Josef Ehm
Josef Ehm (1. srpna 1909 Habartov[1] – 8. listopadu 1989 Praha[2]) byl významný český fotograf uměleckých památek, pedagog a redaktor.
Josef Ehm | |
---|---|
Narození | 1. srpna 1909 Habartov Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 8. listopadu 1989 (ve věku 80 let) Praha Československo |
Povolání | fotograf a učitel |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Život a dílo
editovatV letech 1934–1946 učil na Státní grafické škole v Praze. Roku 1939 se zúčastnil výstavy Uměleckopúrůmyslového muzea v Praze Století české fotografie[3]. Mezi léty 1939 a 1941 redigoval s Jaromírem Funkem časopis Fotografický obzor. Kromě toho přispíval svými fotografiemi do novin a časopisů (například Pestrý týden. V roce 1943 se několika snímky autorsky podílel na vydání portfolia Moderní česká fotografie.
V letech 1939–1969 pracoval především jako dokumentátor památek, mj. pro pražská státní muzea a galerie: ve spolupráci s historiky umění - kurátory sbírek zdokumentoval mnohé cenné artefakty. Jiří Mašín v monografii Josefa Ehma vyzdvihl jeho schopnost nafotit architekturu nebo sochu tak, aby umocnil jejich výtvarný účin [4]. Problémy spolupráce s institucemi byly dva: Josef Ehm byl podnikatel, který si i v socialismu striktně hlídal reprodukční autorská práva. Institucím odevzdával jen zvětšeniny svých fotografií a ponechal si negativy. Své fotografie památkových měst, objektů a uměleckých sbírek v téže době publikoval ve více než 80 knihách (monografie Praha, Pražské interiéry, Československé hrady a zámky, Emanuel Poche Sedm procházek Prahou), které vycházely opakované i v cizojazyčných verzích. Ilustroval také beletrii (Například knihy Františka KožíkaJeho fotografie se šířily také v desítkách tisíc kusů formou pohlednic nakladatelství Orbis (později Panorama a Pressfoto) v Praze.
Josef Ehm zůstal do konce své dlouholeté praxe vyznavačem černobílé fotografie, i když fotgrafoval i barevně. Ve druhé polovině 60. let nároky na fotodokumentaci ve sbírkových institucích vzrostly tak, že zaměstnávaly vlastní fotografy, takže s Ehmem ukončily spolupráci. "Papírové" zvětšeniny jeho fotografií se dodnes dochovaly na evidenčních kartách předmětů Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, Národní galerie v Praze, Národního muzea či ve fototéce Národního památkového ústavu.
Ve volné tvorbě byl Ehm představitelem proudu vycházejícího z nové věcnosti. Ve svém díle spojoval smysl pro puristické pojetí forem umělecké fotografie s perfekcionismem řemesla. Od třicátých do šedesátých let vytvářel komorní soubory aktů, portrétů, přírodních a městských krajin, často originálních námětů. Patřil k málu fotografů, v jejichž tvorbě mají prvky nové věcnosti kontinuitu v tvorbě po roce 1945.
Jeho žáky byli například Dagmar Hochová nebo fotograf skla Lumír Rott.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Habartov
- ↑ Databáze Národní knihovny ČR, Ehm, Josef, 1909-1989
- ↑ ,Josef Ehm (1909-1989): a retrospective exhibition, July 14 to September 8, 1990. Jacques Baruch Gallery, Chicago 1990 s. 56
- ↑ Mašín 1961, s. 12-20
Literatura
editovat- Jiří MAŠÍN: Josef Ehm. SNKLHU /Státní nakladatelství literatury, hudby a umění/ Praha 1961 (monografie)
- Josef Ehm – Fotografie, katalog výstavy, úvodní text Jiří Mašín. Dům umění města Brna. Brno 1984
- Josef Ehm (1909-1989): a retrospective exhibition, July 14 to September 8, 1990. Jacques Baruch Gallery, Chicago 1990
Externí odkazy
editovat- Osoba Josef Ehm ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Ehm
- Krátký životopis
- Josef Ehm v informačním systému abART