Matyáš Bernard Braun

český sochař

Matyáš Bernard Braun, německy Matthias Bernhard Braun; (24. února 1684, Sautens15. února 1738, Praha – Nové Město[2]) byl rakouský sochař a řezbář působící převážně v Čechách. Je zařazován mezi nejvýznamnější představitele českého vrcholně barokního sochařství.

Matyáš Bernard Braun
Matyáš Bernard Braun (kresba J. L. Pomíjela, cca 1940)
Matyáš Bernard Braun (kresba J. L. Pomíjela, cca 1940)
Narození24. února 1684
Sautens
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí15. února 1738 (ve věku 53 let)
Praha-Nové Město
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbeníKostel svatého Štěpána
Povolánísochař a řezbář
PříbuzníAntonín Braun (synovec)[1]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Socha Matyáše Bernarda Brauna ve Valči.
Socha Sv. Prokopa z dílny Matyáše Bernarda Brauna stojící ve Valči.

BiografieEditovat

Narodil se v Sautensu v Tyrolsku jako páté dítě kováře a sedláka Jakuba Brauna a jeho ženy Magdalény, rozené Neureutrové. Rodina Braunů byla všeobecně výtvarně nadaná. O čtyři roky mladší bratr Matyášův Dominik byl malířem a jeho synovec Antonín sochařem. Mladému Matyášovi v Tyrolsku patrně nemohla uniknout působivá sochařská a malířská výzdoba cisterciáckého kláštera ve Stamsu, která je spojena se jmény řezbáře Ondřeje Thamascheho a s malíři bratry Schorovými. Pro klášterní kostel Thamasch vytvořil nadživotní skupinu Kalvárie a 12 soch pro hrobku tyrolských vévodů, čímž se zapsal do popředí rakouské plastiky raného baroka. Bonaventura Schor zde pak vymaloval cyklus lunetových maleb z legendy sv. Bernarda. To neušlo pozornosti mladého Matyáše, který z úcty ke klášteru dodatečně připojil jméno tohoto světce ke svému křestnímu. Sochařské umění studoval v Salcburku. Po studiích cestoval po Itálii, kde navštívil mj. Benátky, BolognuŘím. Jeho práce nesou od té doby stopy benátské sochařské školy 17. století a jsou ovlivněny také díly Gian Lorenza Berniniho či Michelangela Buonarrotiho.

Před rokem 1710 založil v Praze vlastní dílnu. Do pražského sochařského cechu vstoupil mistrovským dílem sousoší snu slepé cisterciačky sv. Luitgardy na Karlově mostě z r. 1710 na zakázku plaského opata Evžena Tyttla. Zejména díky tomuto dílu získal v Čechách značnou popularitu a velké množství zakázek. Během následujících patnácti let se z jeho dílny stala největší sochařská dílna v Praze s největšími zisky a šesti tovaryši. Braun ovšem onemocněl souchotinami, a tak vlastní těžkou sochařskou práci vykonávali jeho zaměstnanci, zatímco on se soustředil na tvorbu modelů a návrhů.

 
Kopie Braunova Snu svaté Luitgardy na Karlově mostě. Originál sochy, dnes uložený v Lapidáriu Národního muzea na Výstavišti patří k nejznámějším
a nejcennějším dílům českého baroka.

V Praze brzy zdomácněl, oženil se a spolupracoval s mnoha dalšími umělci (malíř Jan Kryštof Liška, architekt a stavitel František Maxmilian KaňkaJan Bernard Fischer z Erlachu). Jeho významným mecenášem byl hrabě František Antonín Špork, pro něhož vytvořil jak proslulé skulptury Ctností a Neřestí před špitálemKuksu, tak také skulptury v přilehlém přírodním areálu zvaném Betlém.

DíloEditovat

Dílo pro hraběte Šporka na panství Choustníkovo HradištěEditovat

Kuks, výzdoba areálu lázní a hospitalu s hrobkou, autorská i dílenská práce

  • sochy 40 trpaslíků, dvě sousoší medvěda se psem a býkem s gryfem (1712–1713) a dva obelisky se sochami Pravdy a Spravedlnosti na lázeňském závodišti (před 1715) – dílna, příp. sporné autorství, (zachováno pouze torzo 6 trpaslíků umístěných v lapidáriu, obelisky jsou ve špitální zahradě)
  • sochy Blahoslavenství na terase před kostelem (1712–1715) – 8 soch, dílna
  • sochy Anděla blažené smrti, Anděla žalostné smrti (1715) a Náboženství (1719) na terase před kostelem (sochy jsou nahrazeny kopiemi a umístěny v lapidáriu hospitalu)
  • sochy Ctností a Neřestí před severním průčelím (1718–1719) – 23 soch, dílna podle Braunových modelů s výrazným autorským podílem, (24. socha je dílem Bernarda O. Seelinga z r. 1884, ostatní sochy jsou nahrazeny kopiemi a umístěny v lapidáriu hospitalu)
  • socha Malého křesťanského bojovníka na nádvoří hospitalu (1731), dílna
  • socha Velkého křesťanského bojovníka (Miles Christianus) uprostřed zahrady hospitalu (1732), dílna (původně stála na hranici panství nad Žirčí)
  • socha Herkomanna (1720) přetesaná roku 1729 na Goliáše a doplněná sochou Davida, dílna
  • řezba krucifixu v hrobce Šporků a Swéertsů pod kostelem (před 1725)

Betlém, areál Nového lesa, autorská i dílenská práce

  • reliéf Stigmatizace sv. Františka z Assisi (1721)
  • reliéf Vidění sv. Huberta (před 1724)
  • reliéfy Klanění pastýřů a Příchod Tří králů (před 1727, 1731–1732), (anděl Gloria z původní kompozice přenesen do zahrady hospitalu)
  • řezby Krista pokoušeného ďáblem a ukřižovaného Krista (1725)
  • sousoší Jákobovy studny (1726–1728)
  • socha poustevníka Juana Garina se psem před jeskyní (1726)
  • socha poustevníka Onufria (1726)
  • socha kající se sv. Máří Magdaleny (před 1726)
  • socha ležícího sv. Jana Křtitele s ovečkou (1726)
  • řezba sv. Antonína z poustevny (kol. 1727), díla-Řehoř Thény (původně v poustevně v lese u Kohoutova, v majetku Městského muzea v Jaroměři, vystavena v Muzeu barokních soch v Chrudimi)
  • socha sv. Jeronýma se lvem (před 1729), (socha umístěna v Muzeu barokních soch v Chrudimi)
  • socha Madony s Ježíškem v Hubertově údolí (1731), (přenesena roku 1742 do Velké Bukoviny)
  • socha Hagar na poušti (1732), (dochována v torzu, přenesena do hospitalu)

Čihadla

  • eremitáž (poustevna) sv. Jeronýma – socha sv. Jeronýma a dvou andělů (1716–1717), (po zrušení poustevny byla socha sv. Jeronýma přemístěna na pilíř ohradní zdi kostela v Lysé nad Labem a sochy andělů ke kapli sv. Simeona, a v současnosti jsou zapůjčeny do expozice Národní Galerie v Praze)
  • eremitáž (poustevna) sv. Máří Magdaleny – socha sv. Máří Magdaleny na skalnatém pilíři (kol. 1717), (po zrušení poustevny byla přemístěna k zámku Bon Repos)
  • kaple sv. Simeona Stylity – dvojice lebek na pilířích před kaplí (1723), dílna, (lebky byly zcizeny v 90. letech 20. stol.)

Stanovice – sousoší Nejsvětější Trojice (1720), dílna

Významné soubory u panských sídelEditovat

Citoliby

  • zámecký kostel sv. Jakuba – sochařská výzdoba hlavního oltáře (1718–1719), sochy bočních oltářů (kol. 1733)
  • sochařská výzdoba zámeckého areálu (1718–1719), dílna, (na začátku 20. století byl zbytek dochovaných soch převezen do zahrady rakouského zámku Neuwaldegg)
  • alegorické sochy Mládí (Víra) a Stáří (Chronos) na pilířích původní brány ohrazení kostela (kol. 1725), dílna (originály soch jsou umístěny v lapidáriu v kostele sv. Petra v Lounech)
  • sloup Nejsvětější Trojice (1725)

Duchcov

  • zámecký kostel Zvěstování Panny Marie – řezbářská výzdoba hlavního oltáře (1719–1720), (hlavní oltář byl i s ostatním vybavením zničen při požáru roku 1945) 
  • panský špitál – sochy čtyř ctností na atice (před 1728), (po zboření špitálu byly umístěny do nového pavilonu s Reinerovou freskou v parku)
  • zámecká zahrada – socha Niké(Fortuny), sousoší Únos Óreithýie Boreem v nice schodiště, sochařská výzdoba brány čestného dvora (1728–1731), dílna, další mytologické sochy v parku (1736–1737), dílna-Antonín Braun

Valeč

  • Sloup Nejsvětější Trojice (1728 - 1728, vysvěcen 1730) - Navržen známým architekt Františkem Maxmiliánem Kaňkou, vznikl v dílně neméně známého sochaře Matyáše Bernarda Brauna. Spodní část sloupu zdobí plastiky zemských patronů sv. Ludmily, sv. Vojtěch a sv. Prokopa; ve střední části je Panna Marie, sv. Vít, sv. Václav a sv. Jan Nepomucký. Nejvyšší část sloupu představuje Svatou Trojici, tedy Otce – Boha, syna Ježíše Krista a Ducha svatého, který je znázorněn holubicí.[3]
  • Zámecký park - Zámecký areál zdobily sochy z dílny Matyáše Bernarda Brauna a jeho synovce Antonína představující alegorie lidských vlastností a postavy z řecké mytologie (po 1735) a dále pomník Františka Antonína Šporka (po 1733). Doplňovaly je desítky terakotových soch a honosná zahradní architektura. Aktuálně je většina soch v parku nahrazena kopiemi. Originály 28 Braunových soch byly po ničivém požáru v roce 1976 přemístěny do lapidária kláštera v Kladrubech. Nyní jsou prezentovány ve valečském lapidáriu v objektu bývalé kovárny. Expozice je unikátně scénicky nasvícena a ozvučena.[3] Jedná se o jeden z největších souborů Matyáše Bernarda Brauna inspirovaný areálem v Kuksu. Mytologické postavy: Polyhymnia, Olympos, Meleagros a Atalanta, Perseus a Andromeda, Afrodita, Silénos, Dionýsos, Satyr, Áres, Dídó (alegorie zoufalství), Básnictví, David (alegorie síly), Chronos a Selené (Alegorie noci), Chronos a Éós (Alegorie dne), Herkules, Hermés a Afrodita, Deméter, Dionýsos a Persefona, Atys a Ia, Pan, Obětování Ifigenie, Filozofie. Pomník: Apoteóza hraběte Šporka. Alegorie vlastností: Závist, Skromnost, Marnivost, Lstivost, Věrnost.

Lysá nad Labem

Mariánské a Trojiční sloupyEditovat

  • Teplice – morový sloup Nejsvětější Trojice (1718–1719), autorská i dílenská práce
  • Liberec – Mariánský sloup (1719–1720), dílna (původně součást kašny na Sokolovském nám.)
  • Jaroměř – Mariánský morový sloup (1722–1727), dílna-Řehoř Thény a další (sochařská výzdoba nahrazena kopiemi a originály uloženy v lapidáriu v pevnosti v Josefově)

Výzdoby kostelůEditovat

Ostatní dílaEditovat

Díla pro PrahuEditovat

Sochy na Karlově mostěEditovat

 
Busta M. B. Brauna
na náměstí v Jaroměři

Výzdoba paláců, domů a zahradEditovat

  • Clam-Gallasův palác – sochy antických božstev na atice, sochy atlantů na portálech s reliéfy Herkulových činů, socha Tritona na nádvoří (1714–1717), sochařská výzdoba hlavního schodiště (1729), dílna, (sochy na atice nahrazeny kopiemi, originály začleněny do Lapidária NM a vystaveny NG ve Schwarzenberském paláci)
  • Klementinum – sochy sv. Jana Nepomuckého v jižním štítu a sv. Judy Tadeáše ve východním štítu (1721)
  • Kolovratský palác (Thunovský palác) – sochařská výzdoba hlavního portálu (kol. 1724), mytologická sousoší ve vestibulu (kol. 1735), dílna-Antonín Braun
  • Vrtbovská zahrada – soubor mytologických zahradních plastik a váz, výzdoba vstupní brány se sochou Atlanta (kol. 1725), dílna (většina soch je nahrazena kopiemi, originál Atlanta je v Lapidáriu NM, ostatní jsou v depozitáři Muzea hlavního města Prahy)
  • Velkopřevorský palác – sochařská výzdoba hlavního portálu a slavnostního schodiště (po 1725), dílna
  • Letohrádek Portheimka – alergické busty Dne a Noci (po 1728), dílna-Antonín Braun
  • Královská zahrada – sochy českých lvů a vázy (1731), dvojice alegorických sousoší Dne a Noci (kol 1733), dílna-Antonín Braun, (sousoší Dne zničeno 1757 při pruském obléhání)
  • Colloredo-Mansfeldský palác – socha Neptuna s delfínem na kašně (kol. 1734), dílna-Antonín Braun (pochází z kašny v Bubenečské oboře)
  • Hartigovská zahrada – sochy antických božstev (kol. 1735), dílna-Antonín Braun, (pocházejí ze zahrady zámku Štiřín)
  • Dům U Schönpflugů (Celetná 592/23) – socha Madony ve výklenku průčelí (kol. 1735), dílna-Antonín Braun
  • Sixtův dům (Celetná 553/2) – sochy habsburských panovníků (1736), dílna-Antonín Braun
  • Socha sv. Jana Nepomuckého s andělem a putti na průčelí domu Dlouhá 727/41 (konec 30. let), dílna, (zachovány pouze putti na portálu klasicistně upraveného domu)
  • Michnův letohrádek – dvojice alegorických sousoší ročních dob (kol. 1737), dílna-Antonín Braun

Výzdoba kostelůEditovat

Národní GalerieEditovat

  • řezba sv. Judy Tadeáše (kol. 1712), (pochází ze zaniklého souboru plastik z roku 1791 zbořeného kostela Panny Marie Na louži)
  • řezba Krista na krucifixu (1728), (pochází ze zbořeného kostela sv. Barbory ve Valkeřicích)
  • řezba Vidění sv. Luitgardy (kol. 1710), (pozlacená soška vznikla jako osobní dar opatovi plaského kláštera Eugena Tyttla)
  • řezba Krista z krucifixu (po 1720), (pochází z letního refektáře kláštera v Plasích)
  • sochy Juno a Ceres (1725– 1726), dílna-Dominik Braun (pochází z roku 1910 zbořeného domu M. Brauna na nároží Jungmannovy a Vodičkovy (čp. 730/2)
  • stolní krucifix (kol. 1725)
  • sochy Flory (alegorie Jara) a Bakcha (alegorie Podzimu) (před 1730), dílna, (sochy pocházejí snad z výzdoby vlastního nezachovaného letohrádku na Zderaze)
  • sochařské modely: Kající se sv. Petr (1715–1720), sv. Zachariáš (po 1720–1730), sv. Jan Křtitel (1723–1724) – pro sloup v Jaroměři, Alegorie Víry (1715 – 1719) – pro sochu v Kuksu, Evangelista Lukáš (kol. 1721)[4]pro řežbu v kostele v Litomyšli, Orel rozpínající křídla (po 1723) – pro portál Kolovratského paláce

Nezachovaná dílaEditovat

  • Praha – řezbářská výzdoba kostela Panny Marie Na louži (kol. 1712), (zachována pouze socha sv. Judy Tadeáše v NG v Praze)
  • Praha, Černínský palác – sochařská výzdoba schodiště se sousoším Merkura, Androniky a Kupida, rám zrcadla ve velké jídelně (1718–1719), dílna (sochařská výzdoba poškozena 1742 a zničena 1757 při pruském obléhání)
  • Praha – sloup se sousoším Pádu kněžny Drahomíry do pekel u Černínského paláce (1728)
  • Praha, kaple sv. Matouše na Hradčanech – sochařská výzdoba průčelí a řezby Kalvárie a Piety (kol. 1731), (kaple byla zbořena roku 1797)
  • Praha, Královská zahrada – alegorické sousoší Dne (kol 1733), dílna-Antonín Braun, (sousoší zničeno 1757 při pruském obléhání)
  • Praha, sochy z atiky Braunova domu v Řeznické ulici a sochařská výzdoba zbořeného Braunova letohrádku na ulici Dittrichova čp.340/II
  • Kuks, Betlém – řezby Krista pokoušeného ďáblem a ukřižovaného Krista (1725)
  • Duchcov, zámecký kostel Zvěstování Panny Marie – řezbářská výzdoba hlavního oltáře (1719–1720), (hlavní oltář byl i s ostatním vybavením zničen při požáru roku 1945) 
  • Lysá nad Labem – sousoší Pravda odhalována časem před špitálem (1721)
  • Oškobrh, poutní kostel sv. Petra a Pavla – sochy sv. Petra a Pavla a řezbářská výzdoba hlavního oltáře (1736), dílna (kostel byl roku 1782 zrušen a utilitárně přestavěn)

GalerieEditovat

Umělcká díla, inspirovaná životem a dílem umělceEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Braun Matyáš Bernard - Královská cesta. Dostupné online. [cit. 2019-10-06]
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti Nové Město – Sv. Štěpána
  3. a b Valeč. www.zamek-valec.cz [online]. [cit. 2020-08-23]. Dostupné online. 
  4. LAB.SNG. Matyáš Bernard Braun - Evangelista sv. Lukáš. Web umenia [online]. [cit. 2018-02-27]. Dostupné online. 
  5. Berta Laufrová: Kamenná fantazie. Dvojka [online]. Český rozhlas, 2019-10-26 [cit. 2019-10-26]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • Neumann, Jaromír: Český barok. Praha: Odeon 1968, 2. vyd. 1975
  • POCHE, Emanuel. Matyáš Bernard Braun, sochař českého baroka a jeho dílna. Praha: Odeon 1986
  • Blažíček, Oldřich J.: Sochařství vrcholného baroka v Čechách, v: Dějiny českého výtvarného umění, díl II/2. Praha 1989
  • Kořán, Ivo: Karlův most. Praha: Odeon 1989.
  • Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 49. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 70–71. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra–Brum. Praha: Libri, 2007. 110–224 s. ISBN 978-80-7277-248-3. S. 144–146. 
  • Hoferica, Jiljí: 3× Mathias Bernard Braun. Praha 2012
  • Hoferica, Jiljí: Mathias Braun a Georg Patzak. Praha 2013

Externí odkazyEditovat