Otevřít hlavní menu
Vstup (dále) do Obrazárny Pražského hradu

Obrazárna Pražského hradu je nejstarší dosud existující expozice a sbírka obrazů nacházející se na území Česka.[zdroj?] Jsou zde vystavena díla starých mistrů německé, italské a nizozemské renesance i manýrismu, obrazy středoevropského a holandského baroka. Vznikla v Praze původně jako galerie císaře Rudolfa II. na konci 16. století, byla po jeho smrti opakovaně rozprodávána, vykrádána a doplňována. Těžištěm sbírek, které jen z části pochází veliké sbírky umění císaře, jsou dnes obrazy pocházející z období 15.18. století.

HistorieEditovat

ZaloženíEditovat

Sbírky byly na Pražský hrad soustředěny koncem 16. století císařem Rudolfem II.[1] Nebyl však první panovník, kdo zde budoval uměleckou sbírku. Český místokrál Ferdinand Tyrolský v době svého působení v Praze (1548 – 1567) zde vybudoval uměleckou sbírku, kterou si při svém odchodu na zámek Ambras u Innsbrucku odvezl s sebou.[2]

Nový císař Rudolf II. se rozhodl, že Praha bude v roce 1583 metropolí Svaté říše římské. Zůstal zde plných 29 let, až do své smrti. Nebyl sice umělec, ale měl v umění zálibu. Základem jeho sbírky byly předměty získané dědictvím od příbuzných ze Španělska (kde byl vychováván) i Rakouska. Součástí jeho velkého dvora bylo také mnoho malířů, podle soupisu dvorských osob z roku 1600 zde trvale působili jako dvorští malíři Hans von Aachen[3], Bartoloměj Spranger, Dětřich Raffensteiner, Joseph Heintz z Švýcarska, Pieter Stevens. Záznamy svědčí i o dalších, kteří byli u dvora dříve, či jen krátce - Giuseppe Arcimboldo, Roelant Savery, Hans Vredeman de Vries, Matthäus Gundelach, Jeremiáš Günther, Daniel Fröschl a další. Měl své antikváře a po Evropě i řadu nákupčích, kteří pro něj umělecká díla kupovali. Někteří z nich byli z okruhu jeho dvora. Zajímalo ho malířství italské, nizozemské, německé a shromažďoval i ukázky pražské školy.[4]

V roce 1585 byly sbírky natolik rozsáhlé (údajně největší v Evropě), že pro ně nechal stavět samostatné prostory přestavěné z někdejších koníren. Při západní hradbě vznikl během dalších let Severní palác[5] (též Dlouhá stavba či Chodbové stavení). Dlouhá proto, že její délka byla sto metrů. V přízemí měla sedlovnu, v prvním patře tzv. kunstkomoru a ve druhém patře byla hlavní část, tedy (Rudolfova) galerie. Na tyto prostory navázal roku 1598 dostavěný Španělský sál. Kolem roku 1600 obsahovala sbírka 1300 obrazů a tisíce dalších uměleckých předmětů.[6]Severní palác pak nechal propojit s ostatními částmi hradního komplexu u staré Bílé věže úzkým křídlem, spojujícím II. a III. hradní nádvoří.[7]

Postupný zánikEditovat

V roce 1611 se císařem místo nemocného Rudolfa II. stal novým panovníkem Matyáš Habsburský. Rok poté Rudolf zemřel a jeho sbírky byly zapečetěny. V roce 1612 byl proveden odhad ceny všech sbírek - 17 milionů zlatých.[8] Brzy poté nový císař první, menší část sbírek nechal odvést do Vídně, další část si odvezl na 1500 povozech po bitvě na Bílé hoře Maxmilián I. Bavorský[9], v roce 1630 následovalo ničení saským vojskem. V roce 1648 zbývající část sbírek vyrabovala švédská vojska[10] pro svou královnu Kristinu. Švédové tehdy část Prahy obsadili. Na hradě nezbylo ze sbírky Rudolfa II. téměř nic. Část uloupené sbírky podlehla roku 1697 při požáru královského zámku v Stockholmu a zbytek byl rozprodán po Evropě.[11]

Další z císařů Ferdinand III. Habsburský v roce 1650 koupil a do prázdných prostor umístil sbírku lorda Buckinghama, pak koupil a nechal instalovat další obrazy z Vídně. Ovšem další císař Karel VI. část získaných obrazů nechal odvést do Vídně zpátky. V letech 1742 a 1749 byly některé obrazy prodány do Drážďan.

 
Schema hradu, obrazárna je vlevo nahoře pod číslem 25

V době panování císařovny Marie Terezie byl do Prahy povolán dvorní architekt Nicolo Pacassi, aby Pražský hrad přestavěl do barokní, více reprezentativní podoby. Zrušil obrazárnu, část obrazů nechal odvést do Vídně a zbytek ořezán podle jeho představ nechal instalovat do Nového paláce. Velikost pláten uzpůsobil dřevěným panelům na stěnách, zároveň je nechal odborně posoudit i zrestaurovat. Pacassi řadu vnitřních prostor hradu scelil.[12]

V reakci na postupnou likvidaci sbírek odvozy do Vídně byla založena několika českými aristokraty a vzdělanými měšťany roku 1796 Společnost vlasteneckých přátel umění v Praze. Roku 1797 se jejich jménem hrabě František Šternberk obrátil s žádostí na vídeňský dvůr i hradního správce a zapůjčení pláten pro Obrazárnu Společnosti. Bylo mu vyhověno a tak obrazy z depozit Pražského hradu a z bytu císařských úředníků na dlouhý čas získal. V roce 1797 prvních 67 obrazů, v roce 1802 dalších 32. Protože Obrazárna Společnosti měla prostory omezené, od roku 1836 začala s jejich postupným vracením. Část vrácených obrazů putovala obratem do Vídně. V roce 1918 měla Společnost 30 obrazů převzatých z hradu. Obrazárna Společnosti se stala základem dnešní Národní galerie.[13]

 
Císař Matyáš českým králem, maloval Hans Von Aachen roku 1612

Obnova obrazárnyEditovat

Po roce 1918 Pražský hrad převzal nový vlastník, Československá republika. Byla zřízena Kancelář prezidenta republiky a postupně i několik odborných komisí k posouzení uměleckých sbírek státu. Komise v roce 1919 doporučila obrazy na hradu restaurovat, vyvěsit na reprezentativních místech a některé předat galerii v Rudolfinu, kde byla obrazárna Společnosti, základ Národní galerie. Posuzování obrazů na Pražském hradě však nebylo ještě v roce 1925 nijak pečlivé. V roce 1930 bylo reparační komisí jednáno v Paříži s Rakouskem o navrácení sbírek do Prahy. Rakousko nám nabídlo pouze obrazy druhořadé, které náš stát odmítl převzít. V roce 1930 byl z Masarykova fondu zahájen nákup obrazů pro hrad. Kupována byla díla českého baroka a starých mistrů z 19. a počátku 20. století. V letech okupace byly některé obrazy uloženy v Lánech, jiné na Hradu zůstaly. Německá správa považovala Prahu za svou a obrazy, jejichž hodnota nebyla známa, odvést nepřikázala.[14]

Až šest let po skončení války bylo započato s prvními inventarizacemi uměleckých sbírek Pražského hradu, nebyly však ani odborné, ani důsledné.

V letech 1960 a 1961 bylo prováděno na hradu množství stavebních prací. Národní kulturní komise nechala řadu obrazů převést do Národní galerie a Umělecko-průmyslového muzea. V roce 1961 byly mnohé obrazy předány orgánům státní památkové péče a uskladněny v depozitáři státního zámku Opočno. Během přestavby hradu koordinované Kanceláří prezidenta republiky byla provedena restaurace obrazů, které se později měly na Hrad vrátit.[14] Nová Obrazárna Pražského hradu byla vybudována v letech 1963 - 1965 podle projektu Františka Cubra a Josefa Hrubého. Celá výstavní expozice byla vytvořena prof. dr. Jaromírem Neumannem.[15] Zároveň s úpravami bylo provedeno odborné posouzení pravosti všech zachovalých obrazů a tyto z Opočna i Národní galérie vráceny zpět.

Prostory vyčleněné pro Obrazárnu tvořily 6 místností, sálů. Do první byla soustředěna díla rudolfinských umělců, v druhé obrazy novější získané po smrti císaře. Třetí místnost byla někdejší Ferdinandova konírna s italskými obrazy 16. a 17. století. Čtvrtou místností o patro výš byla Rudolfova konírna, později nazývaná Rudolfova galerie. Zde byly soustředěny nejvýznamnější obrazy – Tizian, Rubens, Veronese, Tintorett. Do páté místnosti byly soustředěny obrazy německé, flámské a českého baroka - Brandl, Kupecký. V šesté místnosti byly fotografie a dokumenty přibližující historii sbírky, restaurátorství, to vše doplněno několika originály.[16]

V dubnu 1993 Kancelář prezidenta republiky ustavila organizaci Správa Pražského hradu. Správa Pražského hradu dokončila v roce 1998 úpravy výstavních prostor a podařilo se jí zakoupit několik obrazů z původní Rudolfovy sbírky. Poté nově upravenou Obrazárnu otevřela veřejnosti.

UmístěníEditovat

 
Vchod z 2. nádvoří zblízka

Obrazárna je součástí Pražského hradu ve čtvrti Praha 1, Hradčany. Z Hradčanského náměstí lze projít branou Gigantů na I. nádvoří, odtud průchodem na II. nádvoří. Obrazárna je na tomto II. nádvoří vlevo.

Skvosty ve sbírkáchEditovat

 
Obraz Maria Maxmiliana od Hanse von Aachena z Obrazárny

Jsou zde obrazy Tiziana, Aachena, Rubense, Veronese, Bassana, Brandla, Kupeckého a mnoha dalších umělců. Proslulá jsou tato plátna:

  • RubensShromáždění olympských bohů
  • TizianToaleta mladé ženy, z období 1513 – 1515
  • TintorettoBičování[17]
  • Hans von AachenHlava dívky z roku 1600, Podobizna císaře Matyáše jako českého krále z let 1612–1613[18]

Další známé, zde vystavené obrazy:

Výstavní akceEditovat

Obrazárna pořádá příležitostné výstavy k různým výročím a spojuje je s komentovanými prohlídkami. Např. v prosinci 2010 byla otevřena v rámci komorního cyklu výstav ke stálé expozici výstava s názvem Marie Magdalena Josepha Heintze. Hlavním exponátem je obraz Kající se Marie Magdalena od dvorního malíře císaře Rudolfa II. Josepha Heintze ze Švýcarska.

Provozní údajeEditovat

Veřejnost má vstup zpřístupněn denně, v létě 9 až 18, v zimě 9 až 16 hodin. V pondělí od 16 do 18 hodin bývá vstup volný.

Odrazy ve filmuEditovat

Obrazy na známkáchEditovat

Československá pošta vydala v rámci sérií Pražský hrad několik poštovních známek, kde předlohou byly obrazy z Pražského hradu. Několik příkladů:

  • Tizian – Toaleta mladé ženy, vydáno 12. srpna 1965
  • Paolo Veronese – Svatá Kateřina, vydáno 28. září 1988
  • V. V. Rainer – Autoportrét, vydáno 9. května 1989

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. NEUMANN, Jaromír. Obrazárna Pražského hradu. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1964. Kapitola Povaha a historie, s. 14. 
  2. MATHESIUS, Vilém. Co daly naše země Evropě a lidstvu. Praha: Sfinx, 1940. Kapitola Dvůr Rudolfův, s. 143. 
  3. KREJČÍ, Milan; NEUBERT, Karel. Praha Setkání věků. Praha: Odeon, 1986. Kapitola Praha renesanční, s. 25. 
  4. Obrazárna Pražského hradu 1964, str.15
  5. DUDÁK; VLADISLAV. Pražský hrad - Hradčany. Praha: Baset, 1998. ISBN 80-901891-3-X. Kapitola Pražským hradem v procházce staletími, s. 38. 
  6. Co daly naše země lidstvu, str. 144
  7. Pražský hrad - Hradčany, str. 38
  8. AUTORSKÝ KOLEKTIV. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezku – Praha a okolí. Praha: Svoboda, 1988. Kapitola Pražský hrad, s. 75. 
  9. Praha, Setkání věků, str. 37
  10. Pražský hrad - Hradčany, str. 39
  11. Co daly naše země lidstvu, str. 145
  12. Praha, Setkání věků, str. 28
  13. Obrazárna Pražského hradu 1964, str.39
  14. a b Obrazárna Pražského hradu 1964, str.50
  15. a b Praha, Setkání věků, str. 56
  16. Obrazárna Pražského hradu 1964, str.53
  17. Praha, Setkání věků, str. 38
  18. Obrazárna Pražského hradu 1964, str.58

Externí odkazyEditovat