Otevřít hlavní menu

Národní galerie v Praze

české národní muzeum umění se sídlem v Praze
Na tento článek je přesměrováno heslo Národní galerie. Další významy jsou uvedeny na stránce Národní galerie (rozcestník).

Národní galerie v Praze (zkráceně jen Národní galerie, zkratka NG) je státní organizace spravující největší sbírku výtvarného umění v Česku. Galerie vznikla ze soukromě iniciované obrazárny, která od konce 18. století veřejně vystavovala původně zapůjčené obrazy, současný charakter získala v 1. polovině 20. století. Umění ze svých sbírek vystavuje ve stálých expozicích a pořádaných výstavách v několika budovách v Praze i mimo ni, které jsou všechny významnými kulturními památkami.

Národní galerie v Praze
Veletržní palác spravuje největší sbírku umění Národní galerie
Veletržní palác spravuje největší sbírku umění Národní galerie
Údaje o muzeu
Stát ČeskoČesko Česko
Adresa Staroměstské náměstí, Praha, 110 15, Česko (Palác Kinských)
Založeno 5. února 1796
Zeměpisné souřadnice
Webové stránky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Nejstarší předchůdkyní Národní galerie je Obrazárna Společnosti vlasteneckých přátel umění, která začala vznikat jako jedna z hlavních aktivit Společnosti vlasteneckých přátel umění po jejím založení 5. února 1796. Skupinka významných představitelů vlastenecky zaměřené české šlechty (Kolowratové, Šternberkové, Nosticové) společně s několika vzdělanci z řad osvícenského měšťanstva rozhodla pozdvihnout umělecký vkus české veřejnosti. Společnost vlasteneckých přátel umění kromě obrazárny založila roku 1799 i Akademie umění, nejstarší vysokou uměleckou školu v českých zemích. V roce 1918 se Obrazárna Společnosti vlasteneckých přátel umění proměnila v ústřední uměleckou sbírku nového československého státu. Vedení Obrazárny se v roce 1919 ujal Vincenc Kramář, který ji za krátkou dobu proměnil v relativně moderní, odborně spravovanou galerii.

Roku 1902 vznikla další významná instituce – Moderní galerie Království českého ze soukromého nadání věnovaného císařem Františkem Josefem I. Moderní galerie pak začala budovat základní kolekci českého umění 19. a 20. století. Moderní galerie měla český a německý odbor, českému také předsedal Vincenc Kramář

Cesta ke sloučení obou institucí do jedné státní galerie byla poměrně dlouhá. Zatímco Kramářův pokus o postátnění Moderní galerie roku 1936 byl neúspěšný, stejného roku došlo k zestátnění Obrazárny SVPU a jejímu přejmenování na Státní sbírka starého umění následujícího roku. Za druhé světové války se pro ni neoficiálně používal již dříve se vyskytující pojem Národní galerie. Oficiální protektorátní název byl od roku 1941 Českomoravská zemská galerie, do které byly v roce 1942 převedeny fondy zrušené Moderní galerie. Reorganizace instituce provedené za války byly zpětně potvrzeny Zákonem o Národní galerii až v roce 1949, kterým byl uzákoněn i název Národní galerie v Praze.[1]

V poválečném období se Národní galerie musela vypořádávat s nárůstem objemu sbírek, kdy v ní byly shromažďovány umělecké konfiskáty nejdříve prováděné nacisty, pak komunistickou vládou (církevní majetek, exulanti, političtí vězni), které byly částečně restituovány 1968–1969 a po 1989. Po kvalitativní stránce měly větší význam přírůstky z vlastní akvizice a darů, z nichž nejvýznamnější byl odkaz sbírky Vincence Kramáře roku 1959.

Dlouho trvaly i snahy o vlastní budovu galerie. Již za první republiky vznikly například projekty Státní galerie od Josefa Gočára umístěné na Kampě (1923, 1927) a Letné (1935, 1939). I po válce byly pokusy o budovu na Letné v roce 1948 a znovu 1962 po odstranění Stalinova pomníku. Nakonec bylo rozhodnuto o decentralizovaném umístění v různých významných historických budovách v centru Prahy i mimo něj (Zbraslav, Veletržní palác).

PosláníEditovat

Národní galerie v Praze je výzkumnou organizací, jejímž hlavním účelem je provádět základní i aplikovaný výzkum a experimentální vývoj a šířit jejich výsledky prostřednictvím vědeckých publikací, výstav, výukových programů, metodik, příp. převodem technologií. Prvotní myšlenka, stojící u zrodu NG, je přítomná ve všech složitých peripetiích jejího vývoje: prostřednictvím uměleckých děl povznést ducha národa. V tomto ideálu spatřujeme poslání Národní galerie v Praze i dnes.

Výstavní prostoryEditovat

Národní galerie v Praze spravuje nejrozsáhlejší umělecké sbírky v České republice, které jsou umístěny v depozitářích a částečně v expozicích, které jsou přístupné veřejnosti:

Sbírka starého umění
Sbírka grafiky a kresby
Sbírka umění 19. století
  •  
    Zámek Fryštát v Karviné
    České umění 19. století ze sbírek Národní galerie v PrazeZámek Fryštát v Karviné
  • Umění 19. století od klasicismu k romantismuSalmovský palác

Některá díla 19. století jsou také součástí expozice ve Veletržním paláci (Česká moderna I., Francouzské umění 19. století).

Sbírka orientálního umění
Sbírka moderního a současného umění
Krátkodobé výstavy

Prostory pro časově omezené výstavy se nacházejí ve většině budov Národní galerie, poněkud samostatnější jsou:

Vybraná dílaEditovat

Středověké umění v Čechách a střední Evropa 1200–1550 (Klášter sv. Anežky České)Editovat

Evropské umění od antiky do závěru baroka (Šternberský palác)Editovat

Baroko v Čechách (Schwarzenberský palác)Editovat

Umění 20. a 21. století (Veletržní palác)Editovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Academia, Praha 19995. ISBN 80-200-0536-6 Heslo „Národní galerie“ a souvisejcící

Externí odkazyEditovat