Kancelář prezidenta republiky

organizační složka České republiky

Kancelář prezidenta republiky (KPR) je organizační složka České republiky, která zajišťuje výkon pravomocí, protokolární povinnosti a další činnosti spojené s osobou prezidenta České republiky a výkonem prezidentského úřadu. Původní československá prezidentská kancelář vznikla v roce 1919, po rozpadu Československa na ni v roce 1993 navázala česká prezidentská kancelář. Sídlí na Pražském hradě a v jejím čele je vedoucí, neoficiálně zvaný kancléř, kterým je od roku 2013 Vratislav Mynář.

Kancelář prezidenta republiky
Vznik 19. prosince 1919
Právní forma organizační složka státu
Sídlo První nádvoří Pražského hradu 1, Praha, 119 00, Česko
Vedoucí Vratislav Mynář
Oficiální web www.hrad.cz/cs/prezident-cr/kancelar-prezidenta-republiky
IČO 48136000 (VR)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kromě Kanceláře prezidenta republiky, zabývající se civilní oblastí, existuje také Vojenská kancelář prezidenta republiky.

HistorieEditovat

Kancelář presidenta republiky, jak byla dobově označována, byla v Československu zřízena 19. prosince 1919 na základě zákona č. 654/1919 Sb. Od počátku měla civilní a vojenské oddělení a v jejím čele stál přednosta.[1] Prvním přednostou Kanceláře se stal Přemysl Šámal, který funkci kancléře Tomáše Garrigua Masaryka vykonával již od února toho roku.[2] Prezidentská kancelář existovala i během protektorátu a převzali ji také komunisté. Její působnost byla upravena zákonem č. 176/1968, účinným od 1. ledna 1969, odkdy ji vedl státní tajemník prezidenta republiky.[3] Titul osoby, která Kancelář vede, však byl zákonem č. 12/1970 změněn od 22. prosince 1970 na běžného „vedoucího“.[4] Ke změnám došlo 15. března 1976 na základě zákonného opatření č. 16/1976 Sb., dle kterého nesla prezidentská kancelář název Kancelář presidenta Československé socialistické republiky.[5] Od 15. dubna 1991 měla název Kancelář prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky a podle zákona č. 135/1991 Sb. fungovala i po rozpadu Československa do 7. dubna 1993.[6]

Česká Kancelář prezidenta republiky (KPR) byla zřízena zákonem č. 114/1993 Sb., který vstoupil v účinnost 8. dubna 1993. Tento předpis také definoval Vojenskou kancelář prezidenta republiky (VKPR), dosud uváděnou jako součást civilní Kanceláře, jako samostatný vojenský útvar Armády České republiky.[7] Od roku 1999 je VKPR útvarem ozbrojených sil České republiky.[8]

OrganizaceEditovat

 
Nový královský palác na Pražském hradě, sídlo Kanceláře prezidenta republiky

Kancelář prezidenta republiky je organizační složkou státu se samostatnou kapitolou ve státním rozpočtu České republiky. Zajišťuje obstarávání věcí spojených s výkonem pravomocí prezidenta republiky, které stanovují zákony, a s protokolárními povinnostmi a veřejnou činností prezidenta republiky. Kancelář hospodaří s nemovitým majetkem tvořeným areálem Pražského hradu a zámkem Lány a má pravomoc k této činnosti zřizovat příspěvkové organizace.[9] V roce 1993 byly zřízeny dvě takové organizace, a to Správa Pražského hradu a Lesní správa Lány.[10][11]

Kancelář prezidenta republiky sídlí na Pražském hradě v prostorách Nového královského paláce. V jejím čele stojí vedoucí Kanceláře,[9] neformálně zvaný kancléř,[12] který je jmenován a odvoláván prezidentem republiky.[9]

Součástí Kanceláře prezidenta republiky jsou dva specializované archivy, Archiv Kanceláře prezidenta republiky a Archiv Pražského hradu.[13]

Seznam vedoucích Kanceláře prezidenta republikyEditovat

 
Vratislav Mynář, od roku 2013 vedoucí Kanceláře prezidenta republiky

V letech 1919–1968 přednosta, 1969–1970 státní tajemník prezidenta republiky, od roku 1970 vedoucí.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Zákon č. 654/1919 Sb., kterým se zřizuje kancelář presidenta republiky. [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
  2. a b HÁLEK, Jan. Maffisté v politickém životě prvorepublikového Československa (1919–1921) – role Přemysla Šámala. Historie – Otázky – Problémy. 2014, čís. 1, s. 147–156. Dostupné online. 
  3. Zákon č. 176/1968 Sb., o Kanceláři presidenta republiky. [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
  4. Zákon č. 129/1970 Sb., kterým se mění zákon č. 176/1968 Sb., o Kanceláři presidenta republiky. [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
  5. Zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 16/1976 Sb., o Kanceláři presidenta Československé socialistické republiky. [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
  6. Zákon č. 135/1991 Sb., o Kanceláři prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky. [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
  7. Zákon č. 114/1993 Sb., o Kanceláři prezidenta republiky. [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
  8. Zákon č. 224/1999 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o ozbrojených silách České republiky a zákona o zajišťování obrany České republiky. [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
  9. a b c Zákon č. 114/1993 Sb., o Kanceláři prezidenta republiky. [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
  10. Zřizovací listina příspěvkové organizace "Správa Pražského hradu" ze dne 19. dubna 1993 [online]. Hrad.cz [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  11. Lesní správa Lány [online]. Lslany.cz [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  12. MLEJNEK ML., Josef. Josef Mlejnek: Prezidentská strana a kancléř Mynář [online]. Rozhlas.cz, 2013-03-13 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  13. Organizační struktura [online]. Hrad.cz [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  14. ČERNÝ, Miroslav. PAVLÍČEK, V. – ČECHUROVÁ, J. – LEDVINKA, V. – HÁLEK, J.: Přemysl Šámal kancléř prezidentů.. Právněhistorické studie. 2020, roč. 50, čís. 1. Dostupné online. 
  15. TOMEŠ, Josef. Pravá ruka prezidenta Háchy. Lidové noviny. 2019-01-21, s. 20. 
  16. Archiv Kanceláře prezidenta republiky: Popelka August Adolf, JUDr. [online]. Badatelna.eu [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  17. Dr. Jaromír Smutný [online]. Ceskatelevize.cz [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  18. TRPIŠOVSKÁ, Jana. Kancelář prezidenta republiky po nástupu Klementa Gottwalda. Praha, 2013. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta – Ústav českých dějin. Vedoucí práce Jan Rychlík. s. 13. Dostupné online.
  19. KOCIAN, Jiří. hodnocení prof. Jiřího Kociana [online]. Kanclertriprezidentu.cz, 2019-04-29 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  20. CERQUEIROVÁ, Andrea. Jiří Novák: Můj táta byl kancléřem tří prezidentů a zachránil život Františku Kriegelovi [online]. Nasregion.cz, 2019-11-13 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  21. Kalendárium roku 1968: říjnové události [online]. Totalita.cz [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  22. a b ČTK. Nový vedoucí Kanceláře prezidenta. Rudé právo. 1976-10-05, s. 1. Dostupné online. 
  23. a b ČTK. Nový vedoucí Kanceláře prezidenta ČSSR. Rudé právo. 1978-04-01, s. 1. Dostupné online. 
  24. KÖNIGOVÁ, Marie. Václav Havel prezidentem ČSSR. Rudé právo. 1989-12-30, s. 1–2. Dostupné online. 
  25. HORNÍK, Jan. JUDr. Josef Lžičař (* 1944 ) [online]. Pametnaroda.cz, 2019 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  26. ČTK. Schwarzenberg přijal kandidaturu na prezidenta [online]. Denik.cz, 2011-10-22 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  27. GÖTZOVÁ, Jitka. „Dělal jsem, co jsem uměl“. Rudé právo. 1992-07-21, s. 2. Dostupné online. 
  28. KOTTOVÁ, Anna; ČTK. Zemřel Luboš Dobrovský, československý exministr obrany a Havlův kancléř. Bylo mu 87 let [online]. Irozhlas.cz, 2020-01-30 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  29. Zprávy pátek, 1. března 1996 [online]. Radio.cz, 1996-03-01 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  30. Zprávy pondělí, 21. prosince 1998 [online]. Radio.cz, 1998-12-21 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  31. ids. Mně by se redaktoři nevzbouřili, řekl Mathé [online]. Idnes.cz, 2001-01-09 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  32. Uctění památky T.G.Masaryka [online]. Hrad.cz, 2003-03-07 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  33. KAISEROVÁ, Zuzana; KLÍMOVÁ, Jana. Kancléř Weigl byl spojen s firmou, která půjčila Grossovi [online]. Idnes.cz, 2008-02-21 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  34. Vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Jiří Weigl vystoupí v České televizi [online]. Hrad.cz, 2013-03-07 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  35. Zeman potvrdil svůj tým, Mynář jmenován kancléřem [online]. Aktualne.cz, 2013-03-14 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat