Wikipedie

Bohdan Piurko

Bohdan Piurko (4. července 1906, Němirov, nyní Lvovská oblast, Ukrajina – 23. října 1953, Detroit, USA) byl ukrajinský dirigent, klavírista a pedagog.

Bohdan Piurko
Základní informace
Narození4. července 1906
Němirov,
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí23. října 1953 (ve věku 47 let)
Detroit
USAUSA USA
Místo pohřbeníDetroit
Povolánípedagog a dirigent
Manžel(ka)Olga Piurková, rozená Terlecka
DětiDan Piurko – syn
Elizabeth Reaume – dcera
RodičeKamila Volánková, Mychal Piurko
PříbuzníMarie – sestra
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis editovat

Původ a studia editovat

Byl synem soudního rady Mychala Piurka[1] a Kamily, roz. Volánková (její otec Alois Volánek pocházel z Kutné Hory, matka Janina Marie Achrer z Moravských Budějovic). Narodil se 4. července 1906 v Němirově. Jeho dědem byl Theodor Bohdan Piurko, řeckokatolický kněz a kanovník při metropolitní katedrále svatého Jiří ve Lvově. Počáteční hudební zkušenosti, ve hře na klavír, získal od své matky. Během studia na gymnáziu v Samboře ho zaujal sborový zpěv a začal zpívat v mužském pěveckém souboru Samborský Bojan.[Pozn. 1] Po maturitě, v roce 1923, pokračoval ve studiu na Vyšším hudebním institutu Mykoly Lysenka ve Lvově (klavír u Vasyla Barvinského a dirigování u Antina Rudnického). V letech 1926–1930 studoval na Státní konservatoři hudby v Praze,[2][Pozn. 2] na oddělení pro skladbu a dirigování – u profesora Jaroslava Křičky skladbu a dirigování u profesora Pavla Dědečka.[3][Pozn. 3]

1930–1944 editovat

V letech 1931 až 1932 byl Bohdan Piurko koncertním mistrem Kyjevské opery.[3]

Piurko byl také sportovně založen, hrál tenis a byl velkým sportovním fanouškem. V roce 1934 se aktivně podílel na vzniku fotbalového klubu USC Vatra v Drohobyči. Ve sboru Drohobyčský Bojan zpívalo mnoho aktivních sportovců. Za finanční prostředky, získané výhrou v loterii, koupil pro klub 12 sad sportovních dresů a pomůcek. Dne 5. září 1934 byl Bohdan Piurko zvolen prvním předsedou představenstva USC Vatra. V jeho čele stál až do roku 1935.[4]

Od roku 1932 až do začátku Druhé světové války v roce 1939 vedl soubor Drohobyčský Bojan. V té době spolupracovali se sborem význační umělci: skladatel Ihor Sonevytskyi, klavírista Roman Savytskyi, tenor-sólista lvovské opery Mychajlo Holynskyj, operní pěvkyně Olga Lepkova-Jastremská a další. V roce 1941 se Piurkovi podařilo sbor obnovit a nejvyššího uznání soubor dosáhl v roce 1942, kdy se zúčastnil 1. oblastní soutěže pěveckých sborů v Haliči, věnované 100. výročí narození Mykoly Lysenka. Soubor Drohobyčský Bojan obsadil první místo, získal vavřínový věnec a dirigent obdržel speciální dirigentský stupínek.[3]

Emigrace editovat

V roce 1944 emigroval Bohdan Piurko spolu s rodinou a mnohými členy souboru do Německa.[5] Zde kolem sebe soustředil téměř všechny významné osobnosti ukrajinského emigrantského vokálního a hudebního života. V roce 1946 inicioval vytvoření Ukrajinského operního souboru (UOA) v Mnichově,[5][6] ve kterém účinkovalo mnoho význačných operních sólistů.[3] Na repertoáru byla díla Gioacchina Rossiniho (Lazebník sevillský), Giacoma Pucciniho (Madam Butterfly, Tosca), Ruggera Leoncavallo (Komedianti), Johanna Strausse mladšího (Cikánský baron) a od ukrajinského autora Mykoly Lysenka (Nokturno).[3] Soubor uspořádal 197 divadelních představení a několik desítek koncertů. Celkem tyto kulturní akce navštívilo přes 120 000 diváků.[3] V listopadu 1947, na základě smlouvy s německou koncertní agenturou Hoffmeister, soubor Duma za vedení Bohdana Piurka a tvořený předními ukrajinskými zpěváky navštívil několik německých měst (Karlsfeld, Bad Reichenhall, Mnichov) s repertoárem ukrajinských lidových písní a árií ze známých oper.[3]

30. června 1949 přijel Bohdan Piurko s rodinou a téměř celým ukrajinským operním souborem do USA. Následně tam uspořádali celou sérii koncertů. Jeden z nich se konal i v New Yorku, v Carnegie Hall, kde Piurko vystupoval jako klavírista-korepetitor.

Později se přestěhoval do Detroitu, kde v roce 1953 organizoval a dirigoval koncerty ukrajinské symfonické hudby v podání Detroit Symphony Orchestra.[5]

23. října 1953, po delší, těžké nemoci Bohdan Piurko zemřel a je pochován na hřbitově v Detroitu.[3]

Profesní přehled v datech editovat

  • 1923–1926 studium na Vyšším hudebním institutu Mykoly Lysenka ve Lvově[3]
  • 1926–1930 studium na Státní konservatoři hudby v Praze[3]
  • 1930 dirigent Ukrajinského akademického pěveckého sboru v Praze[3]
  • 1930–1932 korepetitor Kyjevské opery[3]
  • 1932–1939, 1942–1944 dirigent mužského pěveckého sboru Drohobyčský Bojan[3]
  • 1933–1939, 1942–1944 dirigent a profesor pobočky Vyššího hudebního institutu v Drohobyči[3]
  • 1942–1944 sbormistr a dirigent Podkarpatského divadla v Drohobyči[3]
  • 1946–1949 zakladatel a vedoucí Ukrajinského operního souboru v utečeneckém táboře v Karlsfeldu (Německo)[3]
  • 1949–1953 spolupráce s Detroitským symfonickým orchestrem (USA), organizace Ukrajinské hudební školy[3]

Galerie (info k životopisu) editovat

  •  
    Piurko Bohdan (1906-1953) - Žákovská průkazka - 1. strana
  •  
    Piurko Bohdan (1906-1953) - Žákovská průkazka - 2. strana
  •  
    Piurko Bohdan (1906-1953) - Záznam o emigraci do USA

Odkazy editovat

Poznámky - zajímavosti editovat

  1. ↑ Bojan byl název několika ukrajinských sborových a hudebních společností, které vznikly na západní Ukrajině koncem 19. století a působily až do roku 1939, do vypuknutí Druhé světové války. Některé spolky nakrátko obnovily svou činnost v letech 1941–1944 (např. v Drohobyči). Název společnosti byl inspirován jménem zpěváka zmiňovaného v eposu "Slovo o pluku Igorově". První společnost byla založena v roce 1891 ve Lvově (Lvovský Bojan).
  2. ↑ Po dobu studií v Praze bydlel v podnájmu na Smíchově, v ulici Nad Klamovkou.
  3. ↑ Na Státní konservatoři hudby v Praze byl jeho spolužákem Karel Ančerl.

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku П'юрко Богдан na ukrajinské Wikipedii.

  1. ↑ ЗУБАЛЬ, Я. Богдан П'юрко. Вільне слово (Детройт). Roč. 1963. 
  2. ↑ Výroční zpráva za rok 1929–1930. Praha: Státní konservatoř hudby v Praze, 1930. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q Українська музична енциклопедія [online]. Київ: Інститут мистецтвознавства, фольклористики та етнології імені М. Т. Рильського НАН України, 2018 [cit. 2021-12-16]. Kapitola Svazek 5.: ПАВАНА – «POLIКАРП». strana: 521. Dostupné online. 
  4. ↑ САСИК, Роман. Український спортовий клюб "Ватра" в Дрогобичі (Спомин)//Дрогобиччина – земля Івана Франка. Т. 3. (українська). [s.l.]: Нью Йорк–Париж–Сидней–Торонто, 1986. S. 144. 
  5. ↑ a b c МИХАЦЬ, Р.; МИХАЦЬ, M. . Богдан-Юліан П'юрко: виконавський аспект діяльності. Науковий вісник. Roč. 1996, čís. 11, s. 81–90. 
  6. ↑ ХВИЛЯ, Степан. Український оперний ансамбль у Мюнхені (УОА) [online]. Полтава: Криниця: Новий Обрій, Альманах Ч. 9., 1993 [cit. 2022-01-05]. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • Енциклопедія українознавства : Словникова частина. Молоде життя. vyd. Париж – Нью Йорк: Наукове товариство імені Шевченка, 1955–1995. 
  • КУДРИЦЬКИЙ, А. В.; ЛАБІНСЬКИЙ, М. Г. Мистецтво України : Біографічний довідник. [s.l.]: «Українська енциклопедія» ім. М. П. Бажана, 1997. 700 s. ISBN 5-88500-071-9. 
  • Альманах Першого крайового конкурсу хорів у Галичині. Львів: [s.n.], 1943. 43 s. 
  • БЕРМЕС, І. Еволюція хорового руху на Дрогобиччині в контексті розвитку культури Галичини (від «весни народів» до 1942 року). Дрогобич: Коло, 2002. 199 s. 
  • БУРБАН, M. Українські хори і диригенти. Дрогобич: Посвіт, 2006. 640 s. 
  • ДОБОШ, M. Хорове життя Дрогобича //Дрогобиччина – земля Івана Франка. [s.l.]: Нью Йорк – Париж – Сідней – Торонто, 1978. S. 627–635. 
  • ЗУБАЛЬ, Я. Богдан П'юрко// Дрогобиччина — земля Івана Франка. [s.l.]: Нью Йорк – Париж – Сідней – Торонто, 1978. S. 693–696. 
  • КЛИМОВСЬКИЙ, Я. Український Підкарпатський театр//Дрогобиччина – земля Івана Франка. [s.l.]: Нью Йорк – Париж – Сідней – Торонто, 1978. S. 618–626. 
  • МАРУНЯК, В. Українська еміграція. Мюнхен: Академічне вид-во д-ра Петра Белея, 1985. 429 s. 
  • МИХАЦЯ, M. Матеріали розмов М. Михаця із: Г. Созанською Климків – ученицею Б. П'юрка (1936–1939) – Львів, 12.03.2007 р.; Н. Носенко та Л. Колісниченко Горн – солістами Українського Оперного Ансамблю; Є. Рауме П'юрко – дочкою Б. П'юрка. USA: [s.n.], 2008. 
  • МИХАЦЬ, М. Деякі зауваги щодо хронології життя і творчості та короткий життєпис Богдана Юліана П'юрка//Гомін Підгір'я: альманах. 6. vyd. Дрогобич: Посвіт, 2008. S. 111–121. 
  • РУДНИЦЬКИЙ, A. Українська музика. Історико критичний огляд. Мюнхен: Дніпрова хвиля, 1963. 406 s. 
  • СЕМЧИШИН, B. 120 особистостей Самбірщини. Самбір: [s.n.], 1994. 85 s. 
  • Státní konzervatoř hudby v Praze. In: Výroční zpráva za rok 1929–1930. Praha: [s.n.], 1930.

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bohdan_Piurko&oldid=22341146“