Otevřít hlavní menu

Národní galerie Praha

české národní muzeum umění se sídlem v Praze
(přesměrováno z Národní galerie v Praze)
Na tento článek je přesměrováno heslo Národní galerie. Další významy jsou uvedeny na stránce Národní galerie (rozcestník).

Národní galerie Praha (zkráceně jen NGP) je státní organizace spravující největší sbírku výtvarného umění v Česku. Galerie vznikla ze soukromě iniciované obrazárny, která od konce 18. století veřejně vystavovala původně zapůjčené obrazy, současný charakter získala v 1. polovině 20. století. Umění ze svých sbírek vystavuje ve stálých expozicích a pořádaných výstavách v několika budovách v Praze i mimo ni, které jsou všechny významnými kulturními památkami.

Národní galerie Praha
Veletržní palác spravuje největší sbírku umění Národní galerie
Veletržní palác spravuje největší sbírku umění Národní galerie
Údaje o muzeu
Stát ČeskoČesko Česko
Město Praha
Adresa Staroměstské náměstí, Praha, 110 15, Česko (Palác Kinských)
Založeno 5. února 1796
Zeměpisné souřadnice
[www.ngprague.cz Webové stránky]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Nejstarší předchůdkyní Národní galerie je Obrazárna Společnosti vlasteneckých přátel umění, která začala vznikat jako jedna z hlavních aktivit Společnosti vlasteneckých přátel umění po jejím založení 5. února 1796. Skupinka významných představitelů vlastenecky zaměřené české šlechty (Kolowratové, Šternberkové, Nosticové) společně s několika vzdělanci z řad osvícenského měšťanstva rozhodla pozdvihnout umělecký vkus české veřejnosti. Společnost vlasteneckých přátel umění kromě obrazárny založila roku 1799 i Akademie umění, nejstarší vysokou uměleckou školu v českých zemích. V roce 1918 se Obrazárna Společnosti vlasteneckých přátel umění proměnila v ústřední uměleckou sbírku nového československého státu. Vedení Obrazárny se v roce 1919 ujal Vincenc Kramář, který ji za krátkou dobu proměnil v relativně moderní, odborně spravovanou galerii.

Roku 1902 vznikla další významná instituce – Moderní galerie Království českého ze soukromého nadání věnovaného císařem Františkem Josefem I. Moderní galerie pak začala budovat základní kolekci českého umění 19. a 20. století. Moderní galerie měla český a německý odbor, českému také předsedal Vincenc Kramář

Cesta ke sloučení obou institucí do jedné státní galerie byla poměrně dlouhá. Zatímco Kramářův pokus o postátnění Moderní galerie roku 1936 byl neúspěšný, stejného roku došlo k zestátnění Obrazárny SVPU a jejímu přejmenování na Státní sbírka starého umění následujícího roku. Za druhé světové války se pro ni neoficiálně používal již dříve se vyskytující pojem Národní galerie. Oficiální protektorátní název byl od roku 1941 Českomoravská zemská galerie, do které byly v roce 1942 převedeny fondy zrušené Moderní galerie. Reorganizace instituce provedené za války byly zpětně potvrzeny Zákonem o Národní galerii až v roce 1949, kterým byl uzákoněn i název Národní galerie v Praze.[1]

V poválečném období se Národní galerie musela vypořádávat s nárůstem objemu sbírek, kdy v ní byly shromažďovány umělecké konfiskáty nejdříve prováděné nacisty, pak komunistickou vládou (církevní majetek, exulanti, političtí vězni), které byly částečně restituovány 1968–1969 a po 1989. Po kvalitativní stránce měly větší význam přírůstky z vlastní akvizice a darů, z nichž nejvýznamnější byl odkaz sbírky Vincence Kramáře roku 1959.

Dlouho trvaly i snahy o vlastní budovu galerie. Již za první republiky vznikly například projekty Státní galerie od Josefa Gočára umístěné na Kampě (1923, 1927) a Letné (1935, 1939). I po válce byly pokusy o budovu na Letné v roce 1948 a znovu 1962 po odstranění Stalinova pomníku. Nakonec bylo rozhodnuto o decentralizovaném umístění v různých významných historických budovách v centru Prahy i mimo něj (Zbraslav, Veletržní palác).

PosláníEditovat

Národní galerie Praha je výzkumnou organizací, jejímž hlavním účelem je provádět základní i aplikovaný výzkum a experimentální vývoj a šířit jejich výsledky prostřednictvím vědeckých publikací, výstav, výukových programů, metodik, příp. převodem technologií. Prvotní myšlenka, stojící u zrodu NGP, je přítomná ve všech složitých peripetiích jejího vývoje: prostřednictvím uměleckých děl povznést ducha národa. V tomto ideálu spatřujeme poslání NGP i dnes.

Doprovodná činnostEditovat

Posláním Národní galerie Praha je přiblížit umění široké veřejnosti. Děje se tak mimo jiné pomocí vzdělávacích programů vedených profesionálním týmem lektorů. Oddělení vzdělávání NGP nabízí návštěvníkům galerie širokou škálu programů od komentovaných prohlídek, přednášek, debat, ale i výtvarných a jiných dílen, seminářů a kurzů. Součástí doprovodného programu k aktuálním výstavám a stálým expozicím jsou komentované prohlídky s autory výstav, kurátory, odbornými lektory a předními specialisty na danou problematiku. Program NGP dětem se pak zaměřuje na nejmenší, a pravidelně pořádá herny.

BudovyEditovat

Výstavní prostoryEditovat

Národní galerie Praha spravuje nejrozsáhlejší umělecké sbírky v České republice, které jsou umístěny v depozitářích a částečně v expozicích, které jsou přístupné veřejnosti:

Sbírka moderního a současného uměníEditovat

Českou výtvarnou tvorbu po roce 1930 reprezentují díla Františka Muziky, Josefa Šímy, Jindřicha Štyrského, Toyen, Zdeňka Sklenáře, Jana Kotíka nebo Václava Bartovského. Expozice mapuje i umělecké tendence od 60. let do současnosti – Informel, Akční umění, Novou citlivost i postmodernu. Přízemí Veletržního paláce, vyjma Velké dvorany, pak po celý rok přístupné zdarma, představuje periodické projekty současného umění.

Sbírka umění 19. století a klasické modernyEditovat

Koncepce expozice je založena na tématech, která jsou pro umění dané doby typická a charakteristická. Součástí expozice jsou obrazy Gustava Klimta, Egona Schieleho, Edvarda Muncha, Eugena Delacroixe, Paula Gauguina, Vincenta van Gogha či Pabla Picassa.

Součástí expozice jsou vedle obrazů a plastik předních českých, slovenských, českoněmeckých a karpatoruských umělců (Václav Špála, Josef Čapek, Jindřich Štyrský, Toyen ad.) také díla z proslulé francouzské sbírky (Paul Gauguin, Henri Rousseau, Pablo Picasso, Vincent van Gogh, ad.), kterou československý stát nakoupil krátce po svém založení ve 20. a 30. letech 20. století.

Sbírka starého uměníEditovat

Expozice prezentuje na více než dvou stech exponátech z oboru malířství, sochařství a uměleckého řemesla proměny formy a funkce výtvarného díla během tří staletí. Exponáty provenienčně spjaté s českými zeměmi doplňují díla vytvořená v širším středoevropském regionu. Mezi špičkové exponáty expozice a poklady národního kulturního dědictví patří díla z období vlády Lucemburků.

Základní časový rámec expozice tvoří období od 16. do 18. století. Expozice představuje výběr nejvýznamnějších mistrovských děl ze Sbírky starého umění (Hans von Aachen, Petr Brandl, Matyáš Bernard Braun, Lucas Cranach,  Adriaen de Vries, Albrecht Dürer, El Greco, Francisco José Goya, Hans Holbein, Jan Gossaert zvaný Mabuse, Rembrandt van Rijn, Jusepe de Ribera, Peter Paul Rubens, Bartholomaeus Spranger, Karel Škréta, Simon Vouet,  Michael Leopold Willmann a jiní).

Sbírka grafiky a kresbyEditovat

Sbírka grafiky a kresby Národní galerie Praha náleží mezi první desítku největších a nejvýznamnějších grafických sbírek v Evropě. Svým počtem kolem 450 tisíc grafik a kreseb a zlomků iluminovaných rukopisů od středověku do současnosti je největší sbírkou Národní galerie.

Díky bohatství a pestrosti sbírkového fondu lze prezentovat díla nejrůznějších období a stylů. Protože však umělecké práce na papíře nelze dlouhodobě vystavovat, bývá obsah sbírek pravidelně prezentován v krátkodobých výstavách a v grafických kabinetech ve Veletržním paláci. Depozitář, studovna a knihovna sbírky grafiky a kresby se nachází v paláci Kinských.

Krátkodobé výstavyEditovat

Prostory pro časově omezené výstavy se nacházejí ve většině budov Národní galerie.

Vybrané výstavyEditovat

Mezi nejúspěšnější výstavní projekty Národní galerie Praha patří přehlídka celoživotního díla Františka Kupky ve Valdštejnské jízdárně, retrospektiva Gerharda Richtera či výstava francouzského impresionismu v paláci Kinských. Úspěšná byla také přehlídka děl Františka Skály ve Valdštejnské jízdárně, která jako první překonala stotisícovou návštěvnost. Velká dvorana Veletržního paláce pak hostila dva velmi úspěšné projekty – monumentální instalaci Kathariny Grosse a dílo Zákon cesty od nejslavnějšího čínského umělce současnosti Aj Wej-weje. Mezi velmi oblíbené akce Národní galerie Praha také patří zahájení nových výstavních sezón Veletržního paláce – tzv. Grand Opening.

Vybraná dílaEditovat

Středověké umění v Čechách a střední Evropa 1200–1550 (Klášter sv. Anežky České)Editovat

Umění 20. a 21. století (Veletržní palác)Editovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Academia, Praha 19995. ISBN 80-200-0536-6 Heslo „Národní galerie“ a souvisejcící

Externí odkazyEditovat