Václav Vilém Štech

český historik umění a vysokoškolský pedagog

Václav Vilém Štech (31. března 1885, Slaný24. června 1974, Praha) byl český historik umění, teoretik, kritik a publicista, profesor Akademie výtvarných umění v Praze.

Prof. PhDr. Václav Vilém Štech
Busta a pamětní deska V.V. Štecha v Nerudově ulici v Praze
Narození 31. března 1885
Slaný
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 24. června 1974 (ve věku 89 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnost Češi
Ocenění Řád práce
Rodiče Václav Štech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Byl synem spisovatele a dramatika Václava Štecha. Po maturitě na pražském gymnáziu studoval v letech 1904–1910 dějiny umění (prof. B. Matějka), historii (prof. J. Pekař, J. Šusta) a estetiku (prof. O. Hostinský) na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studia ukončil obhajobou rigorózní práce roku 1910.[1] Roku 1912 pokračoval ve studiu na Humboldtově univerzitě v Berlíně a na Sorbonně v Paříži. Od roku 1904 byl členem Klubu Za starou Prahu.

V letech 1910–1918 byl odborným asistentem ředitele Muzea hlavního města Prahy. Roku 1918 byl členem čs. delegace na mírové konferenci v paříži a pak do roku 1924 působil jako ministerský tajemník na Ministerstvu školství a národní osvěty v referátu péče o současné umění. V letech 1916–1924 byl také redaktorem edice Umělecké památky nakladatelství F. Topič.

V letech 1924–1930 přednášel nauku o slohu na uměleckoprůmyslové škole v Praze, roku 1927 se habilitoval jako docent.[2] Od roku 1930 do roku 1939 působil jako mimořádný profesor dějin umění AVU. V letech 1931–1934 byl redaktorem edice Umění v obrazech.

Na počátku války byl zatčen a do roku 1942 vězněn v koncentračním táboře Buchenwald.

Od roku 1945 byl řádným profesorem dějin umění na AVU v Praze a profesorem ČVUT. Spolupracoval s Českým rozhlasem od počátku jeho vysílání a připravoval populárně naučné programy v České televizi (Procházky Prahou v 60. letech).

OceněníEditovat

DíloEditovat

Zabýval se teoretickými otázkami uměleckého slohu a všemi obdobími dějin českého umění. Publikoval články v časopisech i souborné publikace zejména o svých současnících (Gutfreund, Myslbek, Aleš, Kuba, V. Beneš, A. Slavíček Španiel, Kosárek, Navrátil, ad.). Věnoval se Obrazárně Pražského hradu a Moderní galerii a publikoval průvodce historickými sídly (Praha, Bechyně, Červený Kameň). Dalšími oblastmi jeho zájmu byla italská renesance a díla [[Michelangelo Buonarroti|Michelangela Buonarroti]], Rembrandta, Piero della Francesca, český barok M. B. Brauna a rodiny Brokofů. Články v časopisech publikoval také pod pseudonymy Jan Hoch, Karel Novák, Karel Sylvester, Karel Zahora nebo Václav Prokop.

Bibliografie (výběr)Editovat

  • Drážďany. Ilustrovaný průvodce, Praha 1906
  • Zmizelá Praha 1., Václav Poláček, Praha 1913, (s V. Vojtíškem, Z. Wirthem)
  • O projevu výtvarnou fomou, Jan Laichter, Praha 1915
  • Mistr Jan Hus ve výtvarném umění, Praha 1916, 1924
  • Pražská domovní znamení, Praha 1916, SNKLHU Praha 1955
  • Josef V. Myslbek, Jan Štenc, Praha 1922, Praha 1941, Praha 1954 (též něm., angl.)
  • Moderní český dřevoryt, Praha 1933
  • Z obrazárny pražského hradu, Praha 1933
  • Procházka Moderní galerií, Praha 1934
  • Sochaři pražského baroku, Státní grafická škola / Střední průmyslová škola grafická / Vyšší škola uměleckého průmyslu, Praha 1935
  • Pod povrchem tvarů, Václav Petr, Praha 1941
  • Skutečnost umění (Úvaha o příčinách, způsobech a smyslu tvorby), Pražské nakladatelství Václava Poláčka, Praha 1946
  • Zmizelá Praha 1. (Staré a Nové Město s Podskalím ), Václav Poláček, Praha 1946 (s V. Vojtíškem, Z. Wirthem), 2. vyd. 2001
  • Čtení o Antonínu Slavíčkovi, Pražské nakladatelství Václava Poláčka, Praha 1947
  • Krásy plná, slávou i kletbou bohatá... Praho!, Družstevní práce, Praha 1948 (s J. Ehmem)
  • Národní umělec Ludvík Kuba, Vydavatelství ministerstva informací, Praha 1949
  • Z obrazárny Pražského hradu. České malířství 19. století, Praha 1950
  • Alšova "Vlast", Osvěta, státní osvětové nakladatelství, n.p., Praha 1952
  • Aleš a Slovensko, Tvar, Bratislava 1952
  • České dějiny v díle Mikoláše Alše, Orbis, Praha 1952
  • J. V. Myslbek, Orbis, Praha 1952
  • Dílo Otakara Španiela, Praha 1954
  • Rembrandt: Kresby a grafika, SNKLHU Praha 1955
  • Donatello, NČVU Praha 1956
  • Rozprava o reliefu, NČVU Praha 1958
  • Adolf Kosárek, SNKLHU Praha 1959 (s. L. Halasovou Rejlovou)
  • Die Barockskulptur in Böhmen, Artia Praha 1959
  • Umění? (Proč a k čemu?), SNKLHU Praha 1960
  • Italská renesanční plastika, SNKLHU Praha 1960
  • Čtení o Antonínu Slavíčkovi, SNKLHU Praha 1961
  • Piero Della Francesca, NČVU Praha 1962
  • Antonín Slavíček Antonínu Hudečkovi (Dopisy), NČVU Praha 1964
  • Rembrandt, Odeon Praha 1966
  • Vincenc Beneš, NČVU Praha 1967 (s L. Hlaváčkem)
  • V zamlženém zrcadle (První díl), Československý spisovatel, Praha 1967, 1969
  • Dohady a jistoty (Výbor studií a článků), NČVU Praha 1967
  • Za plotem domova (Druhý díl vzpomínek), Československý spisovatel, Praha 1970
  • Procházky Prahou, Nakladatelství Olympia, Praha 1972
  • Vojtěch Sedláček, Odeon Praha 1977

PřekladyEditovat

  • H. Wölfflin, Klasické umění, Praha 1912
  • É. Bernard, Vzpomínky na Paula Cézanna, Praha 1917 (s F. Žákavcem)

CitátEditovat

Byla rozkoš poslouchat Štecha, když se rozhovořil o Itálii. Znal kdeco. Kdejaký kostel i kostelík a v římských svatých a světicích se vyznal možná lépe než vatikánský kanovník. Znal jejich podoby, ať už byli namalováni olejem na plátně, nebo zpodobeni v mozaice a v kameni… Paměť pana profesora Štecha byla závratná. Až do pozdních svých let pamatoval všechno.

Jaroslav Seifert[4]

Dle vzpomínek Štechova asistenta F. Dvořáka V. V. Štech neuznával malíře J. Čapka a Emila Fillu. O jejich obrazech prohlašoval, že nejsou žádným uměním.

ReferenceEditovat

  1. Poznámky k problému formy ve výtvarném umění, 1910
  2. habilitační spis: Michelangelo. Poznámky o renesanční prostorové kompozici, Praha 1927
  3. http://www.prazskyhradarchiv.cz/archivKPR/upload/rpr.pdf. Udělen řád s číslem 1280.
  4. SEIFERT, Jaroslav. Všecky krásy světa. Praha: Československý spisovatel, 1982. S. 307–8. 

LiteraturaEditovat

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 2, s. 1472-1473, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • BUCHNER, Alexander. Opera v Praze. Praha: Panton, 1985. S. 106, 235. 
  • ČERNÝ, František. Hana Kvapilová. Praha: Orbis, 1960. S. 311. 
  • SÍLOVÁ, Zuzana; HRDINOVÁ, Radmila. Divadlo na Vinohradech 1907–2007. Svazek II. Vinohradský ansámbl. Praha: Divadlo na Vinohradech, 2007. ISBN 978-80-239-9604-3. S. 119. 
  • ŠTECH, Václav Vilém. V zamlženém zrcadle. Praha: Československý spisovatel, 1969. 
  • KOVAŘÍKOVÁ, Blanka. Lexikon slavných českých uměleckých dynastií : jedinečné osudy 50 uměleckých rodů. Praha: Brána, 2010. ISBN 978-80-7243-483-1. 
  • Lidové noviny, příloha Pátek 2010, str. 7–12, Lenka Plavcová zaznamenala vzpomínky F. Dvořáka na V. V. Štecha při příležitosti jeho devadesátin.
  • CS Magazín cz. Článek Lenky Plavcové, říjen 2010. Vzpomínky F. Dvořáka. Spousta dosud nepublikovaných údajů o V. V. Štechovi.

Externí odkazyEditovat