Narodil se v Sautensu v Tyrolsku jako páté dítě kováře a sedláka Jakuba Brauna a jeho ženy Magdalény, rozené Neureutrové. Rodina Braunů byla všeobecně výtvarně nadaná. O čtyři roky mladší Matyášův bratr Dominik byl malířem a Matyášův synovec Antonín sochařem. [3] Mladému Matyášovi v Tyrolsku patrně nemohla uniknout působivá sochařská a malířská výzdoba cisterciáckého kláštera ve Stamsu, která je spojena se jmény řezbáře Andrease Thamasche a s malíři bratry Schorovými. Pro klášterní kostel Thamasch vytvořil nadživotní skupinu Kalvárie a 12 soch pro hrobku tyrolských vévodů, čímž se zapsal do popředí rakouské plastiky raného baroka. Bonaventura Schor zde pak vymaloval cyklus lunetových maleb z legendy sv. Bernarda. To neušlo pozornosti mladého Matyáše, který z úcty ke klášteru dodatečně připojil jméno tohoto světce ke svému křestnímu. Sochařskému umění se učil v Salcburku. Ve 14 letech cestoval po Itálii, kde navštívil mj. Benátky, Bolognu a Řím. Jeho práce nesou od té doby stopy benátské sochařské školy 17. století a jsou ovlivněny také díly Gian Lorenza Berniniho či Michelangela Buonarrotiho.
Po návratu z Itálie již nenašel ve Stamsu uplatnění a přes Drážďany se kolem roku 1708 dostal do Prahy.[3] Okolnosti Braunova příchodu do Čech nejsou spolehlivě doloženy. Uvádí se, že se o něj zasadil hrabě František Antonín Špork nebo ho na doporučení stamského cisterciáckého kláštera pozval Evžen Tyttl, opat kláštera v Plasech.[4]
Jedna ze soch Matyáše Bernarda Brauna v zámeckém parku ve Valči.
Během následujících patnácti let se z jeho dílny stala největší sochařská dílna v Praze s největšími zisky a šesti tovaryši. Podílel se na sochařské výzdobě mnoha budov a zahrad.
Jeho významným mecenášem byl hrabě František Antonín Špork, pro něhož vytvořil jak proslulé skulptury Ctností a Neřestí před špitálem v Kuksu, tak také skulptury v přilehlém přírodním areálu zvaném Betlém. Za pobytu v Kuksu se Braun seznámil s Marií Alžbětou Miseliusovou, kterou si v říjnu 1719 vzal za manželku.[3] Na Šporkových sídlech v Kuksu a v Lysé nad Labem byl Braun častým hostem a získal tam mnoho užitečných kontaktů pro své další zakázky v různých místech Čech.
Braun ovšem onemocněl souchotinami, a tak po roce 1730 vlastní těžkou sochařskou práci vykonávali jeho zaměstnanci, zatímco on se soustředil na tvorbu modelů a návrhů. Na mnoha sochách již není možné přesně určit Braunův osobní podíl. Zemřel ve svém domě U kamenného stolu 15. února 1738 ve věku 54 let. Z jeho pěti dětí se žádné nevěnovalo sochařství. Dílnu převzal jeho synovec Antonín, ale po jeho smrti o čtyři roky později definitivně zanikla.[3][4]
Kuks, výzdoba areálu lázní a hospitalu s hrobkou, autorská i dílenská práce
sochy 40 trpaslíků, dvě sousoší medvěda se psem a býkem s gryfem (1712–1713) a dva obelisky se sochami Pravdy a Spravedlnosti na lázeňském závodišti (před 1715) – dílna, příp. sporné autorství, (zachováno pouze torzo 6 trpaslíků umístěných v lapidáriu, obelisky jsou ve špitální zahradě)
sochy Blahoslavenství na terase před kostelem (1712–1715) – 8 soch, dílna
sochy Anděla blažené smrti, Anděla žalostné smrti (1715) a Náboženství (1719) na terase před kostelem (sochy jsou nahrazeny kopiemi a umístěny v lapidáriu hospitalu)
sochy Ctností a Neřestí před severním průčelím (1718–1719) – 23 soch, dílna podle Braunových modelů s výrazným autorským podílem, (24. socha je dílem Bernarda O. Seelinga z r. 1884, ostatní sochy jsou nahrazeny kopiemi a umístěny v lapidáriu hospitalu)
socha Malého křesťanského bojovníka na nádvoří hospitalu (1731), dílna
socha Velkého křesťanského bojovníka (Miles Christianus) uprostřed zahrady hospitalu (1732), dílna (původně stála na hranici panství nad Žirčí)
socha Herkomanna (1720) přetesaná roku 1729 na Goliáše a doplněná sochou Davida, dílna
řezba krucifixu v hrobce Šporků a Swéertsů pod kostelem (před 1725)
Originály soch Cností a Neřestí v lapidáriu hospitálu v KuksuSocha poustevníka Juana Garina v areálu Betléma u Kuksu
eremitáž (poustevna) sv. Jeronýma – socha sv. Jeronýma a dvou andělů (1716–1717), (po zrušení poustevny byla socha sv. Jeronýma přemístěna na pilíř ohradní zdi kostela v Lysé nad Labem a sochy andělů ke kapli sv. Simeona, a v současnosti jsou zapůjčeny do expozice Národní Galerie v Praze)
eremitáž (poustevna) sv. Máří Magdaleny – socha sv. Máří Magdaleny na skalnatém pilíři (kol. 1717), (po zrušení poustevny byla přemístěna k zámku Bon Repos)
kaple sv. Simeona Stylity – dvojice lebek na pilířích před kaplí (1723), dílna, (pozn.: lebky byly odcizeny v 90. letech 20. stol.)
zámecký kostel sv. Jakuba – sochařská výzdoba hlavního oltáře (1718–1719), sochy bočních oltářů (kol. 1733)
sochařská výzdoba zámeckého areálu (1718–1719), dílna, (na začátku 20. století byl zbytek dochovaných soch převezen do zahrady rakouského zámku Neuwaldegg)
alegorické sochy Mládí (Víra) a Stáří (Chronos) na pilířích původní brány ohrazení kostela (kol. 1725), dílna (originály soch jsou umístěny v lapidáriu v kostele sv. Petra v Lounech)
zámecký kostel Zvěstování Panny Marie – řezbářská výzdoba hlavního oltáře (1719–1720), (hlavní oltář byl i s ostatním vybavením zničen při požáru roku 1945)
panský špitál – sochy čtyř ctností na atice (před 1728), (po zboření špitálu byly umístěny do nového pavilonu s Reinerovou freskou v parku)
zámecká zahrada – socha Niké(Fortuny), sousoší Únos Óreithýie Boreem v nice schodiště, sochařská výzdoba brány čestného dvora (1728–1731), dílna, další mytologické sochy v parku (1736–1737), dílna-Antonín Braun
Sloup Nejsvětější Trojice (1728 - 1728, vysvěcen 1730). Sloup. navržený architektem Františkem Maxmiliánem Kaňkou, byl vytvořen v dílně Matyáše Bernarda Brauna. Spodní část sloupu zdobí plastiky zemských patronů sv. Ludmily, sv. Vojtěch a sv. Prokopa; ve střední části je Panna Marie, sv. Vít, sv. Václav a sv. Jan Nepomucký. Nejvyšší část sloupu představuje Svatou Trojici, tedy Otce – Boha, syna Ježíše Krista a Ducha svatého, který je znázorněn holubicí.[5]
Matyáš Bernard Braun (kresba J. L. Pomíjela, cca 1940)Zámecký park - Zámecký areál zdobily sochy z dílny Matyáše Bernarda Brauna a jeho synovce Antonína představující alegorie lidských vlastností a postavy z řecké mytologie (po 1735) a dále pomník Františka Antonína Šporka (po 1733). Doplňovaly je desítky terakotových soch a honosná zahradní architektura. Aktuálně je většina soch v parku nahrazena kopiemi. Originály 28 Braunových soch byly po ničivém požáru v roce 1976 přemístěny do lapidária kláštera v Kladrubech. Nyní jsou prezentovány ve valečském lapidáriu v objektu bývalé kovárny. Expozice je unikátně scénicky nasvícena a ozvučena.[5] Jedná se o jeden z největších souborů Matyáše Bernarda Brauna inspirovaný areálem v Kuksu. Mytologické postavy: Polyhymnia, Olympos, Meleagros a Atalanta, Perseus a Andromeda, Afrodita, Silénos, Dionýsos, Satyr, Áres, Dídó (alegorie zoufalství), Básnictví, David (alegorie síly), Chronos a Selené (Alegorie noci), Chronos a Éós (Alegorie dne), Herkules, Hermés a Afrodita, Deméter, Dionýsos a Persefona, Atys a Ia, Pan, Obětování Ifigenie, Filozofie. Pomník: Apoteóza hraběte Šporka. Alegorie vlastností: Závist, Skromnost, Marnivost, Lstivost, Věrnost.
kostel sv. Jana Křtitele, ohradní zeď – sochy sv. Jeronýma (kol. 1718), (viz poustevna na Čihadlech), Archanděla Gabriela (kol. 1730), dílna, sv. Františka Serafinského (kol. 1730), sv. Řehoře (kol. 1735), sv. Augustina (kol. 1740) - František Adámek podle Braunova modelu
Horky nad Jizerou, kostel sv. Mikuláše – řezbářská výzdoba hlavního oltáře, kazatelny a zpovědnice (mezi 1725–1729), řezbářská výzdoba bočních oltářů a sochařská výzdoba průčelí (kol. 1735), dílna (výzdoba interiéru je sejmuta a dvojice adorujících andělů z hlavního oltáře je zapůjčena do Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích)
Most – sochy dvou kajícníků na pilířích brány hřbitova u děkanského kostela (kol 1719), dílna (po přesunutí kostela v 70. letech 20. století byly sochy umístěny do kostela sv. Ducha na bývalém předměstí)
Konopiště, zámek – sochařská výzdoba zámecké brány (1725), dílna
Košetice, starý zámek – sochy na průčelí po stranách vikýře (po 1725), dílna
Liběchov, zámek – sochařská výzdoba zahradního průčelí a zámecké zahrady (kol. 1733), dílna (na místě pouze část soch, ostatní jsou restaurovány a nahrazovány kopiemi)
Hořovice, zámek – sochařská výzdoba brány čestného dvora a zahradní tzv. Sluneční brány (kol. 1735), dílna-Antonín Braun
Sloup v Čechách, zámek – sochařská výzdoba průčelí a dvojice mytologických sousoší ve vestibulu (kol. 1736), dílna-Antonín Braun
sousoší sv. Iva, (1711), (na mostě sekaná kopie, originál v Lapidáriu NM)
socha sv. Ludmily s malým Václavem, (kol. 1729), dílna-Antonín Braun?, (do roku 1784 stála na nároží rampy Pražského hradu, na mostě sekaná kopie, originál v sálu Gorlice na Vyšehradě)
Clam-Gallasův palác – sochy antických božstev na atice, sochy atlantů na portálech s reliéfy Herkulových činů, socha Tritona na nádvoří (1714–1717), sochařská výzdoba hlavního schodiště (1729), dílna, (sochy na atice nahrazeny kopiemi, originály začleněny do Lapidária NM a vystaveny NG ve Schwarzenberském paláci)
Klementinum – sochy sv. Jana Nepomuckého v jižním štítu a sv. Judy Tadeáše ve východním štítu (1721)
Kolovratský palác (Thunovský palác) – sochařská výzdoba hlavního portálu (kol. 1724), mytologická sousoší ve vestibulu (kol. 1735), dílna-Antonín Braun
Vrtbovská zahrada – soubor mytologických zahradních plastik a váz, výzdoba vstupní brány se sochou Atlanta (kol. 1725), dílna (většina soch je nahrazena kopiemi, originál Atlanta je v Lapidáriu NM, ostatní jsou v depozitáři Muzea hlavního města Prahy)
Velkopřevorský palác – sochařská výzdoba hlavního portálu a slavnostního schodiště (po 1725), dílna
Královská zahrada – sochy českých lvů a vázy (1731), dvojice alegorických sousoší Dne a Noci (kol 1733), dílna-Antonín Braun, (sousoší Dne zničeno 1757 při pruském obléhání)
Colloredo-Mansfeldský palác – socha Neptuna s delfínem na kašně (kol. 1734), dílna-Antonín Braun (pochází z kašny v Bubenečské oboře)
Dům U Schönpflugů (Celetná 592/23) – socha Madony ve výklenku průčelí (kol. 1735), dílna-Antonín Braun
Sixtův dům (Celetná 553/2) – sochy habsburských panovníků (1736), dílna-Antonín Braun
Socha sv. Jana Nepomuckého s andělem a putti na průčelí domu Dlouhá 727/41 (konec 30. let), dílna, (zachovány pouze putti na portálu klasicistně upraveného domu)
Michnův letohrádek – dvojice alegorických sousoší ročních dob (kol. 1737), dílna-Antonín Braun
Kostel svatého Klimenta v Klementinu – řezby evangelistů a církevních otců v nikách, řezbářská a sochařská výzdoba bočních oltářů, kazatelny a zpovědnic (1717–1721)
řezba Vidění sv. Luitgardy (kol. 1710), (pozlacená soška vznikla jako osobní dar opatovi plaského kláštera Eugena Tyttla)
řezba Krista z krucifixu (po 1720), (pochází z letního refektáře kláštera v Plasích)
sochy Juno a Ceres (1725– 1726), dílna-Dominik Braun (pochází z roku 1910 zbořeného domu M. Brauna na nároží Jungmannovy a Vodičkovy (čp. 730/2)
stolní krucifix (kol. 1725)
sochy Flory (alegorie Jara) a Bakcha (alegorie Podzimu) (před 1730), dílna, (sochy pocházejí snad z výzdoby vlastního nezachovaného letohrádku na Zderaze)
sochařské modely: Kající se sv. Petr (1715–1720), sv. Zachariáš (po 1720–1730), sv. Jan Křtitel (1723–1724) – pro sloup v Jaroměři, Alegorie Víry (1715 – 1719) – pro sochu v Kuksu, Evangelista Lukáš (kol. 1721)[6] – pro řežbu v kostele v Litomyšli, Orel rozpínající křídla (po 1723) – pro portál Kolovratského paláce
Praha, Černínský palác – sochařská výzdoba schodiště se sousoším Merkura, Androniky a Kupida, rám zrcadla ve velké jídelně (1718–1719), dílna (sochařská výzdoba poškozena 1742 a zničena 1757 při pruském obléhání)
Praha – sloup se sousoším Pádu kněžny Drahomíry do pekel u Černínského paláce (1728)
Praha, kaple sv. Matouše na Hradčanech – sochařská výzdoba průčelí a řezby Kalvárie a Piety (kol. 1731), (kaple byla zbořena roku 1797)
Praha, Královská zahrada – alegorické sousoší Dne (kol 1733), dílna-Antonín Braun, (sousoší zničeno 1757 při pruském obléhání)
Praha, sochy z atikyBraunova domu v Řeznické ulici a sochařská výzdoba zbořeného Braunova letohrádku na ulici Dittrichova čp.340/II
Oškobrh, poutní kostel sv. Petra a Pavla – sochy sv. Petra a Pavla a řezbářská výzdoba hlavního oltáře (1736), dílna (kostel byl roku 1782 zrušen a utilitárně přestavěn)
Jaroměř, kopie náhrobku Anny Miseliusové (tchyně M. B. Brauna) (po 1721).
Jaroměř, morový sloup z dílny M. Brauna (1722–1727).
Původní pískovcová socha, velikost 26 cm (bez soklu), vytvořená v letech 1720-1730. Dílo pochází ze sbírky výtvarníka Maxe Švabinského, nyní v soukromé kolekci umění.
↑ abcdefBLAHOTA, Jiří. Přemožitelé času sv. 11. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Matyáš Bernard Braun, s. 114–118.
↑ abcVÁLOVÁ, Marie. Matyáš Bernard Braun a mniši - Sochařovo dílo pro benediktiny a cisterciáky [online]. Olomouc: Univerzita Palackého, 2012 [cit. 2023-02-19]. S. 8–16. Diplomová práce. Dostupné online.
↑ ab Valeč. www.zamek-valec.cz [online]. [cit. 2020-08-23]. Dostupné online.
↑LAB.SNG. Matyáš Bernard Braun - Evangelista sv. Lukáš. Web umenia [online]. [cit. 2018-02-27]. Dostupné online.
.png)
Habsburská monarchie
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny.jpg)
.png)
.jpg)
Svatý Ivo (1711), Karlův most
Sen svaté Luitgardy (1710), Karlův most
Svatá Ludmila s malým Václavem (kol. 1729). Originál sousoší z pražského Karlova mostu uloženého v kasematech Gorlice na Vyšehradě.
Velký křesťanský bojovník v zahradě hospitalu (1732), Kuks
David před Hostincem u Zlatého slunce (1729), Kuks.
Vidění sv. Huberta
Socha poustevníka Onufria v lese
Jaroměř, kopie náhrobku
Jaroměř, morový sloup z dílny M. Brauna (1722–1727).
Původní pískovcová socha, velikost 26 cm (bez soklu), vytvořená v letech 1720-1730. Dílo pochází ze sbírky výtvarníka Maxe Švabinského, nyní v soukromé kolekci umění.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Matyáš Bernard Braun na Wikimedia Commons 
Braun von Braun ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
