Piero della Francesca

Piero della Francesca (rodným jménem Benedetto de' Franceschi známý i jako Pietro Borghese, 1416 nebo 1417, Borgo San Sepolcro v Umbrii12. října 1492, Borgo San Sepolcro) byl italský renesanční malíř, teoretik umění a matematik.

Piero della Francesca
Delle vite de' più eccellenti pittori, scultori, et architetti (1648) (14799608033).jpg
Narození 1415
Sansepolcro
Úmrtí 12. října 1492 (ve věku 76–77 let)
Sansepolcro
Povolání malíř a matematik
Významná díla Madonna di Senigallia
Resurrezione (Zmrtvýchvstání)
Madonna del Parto
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodil se v Borgo San Sepolcro jako Pietro di Benedetto dei Franceschi. Jeho otec Benedetto de' Franceschi byl obchodník, matka Romana di Perino da Monterchi pocházela z florentského a toskánského šlechtického rodu Francheschi. V Borgu prožil většinu svého života. Pro své rodné město vytvořil tři důležitá díla: polyptych Milosrdenství (1462), fresku Zmrtvýchvstání (asi 1460) a polyptych hlavního oltáře v San Agostino, který byl později rozdělen a desky umístěny v různých světových galeriích. [1]

Malířské vzdělání získal ve florentinské dílně Domenica Veneziana, kde působil jako jeho pomocník od roku 1439. Vytvořil si tam svůj rejstřík světlých, sluncem vybledlých barev. Za přirozený vzhled svých postav vděčil hlavně Masaciovi, s nímž se setkal během tamního pobytu. Vliv Leona Battisty Albertiho pravděpodobně přispěl k jeho zájmu o čistotu a ušlechtilou krásu. Je také znám jako první humanistický malíř quattrocenta. Dařilo se mu kombinovat spontánnost s vědeckými a systematickými zásadami tak, jak to nedokázal nikdo jiný před ním. Byl výborný matematik a své znalosti geometrie využíval v umělecké tvorbě při promýšlení kompozice. Roku 1486 přišel o zrak a musel zanechat malování. Napsal pojednání o matematice a perspektivě.[2] Svou závěť nadiktoval 5. července 1487 a o pět let později v rodném městě zemřel.

K jeho žákům patřili pravděpodobně Luca Signorelli a Pietro Perugino ale i matematik Luca Pacioli. Franceskovou tvorbou byl hluboce ovlivněný francouzský malíř 20. století Balthus.[3]

DíloEditovat

V jeho díle se projevuje smysl pro působení barev a světla, snaha o srozumitelnost a jasný řád. Jako jeden z první v Itálii začal používat jemné lazury na vlámský způsob. [4]Osvojil si techniku olejových barev, i když stále používal i starší techniku temper.[2] Mistrovsky využíval lineární perspektivu. [5]

  • Kristův křest (~1445) – National Portrait Gallery, Londýn
  • Bičování Krista (1445) – Galleria Nazionale delle Marche, Urbino
  • Zvěstování (1455) – kostel sv. Františka, Arezzo
  • Legenda o Sv. Kříži (1452–1466) – cyklus fresek v kostele sv. Františka, Arezzo
  • Podobizna urbinského vévody (~1465 – 1470) – Galleria degli Uffizi, Florencie
  • Herkules (1465) – Isabella Stewart Gardber Museum, Boston

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. CHATELET, Albert. Světové dějiny umění. Praha: Ottovo nakladatelství, 2004. ISBN 80-7181-936-0. S. 332-333. 
  2. a b HOSACK-JANESOVÁ, Karen, aj. Slavné obrazy. Překlad Mgr. Tomáš Nedvěd. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, 2019. 256 s. ISBN 978-80-7617-785-7. S. 30-33. 
  3. NÉRET, Gilles. Balthasar Klossowski de Rola: Balthus 1908-2001. Köln: Taschen, 2003. 96 s. ISBN 3-8228-2204-3. S. 91. 
  4. HUYGHE, René. Encyklopedie umění renesance a baroku. Praha: Odeon, 1970. S. 107. 
  5. Slovník světového malířství. Praha: Odeon, 1991. ISBN 80-207-0023-4. S. 525. 

Externí odkazyEditovat