Soběslav

město v okrese Tábor v Jihočeském kraji
Tento článek je o jihočeském městě. O rodném mužském jméně pojednává článek Soběslav (jméno).

Soběslav (německy Sobieslau nebo Sobeslau) je město v Jihočeském kraji. Leží osmnáct kilometrů jižně od Tábora na soutoku Lužnice a Černovického potoka. Žije v něm přibližně 7 000[1] obyvatel.

Soběslav
Mariánský sloup na náměstí Republiky, v pozadí děkanský kostel sv. Petra a Pavla
Mariánský sloup na náměstí Republiky, v pozadí děkanský kostel sv. Petra a Pavla
Znak města SoběslavVlajka města Soběslav
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecSoběslav
Obec s rozšířenou působnostíSoběslav
(správní obvod)
OkresTábor
KrajJihočeský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel6 966 (2023)[1]
Rozloha20,00 km²[2]
Nadmořská výška405 m n. m.
PSČ392 01
Počet domů1 603 (2021)[3]
Počet částí obce5
Počet k. ú.3
Počet ZSJ14
Kontakt
Adresa městského úřadunám. Republiky 59/1
392 01 Soběslav
infocentrum@musobeslav.cz
StarostaIng. Jindřich Bláha (ODS)[4]
Oficiální web: www.musobeslav.cz
Soběslav
Soběslav
Další údaje
Kód obce553131
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Město je centrem Soběslavských blat. Leží na dálnici D3 z Prahy do Českých Budějovic a čtvrtém železničním koridoru. Na jihozápadním okraji města je veřejné vnitrostátní letiště. I přes necitlivé zásahy do historické zástavby rozlehlého náměstí na severní straně si Soběslav zachovala svůj středověký půdorys a centrum města je městskou památkovou zónou.

Historie editovat

 
Rožmberský hrad založený ve 13. století a rozšířený kolem 1390. V roce 2010 prošel rekonstrukcí a dnes je v něm městská knihovna.

Archeologické nálezy z okolí města a z blízkého hradiště Svákov dokládají, že toto místo a blízké okolí bylo osídleno již v pravěku.[5] První nepřímá písemná zmínka pochází z roku 1293, kdy hrad a okolní obec byla v původním majetku rodu Rožmberků. Městská práva obdržela Soběslav v roce 1390. O čtyři roky později byl na místním hradě vězněn král Václav IV. Od konce 14. století byla ve městě latinská škola.[6] V průběhu husitských válek bylo město v letech 1421 a 1435 vypáleno. Ve dnech 3. a 4. května 1467 se v blízkosti Soběslavi udála bitva mezi rožmberskými vojsky, resp. vojsky tehdejších příznivců krále Jiřího z Poděbrad a vojsky Zdeňka ze Šternberka, resp. Jednoty zelenohorské,[7] která skončila porážkou vojsk Jana z Rožmberka.[8]

V 16. století byla Soběslav sídelním městem Petra Voka z Rožmberka a jedním z nejvýznamnějších měst rožmberského dominia. Představovala hospodářské centrum jižních Čech s vazbami na Bavorsko a Rakousko. Tato nejvýznamnější etapa v historii města je patrná v četných historických stavbách na území města dodnes.

Ve městě byla založena Rožmberská škola (gymnasium illustre), které Petr Vok v závěti odkázal významnou Rožmberskou knihovnu. Pro potřeby této školy byly v letech 1611 až 1612 upraveny prostory v křídle soběslavského hradu. Jan Jiří ze Švamberka ji začal v roce 1612. Škola byla otevřena v roce 1614 a byli pro ni získáni kvalitní učitelé ze Slezska. Žáci za studium neměli platit a škola měla sloužit především k „poznání čisté pravdy Boží podle sv. Písem a pravé víry křesťanské dle konfesí české z roku 1575.“[9] Škola se však setkávala s nepřízní Karlovy univerzity, která usilovala, aby nadace spojená se vznikem školy byla převedena na ni. Přes počáteční nadějný rozjezd školy vedla porážka stavovského povstání k jejímu zániku.[10] Stejně tak nedošlo k přenesení Rožmberské knihovny.[11][12]

Po smrti Petra Voka z Rožmberka získali město Švamberkové. Jan Jiří ze Švamberka se stal poručníkem místního gymnázia a pro výuku povolal učitele z německého luteránského prostřední, známé je jména rektora školy, kterým se stal Michael Gehler a jména dvou učitelů (Melchior Agricola a Benjamin Ursinus).[6]

V roce 1611 město odolalo vpádu pasovských.[13] Město znovu utrpělo za třicetileté války i za válek napoleonských. Pošta zde byla zřízena dne 9. ledna 1850.[14] V roce 1871 byla otevřena železniční trať vedoucí přes Soběslav, a to úsek Dráhy císaře Františka Josefa (KFJB) z Českých Velenic do Prahy. Roku 1900 měla Soběslav 442 domů a 3800 obyvatel, byly zde tkalcovny hedvábí, pivovar a další.[15]

Po vzniku Československa vznikla v Soběslavi společnost Lada, která se stala významným světovým výrobcem šicích strojů.[16] V období socialismu v Soběslavi vzniklo nebo mělo sídlo několik, dodnes působících významných celorepublikových firem jako Rašelina Soběslav nebo nábytkářský závod Jitona.

Obecní správa a politika editovat

Části města editovat

Součástí města jsou také osady a samoty Veselka, Na Cihelně, U Vodičků, Valcha, Špačkův Mlýn, Na Brousku, Na Lázních, Na Pískách a Ve Lhotách.

Zastupitelstvo a starosta editovat

Po komunálních volbách v roce 2022 pokračuje ve funkci dlouholetého starosty města Jindřich Bláha (ODS), místostarostou je Pavel Lintner.

Doprava editovat

Podél východního okraje města vede dálnice D3. Samotné město stojí na křižovatce silnic II/3 a II/135. Městem vede železniční trať Praha – České Budějovice, na které se nachází stanice Soběslav.

Kultura a sport editovat

V Soběslavi se koná tradičních několik kulturních akcí. Na počátku července je město dějištěm komorního festivalu klasické hudby Setkání s hudbou v Soběslavi[17], každý třetí červencový víkend je soběslavské náměstí centrem festivalu dechových hudeb Kubešova Soběslav[18], což je jedna z největších a nejvýznamnějších přehlídek dechových orchestrů v České republice.

V Soběslavi má dlouholetou tradici ochotnické divadlo, na které měl v jeho počátcích vliv Edmund Chvalovský, herec, dramatika a režisér Národního divadla v Praze a dlouholetý host v Soběslavi. Další soběslavský host, Otakar Ostrčil, zkomponoval ve městě symfonickou báseň Léto, Křížovou cestu, a především jeho nejvýznamnější filharmonické dílo Honzovo království.

Kulturní a sportovní zařízení editovat

  • Společenské centrum Soběslavska – zrekonstruovaný multifunkční prostor využívaný jako populární kino[19] a kongresové centrum (první digitální kino v okrese Tábor). Autorem přestavby je architekt Jaromír Kročák.
  • Městská knihovna Soběslav – je umístěna ve zrekonstruovaném severním křídle hradního paláce. Autorem přestavby je architekt Jaromír Kročák.
  • Sportovní areál – fotbalový stadion, zimní stadion s celoročním provozem, tenisová hala, posilovna a multifunkční sportovní plocha.
  • Městské koupaliště, vybudované v roce 2011, venkovní plavecký bazén s brouzdalištěm, tobogány a divokou řekou.
  • Nový rybník – přírodní rezervace, v okolí je altánek nebo odpočinkové místo „Mochomůrka“ (velká betonová houba).

Pamětihodnosti editovat

 
Kostel svatého Víta
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Soběslavi.
  • Děkanský kostel svatých Petra a Pavla na centrálním náměstí Republiky, založený kolem 1280, rozšířen po roce 1380 a zaklenut v letech 1486–1501. Dvojlodní síňová stavba se sklípkovou klenbou na dva štíhlé osmiboké sloupy a s barokními bočními kaplemi. Na hlavním oltáři je obraz sv. Petra a Pavla od Bedřicha Kamarýta, na bočním oltáři socha Madony z roku 1492. Barokní chórové lavice a cínová křtitelnice z roku 1501. 68 metrů vysoká městská kostelní věž z roku 1487 je dnes symbolem Soběslavi. Kostel s věží je významnou sakrální památkou.
  • Rozlehlé náměstí Republiky leží uprostřed historické části města, v původním středověkém půdorysu. Nachází se zde nejvýznamnější památky města. Střed zdobí starodávná kamenná kašna se sochou sv. Floriana, patrona města. Poblíž kašny, s pohledem na Smrčkův dům, stojí Mariánský sloup s korintskou hlavicí a pozlacenou kamennou sochou Panny Marie. Pochází z roku 1713. Náměstí bylo v roce 2019 zrekonstruováno.
  • Gotický kostel svatého Víta, založený kolem 1380, je síňové dvojlodí, sklenuté na dva štíhlé sloupy, s pětiboce zakončeným presbytářem s vnějšími opěráky a štíhlou vížkou na střeše. Kostel roku 1712 vyhořel a byl zrušen, obnoven v letech 1936–1938. V současnosti je to jedna z nejcennějších památek české gotiky z doby Václava IV.
  • Soběslavský hrad založený ve 13. století a rozšířený kolem 1390 Jindřichem z Rožmberka představoval důležité obranné místo středověkého města. Součástí hradu je okrouhlá gotická věž Hláska se sklepením, kde byl roku 1394 vězněn český král Václav IV. Po husitských válkách hrad zpustl.[zdroj?] Petr Vok z Rožmberka v závěti odkázal městu Rožmberskou knihovnu, který měla být umístěna v hradu, k čemž ale nikdy nedošlo. V roce 1706 byl hrad proměněn na pivovar a pak sýpku. Jižní křídlo hradu je využíváno jako městské divadlo. Ve starém gotickém paláci vznikla moderní veřejná knihovna, umístěna v samostatném moderním skeletu. Autorem přestavby je architekt Jaromír Kročák. Stavba získala za svou unikátní realizaci několik architektonických cen.
  • Smrčkův dům na náměstí (č. 107) z roku 1565 se dvěma obloučkovými štíty. Dnes je zde umístěno modernizované národopisné muzeum s expozicí Soběslavských blat. Expozice získala v roce 2018 cenu Gloria musaealis.[20]
  • Dům Petra Voka (Rožmberský dům), renesanční patrová budova z 15. století, barokně upravená. Byl přestavěn ze dvou špulířských domů, které koupil Petr Vok z Rožmberka od Václava Špulíře z Jiter pro své přechodné sídlo. V Rožmberském domě pobývala i Zuzana Vojířová. Dnes je zde umístěno přírodopisné muzeum s expozicí věnovanou Rožmberkům.
  • Bývalý hřbitovní kostel sv. Marka, raně barokní stavba se šindelovou střechou, založená roku 1650 soběslavským primátorem Zachariášem Markem Markovským. Jednotné vnitřní zařízení je raně barokní, stejně jako několik kamenných náhrobků a dva malované epitafy ze 17. století. V současné době je zde soběslavská galerie a svatební síň.
  • Zrekonstruovaná Stará radnice na náměstí z konce 15. století se dvěma barokními štíty, v přízemí je informační centrum města, v patře zasedací sál zastupitelstva města a obřadní síň.[21]
  • Raně středověké hradiště Svákov vzniklo na v místech staršího osídlení v době halštatské. Zaniklo na přelomu devátého a desátého století a dochovaly se z něj mohutné pozůstatky opevnění.[5] Poblíž hradiště stojí kaple Bolestné Panny Marie se studánkou a rozhledna Svákov.

Osobnosti editovat

  • Rudolf Bergr (* 1934), architekt
  • Josef Bertl (1866–1955), architekt, profesor pozemního stavitelství v Brně a v Praze
  • Jan Bezděk (1858–1915), mykolog, pedagog, botanik
  • Otakar Bílek (1932–2016), vedoucí režisér Českého rozhlasu v Českých Budějovicích, moderátor, publicista, profesor konzervatoře
  • Karel Bodlák (1903–1989), pedagog, básník, filozof a literární kritik
  • Jaroslav Brodský (1920–1981), pedagog, ředitel školy, „vězeň režimu“ (1950–1960), zakladatel organizace K 231, emigrant, publicista
  • Radomír Čihák (1928–2016), profesor anatomie Fakulty všeobecného lékařství, později 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze
  • Emilie Fryšová (1840–1920), pedagožka, ředitelka školy, etnografka, sběratelka zejm. blatských krojů a výšivek, spolupracovnice K. Lustiga
  • Jaromír Hořejš (1903–1961), pedagog, spisovatel a básník, dramatik a překladatel z angličtiny
  • Edmund Chvalovský (1869–1934), herec, dramatik, režisér Národního divadla, od roku 1906 žil v Soběslavi, kde silně ovlivnil místní divadelní život
  • František Ježek (1884–1925), politik
  • Helena Johnová (1884–1962), česká sochařka, keramička; profesorka Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze.
  • František Kotlaba (1927–2020), botanik a mykolog, vědecký pracovník Národního muzea a Botanického ústavu ČSAV, publicista
  • Jiří Laburda (* 1931), hudební skladatel, vysokoškolský pedagog[22]
  • Rudolf Ludmila (1872–1953), malíř, kreslič a pedagog
  • Karel Lustig (1856–1924), pedagog, ředitel školy a zakladatel muzea v Soběslavi, spisovatel, spolkově i veřejně činný
  • Otakar Ostrčil (1879–1935), pedagog, hudební skladatel a dirigent, dlouholetý letní host Soběslavi – mnoho let trávil skladatel své letní odpočinky v Soběslavi v pronajatém domě (U Černovického potoka, čp. 269). Zde zkomponoval nejen symfonickou báseň „Léto“ a „Křížovou cestu“, ale především „Honzovo království“ (premiéra roku 1934 v Brně)
  • Jan Papoušek ze Soběslavi (1392?– 1455), rektor Karlovy univerzity
  • Antonín Skočdopole (1828–1919), pedagog, katolický kněz, národní buditel
  • Pavel Smrž (1927–1983), soběslavský rodák, botanik, zakladatel novodobé Severočeské botanické zahrady v Liberci
  • František Josef Studnička (1836–1903), matematik, pedagog a organizátor vědeckého života v Čechách, zabýval se také astronomií (podílel se na záchraně přístrojů i písemností astronoma Tychona Brahe (1546–1601)
  • Jaroslav Svákovský (1847–1923), vl. jm. Alois Josef Hofman, středoškolský profesor, překladatel knih pro mládež
  • Vladimír Svoboda (1871–1955), akademický malíř a pedagog
  • Karel Špaček (1838–1898), právník a politik, poslanec Říšské rady
  • Václav Špaček ze Starburgu (1840–1912), podnikatel, velkostatkář, císařský rada; zakladatel rodu Špačků ze Starburgu
  • Donát Šajner (1914–1990), spisovatel a básník, funkcionář v čs. kulturní politice
  • Jaroslav Taudy, AFC (1909–1999), plukovník RAF, stíhací pilot Britského královského letectva
  • Ladislav Tikal (1905–1980), československý gymnasta, olympionik
  • Miroslav Valenta (1912–1933), básník
  • Rudolf Veselý (1884–1966), pedagog, botanik, mykolog – spoluzakladatel Čs. mykologické společnosti, publicista

Partnerská města editovat

Galerie editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. POSPÍŠILOVÁ, Lenka. Soběslavský starosta se nemění. Deník [online]. 2014-11-09 [cit. 2014-11-09]. Dostupné online. 
  5. a b ČTVERÁK, Vladimír; LUTOVSKÝ, Michal; SLABINA, Miloslav; SMEJTEK, Lubor. Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha: Libri, 2003. 432 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Soběslav, s. 287–288. 
  6. a b NOVOTNÝ, Miroslav a kolektiv. Dějiny vyššího školství a vzdělanosti na jihu Čech od středověkých počátků do současnosti. V Českých Budějovicích: Jihočeská univerzita ISBN 80-7040-883-9, ISBN 978-80-7040-883-4. OCLC 85714298 S. 45–46. 
  7. SMRŽ, Emil. Soběslavsko: Monografie okresu soběslavského. Soběslav: [s.n.], 1930. Dostupné online. S. 76. 
  8. PALACKÝ, František. Dějiny národu českého, díl IV.. Sedmnácté souborné vydání, v Ottově nakladatelství první. vyd. Praha: [s.n.], 2017. ISBN 978-80-7451-576-7, ISBN 80-7451-576-1. OCLC 982100364 S. 462. 
  9. VESELÁ, Lenka. Knihy na dvoře Rožmberků. Praha: Knihovna Akademie věd ČR ; Scriptorium, 2005. 359 s. ISBN 80-86675-06-8, ISBN 80-86197-60-3.
  10. BOK, Václav. Literatura a literární kultura spjatá s rodem Rožmberků. In: FUČÍKOVÁ, Eliška; GAŽI, Martin; LAVIČKA, Roman. Rožmberkové : rod českých velmožů a jeho cesta dějinami. České Budějovice: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2011. Dále jen Literatura a literární kultura spjatá s rodem Rožmberků. ISBN 978-80-85033-31-1. S. 262–263.
  11. Rožmberská knihovna byla na svou dobu zcela ojedinělá. www.rozhlas.cz [online]. [cit. 2019-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-11-08. 
  12. KAVKA, František. Zlatý věk Růží. 1. vyd. [s.l.]: Nakladatelství České Budějovice, 1966. Dostupné online. S. 170–171. 
  13. PÁNEK, Jaroslav. Poslední Rožmberkové: velmoži české renesance. 1. vyd. Praha: Panorama ISBN 80-7038-006-3, ISBN 978-80-7038-006-2. OCLC 24173651 S. 334. 
  14. VOTOČEK, Emil. Monografie československých známek, Díl XIV. Praha: [s.n.], 1978. S. 171. 
  15. Ottův slovník naučný, heslo Soběslav.
  16. Šicí stroje LADA – tradiční šicí stroje české výroby. ladasicistroje.cz [online]. [cit. 2019-11-29]. Dostupné online. 
  17. Setkaní s hudbou. www.setkanishudbou.cz [online]. [cit. 2021-03-17]. Dostupné online. 
  18. 26. Mezinárodní festival dechovýh hudeb – 17. – 18. července 2021 [online]. [cit. 2021-03-17]. Dostupné online. 
  19. Kino Soběslav – program a vstupenky online. www.kinosobeslav.cz [online]. [cit. 2019-10-24]. Dostupné online. 
  20. Blatské muzeum získalo za Život na Blatech a Kozácku druhé místo. www.kulturne.com [online]. [cit. 2019-10-24]. Dostupné online. 
  21. E. Poche, Umělecké památky Čech III, str. 380–383.
  22. Jiří Laburda – životopis skladatele

Externí odkazy editovat

Město Soběslav

Soběslav I • Soběslav II (Veselské Předměstí) • Soběslav III (Táborské Předměstí) • Chlebov • Nedvědice