Otevřít hlavní menu

Karel Ančerl

český dirigent

ŽivotopisEditovat

Do konce druhé světové válkyEditovat

 
Rodný dům Karla Ančerla v Tučapech na Táborsku (v roce 2005 – v rekonstrukci)

Narodil se v Tučapech, v židovské rodině vyrábějící lihoviny. Studoval skladbu u Jaroslava Křičky, dirigování u Pavla Dědečka a také hru na bicí nástroje. Význam pro jeho uměleckou kariéru mělo studium mikrointervalové hudby u Aloise Háby, a také pravidelná účast na zkouškách České filharmonie, kde mohl sledovat práci Václava Talicha.

Poprvé dirigoval v roce 1930, kdy jako své absolventské vystoupení provedl vlastní symfoniettu. Záhy na sebe upozornil i v zahraničí, když v Mnichově připravil Hábovu operu Matka pro H. Scherchena, kterou o šestnáct let později uvedl sám v Praze. Na festivalech Společnosti pro soudobou hudbu ve Vídni (1932) a v Amsterdamu (1933) získal pozitivní kritiku. V rozhlase, kam posléze nastoupil, prozatím tak úspěšný nebyl, z počátku mu byla svěřována jen práce režisérská a záskoky v nouzi. Jeden ze záskoků, kdy převzal dirigování obtížné 3. symfonie Sergeje Prokofjeva, vzbudil pozornost, uznání a vynesl mu pozvání k České filharmonii i na další mezinárodní festival moderní hudby do Barcelony. Po německé okupaci byl z rozhlasu propuštěn a tak pracoval jako lesní dělník poblíž svého rodiště. Následně byl gestapem uvězněn v Táboře a pak pracoval jako dělník firmy Teerag v Soběslavi. Dne 12. listopadu 1942 byl i s manželkou deportován do koncentračního tábora v Terezíně, kde se podílel na hudebních aktivitách. Po dvou letech byl zařazen do transportu do Osvětimi, kde přišel o rodinu.[zdroj?] Na přelomu zimy a jara roku 1945 absolvoval pochod smrti, který prošel také Frýdlantem.[1]

Ve vlasti i světě po roce 1945Editovat

Po skončení války byl nejprve ředitelem nově budované Opery 5. května, poté opět zaměstnancem Československého rozhlasu, tentokrát jako šéfdirigent Symfonického orchestru.

Vrcholné období jeho umělecké činnosti započalo v roce 1950, kdy byl jmenován uměleckým ředitelem České filharmonie, kterou řídil plných osmnáct let. Rozšířil její repertoár hlavně o díla klasiků 20. století - Arnolda Schönberga, Bély Bartóka, Igora Stravinského, Sergeje Prokofjeva, Benjamina Brittena a dalších. Věnoval se také dílu Bohuslava Martinů i soudobých českých skladatelů. Českou filharmonii uvedl do světa zájezdem do Austrálie, na Nový Zéland, do Číny, Indie a Japonska (1959)[2] později i do Spojených států amerických a Kanady. S filharmonií koncertoval i v řadě evropských zemí a sám byl zván jako dirigent k předním světovým orchestrům. Během těchto pozvání zařazoval do vystoupení i skladby českých autorů.

Zdokonalení techniky hudebního záznamu a s tím související rozšíření nahrávací činnosti orchestru znamenalo pro něho cestu k další práci a popularitě. Jeho nahrávky se dočkaly ocenění mezinárodními gramofonovými cenami.

 
Pamětní deska Karla Ančerla, odhalena 6. září 1998 na obecním úřadě v Tučapech. Foto 2005

EmigraceEditovat

V roce 1968 se rozhodl emigrovat ze země. Řídil sice ještě v následujícím roce dva koncerty na festivalu pražské jaro (tím dosáhl celkový počet jeho koncertů s Českou filharmonií čísla 766), ale potom se již nevrátil. Stal se šéfdirigentem symfonického orchestru v kanadském Torontu a jako dirigent zajížděl i k jiným americkým orchestrům, přitom ve světě stále propagoval českou klasickou i moderní hudbu. V dalších letech se na jeho zdraví projevily útrapy z války. Dne 3. července 1973 v Torontu zemřel. Po letech byly jeho ostatky převezeny do vlasti a uloženy na Slavíně, na Vyšehradském hřbitově[3] v Praze. V roce, kdy si hudební svět připomínal Ančerlovo 90. výročí narození a 25. výročí úmrtí, byla dne 6. září 1998 v Tučapech na budově obecního úřadu odhalena pamětní deska. Dne 23. června 2018 byla před jeho rodným domem, odhalena jeho busta. Slavnosti se účastnili význačné osobnosti včetně kanadské velvyslankyně.

Po válce během niž přišel o rodinu se podruhé oženil s Hanou Glücklichovou, s níž měl dva syny. Prvním byl Jiří (* 1946), jehož první manželkou byla konzervatoristka Jindřiška Havlů. Druhý syn Ivan (* 1948) se v kanadské emigraci oženil s Jette Henriksenovou. Syn Jiří se ještě v Kanadě rozvedl a později měl, již po návratu do Čech, s novou družkou dvě dcery, zemřel v roce 2000. Druhý syn Ivan, jenž zemřel o několik let dříve v Kanadě, po sobě zanechal syna Nicholase (*1978). Sestřenice Karla Ančerla Markéta Ančerlová žila na Vyšehradě až do své smrti a měla také hudební talent, ale po událostech v 50. letech a po sebevraždě její dcery Markéty (17 let) se odebrala do ústraní. Poté se živila jako soukromá učitelka hry na klavír až do své smrti.

Supraphon vydal kolekci jeho nahrávek na 42 kompaktních discích pod názvem Karel Ančerl Gold Edition.

Nejvýznamnější nahrávkyEditovat

  • Ančerl Gold 1 Smetana, B. Má vlast / ČF
  • Ančerl Gold 2 Dvořák, A. Symfonie č. 9 Z Nového světa, V přírodě, Othello / ČF
  • Ančerl Gold 4 Musorgskij, A.P./Rimskij-Korsakov, N.A Obrázky z výstavy-Noc na Lysé hoře-Španělské capriccio
  • Ančerl Gold 5 Stravinskij, I. Petruška, Svěcení jara / ČF
  • Ančerl Gold 6 Mahler, G./Strauss, R. Symfonie č. 1 - Enšpíglova šibalství / ČF
  • Ančerl Gold 7 Janáček, L. Glagolská mše, Taras Bulba / Domanínská, Soukupová, Blachut, Haken, PFS / Veselka / ČF
  • Ančerl Gold 11 Kabeláč, M./Hanuš, J. Mysterium času - Hamletovská improvizace - Koncertantní symfonie / ČF
  • Ančerl Gold 12 Martinů, B. Koncert pro klavír a orchestr č. 3, Kytice / Páleníček, Domanínská, Červená, …PFS/ J.Kühn, KDS / ČF
  • Ančerl Gold 13 Dvořák, A. Rekviem / ČF
  • Ančerl Gold 14 Stravinskij, I. Oidipus Rex, Žalmová symfonie / PFS / Veselka / ČF
  • Ančerl Gold 19 Dvořák, A. Symfonie č. 6 D dur, Můj domov, Husitská, Karneval / ČF
  • Ančerl Gold 22 Bartók, B. Koncerty pro housle a orchestr / A.Gertler, E.Bernáthová / ČF
  • Ančerl Gold 23 Šostakovič, D. Symfonie č. 7 Leningradská / ČF
  • Ančerl Gold 24 Janáček, L./Martinů, B. Sinfonietta - Fresky Piera della Francesca, Paraboly / ČF
  • Ančerl Gold 26 Bartók, B. Koncert pro orch., Koncert pro violu a orch. / J.Karlovský / ČF
  • Ančerl Gold 32 Stravinskij, I. Svatba (Les Noces), Kantáta, Mše / PFS, Veselka, ČF
  • Ančerl Gold 34 Martinů, B. Symfonie č. 5 a 6 (Symf. fantazie), Památník Lidicím / ČF
  • Dvořák, A. Best of Dvořák (orchestrální dílo)

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. KARPAŠ, Roman. Stalo se na severu Čech 1900/2000. 1. vyd. Liberec: Nakladatelství 555, 2001. 207 s. ISBN 80-86424-17-0. S. 81. 
  2. Česká filharmonie v dokumentech a vzpomínkách
  3. hrob Karla Ančerla na vyšehradském hřbitově v Praze

LiteraturaEditovat

  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 14. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 26. 
  • VALTROVÁ, Marie – ORNEST, Ota. Hraje váš tatínek ještě na housle?. Praha: Primus, 1993, s. 34, ISBN 80-85625-19-9
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 1. sešit : A. Praha: Libri, 2004. 155 s. ISBN 80-7277-215-5. S. 83. 
  • Václav Jakl: Ančerl nikdy nepociťoval hořkost vůči těžkému osudu, ač mohl… (Týdeník Palcát, roč.5, č. 25 (18.6.2008) str. 6
  • Libuše Kolářová: Mladý dirigent z Tábora v pražském Rudolfínu. Táborsko, roč.6, č.27 (3.7.2002), str.5
  • Rudolf Kukačka : Soběslavská výstava Zmizelí sousedé: Před pamětní deskou v Tučapech (nejen) o hudbě. Týdeník Kotnov , roč.2, č.36, (8.7.2005) str.7

Externí odkazyEditovat