Soběslav

město v okrese Tábor v Jihočeském kraji
Tento článek je o jihočeském městě. O rodném mužském jméně pojednává článek Soběslav (jméno).

Soběslav (německy Sobieslau) je historické město v Jihočeském kraji, 18 km jižně od Tábora, ležící na soutoku Lužnice a Černovického potoka. Žije zde přibližně 6 900[1] obyvatel.

Soběslav
Mariánský sloup na náměstí Republiky, v pozadí děkanský kostel sv. Petra a Pavla
Mariánský sloup na náměstí Republiky, v pozadí děkanský kostel sv. Petra a Pavla
Znak města SoběslavVlajka města Soběslav
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
LAU 2 (obec)CZ0317 553131
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíSoběslav
Okres (LAU 1)Tábor (CZ0317)
Kraj (NUTS 3)Jihočeský (CZ031)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel6 928 (2021)[1]
Rozloha20,00 km²
Nadmořská výška405 m n. m.
PSČ392 01
Počet částí obce5
Počet k. ú.3
Počet ZSJ14
Kontakt
Adresa městského úřaduMěstský úřad Soběslav
nám. Republiky 59/1
392 01 Soběslav
infocentrum@musobeslav.cz
StarostaIng. Jindřich Bláha (ODS)[2]
Oficiální web: www.musobeslav.cz
Soběslav
Soběslav
Další údaje
Kód obce553131
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Město je přirozeným centrem Soběslavských blat. Leží na dálnici D3 z Prahy do Českých Budějovic, městem prochází Čtvrtý železniční koridor. Na jihozápadním okraji města je veřejné vnitrostátní letiště. I přes několik necitlivých zásahů do historické zástavby si Soběslav zachovala svůj historický půdorys a centrum města je městskou památkovou rezervací.

HistorieEditovat

 
Rožmberský hrad založený ve 13. století a rozšířený kolem 1390. V roce 2010 prošel citlivou rekonstrukcí a dnes je v něm uložena městská knihovna.

Archeologické nálezy z okolí města a z blízkého hradiště Svákov dokládají, že toto místo a blízké okolí bylo osídleno již v pravěku.[3] První nepřímá písemná zmínka pochází z roku 1293, kdy hrad a okolní obec byla v majetku rodu Rožmberků. Městská práva obdržela Soběslav v roce 1390. O čtyři roky později byl na místním hradě vězněn král Václav IV. V průběhu husitských válek bylo město v letech 1421 a 1435 vypáleno. V 16. století byla Soběslav sídelním městem Petra Voka z Rožmberka a jedním z nejvýznamnějších měst rožmberského panství. Představovala hospodářské centrum jižních Čech s vazbami na Bavorsko a Rakousko. Ve městě byla založena Rožmberská škola, které Petr Vok v závěti odkázal významnou Rožmberskou knihovnu. K přenesení knihovny do Soběslavi ale nikdy nedošlo.[4] Tato nejvýznamnější etapa v historii města je patrná v četných historických stavbách na území města dodnes. Po smrti Petra Voka z Rožmberka získávají město Švamberkové.

Město znovu utrpělo za třicetileté války i za válek napoleonských. Pošta zde byla zřízena dne 9. ledna 1850.[5] V roce 1871 byla otevřena železniční trať vedoucí přes Soběslav, a to úsek Dráhy císaře Františka Josefa (KFJB) z Českých Velenic do Prahy. Roku 1900 měla Soběslav 442 domů a 3800 obyvatel, byly zde tkalcovny hedvábí, pivovar a další.[6] Po vzniku Československa vznikla v Soběslavi společnost Lada, která se stala významným světovým výrobcem šicích strojů.[7] V období socialismu v Soběslavi vzniklo nebo mělo sídlo několik, dodnes působících, významných celorepublikových firem jako Rašelina Soběslav nebo nábytkářský závod Jitona. Historické jádro města je navzdory vážnému narušení severní strany náměstí novou zástavbou (mezi Smrčkovým domem a obchodním domem) městskou památkovou zónou.

Obecní správa a politikaEditovat

Části městaEditovat

Zastupitelstvo a starostaEditovat

Po komunálních volbách na podzim 2018 pokračuje ve funkci dlouholetého starosty města Jindřich Bláha (ODS), místostarostou je Pavel Lintner.[8]

PamětihodnostiEditovat

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Soběslavi.
  • Monumentální děkanský kostel svatých Petra a Pavla na centrálním náměstí Republiky, založený kolem 1280, rozšířen po roce 1380 a zaklenut v letech 1486–1501. Dvojlodní síňová stavba se sklípkovou klenbou na dva štíhlé osmiboké sloupy a s barokními bočními kaplemi. Na hlavním oltáři je obraz sv. Petra a Pavla od B. Kamarýta, na bočním oltáři socha Madony z roku 1492. Barokní chórové lavice a cínová křtitelnice z roku 1501. 68 metrů vysoká městská kostelní věž z roku 1487 je dnes symbolem Soběslavi. Kostel s věží je významnou sakrální památkou.
  • Rozlehlé náměstí Republiky leží uprostřed historické části města, v původním středověkém půdorysu. Nachází se zde nejvýznamnější památky města. Střed zdobí starodávná kamenná kašna se sochou sv. Floriana, patrona města. Poblíž kašny, s pohledem na Smrčkův dům, stojí Mariánský sloup s korintskou hlavicí a pozlacenou kamennou sochou Panny Marie. Pochází z roku 1713. Náměstí bylo v roce 2019 zrekonstruováno.
  • Gotický kostel sv. Víta, založený kolem 1380, je síňové dvojlodí, sklenuté na dva štíhlé sloupy, s pětiboce zakončeným presbytářem s vnějšími opěráky a štíhlou vížkou na střeše. Kostel roku 1712 vyhořel a byl zrušen, obnoven v letech 1936–1938. V současnosti je to jedna z nejcennějších památek české gotiky z doby Václava IV.
  • Soběslavský hrad založený ve 13. století a rozšířený kolem 1390 Jindřichem z Rožmberka představoval důležité obranné místo středověkého města. Součástí hradu je okrouhlá gotická věž Hláska se sklepením, kde byl roku 1394 vězněn český král Václav IV. Petr Vok z Rožmberka v závěti odkázal městu Rožmberskou knihovnu, který měla být umístěna v hradu, k čemž ale nikdy nedošlo. Po husitských válkách hrad zpustl, 1706 byl proměněn na pivovar a pak sýpku. Jižní křídlo hradu je využíváno jako městské divadlo. Ve starém gotickém paláci vznikla moderní veřejná knihovna, umístěna v samostatném moderním skeletu. Autorem přestavby je architekt Jaromír Kročák. Stavba získala za svou unikátní realizaci několik architektonických cen.
  • Smrčkův dům na náměstí (č. 107) z roku 1565 se dvěma obloučkovými štíty. Dnes je zde umístěno modernizované národopisné muzeum s expozicí Soběslavských blat. Expozice získala v roce 2018 cenu Gloria musaealis.[9]
  • Dům Petra Voka (Rožmberský dům), renesanční patrová budova z 15. století, barokně upravená. Byl přestavěn ze dvou špulířských domů, které koupil Petr Vok z Rožmberka od Václava Špulíře z Jiter pro své přechodné sídlo. V Rožmberském domě pobývala i Zuzana Vojířová. Dnes je zde umístěno přírodopisné muzeum s expozicí věnovanou Rožmberkům.
  • Bývalý hřbitovní kostel sv. Marka, raně barokní stavba se šindelovou střechou, založená roku 1650 soběslavským primátorem Zachariášem Markem Markovským. Jednotné vnitřní zařízení je raně barokní, stejně jako několik kamenných náhrobků a dva malované epitafy ze 17. století. V současné době je zde soběslavská galerie a svatební síň.
  • Zrekonstruovaná Stará radnice na náměstí z konce 15. století se dvěma barokními štíty, v přízemí je informační centrum města, v patře zasedací sál zastupitelstva města a obřadní síň.[10]
  • Raně středověké hradiště Svákov vzniklo na v místech staršího osídlení v době halštatské. Zaniklo na přelomu devátého a desátého století a dochovaly se z něj mohutné pozůstatky opevnění.[3] Poblíž hradiště stojí kaple Bolestné Panny Marie se studánkou a rozhledna Svákov.

Kultura a sportEditovat

V Soběslavi se koná tradičních několik kulturních akcí. Na počátku července je město dějištěm komorního festivalu klasické hudby Setkání s hudbou v Soběslavi[11], každý třetí červencový víkend je soběslavské náměstí centrem festivalu dechových hudeb Kubešova Soběslav[12], což je jedna z největších a nejvýznamnějších přehlídek dechových orchestrů v České republice. V Soběslavi má dlouholetou tradici ochotnické divadlo, na které měl v jeho počátcích vliv Edmund Chvalovský, herec, dramatika a režisér Národního divadla v Praze, dlouholetý host v Soběslavi. Další soběslavský host, Otakar Ostrčil, zkomponoval ve městě symfonickou báseň „Léto“ a „Křížovou cestu“, a především dílo „Honzovo království“.

Kulturní a sportovní zařízeníEditovat

  • Společenské centrum Soběslavska – zrekonstruovaný multifunkční prostor využívaný jako populární kino[13] a kongresové centrum (první digitální kino v okrese Tábor). Autorem přestavby je architekt Jaromír Kročák.
  • Městská knihovna Soběslav – je umístěna ve zrekonstruovaném severním křídle hradního paláce. Autorem přestavby je architekt Jaromír Kročák.
  • Sportovní areál – fotbalový stadion, zimní stadion s celoročním provozem, tenisová hala, posilovna a multifunkční sportovní plocha.
  • Městské koupaliště, vybudované v roce 2011, venkovní plavecký bazén s brouzdalištěm, tobogány a divokou řekou.
  • Nový rybník – přírodní rezervace, v okolí je altánek nebo odpočinkové místo „Mochomůrka“ (velká betonová houba).

OsobnostiEditovat

  • Josef Bertl (1866–1955), architekt, profesor pozemního stavitelství v Brně a v Praze
  • Jan Bezděk (1858–1915), mykolog, pedagog, botanik
  • Otakar Bílek (1932–2016), vedoucí režisér Českého rozhlasu v Českých Budějovicích, moderátor, publicista, profesor konzervatoře
  • Karel Bodlák (1903–1989), pedagog, básník, filozof a literární kritik
  • Jaroslav Brodský (1920–1981), pedagog, ředitel školy, „vězeň režimu“ (1950–1960), zakladatel organizace K 231, emigrant, publicista
  • Radomír Čihák (1928–2016), profesor anatomie Fakulty všeobecného lékařství, později 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze
  • Emilie Fryšová (1840–1920), pedagožka, ředitelka školy, etnografka, sběratelka zejm. blatských krojů a výšivek, spolupracovnice K. Lustiga
  • Jaromír Hořejš (1903–1961), pedagog, spisovatel a básník, dramatik a překladatel z angličtiny
  • Edmund Chvalovský (1869–1934), herec, dramatik, režisér Národního divadla, od roku 1906 žil v Soběslavi, kde silně ovlivnil místní divadelní život
  • Helena Johnová (1884–1962), česká sochařka, keramička; profesorka Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze.
  • František Kotlaba (1927-2020), botanik a mykolog, vědecký pracovník Národního muzea a Botanického ústavu ČSAV, publicista
  • Jiří Laburda (* 1931), hudební skladatel, vysokoškolský pedagog[14]
  • Karel Lustig (1856–1924), pedagog, ředitel školy a zakladatel muzea v Soběslavi, spisovatel, spolkově i veřejně činný
  • Otakar Ostrčil (1879–1935), pedagog, hudební skladatel, dirigent v ND, dlouholetý letní host Soběslavi – Mnoho let trávil skladatel své letní odpočinky v Soběslavi v pronajatém domě (U Černovického potoka, čp. 269). Zde zkomponoval nejen symfonickou báseň „Léto“ a „Křížovou cestu“, ale především „Honzovo království“ (premiéra roku 1934 v Brně).
  • Antonín Skočdopole (1828–1919), pedagog, katolický kněz, národní buditel
  • Pavel Smrž (1927–1983), soběslavský rodák, botanik, zakladatel novodobé Severočeské botanické zahrady v Liberci (od roku 1954), kterou vedl do roku 1970. Poté zmodernizoval univerzitní botanickou zahradu UK Praha. Jeho činnost připomínají současné brožury o obou botanických zahradách a publikace Pavel Smrž - Jan Kabíček, Orchideje v Severočeské botanické zahradě Liberec (1959) i kniha Aleše Kleprlíka, V zeleném zajetí (1968). Podrobnější údaje zveřejnily Zprávy české botanické společnosti Praha, roč. 40, 2005, str. 315 - 317: Kým byl Pavel Smrž pro botanické zahrady v Liberci a v Praze (nekrolog opožděný o 22 let) autorů Františka Kotlaby a Miloslava Studničky.
  • František Josef Studnička (1836–1903), matematik, pedagog a organizátor vědeckého života v Čechách, zabýval se také astronomií (podílel se na záchraně přístrojů i písemností astronoma Tychona Brahe (1546–1601)
  • Jaroslav Svákovský (1847–1923), vl. jm. Alois Josef Hofman, středoškolský profesor, překladatel knih pro mládež
  • Václav Špaček ze Starburgu (1840–1912), podnikatel, velkostatkář, císařský rada; zakladatel rodu Špačků ze Starburgu
  • Donát Šajner (1914–1990), spisovatel a básník, funkcionář v čs. kulturní politice
  • Jaroslav Taudy, AFC, (1909–1999), plukovník RAF, stíhací pilot Britského královského letectva
  • Ladislav Tikal (1905–1980), československý gymnasta, olympionik,
  • Miroslav Valenta (1912–1933) básník
  • Rudolf Veselý (1884–1966), pedagog, botanik, mykolog – spoluzakladatel Čs. mykologické společnosti, publicista

Partnerská městaEditovat

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2021. Praha. 30. dubna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-30]
  2. POSPÍŠILOVÁ, Lenka. Soběslavský starosta se nemění. Deník [online]. 2014-11-09 [cit. 2014-11-09]. Dostupné online. 
  3. a b ČTVERÁK, Vladimír; LUTOVSKÝ, Michal; SLABINA, Miloslav; SMEJTEK, Lubor. Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha: Libri, 2003. 432 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Soběslav, s. 287–288. 
  4. Rožmberská knihovna byla na svou dobu zcela ojedinělá. www.rozhlas.cz [online]. [cit. 2019-11-08]. Dostupné online. 
  5. VOTOČEK, Emil. Monografie československých známek, Díl XIV. Praha: [s.n.], 1978. S. 171. 
  6. Ottův slovník naučný, heslo Soběslav.
  7. Šicí stroje LADA – tradiční šicí stroje české výroby. ladasicistroje.cz [online]. [cit. 2019-11-29]. Dostupné online. 
  8. Město Soběslav. www.musobeslav.cz [online]. Město Soběslav [cit. 2019-10-24]. Dostupné online. 
  9. Blatské muzeum získalo za Život na Blatech a Kozácku druhé místo. www.kulturne.com [online]. [cit. 2019-10-24]. Dostupné online. 
  10. E. Poche, Umělecké památky Čech III, str. 380–383.
  11. Setkaní s hudbou. www.setkanishudbou.cz [online]. [cit. 2021-03-17]. Dostupné online. (česky) 
  12. 26. Mezinárodní festival dechovýh hudeb – 17. – 18. července 2021 [online]. [cit. 2021-03-17]. Dostupné online. (česky) 
  13. Kino Soběslav – program a vstupenky online. www.kinosobeslav.cz [online]. [cit. 2019-10-24]. Dostupné online. 
  14. Jiří Laburda – životopis skladatele

LiteraturaEditovat

  • Ottův slovník naučný, heslo Soběslav. Sv. 23, str. 559
  • E. Poche a kol., Umělecké památky Čech III. Praha 1980.

Externí odkazyEditovat

Město Soběslav

Soběslav I • Soběslav II (Veselské Předměstí) • Soběslav III (Táborské Předměstí) • Chlebov • Nedvědice