Ukřižování

Ukřižování je historický způsob potupné popravy, jehož se užívalo především ve starověku a v raném středověku; spočíval v zavěšení odsouzencova těla za rozepjaté ruce na kříž. Tímto způsobem se popravovali vzbouřenci, političtí nebo náboženští odpůrci, agitátoři, piráti, otroci, v císařském Římě pouze lidé, kteří neměli občanská práva. Nejznámějším historickým příkladem je ukřižování Ježíše Krista. Kříž, na němž zemřel, se stal hlavním symbolem křesťanství.

Gabriel Max: Ukřižování svaté Julie s nohama přivázanýma provazem; 1866
Římská satirická kresba: Ukřižovat pro víru se nechá jen osel; Řím, 1.-3. století
Japonský vrah, popravený ukřižováním za vraždu svého syna, před r. 1907

PopisEditovat

 
Afroameričan ukřižovaný za protest proti Nixonově vládě, Washington 1970
 
Dobrovolné ukřižování mužů při pašijových slavnostech v San Fernando na Filipínách, r. 2006

Odsouzený člověk byl někdy nejdříve zbičován a po té ukřižován. Na popravišti byl odsouzený svlečen ze šatů. Autentický historický popis neexistuje, podle ikonografických pramenů ze starověku existovalo více způsobů připevnění na kříž. Člověk mohl být přivázán provazy nebo přibit hřeby. Podle jednoho dochovaného archeologického nálezu předmětu z Izraele byl přibit patou, nikoliv nártem nohy. Dále patrně nebyl přibit dlaněmi, ale ruce byly zezadu kříže přibity hřeby procházejícími zápěstími rukou. Trám byl potom vyzdvižen a připevněn ke svislé části kříže asi 2,5 až 3,5 metru nad zemí. Nad zločincovu hlavu mohlo být umístěno oznámení se jménem odsouzeného a jeho proviněním (titulus)[zdroj?]. Kříž mohl mít více podob, například +, T či X (ondřejský kříž). Zpomalení smrti a trýznění bylo dosahováno různými způsoby: přidáním podnožky na kříž, jak dokládají románské obrazy a sochy, podáváním houby napuštěné octem k nosu omdlévajícího, aby byl přiveden k vědomí, aj. Názory na příčinu smrti při ukřižování se různí, svou roli však patrně sehrálo více faktorů, uvádí se např. hypovolemický šok[1] a pomalé zadušení v důsledku toho, že pozice těla při ukřižování ztěžuje dýchací pohyby.[2] Ukřižovaní někdy nebyli z kříže sejmuti[zdroj?], a tak lidé mohli dlouho vidět řadu křížů jako výstrahu případným následovníkům.

HistorieEditovat

Perský král Dareios I. roku 519 př. n. l. nechal ukřižovat (podle jiných údajů narazit na kůly) 3000 politických odpůrců v Babylónu.[3] Antiochos IV. Epifanés nechal bičovat a křižovat jeruzalémské židy.[4] Jedním z největších a nejznámějších užití tohoto trestu byla poprava 6000 účastníků Spartakova povstání v roce 72 př. n. l.. Kříže byly vztyčeny podél silnice Via Appia z města Capua do Říma, vzdáleného 132 římských mil (asi 200 km).[5]

V Evropě se po nástupu křesťanství ukřižování jako forma popravy nevyskytovalo, šlo však o obvyklý trest ve středověkém Japonsku, zhruba od období Sengoku a v období tokugawského šógunátu. V Japonsku se ukřižování označovalo jako haricuke (磔)[6], jeho zavedení bylo možná ovlivněno prvními kontakty s křesťanskou tradicí[zdroj?]. Odsouzenec byl pověšen na kříž ve tvaru písmene T, kat jej v agónii usmrtil kopím. Ukřižováním byli trestáni převážně lupiči a pronásledovaní křesťané. Několik poprav ukřižováním je v Japonsku výjimečně známo i z pozdější doby, známá je především fotograficky doložená poprava vraha a lupiče Sokičiho (pravděpodobně kolem roku 1867)[7], ukřižování bylo také používáno jako forma mučení válečných zajatců dokonce i za druhé světové války.[8]

KřesťanstvíEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Ukřižování Ježíše Krista.

Ukřižování Ježíše Nazaretského je ústřední motiv nejen pašijí, ale spolu s jeho zmrtvýchvstáním celého křesťanského učení. Ježíš, odsouzený za to, že se označoval za mesiášského krále Židů, byl podle křesťanů syn Boží a svou smrt podstoupil dobrovolně, aby tím vykoupil hříchy celého lidstva. Ježíšův osud na kříži je také častým tématem křesťanského umění.

Smrtí ukřižováním měli zemřít i někteří křesťané. Podle legendy byl v Neronově cirku v Římě ukřižován apoštol Petr, který měl být ovšem pověšen nezvykle hlavou dolů, aby se nestavěl na roveň Kristovi.[9] Svatý Ondřej byl zase ukřižován na po něm pojmenovaném kříži tvaru X.

SoučasnostEditovat

Na Filipínách se na Velký pátek někteří věřící nechávají dobrovolně přibít na kříž. Katolická církev však s těmito zvyklostmi nesouhlasí a nepodporuje je.[zdroj?]

Ali Muhammad al-Nimr, který byl jako nezletilý v roce 2011 zadržen v Saúdské Arábii za účast na protivládní demonstraci během Arabského jara, byl v květnu 2014 odsouzen k trestu smrti stětím a k následnému ukřižování.[10]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

LiteraturaEditovat

  • dr. R. M. Hynek, Muž bolestí. Lékařský obraz ukřižování. Praha: G. Francl 1946

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat