Otevřít hlavní menu

Kostel svatého Víta (Soběslav)

kostel v Soběslavi

Špitální kostel sv. Víta v Soběslavi byl založen kolem roku 1375. Během jeho historie byl několikrát přestavěn a jeho účel se v rámci historických událostí měnil. V dnešní době je kostel ve správě Soběslavské farnosti jako filiální kostel, ve kterém se konají mimořádné bohoslužby či koncerty. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]

Kostel svatého Víta v Soběslavi
Pohled na jižní fasádu kostela sv. Víta v Soběslavi
Pohled na jižní fasádu kostela
sv. Víta v Soběslavi
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Jihočeský
Okres Tábor
Obec Soběslav
Souřadnice
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze českobudějovická
Vikariát táborský
Farnost Soběslav
Status filiální kostel
Užívání příležitostné
Architektonický popis
Stavební sloh gotika
Výstavba 1375 (založen)
Odkazy
Ulice Náměstí Republiky
Kód památky 32442/3-5042 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kůr

Historie objektuEditovat

Špitální kostel sv. Víta v Soběslavi byl založen kolem roku 1375 potomky Vítkovců, pánů z Růže. Vystavěn byl v období Oldřicha I. z Rožmberka, jenž spravoval město v letech 1374 - 1390. Současně s kostelem byl pravděpodobně stavěn také špitál při severní zdi kostela. Během husitských válek byl kostel využíván jako seník. Dorota z Hobzí, manželka hejtmana Markvarta Kraselovskoého z Kraselova, se zasloužila o obnovu kostela. Na konci 15. století v závěti odkázala špitálu majetek a podpořila zřízení kaplanského místa při kostele. Kaplani se živili opisem a vazbou knih. V roce 1612 byl chrám obnoven Řehořem Smrčkou ze Sabinova. Kostel třicetileté války přečkal, ačkoli špitál zpustl a postupně byl zničen. V květnu 1719 kostelík sv. Víta z neznámých příčin vyhořel. Střecha shořela úplně, klenutí se rozestoupilo a zvon ve věžičce pukl žárem. Vnitřní zařízení bylo z části zničeno. Děkan Hettig jej nechal obnovit. Roku 1785 nechal Josef II. kostel zrušit. Krajský komisař nařídil dražbu objektu a v roce 1787 kostel se zahrádkou a stodolou koupila obec Soběslav. V 1790 obec budovu prodala Františku Reitlenerovi, který kostel přestavěl na obytnou budovu. Přestavěný kostel koupila rodina Hesova, která jej vlastnila až do roku 1901. Vynořily se snahy o obnovu kostela, kupříkladu Janem Valeriánem Jirsíkem před rokem 1883, které byly bezúspěšné. Až roku 1901 byl založen. Valnou zásluhu na účelném využití prostředků a dokončení stavby měl děkan Jan Zadražil. Stavební a restaurační práce řídil zdejší stavitel František Kročák.

ExteriérEditovat

 
Hlavní portál kostela

Kostel je klasicky orientován presbyteriem na východ. Kostel je dvojlodím s obdélníkovým, pětiboce zakončeným presbytářem a obdélníkovou sakristií po severní straně. Nad vítězným obloukem se tyčí věžice. Konstrukce je zpevněna odstupňovanými pilíři krytými stříškou. Severní fasáda kostela doléhá na vedlejší budovu, jižní, západní a východní fasáda je držena osmi opěrnými pilíři. Štít na západním průčelí je jednoduchý. Fasády jsou omítané. Okna jsou vysoká a hrotitá. Okna jsou dělena do dvou a tří částí zakončených jeptiškami. V hlavní lodi jsou vitrážová okna členěna do tří vysokých obdélníků zakončených jeptiškami, nad nimiž se umístěn trojlalok. V presbytáři se okna liší tím, že obdélné členění je párové. V síňovém dvoulodí a v presbytáři je zasklení kamenných oken řešeno barevně figurálním vyobrazením. V sakristii je okno nižší než ve zbytku kostela,které je členěno na tři obdélníkové části, jež jsou opět zakončené v jeptiškách, nad nimiž je trojlaloková kružba. Nad kněžištěm se tyčí úzká osmiboká věžice s okny.

Kostel má dva portály, hlavní je situován na jižní straně kostela, druhý vedlejší je situován v západním průčelí. Tympanon hlavního vchodu je zakončen lomeným obloukem. Nadpraží je vnitřně členěno centrálním kruhovým útvarem rozděleným dvěma vzájemně kolmými úsečkami, v jejichž průsečíku je znak rožmberské růže.[2][3]

InteriérEditovat

 
Interiér kostela
 
Půdorys kostela
 
Pohled z kůru na interiér.

Presbytář (kněžiště) je sklenut dvěma poli křížové klenby, která přechází v závěru v paprsčitou, jejíž žebra se sklánějí kolem oken do hlavic na příporách. Klínová vyžlabená okosená žebra vbíhají do kruhových svorníkú, jenž jsou nositeli vyobrazení pětilisté růže, s vybarvenými červenými okvětními lístky. V jižní stěně presbyteria je situováno sedile s kamenným profilovaným ostěním, v severní stěně je sedlový pravoúhle rámovaný portálek propojující prostor presbytáře se sakristií. Sakristie je klenuta dvěma poli klenby na klínových vyžlabených žebrech, vybíhajících z masivních jehlancových konzol. Vítězný oblouk propojující kněžiště se síňovým dvojlodím je vysoký, masivní, hrotitý a jeho profilace ostění na obou stranách je zkosená a vyžlabená. Křížové klenutí ve dvojlodí je organicky svedeno na dva štíhlé sloupy bez přerušení hlavicemi. U vítězného oblouku křížová klenba přechází do dvou polí obkročné klenby. Žebra stejné profilace, jako jsou ta kněžišťová, vybíhají z figurálních konzol (maskaron) a vzájemně se spojují v kruhových svornících s pětilistou růží. Zděná, valenou klenbou s výsečemi podklenutá, kruchta je situována v zadní západní části kostela. Disponuje jedním levotočivým schodištěm, spojujícím prostor dvojlodí s prostorem s varhany. Klenby uchycené do konzol vysoko ve stěnách vizuálně vytvářejí plochy lomených oblouků, do nichž jsou vložena okna. Severní zeď byla vystavěna bez oken.[2][3]

InventářEditovat

Podle inventáře z druhé poloviny 18. století je známo, že se v kostele nacházel hlavní oltář se sochami svatých českých patronů Víta, Václava a Vojtěcha. Po stranách stály dva vedlejší oltáře s obrazy sv. Michaela a Panny Marie Bolestné. Stěny byly zdobeny třemi obrazy: velký tabulovaný obraz ukřižování Páně, výjev sv. Doroty a třetí obraz, jehož motiv není v současnosti znám. V presbytáři restaurátoři objevili znaky namalované Adamem Cypránem, včetně textu a zbytků dvou obrazů. Jeden pravděpodobně znázorňoval křest Ježíšův v Jordánu a druhý Proměnění Páně na hoře. Hlavní oltář se sochami sv. Víta, Václava a Vojtěcha vyrobila firma Břetislava Kafky z Červeného kostelce, která též dodala oba postranní oltáře. Obraz sv. Michaela archanděla je původní. Zařízené kostela bylo pořízeno z finančního jmění spolku a z darů místních měšťanů. Na severní straně presbytáře se nachází fragment nástěnné malby z r. 1612

VarhanyEditovat

Jan Kotál v roce 1988 získal pro kostel sv. Víta barokní varhany původem z Malého Března na Mostecku.

ZvonyEditovat

Ve věži visely dva malé zvony. Do věžičky byl umístěn zvon, který byl darován roku 1912 baronem Spens-Bodenem. V 1939 Marie a Jan Šťastných věnovali druhý zvon. Zvony byly během druhé světové války sejmuty.

ZajímavostiEditovat

Spolek pro znovuzřízení bývalého kostela gotického sv. VítaEditovat

Účelem spolku bylo znovuzřízení a navrácení konání bohoslužeb do chrámu. V letech 1936 - 1937 byl kostel Spolkem pro znovuzřízení bývalého kostela sv. Víta rekonstruován.

Opravy po II. světové válceEditovat

Po získávání peněz z členských příspěvků, pořádání kulturních akcí a odkazů dobrodinců, byl kostel Spolkem koupen. Od té doby byl kostel sv. Víta opět využíván k bohoslužbám. V padesátých letech byla opravována vandaly poškození okna. Během 1966 byla provedena oprava střechy pod vedením duchovního správce P. Václava Peřta a za pomoci soběslavských farníků. O rok později zasáhla Soběslav silná vichřice a shodila z věže plechového kohouta. Poškozená střecha byla znovu opravena a na věž byl dodán nový kohout. Od 1985 do 1986 proběhly další opravy, jichž všech se účastnil Jan Kotál, jež byl duchovním správcem, organizátorem a zedníkem viděným každého dne na lešení. Opravena byla fasáda a interiér pomocí farníků a farnic, obětavě bez nároku na odměnu. Dokončení oprav bylo završeno slavnostní bohoslužbou v sobotu 14. června 1986 za účasti kapitulního vikáře Josefa Kavale.

FotogalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-07-03]. Identifikátor záznamu 144019 : Kostel sv. Víta, Soběslav. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. a b KALINA, Pavel. Dějiny gotické architektury. Praha: ČVUT, 2005. 267 s. ISBN 9788001031322. 
  3. a b POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech III., P-Š. Praha: Academia, 1980. ISBN 978-80-246-1691-9. 

LiteraturaEditovat

  • Benešovská, Klára a kol., Architektura gotická, Praha, Správa Pražského hradu, 2001.
  • Farní kronika
  • Lavička, Roman, Jihočeská sakrální architektura pozdní gotiky 1450 - 1550 na rožmberském panství, Univerzita Karlova, disertační práce, 2014.
  • Lintner, Josef, Kostel sv. Víta v Soběslavi, Soběslav,Spolek pro znovuzřízení býv. kostela sv. Víta,1903.

Externí odkazyEditovat