Otevřít hlavní menu

Helena Johnová (22. ledna 1884, Soběslav[1] - 14. února 1962, Praha) byla česká sochařka, keramička; profesorka Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze.

Helena Johnová
Narození 22. ledna 1884
Soběslav
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 14. února 1962 (ve věku 78 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání sochařka
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Obsah

ŽivotEditovat

V letech 1899-1907 studovala na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, zprvu nastoupila jen do ženských kursů vyšívání Idy Krauthové a malby květin Emilie Krostové, později byl řádnou studentkou školy, žačkou Jakuba Schikanedera a Josefa Schussera. Ve studiu pokračovala (1909-1911) ve Vídni na Uměleckoprůmyslové škole v ateliéru pro keramiku profesora Michaela Powolného. V porcelánce ve Waldenburgu a na keramické škole v Bechyni absolvovala praxi. V roce 1912 začala pracovat v dílně Slovenské keramické společnosti v Modré.

V roce 1908 se podílela na založení uměleckého družstva Artěl, ve kterém se svými přáteli V. H. Brunnerem, J. Konůpkem, P.Janákem, V. V. Štechem a Aloisem Dykem působila pouze do roku 1919. Z umělkyň v družstvu byla činná mj. také Marie Teinitzerová, obě zaujímaly významné postavení, jejich aktivity měly „oživit smysl pro výtvarnou práci a vkus v denním životě“, obnovit umělecké hodnoty rukodělné práce a řemesla, vytvořit vlastní styl dekoru. Johnová také roku 1911 spoluzaložila a do roku 1918 vedla keramické dílny ve Vídni a byla schopnou podnikatelkou. Své výrobky prezentovala na mezinárodních výstavách nejen za Artěl, ale i za Rakousko, za což ji čeští vlastenci kritizovali.

Po roce 1918 přesídlila do ČSR. Uměleckoprůmyslová škola v Praze se po vzoru vídeňském snažila dosáhnout postavení „Vysoké školy dekorativního umění“, posílila svou autonomii a sestavila pedagogický sbor z významných výtvarníků. Vedl ji rektor a do pedagogického sboru přišly osobnosti jako Pavel Janák, František Kysela, Jaroslav Horejc, Jan Kotěra a Helena Johnová, která zde roku 1919 založila ateliér keramiky - „speciálku keramiky“. Vybudovala velkou keramickou dílnu s pecí a byla také jmenována profesorkou. V roce 1935 byla předčasně penzionována, vymohla si alespoň bezplatné užívání keramické dílny, kterou vybudovala. Pokračovala v práci za podpory svého mecenáše, rytíře Bartoně z Dobenína.

TvorbaEditovat

V počátku své tvorby se nechala ovlivnit jak lidovou keramikou, tak soudobou vídeňskou keramickou tvorbou, vycházející ještě z geometrické secese Wiener Werkstätte. Později se styl jejích prací měnil k větší tvarové kázni, ale toto krátké období funkcionalismu vystřídalo art deco. Po roce 1925 se více věnovala monumentální plastice a sochařskému portrétu a používala výrazné barevné glazury. Práce Heleny Johnové také dokládají úspěchy žen v oblasti designu a módy, v oborech mimo sféru „vysokého“ umění.

Výběr dílaEditovat

  • Fontána s vodotryskem v zahradě Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Originál z let 1938-1939, umístěný zde s novou zdí a pergolou při příležitosti výstavy „Za novou architekturu“ roku 1940.
  • Kohout, plastika, depozitář Střední uměleckoprůmyslové školy v Bechyni[2]
  • Sošky, kachlová kamna, velký zelený krb, aj. vybavení interiéru zámku Nové Město nad Metují (kolem roku 1910).
  • Keramické práce v rezidenci pražského primátora, Mariánské náměstí, Praha 1.
  • Keramické plastiky Alegorie blesku a Půlakt v Galerii hl. m. Prahy.
  • Keramické plastiky a vázy - Uměleckprůmyslové museum v Praze
  • Portrét slečny Buriánové, busta z pestrobarevně glazované keramiky, Moravská galerie v Brně
  • Tři keramické plastiky, Museum für angewandte Kunst, Vídeň
  • Král David hrající na harfu
  • Velký keramický Betlém pro chrám sv. Víta v Praze, zůstal nedokončený (r. 1938).

PramenyEditovat

  • Centrum dokumentace Uměleckoprůmyslového muzea v Praze: v depozitářích je uloženo mnoho cenných písemných pramenů i obrazového materiálu.

PřipomínáníEditovat

  • V roce 1987 Jana Horneková v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze uspořádala monografickou výstavu Helena Johnová“.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Soběslav
  2. [1]

LiteraturaEditovat

  • Jana Horneková-Alena Adlerová: Helena Johnová katalog výstavy Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, UPM Praha 1987
  • Jarmila Novotná: Keramika Heleny Johnové, katalog výstavy ze sbírek uměleckoprůmyslového odboru MG v Brně, MG Brno 1981
  • Antonín Novotný: Helena Johnová, nakladatel Vladimír Žikeš, Praha 1940
  • Jaromír Pečírka: Helena Johnová, katalog výstavy, Nová síň ve Voršilské ulici, SČVU Praha 1960
  • Andrea Březinová: Helena Johnová, in: Ceramics Art, Vol.1, No. 4 2002, s. 27-36.
  • Jiří Hořava:První dáma české keramiky, nakladatelství Měsíc ve dne, České Budějovice 2016

Externí odkazyEditovat