Matyáš Bernard Braun

český sochař rakouského původu

Matyáš Bernard Braun, německy Matthias Bernhard Braun; (24. února 1684, Sautens15. února 1738, PrahaNové Město[2]) byl rakouský sochař a řezbář působící převážně v Čechách. Je zařazován mezi nejvýznamnější představitele českého vrcholně barokního sochařství.

Matyáš Bernard Braun
Narození25. února 1684
Sautens
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí15. února 1738 (ve věku 53 let)
Praha-Nové Město
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbeníKostel svatého Štěpána v Praze
Povolánísochař a řezbář
PříbuzníAntonín Braun (synovec)[1]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se v Sautensu v Tyrolsku jako páté dítě kováře a sedláka Jakuba Brauna a jeho ženy Magdalény, rozené Neureutrové. Rodina Braunů byla všeobecně výtvarně nadaná. O čtyři roky mladší Matyášův bratr Dominik byl malířem a Matyášův synovec Antonín sochařem. [3] Mladému Matyášovi v Tyrolsku patrně nemohla uniknout působivá sochařská a malířská výzdoba cisterciáckého kláštera ve Stamsu, která je spojena se jmény řezbáře Andrease Thamasche a s malíři bratry Schorovými. Pro klášterní kostel Thamasch vytvořil nadživotní skupinu Kalvárie a 12 soch pro hrobku tyrolských vévodů, čímž se zapsal do popředí rakouské plastiky raného baroka. Bonaventura Schor zde pak vymaloval cyklus lunetových maleb z legendy sv. Bernarda. To neušlo pozornosti mladého Matyáše, který z úcty ke klášteru dodatečně připojil jméno tohoto světce ke svému křestnímu. Sochařskému umění se učil v Salcburku. Ve 14 letech cestoval po Itálii, kde navštívil mj. Benátky, Bolognu a Řím. Jeho práce nesou od té doby stopy benátské sochařské školy 17. století a jsou ovlivněny také díly Gian Lorenza Berniniho či Michelangela Buonarrotiho.

 
Kopie soch Cností a Neřestí na terase hospitálu v Kuksu

Po návratu z Itálie již nenašel ve Stamsu uplatnění a přes Drážďany se kolem roku 1708 dostal do Prahy.[3] Okolnosti Braunova příchodu do Čech nejsou spolehlivě doloženy. Uvádí se, že se o něj zasadil hrabě František Antonín Špork nebo ho na doporučení stamského cisterciáckého kláštera pozval Evžen Tyttl, opat kláštera v Plasech.[4]

 
Jedna ze soch Matyáše Bernarda Brauna v zámeckém parku ve Valči.

V Praze založil vlastní dílnu. Do pražského sochařského cechu vstoupil mistrovským dílem sousoší snu slepé cisterciačky sv. Luitgardy na Karlově mostě z roku 1710 na zakázku plaského opata Evžena Tyttla.[3] [4] Zejména díky tomuto dílu získal v Čechách značnou popularitu a velké množství zakázek. Braun požádal o udělení měšťanského práva a zakoupil dům na Dobytčím trhu.[3] V Praze brzy zdomácněl, oženil se a spolupracoval s mnoha dalšími umělci (malíř Jan Kryštof Liška, architekt a stavitel František Maxmilian Kaňka a Jan Bernard Fischer z Erlachu).

Během následujících patnácti let se z jeho dílny stala největší sochařská dílna v Praze s největšími zisky a šesti tovaryši. Podílel se na sochařské výzdobě mnoha budov a zahrad.

Jeho významným mecenášem byl hrabě František Antonín Špork, pro něhož vytvořil jak proslulé skulptury Ctností a Neřestí před špitálem v Kuksu, tak také skulptury v přilehlém přírodním areálu zvaném Betlém. Za pobytu v Kuksu se Braun seznámil s Marií Alžbětou Miseliusovou, kterou si v říjnu 1719 vzal za manželku.[3] Na Šporkových sídlech v Kuksu a v Lysé nad Labem byl Braun častým hostem a získal tam mnoho užitečných kontaktů pro své další zakázky v různých místech Čech.

Braun ovšem onemocněl souchotinami, a tak po roce 1730 vlastní těžkou sochařskou práci vykonávali jeho zaměstnanci, zatímco on se soustředil na tvorbu modelů a návrhů. Na mnoha sochách již není možné přesně určit Braunův osobní podíl. Zemřel ve svém domě U kamenného stolu 15. února 1738 ve věku 54 let. Z jeho pěti dětí se žádné nevěnovalo sochařství. Dílnu převzal jeho synovec Antonín, ale po jeho smrti o čtyři roky později definitivně zanikla.[3][4]

Dílo pro hraběte Šporka na panství Choustníkovo Hradiště

editovat

Kuks, výzdoba areálu lázní a hospitalu s hrobkou, autorská i dílenská práce

  • sochy 40 trpaslíků, dvě sousoší medvěda se psem a býkem s gryfem (1712–1713) a dva obelisky se sochami Pravdy a Spravedlnosti na lázeňském závodišti (před 1715) – dílna, příp. sporné autorství, (zachováno pouze torzo 6 trpaslíků umístěných v lapidáriu, obelisky jsou ve špitální zahradě)
  • sochy Blahoslavenství na terase před kostelem (1712–1715) – 8 soch, dílna
  • sochy Anděla blažené smrti, Anděla žalostné smrti (1715) a Náboženství (1719) na terase před kostelem (sochy jsou nahrazeny kopiemi a umístěny v lapidáriu hospitalu)
  • sochy Ctností a Neřestí před severním průčelím (1718–1719) – 23 soch, dílna podle Braunových modelů s výrazným autorským podílem, (24. socha je dílem Bernarda O. Seelinga z r. 1884, ostatní sochy jsou nahrazeny kopiemi a umístěny v lapidáriu hospitalu)
  • socha Malého křesťanského bojovníka na nádvoří hospitalu (1731), dílna
  • socha Velkého křesťanského bojovníka (Miles Christianus) uprostřed zahrady hospitalu (1732), dílna (původně stála na hranici panství nad Žirčí)
  • socha Herkomanna (1720) přetesaná roku 1729 na Goliáše a doplněná sochou Davida, dílna
  • řezba krucifixu v hrobce Šporků a Swéertsů pod kostelem (před 1725)
 
Originály soch Cností a Neřestí v lapidáriu hospitálu v Kuksu
 
Socha poustevníka Juana Garina v areálu Betléma u Kuksu

Betlém, areál Nového lesa, autorská i dílenská práce

  • reliéf Stigmatizace sv. Františka z Assisi (1721)
  • reliéf Vidění sv. Huberta (před 1724)
  • reliéfy Klanění pastýřů a Příchod Tří králů (před 1727, 1731–1732), (anděl Gloria z původní kompozice přenesen do zahrady hospitalu)
  • řezby Krista pokoušeného ďáblem a ukřižovaného Krista (1725)
  • sousoší Jákobovy studny (1726–1728)
  • socha poustevníka Juana Garina se psem před jeskyní (1726)
  • socha poustevníka Onufria (1726)
  • socha kající se sv. Máří Magdaleny (před 1726)
  • socha ležícího sv. Jana Křtitele s ovečkou (1726)
  • řezba sv. Antonína z poustevny (kol. 1727), díla-Řehoř Thény (původně v poustevně v lese u Kohoutova, v majetku Městského muzea v Jaroměři, vystavena v Muzeu barokních soch v Chrudimi)
  • socha sv. Jeronýma se lvem (před 1729), (socha umístěna v Muzeu barokních soch v Chrudimi)
  • socha Madony s Ježíškem v Hubertově údolí (1731), (přenesena roku 1742 do Velké Bukoviny)
  • socha Hagar na poušti (1732), (dochována v torzu, přenesena do hospitalu)
 
Karlův most v Praze: kopie Braunova Snu svaté Luitgardy. Originál sochy je uložený v Lapidáriu Národního muzea na pražském Výstavišti

Čihadla

  • eremitáž (poustevna) sv. Jeronýma – socha sv. Jeronýma a dvou andělů (1716–1717), (po zrušení poustevny byla socha sv. Jeronýma přemístěna na pilíř ohradní zdi kostela v Lysé nad Labem a sochy andělů ke kapli sv. Simeona, a v současnosti jsou zapůjčeny do expozice Národní Galerie v Praze)
  • eremitáž (poustevna) sv. Máří Magdaleny – socha sv. Máří Magdaleny na skalnatém pilíři (kol. 1717), (po zrušení poustevny byla přemístěna k zámku Bon Repos)
  • kaple sv. Simeona Stylity – dvojice lebek na pilířích před kaplí (1723), dílna, (pozn.: lebky byly odcizeny v 90. letech 20. stol.)

Stanovice – sousoší Nejsvětější Trojice (1720), dílna

Významné soubory u panských sídel

editovat

Citoliby

  • zámecký kostel sv. Jakuba – sochařská výzdoba hlavního oltáře (1718–1719), sochy bočních oltářů (kol. 1733)
  • sochařská výzdoba zámeckého areálu (1718–1719), dílna, (na začátku 20. století byl zbytek dochovaných soch převezen do zahrady rakouského zámku Neuwaldegg)
  • alegorické sochy Mládí (Víra) a Stáří (Chronos) na pilířích původní brány ohrazení kostela (kol. 1725), dílna (originály soch jsou umístěny v lapidáriu v kostele sv. Petra v Lounech)
  • sloup Nejsvětější Trojice (1725)

Duchcov

  • zámecký kostel Zvěstování Panny Marie – řezbářská výzdoba hlavního oltáře (1719–1720), (hlavní oltář byl i s ostatním vybavením zničen při požáru roku 1945) 
  • panský špitál – sochy čtyř ctností na atice (před 1728), (po zboření špitálu byly umístěny do nového pavilonu s Reinerovou freskou v parku)
  • zámecká zahrada – socha Niké(Fortuny), sousoší Únos Óreithýie Boreem v nice schodiště, sochařská výzdoba brány čestného dvora (1728–1731), dílna, další mytologické sochy v parku (1736–1737), dílna-Antonín Braun

Valeč

  • Sloup Nejsvětější Trojice (1728 - 1728, vysvěcen 1730). Sloup. navržený architektem Františkem Maxmiliánem Kaňkou, byl vytvořen v dílně Matyáše Bernarda Brauna. Spodní část sloupu zdobí plastiky zemských patronů sv. Ludmily, sv. Vojtěch a sv. Prokopa; ve střední části je Panna Marie, sv. Vít, sv. Václav a sv. Jan Nepomucký. Nejvyšší část sloupu představuje Svatou Trojici, tedy Otce – Boha, syna Ježíše Krista a Ducha svatého, který je znázorněn holubicí.[5]
  •  
    Matyáš Bernard Braun (kresba J. L. Pomíjela, cca 1940)
    Zámecký park - Zámecký areál zdobily sochy z dílny Matyáše Bernarda Brauna a jeho synovce Antonína představující alegorie lidských vlastností a postavy z řecké mytologie (po 1735) a dále pomník Františka Antonína Šporka (po 1733). Doplňovaly je desítky terakotových soch a honosná zahradní architektura. Aktuálně je většina soch v parku nahrazena kopiemi. Originály 28 Braunových soch byly po ničivém požáru v roce 1976 přemístěny do lapidária kláštera v Kladrubech. Nyní jsou prezentovány ve valečském lapidáriu v objektu bývalé kovárny. Expozice je unikátně scénicky nasvícena a ozvučena.[5] Jedná se o jeden z největších souborů Matyáše Bernarda Brauna inspirovaný areálem v Kuksu. Mytologické postavy: Polyhymnia, Olympos, Meleagros a Atalanta, Perseus a Andromeda, Afrodita, Silénos, Dionýsos, Satyr, Áres, Dídó (alegorie zoufalství), Básnictví, David (alegorie síly), Chronos a Selené (Alegorie noci), Chronos a Éós (Alegorie dne), Herkules, Hermés a Afrodita, Deméter, Dionýsos a Persefona, Atys a Ia, Pan, Obětování Ifigenie, Filozofie. Pomník: Apoteóza hraběte Šporka. Alegorie vlastností: Závist, Skromnost, Marnivost, Lstivost, Věrnost.

Lysá nad Labem

Mariánské a Trojiční sloupy

editovat
 
Morový sloup na Zámeckém náměstí v Teplicích

Výzdoby kostelů

editovat

Ostatní díla

editovat

Díla pro Prahu

editovat

Sochy na Karlově mostě

editovat
 
Busta M. B. Brauna
na náměstí v Jaroměři

Výzdoba paláců, domů a zahrad

editovat
  • Clam-Gallasův palác – sochy antických božstev na atice, sochy atlantů na portálech s reliéfy Herkulových činů, socha Tritona na nádvoří (1714–1717), sochařská výzdoba hlavního schodiště (1729), dílna, (sochy na atice nahrazeny kopiemi, originály začleněny do Lapidária NM a vystaveny NG ve Schwarzenberském paláci)
  • Klementinum – sochy sv. Jana Nepomuckého v jižním štítu a sv. Judy Tadeáše ve východním štítu (1721)
  • Kolovratský palác (Thunovský palác) – sochařská výzdoba hlavního portálu (kol. 1724), mytologická sousoší ve vestibulu (kol. 1735), dílna-Antonín Braun
  • Vrtbovská zahrada – soubor mytologických zahradních plastik a váz, výzdoba vstupní brány se sochou Atlanta (kol. 1725), dílna (většina soch je nahrazena kopiemi, originál Atlanta je v Lapidáriu NM, ostatní jsou v depozitáři Muzea hlavního města Prahy)
  • Velkopřevorský palác – sochařská výzdoba hlavního portálu a slavnostního schodiště (po 1725), dílna
  • Letohrádek Portheimka – alergické busty Dne a Noci (po 1728), dílna-Antonín Braun
  • Královská zahrada – sochy českých lvů a vázy (1731), dvojice alegorických sousoší Dne a Noci (kol 1733), dílna-Antonín Braun, (sousoší Dne zničeno 1757 při pruském obléhání)
  • Colloredo-Mansfeldský palác – socha Neptuna s delfínem na kašně (kol. 1734), dílna-Antonín Braun (pochází z kašny v Bubenečské oboře)
  • Hartigovská zahrada – sochy antických božstev (kol. 1735), dílna-Antonín Braun, (pocházejí ze zahrady zámku Štiřín)
  • Dům U Schönpflugů (Celetná 592/23) – socha Madony ve výklenku průčelí (kol. 1735), dílna-Antonín Braun
  • Sixtův dům (Celetná 553/2) – sochy habsburských panovníků (1736), dílna-Antonín Braun
  • Socha sv. Jana Nepomuckého s andělem a putti na průčelí domu Dlouhá 727/41 (konec 30. let), dílna, (zachovány pouze putti na portálu klasicistně upraveného domu)
  • Michnův letohrádek – dvojice alegorických sousoší ročních dob (kol. 1737), dílna-Antonín Braun

Výzdoba kostelů

editovat

Národní Galerie

editovat
  • řezba sv. Judy Tadeáše (kol. 1712), (pochází ze zaniklého souboru plastik z roku 1791 zbořeného kostela Panny Marie Na louži)
  • řezba Krista na krucifixu (1728), (pochází ze zbořeného kostela sv. Barbory ve Valkeřicích)
  • řezba Vidění sv. Luitgardy (kol. 1710), (pozlacená soška vznikla jako osobní dar opatovi plaského kláštera Eugena Tyttla)
  • řezba Krista z krucifixu (po 1720), (pochází z letního refektáře kláštera v Plasích)
  • sochy Juno a Ceres (1725– 1726), dílna-Dominik Braun (pochází z roku 1910 zbořeného domu M. Brauna na nároží Jungmannovy a Vodičkovy (čp. 730/2)
  • stolní krucifix (kol. 1725)
  • sochy Flory (alegorie Jara) a Bakcha (alegorie Podzimu) (před 1730), dílna, (sochy pocházejí snad z výzdoby vlastního nezachovaného letohrádku na Zderaze)
  • sochařské modely: Kající se sv. Petr (1715–1720), sv. Zachariáš (po 1720–1730), sv. Jan Křtitel (1723–1724) – pro sloup v Jaroměři, Alegorie Víry (1715 – 1719) – pro sochu v Kuksu, Evangelista Lukáš (kol. 1721)[6]pro řežbu v kostele v Litomyšli, Orel rozpínající křídla (po 1723) – pro portál Kolovratského paláce

Nezachovaná díla

editovat
  • Praha – řezbářská výzdoba kostela Panny Marie Na louži (kol. 1712), (zachována pouze socha sv. Judy Tadeáše v NG v Praze)
  • Praha, Černínský palác – sochařská výzdoba schodiště se sousoším Merkura, Androniky a Kupida, rám zrcadla ve velké jídelně (1718–1719), dílna (sochařská výzdoba poškozena 1742 a zničena 1757 při pruském obléhání)
  • Praha – sloup se sousoším Pádu kněžny Drahomíry do pekel u Černínského paláce (1728)
  • Praha, kaple sv. Matouše na Hradčanech – sochařská výzdoba průčelí a řezby Kalvárie a Piety (kol. 1731), (kaple byla zbořena roku 1797)
  • Praha, Královská zahrada – alegorické sousoší Dne (kol 1733), dílna-Antonín Braun, (sousoší zničeno 1757 při pruském obléhání)
  • Praha, sochy z atiky Braunova domu v Řeznické ulici a sochařská výzdoba zbořeného Braunova letohrádku na ulici Dittrichova čp.340/II
  • Kuks, Betlém – řezby Krista pokoušeného ďáblem a ukřižovaného Krista (1725)
  • Duchcov, zámecký kostel Zvěstování Panny Marie – řezbářská výzdoba hlavního oltáře (1719–1720), (hlavní oltář byl i s ostatním vybavením zničen při požáru roku 1945) 
  • Lysá nad Labem – sousoší Pravda odhalována časem před špitálem, pozdějším hospodářským dvorem Karlov na území Byšiček (1721)
  • Oškobrh, poutní kostel sv. Petra a Pavla – sochy sv. Petra a Pavla a řezbářská výzdoba hlavního oltáře (1736), dílna (kostel byl roku 1782 zrušen a utilitárně přestavěn)

Galerie

editovat

Umělecká díla, inspirovaná životem a dílem umělce

editovat

Reference

editovat
  1. Braun Matyáš Bernard - Královská cesta. Dostupné online. [cit. 2019-10-06].
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti Nové Město – Sv. Štěpána
  3. a b c d e f BLAHOTA, Jiří. Přemožitelé času sv. 11. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Matyáš Bernard Braun, s. 114–118. 
  4. a b c VÁLOVÁ, Marie. Matyáš Bernard Braun a mniši - Sochařovo dílo pro benediktiny a cisterciáky [online]. Olomouc: Univerzita Palackého, 2012 [cit. 2023-02-19]. S. 8–16. Diplomová práce. Dostupné online. 
  5. a b Valeč. www.zamek-valec.cz [online]. [cit. 2020-08-23]. Dostupné online. 
  6. LAB.SNG. Matyáš Bernard Braun - Evangelista sv. Lukáš. Web umenia [online]. [cit. 2018-02-27]. Dostupné online. 
  7. Berta Laufrová: Kamenná fantazie. Dvojka [online]. Český rozhlas, 2019-10-26 [cit. 2019-10-26]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • Neumann, Jaromír: Český barok. Praha: Odeon 1968, 2. vyd. 1975
  • POCHE, Emanuel. Matyáš Bernard Braun, sochař českého baroka a jeho dílna. Praha: Odeon 1986
  • Blažíček, Oldřich J.: Sochařství vrcholného baroka v Čechách, v: Dějiny českého výtvarného umění, díl II/2. Praha 1989
  • Kořán, Ivo: Karlův most. Praha: Odeon 1989.
  • Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 49. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 70–71. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra–Brum. Praha: Libri, 2007. 110–224 s. ISBN 978-80-7277-248-3. S. 144–146. 
  • Hoferica, Jiljí: 3× Mathias Bernard Braun. Praha 2012
  • Hoferica, Jiljí: Mathias Braun a Georg Patzak. Praha 2013

Externí odkazy

editovat