Petr Brandl

český malíř a portrétista

Petr Jan Brandl, německy Peter Johann Brandl, on sám se psal Petrus Brandl (24. října 1668 Praha[1]24. září 1735 Kutná Hora[2]), byl český malíř, figuralista a portrétista, jeden z hlavních představitelů vrcholného baroka v Čechách.

Petr Brandl
Petr Brandl – vlastní podobizna (zv. Strahovská) (kol. 1703)
Petr Brandl – vlastní podobizna (zv. Strahovská) (kol. 1703)
Rodné jménoPetr Jan Brandl
Narození24. října 1668
Praha
České královstvíČeské království České království
Úmrtí24. září 1735 (ve věku 66 let)
Kutná Hora
České královstvíČeské království České království
Místo pohřbeníKutná Hora
NárodnostČech
VzděláníMalostranské jezuitské gymnázium u sv. Mikuláše
ateliér Kristiána Schrödera
Povolánímalíř
Hnutívrcholné baroko
Významná dílaZvěstování (1697)
Křest Kristův (1715-16)
Simeon s Ježíškem (po 1725)
Klanění tří Králů (1727)
MecenášiFrantišek Josef Černín, Václav Vojtěch ze Šternberka
Lažanští, Otmar Daniel Zinke
OvlivněnýKarel Škréta, Jan Kryštof Liška, Michael Václav Halbax
Vliv naVáclav Vavřinec Reiner, Christian Philipp Bentum
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Byl synem venkovských rodičů, původem ze selského prostředí. Jeho otec byl německý krejčí Michal Brandl, matka Alžběta rozená Hrbková byla z české rolnické rodiny z jihočeských Přestanic a její bratr Marek Hrbek byl slavným pražským zlatníkem, pracoval mj. pro katedrálu sv. Víta. Finanční situace rodiny se výrazně zlepšila poté, co se Petrův otec začal věnovat výčepnictví. Petr získal vzdělání na jezuitském gymnáziu u sv. Mikuláše na Malé Straně. Poté se vyučil malířem u Kristiána Schrödera. Schröder ho obohatil zkušenostmi a znalostmi spíše teoretického nežli technického rázu. Studium u dvorního mistra ho přinejmenším seznámilo s nejvýznamnějšími italskými a nizozemskými obrazy ze sbírky hradní obrazárny. Přístup k těmto dílům byl pro mladého malíře opravdu zásadním zdrojem inspirace vzhledem k tomu, že sám nikdy nepodnikl žádnou zahraniční cestu za studiem evropského umění. Schröder také zajistil začínajícímu umělci kontakty s tamními mistry, jenž  Brandla nejen inspirovali, ale zároveň mu usnadnili šíření jeho počáteční tvorby do veřejného povědomí.

V roce 1693 se oženil s Františkou Helenou Klossovou, dcerou malíře a rytce J. B. Klosse († 1679). S manželkou postupně zplodil tři děti, dvě dcery a syna (který zemřel v dětském věku). Byl několikrát předvolán pražským malířským cechem, do něhož se v roce 1694 nedobrovolně přidal, kvůli zákonu císaře Leopolda I., který stanovil povinnou účast v cechu pro všechny umělce, kromě těch ve službách církve, šlechty a dvora. Téměř ihned po svém přijetí se dostal s malířským  sdružením do sporu, protože neplatil povinné členské poplatky.

Usedlé rodinné prostředí malíři příliš nevyhovovalo. Brzy po sňatku se ze strany manželky začaly množit stížnosti, že s ní nesdílí vydělané peníze. V určité míře mohl být důvodem Brandlův bohémský životní styl. Jak se však čím dál víc potvrzovalo, hlavní příčinou jeho rostoucích finančních potíží rozhodně nebyla malá finanční gramotnost, jako spíš nezodpovědnost a neochota se o své příjmy s někým dělit.[3]

Podobné problémy měl totiž i s cechem, kterému byl povinen odvádět poplatky. Za svá díla byl přitom velice dobře placen. Prakticky všechny peníze ale rychle prohýřil, takže byl často zadlužen. Ocitl se dokonce několikrát ve vězení. Na sklonku života přestěhoval do Kutné Hory. Odkoupil zde jistý podíl zlatého dolu s nadějí, že alespoň z části vyrovná své douholeté dluhy. To se mu bohužel nepodařilo a umírá sám v těžké chudobě 24. září 1735. Jeho tělo je pochováno na hřbitově kostela Matky Boží na Náměti.

V 15 letech Brandl nastoupil do učení do dílny pražského malíře Kristiána Schrödera, který se v roce 1694 stal správcem obrazárny Pražského hradu. Schröder se zabýval převážně restaurováním či kopírováním obrazů z obrazárny, nemohl Brandla naučit víc, než základy malířské techniky a kompozice. Zprostředkoval mu také vstup do galerie a studium vystavených obrazů starých mistrů, např. Tiziana, Veroneseho, Tintoretta, Guida Reniho nebo Rubense.

 
Obraz Křest Krista na hlavním oltáři kostela sv. Jana Křtitele v Manětíně (1715–1716)
 
Stvrzenka na přijetí 200 zlatých za oltářní obraz Nejsvětější Trojice, kterou vydal Petr Brandl v Kutné Hoře nedlouho před svou smrtí v roce 1735

Není doložena žádná z Brandlových - tehdy obvyklých - tovaryšských cest do zahraničí, kde mohl začínající malíř získat potřebné zkušenosti, ale není ani vyloučená. Z domácích malířů byl ovlivněn hlavně díly o generaci staršího Karla Škréty a ze svých současníků poté Michaelem Leopoldem Willmannem, jeho chráněncem Janem Kryštofem Liškou nebo Michaelem Václavem Halbaxem, a z dalších pak Janem Rudolfem Bysem nebo Abrahamem Godynem. Přátelství ho pojilo také se sochařem Matyášem Bernardem Braunem, který pravděpodobně využil jeho kresbu pro návrh slavné sochy sv. Luitgardy určené pro Karlův most.

 
Pamětní deska Petra Brandla v kostele Panny Marie Na Náměti. Kutná Hora

Ve svém díle dospěl Brandl k vlastní syntéze těchto malířských podnětů. Rané období jeho tvorby je poplatné běžným dobovým přístupům k barokní malbě. Využívá dynamické a elegantní kompozice. S uměleckou vyzrálostí nabývá jeho tvorba charakteristických rysů. Malby se vyznačují mnohdy až prostorovým efektem, kterého dosahuje tahy tlustou pastou barvy. Bravurně zvládá práci se světlem, využívá také metodu šerosvitu. Jeho dílo je však značně nevyrovnané, s velmi kolísavou kvalitou. To je patrné především v jeho pozdním období. Věnuje se převážně malbě náboženských témat, ale významně je v jeho práci zastoupena i portrétní tvorba a nevyhýbá se ani profánním motivům. Objednavateli jeho děl byly velké klášterní domy, např. benediktini, cisterciáci nebo karmelitáni, a významné šlechtické rody. Maloval např. na panstvích ve službách Šternberků, Lažanských, Černínů nebo Lobkoviců. Petr Brandl patří k nejdůležitějším reprezentantům vrcholně barokní malby ve středoevropském prostoru a ve svých nejlepších pracích dosahuje tehdejší nejvyšší úrovně.[4]

Významné obrazy

editovat

Galerie

editovat

Reference

editovat
  1. Záznam o křtu v matrice farnosti Sv. Mikuláše; zapsán jako „syn jmenem Petr, pana Michala Prantle“
  2. Záznam o úmrtí v matrice farnosti Kutná Hora; zapsán jako "Pan Petr Prandl“
  3. Petr Brandl – nezodpovědný mistr, který si myslel, že mu všechno projde, ResearchWriter.cz, 2023-12-15.
  4. Petr Brandl – online katalog děl, literatury a archiválií. petrbrandl.eu [online]. [cit. 2018-03-07]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • ADAM, Jan. Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 69–70. 
  • HUMBERGER, Jaroslav. Petr Brandl. Praha: Obelisk, 1971. 217 s. 
  • HONZÁK, František. Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 48–49. 
  • KOL. AUTORŮ. Baroko v Čechách : průvodce stálou expozicí Národní galerie v Praze. 1. vyd. Praha: Národní galerie, 2013. 245 s. ISBN 978-80-7035-527-5. 
  • NEUMANN, Jaromír. Český Barok. Praha: Odeon, 1969. 237 s. Kapitola Malířství, s. 61–65. 
  • NEUMANN, Jaromír. Petr Brandl : 1668-1735 : výstava k 200. výročí umělcovy smrti : Národní galerie v Praze, Jízdárna Pražského hradu duben - červen 1969. Praha: Národní galerie, 1968. 209 s. 
  • NEUMANN, Jaromír; STECKEROVÁ, Andrea. Petr Brandl. 1. vyd. Praha: Národní galerie v Praze, 2016. 2 svazky (927 s.). ISBN 978-80-7035-631-9. 
  • PROKOP, Jaroslav. Petr Brandl: Životní a umělecký epilog : 1725–1735. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006. 335 s. 
  • ROUSOVÁ, Andrea; KLOUZA, Radomil. Petr Brandl - mistr barokní malby. Praha: Národní galerie, 2013. 155 s. ISBN 978-80-7035-537-4. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra–Brum. Praha: Libri, 2007. 110–224 s. ISBN 978-80-7277-248-3. S. 132–133. 

Externí odkazy

editovat