Otevřít hlavní menu

Karlův most

most v Praze

Karlův most (německy die Karlsbrücke, původně Kamenný most) je nejstarší stojící most přes řeku VltavuPraze a druhý nejstarší dochovaný most v České republice. Po pražském mostě Juditině, kamenném mostě v Písku a mostě v Roudnici nad Labem jde v Čechách v pořadí o čtvrtou kamennou mostní stavbu.

Karlův most
Základní údaje
Státy Česko
Přes Vltava
Doprava pěší
Architekt mistr Otto a Petr Parléř
Otevřen 1402
Souřadnice
Parametry
Materiál pískovec
Délka 515,76 m
Šířka 9,4–9,5 m
Výška 13 m
Pilíře 15
Mapa
Karlův most
Karlův most
Karlův most, Praha
Další data
Kód památky 11730/1-15 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pohled z Karlova Mostu na Malou Stranu

Karlův most nahradil předchozí Juditin most, stržený roku 1342 při jarním tání ledů. Stavba nového mostu začala v roce 1357 pod záštitou krále Karla IV. a byla dokončena v roce 1402. Praha se i díky kamennému mostu stala významnou zastávkou na evropských obchodních stezkách.

Od konce 17. století bylo na most postupně umístěno 30 převážně barokních soch a sousoší. Původně se mu říkalo jen „Kamenný“ nebo „Pražský“. Název „Karlův most“ se vžil až kolem roku 1870; jako první toto označení použil pražský nakladatel, spisovatel a mědirytec Joseph Rudl v monografii s názvem Die Berühmte Karls-Brücke und ihre Statuen, mit einem kurzen Anhange: Die Franzens-Ketten-Brücke.

Po mostě vede historická královská cesta.

Obsah

PopisEditovat

Karlův most spojuje Staré Město s Malou Stranou. Je 515,76 m dlouhý a 9,40 až 9,50 m široký; vozovka se nachází 13 m nad normální hladinou.[1] Tvoří ho šestnáct oblouků s rozponem mezi 16,62 m (staroměstský břeh) až 23,38 m.[2] Most je třikrát zalomen a proti proudu nepatrně vypouklý. Založen byl na mlýnských kamenech pravděpodobně podložených rošty z dubových pilot.[3]

Je doplněn třemi věžemi: větší a menší Malostranskou mosteckou věží na Malé StraněStaroměstskou mosteckou věží na straně Starého Města. Tato věž však nestojí na krajní opěře mostu, jak je u mostních věží obvyklé, ale na prvním vnitřním pilíři. Staroměstská opěra mostu je dnes zabudována ve sklepích domu čp. 193.

 
Karlův most s Pražským hradem (panorama)

Sochy a sousošíEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Sochy na Karlově mostě.

Harmonické spojení monumentální středověké architektury s výzdobou třiceti převážně vrcholně barokních soch a sousoší vytváří působivý celek, který reprezentuje dvě slavná období českého umění.

Na místě dnešního Ukřižování byl kříž již od dob Karla IV. V době kolem roku 1500 proti němu stála boží muka a socha Bruncvíka na zhlaví pilíře na Kampě označovala oblast staroměstského práva. Sochařská výzdoba se však původně soustředila hlavně na věže, zejména Staroměstskou.[4] Socha Jana Nepomuckého, první ze slavné barokní sochařské výzdoby mostu, vztyčená v upomínku na jeho svržení z mostu z roku 1683, tedy z doby, kdy se kult světce teprve rodil, se stala vzorem pro většinu z jeho nesčetných vyobrazení. Poté na most přibyly další sochy a sousoší financované různými donátory, především v úzkém rozmezí let 17071714, kdy byla na most osazena většina soch a sousoší, která zaplnila zbývající volné pilíře. Jedná se o reprezentativní díla řady známých českých vrcholně barokních sochařů; k nejhodnotnějším patří sv. Luitgarda Matyáše Bernarda Brauna a celá řada děl Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa.

K další, výraznější proměně výzdoby mostu došlo kolem poloviny 19. století, kdy menší část barokních soch částečně kvůli jejich technickému stavu nahradila klasicistně statičtější díla JosefaEmanuela Maxe, bližší dobovém vkusu. Škody způsobené povodní v roce 1890 a zhoršující se stav barokních děl z pískovce s omezenou životností vedly k tomu, že se od počátku 20. století na most pozvolna osazují kopie. Snesené originály soch a sousoší z Karlova mostu jsou uloženy hlavně v Lapidáriu na pražském Výstavišti a v sálu Gorlice na Vyšehradě.

Dějiny stavbyEditovat

Předchůdci Karlova mostuEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Juditin most.

Už od pravěku lidé přecházeli řeku Vltavu na území nynějšího centra Prahy přes několik brodů. Jeden z nich se táhl od paty Mánesova mostu na Starém Městě (Náměstí Jana Palacha) šikmo na druhou stranu k Hergetově cihelně. Na základě dvou ojedinělých zmínek v písemných pramenech se uvažuje i o existenci dřevěného mostu pravděpodobně situovaného buď do oblasti tohoto brodu, nebo jižněji, na místo, kde stojí Karlův most. První pražský kamenný most nechal vybudovat král Vladislav II.; dokončili ho v  roce 1172[5] a dostal jméno po králově manželce Juditě. Toto dílo zničila povodeň 3. února 1342.

Po stržení Juditina mostu sloužilo Pražanům dřevěné mostní provizorium. Přes řeku se na stejném místě dalo přepravit loďkou.[6]

Založení mostuEditovat

Příprava stavby mostu si vyžádala delší čas, bylo nutno vypracovat plány, shromáždit finance, zajistit stavební kámen i vyřešit zakládání pilířů v řece. Stavební práce tedy započaly až 15 let po zboření Juditina mostu.

Kronikář Beneš Krabice z Veitmile k roku 1357 píše, že „císař položil základní neboli první kámen v základu nového mostu na břehu blízko kláštera svatého Klimenta“. Přesnější datum Beneš Krabice neuvádí. 9. červenec nalezneme u kronikáře Prokopa Lupáče, jde ovšem o tvrzení mnohem pozdější (o 3 století) a bez zdůvodnění. Nicméně podle záznamů v tuto dobu císař pobýval na Pražském hradě a mohl tedy most založit.

Historiky je nejčastěji předpokládáno datum založení na svátek zemského patrona sv. Víta 15. června.[7]

Astronom Zdeněk Horský (1929–1988) vytvořil spekulativní hypotézu o datu 9. července 1357, v 5 hodin a 31 minut. Bylo to prý z toho důvodu, že tomuto datu odpovídala příznivá astrologická konstelace (konjunkce Slunce se Saturnem). Současně datum odpovídá sledu lichých čísel od jedné do devíti a zpět, tedy 1-3-5-7-9-7-5-3-1.[8][7]

Budování mostuEditovat

Při stavbě Karlova mostu (v té době nesl název Kamenný most) se stavitelé pokoušeli vyvarovat chyb, kterými trpěl starší most Juditin. Karlův most má proto méně oblouků, je vyšší a jeho pilíře založili hlouběji, 2,4 m pod úrovní říčního dna. Ani to však nebylo dost; postavit pilíře až na skalní podloží by stabilitu mostu jistě zvýšilo, ovšem protože skála leží až 9 m pod úrovní říčního dna, toto řešení výrazně překračovalo technické možnosti jeho středověkých stavitelů.[9]

 
Povodeň v roce 1872 (foto František Fridrich)

Beneš Krabice z Weitmile, popsal stavbu mostu takto: "Tesaři připravovali silné a dlouhé fošny, které byly na konci zašpičatělé. Spouštěli je z loděk do vody těsně vedle sebe. O kus dál vybudovali ze silných prken jakýsi plot. Mezi fošnami a prkny se vytvořila mezera. Z ní dělníci vybrali všechnu vodu, poté navozili jíl a drny a všechno to upěchovali do mezery. Tak vytvořili jakousi hradbu proti toku vody a mohli stavět jako na suchu. Kladivy zatloukali fošny do dna, lopatami odhazovali písek, až narazili na štěrkové, kamenité dno. Špičáky je narušovali a zaráželi do něho kameny."[10]

Pilíře byly zakládány v jímkách z řad kůlů a hlinité výplně. Z jímky poté vyčerpali vodu a podloží vyztužili pomocí dřevěných pilot zaražených beranidlem. Na dno potom uložili dřevěný základový rošt sestavený zřejmě z dubových trámů a fošen a pak fixovaný pomocí velkých kulatých ("mlýnských") kamenů, navzájem spojených kovanými kramlemi.[11]

Za stavitele byl dlouhou dobu považován Petr Parléř ze Švábského Gmündu. V roce 2007 byla však publikována hypotéza, podle níž je projektantem a prvním stavitelem mostu kameník a pražský měšťan Oto, zvaný též Otlin.[12]

Stavba mostu byla dokončena až na začátku 15. století. V roce 1406 se lze setkat již se záznamy, které se o "novém kamenném mostě" zmiňují.[9]

Podle legendy při stavbě do malty přidávali vajíčka. V roce 2008 se při rozboru původní malty mělo prokázat, zda je tato legenda pravdivá. [13][14] Počátkem roku 2010 však vědci z Vysoké školy chemicko-technologické oznámili, že vejce na stavbu použita nebyla.[15]

Tato velice nákladná stavba České království značně finančně vyčerpávala, proto byly dokonce v kostelích pořádány sbírky.[9] Po otevření mostu se za průjezd či přechod platilo mýtné, které se v průběhu let měnilo. V roce 1816 bylo „mostní clo“ zrušeno.

Další historieEditovat

 
Křížek na údajném místě svržení těla Jana Nepomuckého

V roce 1393 dal Václav IV. do řeky svrhnout tělo umučeného generálního vikáře Jana Nepomuckého. Na místě, kde k tomu údajně došlo, se v kamenném zábradlí nachází kovový křížek.

Most sloužil městu nejen jako významná dopravní tepna, ale i jako centrum obchodu. Z obou stran mostu (jak staroměstské, tak malostranské) byl proto do jisté délky zastavěn obchůdky a krámy.[16] Živnosti měli na mostě např. uzenáři, hřebenáři či koláčníci. Poslední krámky byly odtamtud odstraněny v roce 1828. Po roce 1990 si místo na mostě vydobyli výtvarníci, fotografové a hudebníci vybíraní Sdružením výtvarníků Karlova mostu, které se nechvalně proslavilo omezováním nekomerční umělecké činnosti na mostě.[17]

 
Poškozený most v září 1890

Mnohokrát byl most ohrožován povodněmi, a to již v průběhu stavby: došlo k tomu v letech 1359, 1367, 1370, 1373 a 1374. V červenci 1432 veliká povodeň zaplavila značnou část Starého Města a zbořila 5 mostních pilířů.[18] Most poté opravovali až do roku 1503, tedy celých 71 let. Další povodně jej ohrožovaly v letech 1655, 1784, 1845, 1872 a 1890. Války tělesu mostu příliš neublížily, při obléhání švédskými vojsky v 17. století ale byly poničeny sochy a Staroměstská mostecká věž.

Povodeň 1784Editovat

Při povodni v únoru 1784 stržené vory a ledy ucpaly oblouky mostu a voda podemlela pilíře. Zřítilo se přední zhlaví pilíře, na němž stála vojenská strážnice. Celkem šest mostních pilířů bylo silně poškozeno.[18]

 
Most v roce 1903 s tratí koňky

Rekonstrukční práce vedl inženýr Franz Herget spolu s navigačním stavebním ředitelem Františkem Traxalem. Po odstranění porušeného zdiva byly základy zpevněny novými piloty, které byly do dna zatloukány ručními beranidly. Na piloty byl nasazen dřevěný rošt a na něj pokládány mlýnské kameny.

Povodeň 1890Editovat

Při povodni v září 1890 protrhly most klády z utržených vorů, které se o Karlův most zarazily a bily do jeho pilířů. Hladina řeky stoupla o 2,5 až 3 metry. Dne 4. září o půl šesté ráno se zřítily dva oblouky mostu; poškozeny byly tři pilíře (podemleté vodou)[18] a do vody spadly dvě sochy zdobící most, sv. Ignáce z Loyoly a sv. Františka Xaverského od F. M. Brokoffa. Jednalo se o nebývale velké poškození, které pro život v Praze představovalo problém, neboť most byl důležitou dopravní spojnicí.

Po opadnutí vody byl o posouzení rozsahu škod a návrh řešení požádán architekt Josef Hlávka[19]. Ten společně s vídeňským profesorem Franzem von Ržihou navrhl opravu, která pak byla provedena. Po následující dva roky chybějící části nahrazovala dřevěná konstrukce, která ze severní strany mostu obcházela zbořený úsek; nepoškozené konce mostu nadále sloužily. Při opravě již byla použita nová metoda: pilíře se zakládaly na železných kesonech. Při opravě se uvažovalo i o tom, že tři zřícené klenby budou nahrazeny dvěma, aby se průtok vody usnadnil. Nakonec však zvítězila zásada zachování původní podoby mostu, nové pilíře vybudovali jen nepatrně užší. Obnova zřícené části mostu byla dokončena 19. listopadu 1892. Utopené sochy přičiněním J. Hlávky z Vltavy vyzvedli v roce 1901.

V dalších letech (19021904) se původní pilíře postupně zpevňovaly menšími kesonovými věnci, spuštěnými kolem základů.

Generální oprava 1965–1978Editovat

Stavební průzkum v letech 1966–1967 ukázal, že most ohrožují zejména trhlinky, jimiž vnikala do konstrukcí dešťová voda se solí ze zimních posypů vozovky. Rozevírání mostu mělo proto být zastaveno soustavou kotev, po délce byla vložena železobetonová deska se sítí táhel. Teplotní změny a pronikání vody měly být omezeny vrstvami izolací.

V celém plášti byly vyměněny poškozené pískovcové kvádry. Předchozí asfaltový povrch, zřízený ve 20. letech 20. století, nahradily štípané pásky žuly. Most byl od dokončení rekonstrukce vyhrazen pouze pro pěší. Náklad na celkovou opravu činil asi 50 milionů korun.

Většina pískovcových kvádrů již v dnešní době není původních, tedy ze 14. a 15. století. Vyměněné kvádříky jsou šedé nebo jasně žluté. Původní kameny jsou pak na povrchu silně erodované a některé z nich nesou na povrchu kamenické značky (např. pilíř v korytu Čertovky, třetí pilíř na straně Starého Města).

Diskuse o nové opravě mostuEditovat

 
Rekonstrukce Karlova mostu (2007)

Asi od roku 2001 se v odborných kruzích i široké veřejnosti vedla debata o dalších opravách mostu. Předchozí generální oprava působila problémy. Hydroizolace pod dlažbou místy neplnila svou úlohu a nezabránila průsaku srážkové vody do konstrukce. Druhou diskutovanou otázkou byla funkce železobetonové desky, která měla plnit stabilizační funkci pro konstrukci mostu, omezovat možnost protržení oblouků při nebezpečných povodních, spínat poprsní zdi a sloužit jako podklad pro izolační vrstvy. Ostré spory o budoucnost této desky (v úvahu přicházely varianty: ponechat, rozřezat na části, či zcela odstranit) utlumila až stoletá voda v roce 2002, kterou most přestál bez viditelného poškození.

V letech 20042005 byl spor konečně uzavřen a stanoven časový program realizace stavby. Roky 2005 a 2006 měly být věnovány dopracování průzkumů a shromáždění kompletní dokumentace. V roce 2006 byly také první dva pilíře (osmý a devátý z malostranské strany) ukotveny do betonových sarkofágů.

Oprava horní stavby začala 20. srpna 2007[20] a 12. listopadu 2010 byla stavba kolaudována.[21] Most se opravoval po částech a za provozu, zůstával zachován čtyřmetrový koridor přístupný veřejnosti. Během oprav byla zjištěna některá dosud neznámá fakta o historii mostu.

Památková inspekce v listopadu 2008 upozornila na výrazná pochybení: při opravě byla zásadně dotčena nenahraditelná estetická a výtvarná hodnota mostu. Inspekce kritizovala hlavně nekoncepční a nedbalou opravu zábradlí: „Výběr kamenů k vyřazení byl prováděn nekoncepčně, bez podmínek stanovených orgánem státní památkové péče a ve značném rozsahu. Počet vyřazených kamenných kvádrů výrazně přesáhl množství zjištěné diagnostickým průzkumem“.[22]

V druhé etapě se po dobu pěti až deseti let mají opravovat mostní oblouky. Jedním z nejdůležitějších bodů před samotným započetím rekonstrukce je výběr vhodné lokality pro těžbu pískovce.

Začátek dalších oprav je naplánován na konec roku 2019, opravy by měly trvat kolem dvaceti let.[23]

Doprava na mostěEditovat

 
Karlův most pro pěší i auta

V roce 1759 vznikly komplexní předpisy pro provoz na mostě. Bylo nařízeno chodit i jezdit pouze po pravé straně.

Od roku 1883 jezdila po mostě koňka, od roku 1905 pak elektrická tramvaj. Elektrický proud byl přes most veden mostovkou po speciálních kolejnicích, které František Křižík zkonstruoval tak, aby troleje umělecký vzhled mostu nerušily. Po třech letech se ukázalo, že tramvaje mostu škodí, proto je v roce 1908 vystřídaly autobusy na kolejích. Ani ty se však neosvědčily. Následujícího roku byl autobusový provoz zrušen a obnovili ho až v roce 1932, kdy už jezdily autobusy na pneumatikách. Veřejná doprava zde fungovala až do druhé světové války. Automobilový provoz skončil v roce 1965 a od té doby most slouží jen pěším.

Muzeum Karlova mostuEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Muzeum Karlova mostu.

Karlovu mostu je věnována expozice Muzea Karlova mostu v budově kláštera křižovníků s červenou hvězdou na Křižovnickém náměstí. Informuje rovněž o Juditině mostu či středověké stavební huti; její součástí je i velký model rozestavěného Karlova mostu. Tématem další části výstavy je sochařská výzdoba mostu a v té souvislosti zejména Jan Nepomucký, jehož umučené tělo bylo svrženo do Vltavy právě z Karlova mostu.

ZajímavostiEditovat

  • Uprostřed mostu byl od středověku domek, kde se po podepsání vestfálského míru konala jednání o ukončení švédského obléhání Prahy. Dne 29. listopadu 1648 v něm bylo podepsáno příměří a 7. ledna 1649 konečná mírová smlouva.[24]
  • Karlův most bývá také středem mnohých atrakcí nejen pro turisty. Libanonský rodák a parašutista Mark Rahbani most při příležitosti historických slavností Navalis už čtyřikrát podletěl. Naposledy v roce 2017 po skoku z letadla podletěl most rychlostí 129 km/h a pro přihlížející měl připravenou i menší pyrotechnickou show[25].

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. FISCHER, Jan; FISCHER, Ondřej. Pražské mosty. Praha: Academia, 1985. 
  2. WITZANY, Jiří. Stavebně technický stav a rekonstrukce Karlova mostu [online]. [cit. 2009-10-06]. Dostupné online. 
  3. VELINSKÝ, Frederik. Na čem stojí Karlův most? [online]. RF HOBBY s.r.o., 2005-12-19 [cit. 2009-10-06]. Dostupné online. 
  4. VLČEK, Pavel, a kol. Umělecké památky Prahy. Staré město, Josefov. Praha: Academia, 1996. 640 s. ISBN 80-200-0563-3. Dále jen Vlček a kol.. 
  5. DROBNÁ, Zoroslava; HLAVSA, Václav. Karlův most. Praha: Sportovní a turistické nakladatelství, 1958. 52 s. S. 5. (čeština) [dále jen Drobná-Hlavsa (1958)]. 
  6. Drobná-Hlavsa (1958), s. 8
  7. a b ROYT, Jan. Karlův Kamenný most [online]. Oslavy 700 let výročí narození Karla IV. (stránky Karlovy univerzity), rev. 29. leden 2016 08:51. Dostupné online. 
  8. Založení Karlova mostu a kosmologická symbolika Staroměstské mostecké věže, in: Staletá Praha. Sborník Pražského střediska Státní památkové péče a ochrany přírody, 9, Praha, Panorama, 1979, s. 197-212. Dostupné online
  9. a b c Drobná-Hlavsa (1958), s. 10
  10. 2014, FG Forrest, a.s., www.fg.cz,. Příběh Karlova mostu. Prague.eu. Dostupné online [cit. 2017-08-01]. (česky) 
  11. S.R.O., SmartGIS. Integrovaný informační systém archeologických pramenů Prahy. praha-archeologicka.cz [online]. [cit. 2017-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. http://www.lidovky.cz/karluv-most-je-delsi-a-nestavel-ho-parler-fpc-/zpravy-domov.aspx?c=A070909_184216_ln_praha_hrn
  13. RAUŠOVÁ, Zuzana. Karlův most se skutečně stavěl z vajec, zjistili vědci. iDnes [online]. 2008-10-15 [cit. 2008-10-16]. Dostupné online. 
  14. Vědci: Karlův most stavěli opravdu z vajec. Lidové noviny. 10. 2008, roč. XXI, čís. 244, s. 12. 
  15. Vědci popřeli svůj dřívější výzkum: Stavba Karlova mostu byla bez vajec. iHNed [online]. 2010-01-18 [cit. 2010-01-18]. Dostupné online. 
  16. Drobná-Hlavsa (1958), s. 31
  17. Další skandál na Karlově mostě. Mladé umělce vyhodili za to, že si kreslili
  18. a b c Drobná-Hlavsa (1958), s. 29
  19. HORA-HOŘEJŠ, Petr. Toulky českou minulostí, 11.díl. 1. vyd. Praha: Via Facti, 2007. Kapitola Boháč, který se rozdal, s. 87. 
  20. NOVÁKOVÁ, Jana. Oprava Karlova mostu začíná [online]. Praha: Lidové noviny, 2007-08-18 [cit. 2008-02-08]. Dostupné online. 
  21. ČTK, Lidovky.cz. Z Karlova mostu zmizí dělníci. Výsledek kolaudace je ale tajný [online]. Praha: Lidové noviny, 2010-11-12 [cit. 2011-04-10]. Dostupné online. 
  22. Spor Prahy a památkářů: Karlův most byl prý zásadně poškozen
  23. https://praha.idnes.cz/opravy-karluv-most-stav-0w9-/praha-zpravy.aspx?c=A180206_161647_praha-zpravy_nuc
  24. DUDÁK, Vladislav. Prahou po Vltavě. 1. vyd. Praha: Práh, 2011. 295 s. ISBN 978-80-7252-348-1. S. 165. 
  25. Parašutista podletěl Karlův most neuvěřitelnou rychlostí, zářily za ním jiskry. www.freshjam.cz. Dostupné online [cit. 2018-05-18]. 

LiteraturaEditovat

  • RUDL, Joseph. Die berühmte Prager Karls-Brücke und ihre Statuen, mit einem kurzen Anhange: Die Franzens-Ketten-Brücke. Praha, 1846. Dostupné online.
  • KRABICE Beneš z Weitmile. Kronika Pražského kostela. In: Kroniky doby Karla IV., ed. M. Bláhová, Praha 1987, s. 232.
  • l, Joseph: Die berühmte Prager Karls-Brücke und ihre Statuen, mit einem kurzen Anhange: Die Franzens-Ketten-Brücke. Praha, 1846. Dostupné online.
  • DVOŘÁK, František. Po Karlově mostě : 20 zastavení s Františkem Dvořákem. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. 115 s. ISBN 80-7106-653-2. 
  • EKERT, František. Posvátná místa král. hl. města Prahy : Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů i jiných pomníků katolické víry a nábožnosti v hlavním městě království Českého. Svazek I. Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1883. Dostupné online. - kapitola Kamenný most Karlův, s. 274-288. [nedostupný zdroj]
  • FISCHER, Jan; FISCHER, Ondřej. Pražské mosty. Praha: Academia, 1985. S. 22–28. 
  • HAVRÁNEK, Edgar T. Prsty k obloze : Co vypravují pražské věže. Praha: Kuchař, 1947. 
  • HERAIN, Jan. Karlův most v Praze. Praha: Umělecká beseda, 1908. 53 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-09-01. Fotografická příloha. 
  • CHADRABA, Rudolf. Karlův most. Praha: Odeon, 1974. 93 s. 
  • KOŠNÁŘ, Julius. Staropražské pověsti a legendy. Praha: Vincentinum, 1933. Dostupné online. - kapitola Z pověstí o Karlově mostě, s. 119-136. [nedostupný zdroj]
  • MÁDL, Karel Boromejský. Sochy na Karlově mostě v Praze : [s 53 reprodukcemi a v papírové vazbě s kresbou J. Kaplického]. Praha: Štenc, 1921. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  • NOVOTNÝ, Kamil; POCHE, Emanuel. Karlův most. Ilustrace Josef Ehm. Praha: Pražské nakladatelství V. Poláčka, 1947. 147 s. 
  • PLICKA, Karel; POCHE, Emanuel. 7 procházek Prahou : fotografický průvodce městem. Praha: Orbis, 1966. 207 s. 
  • POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem : uměleckohistorický průvodce městem. 3. aktualiz. a dopl. vyd. Praha ; Litomyšl: Praha : Paseka,, 2001. 533 s. ISBN 80-7185-373-9. 
  • RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Praha: Pavel Körber, 1903-1904. 1246 s. Dostupné online. Kapitola Karlův most, s. 495-520. 
  • STÁTNÍKOVÁ, Pavla; ŠEFCŮ, Ondřej; DRAGOUN, Zdeněk. Kamenný most v Praze: obrazové svědectví historie Juditina a Karlova mostu.. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, 2013. 225 s. ISBN 978-80-85394-95-5. 
  • STREIT, Jiří. Divy staré Prahy. 2. vyd. Praha: Mladá fronta, 1960. S. 97–123. 
  • ŠEFCŮ, Ondřej, a kol. Karlův most. Praha: Ottovo nakladatelství, 2007. 368 s. ISBN 978-80-7360-651-0. 
  • ŠUBERT, František Adolf. Čechy. Ilustrace Karel Liebscher. Svazek 3. Praha: Otto, [po r. 1880]. Dostupné online. Kapitola Kamenný most Karla IV., s. 75-90. [nedostupný zdroj]

Externí odkazyEditovat