhersku (Budapešť, Praha, Brno aj.) a Německu (Berlín).[2]

V říjnu 1916 vystoupila na jevišti Národního divadla (ND) Praha v roli Královny noci v Mozartově Kouzelné flétně v představení, které dirigoval šéf opery Karel Kovařovic. Pěvecky od první chvíle zaujala, jak se můžeme dovědět z tehdejšího tisku – viz Národní listy, Venkov a Právo lidu.[2]

Od roku 1930 působila převážně v Bulharsku, jako členka Národní opery v Sofii a profesorka zpěvu. V květnu 1935 vystoupila na dvou koncertech v Moskvě.[3] Spolupracovala též s rozhlasem a vyšly jí gramofonové desky. Byla provdána za Lukáše Ljubena, v Praze II bydlela na adrese Ditrichova 27, v době od 1. 7. do 30. 9. ve Varně v Bulharsku.[4] Zemřela při autonehodě.

Dílo editovat

Angažmá měla v opeře Státního divadla Brno, v ND Praha, v sofijské Národní opeře, hostovala u Východočeského divadla v Hradci Králové, ve Státním divadle Brno, v Moravském divadle Olomouc, v Divadle Josefa Kajetána Tyla Plzeň, ve Slovenském národném divadle Bratislava, ve Stavovském divadle a ND Praha.[5] Jako profesorka zpěvu působila na pražské, sofijské konzervatoři a na své škole.

Operní role v ND editovat

Koncerty editovat

  1. Svatební košile – Antonín Dvořák, Karel Jaromír Erben 1916/1917
  2. Písně bulharské: milostné a taneční – u klavíru Ludmila Prokopová. 7. a 14. května 1919
  3. Matiné Klubu sólistů ND – Praha: Stavovské divadlo, 1920/1921
  4. Koncert slovanských lidových písní – účinkují K. Morfová, L. Prokopová, Prawdzic, Podaševský, sbor Slavie a sbor Archangelský. Praha: palác Radio, 18. 12 1925

Rozhlas editovat

  • Orchestrální a zpěvní matiné – doprovod L. Prokopová, orchestr, dirigent Josef Charvát. Praha: Radiojournal, 29. 11. 1925 11–12 h
  • Štiri belokranjske pesmi (Čtyři bělokrajinské písně) Slavko Osterce –Radiojournal, 22. 6. 1926[6]

Gramofonové desky editovat

  • Arie Mařenky z Prodané nevěsty; Ukolébavka z opery Hubička – B. Smetana. Velká Británie: Columbia, kolem 1925
  • Rusalka. Píseň o měsíčku – Antonín Dvořák. Hubička. Skřivánčí píseň – Bedřich Smetana. Velká Británie: Columbia, 1925
  • Lakmé – Kolébala Ganka; Vlaštovka – Hubička. Praha: Supraphon, 1988
  • 100 godini ot debjuta na Christina Morfova na češkaga operna scena – Sofija: 2010

Hudebnina editovat

  • Čern’o što me măšič, jano gan’o: tri pesni iz repertoara na Christina Morfova – Ludmila Prokopová. Sofija: Nauka i izkustvo, 1954

O Kristýně Morfové editovat

Šťastnou byla myšlenka, svěřiti sopránová sóla sl. Morfové. Melodicky čarokrásné a vřelostí citu překypující zpěvy dostaly se tu do rukou pěvkyně, která tyto jich skvělé stránky dovede přivésti k nejúplnější platnosti, majíc pro ně hlasové prostředky zcela výjimečně uzpůsobené. Sl. Morfová zpívala obě velká sóla ve „Svatebních košilích“ se vzácnou ušlechtilostí, okouzlovala kvetoucí melodikou kantilény a jímala srdečností cítění, zvláště v modlitbu k „Marii panně“ vloženou.

Národní listy 20. 6. 1917

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Příprava vydání Antonín Dolenský. Praha: Nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1934. 587 s. S. 290. 
  2. ↑ a b c d OPERAPLUSREDAKCE3. Kristýna Morfová - výjimečný hlas, který předčasně umlčela autonehoda | OperaPlus [online]. [cit. 2020-11-19]. Dostupné online. 
  3. ↑ Archiv ND. nde.novumglobal.eu [online]. [cit. 2020-11-19]. Dostupné online. 
  4. ↑ MORFOVÁ, Kristina. Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2020-11-19]. Dostupné online. 
  5. ↑ Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2020-11-19]. Dostupné online. 
  6. ↑ SOUSTRUŽNÍK, Leoš. Slovinská hudba v Praze. Recepce slovinských skladatelů, dirigentů a interpretů mezi lety 1900–1939. Diplomová práce. Praha: Univerzita Karlova v Praze. Filozofická fakulta. Katedra jihoslovanských a balkanistických studií, 2015. 

Literatura editovat

  • Bâlgarskijat slavej Christina Morfova – Vladimir Rusaliev. Sofija: Nauka i izkustvo, 1958
  • Nezabravimata Christina Morfova – Bogdan Morfov. Sofija: Muzika, 1980
  • Kristýna Morfová – Bogdan Morfov; z bulharštiny přeložila Dana Hronková; doslov Miloslav Pospíšil; obálka a grafická úprava Pavel Hrach. Praha: Supraphon, 1988
  • Istinskata istorija na Christina Morfova – Rumjana Lečeva. Sofija: Ciela, 2013

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kristýna_Ljuben-Morfová&oldid=23556283“