Karel Škréta
Karel Škréta, celým jménem Karel Škréta Šotnovský ze Závořic (1610 Praha – 30. července 1674 Praha), byl patrně nejvýznamnější český barokní malíř 17. století. Proslul jako portrétista a autor rozměrných sakrálních maleb.
Karel Škréta | |
![]() Portrét Karla Škréty od italského malíře Tiberia Tinelliho z roku 1635 | |
Rodné jméno | Karel Škréta Šotnovský ze Závořic |
---|---|
Narození |
kolem 1610 Praha ![]() |
Úmrtí |
30. července 1674 Praha ![]() |
Národnost | česká |
Povolání | malíř |
Děti | Karel Škréta |
Hnutí | baroko |
Významná díla | Sv. Martin se dělí o plášť se žebrákem, 1645 |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
ŽivotEditovat
RodinaEditovat
Narodil se v domě U Černého jelena vedle Týnského chrámu v protestantské rodině úředníka královské komory Konráda Škréty a Kateřiny Herkulesové z Morchendorfu. Do vladyckého stavu s přídomkem Šotnovský ze Závořic byl povýšen v roce 1570 jeho děd, Jan Škréta, který se z kožešníka v moravské Olešnici vypracoval na senátora ve staroměstské pražské radě. Císař Maxmilián II. mu udělil rodový erb.
Karlovým strýcem a později poručníkem byl kutnohorský mincmistr Pavel Škréta. Škrétovým žákem byl jeho syn Karel (1646–1691).[1] Malbou se zabýval jen příležitostně, působil jako rada nejvyššího purkrabského soudu. Podílel se na některých obrazech svého otce.
VzděláníEditovat
Karlův otec zemřel v roce 1613 a ve své závěti nabádal svou ženu, aby dala děti vzdělat ve víře a v literárním umění. Karel byl nejmladší ze sedmi sourozenců. [2] Nejspíše studoval na sousední Týnské škole. Dostalo se mu důkladného humanistického vzdělání, kromě latiny a němčiny ovládal i italštinu. Malířství se učil pravděpodobně od některého z mistrů na královském dvoře, snad Aegidia Sadelera.
EmigraceEditovat
Po bitvě na Bílé hoře odešla rodina, která se nechtěla vzdát své víry, do emigrace. V roce 1628 Karel pobýval ve Stuttgartu. V roce 1630 přišel do Benátek, kde se zdržel několik let. Navštívil i Boloňu a Florencii a v roce 1634 přišel do Říma Urbana VIII. Zde se stal členem malířského sdružení Schilderbent, ovládaného Nizozemci, s přezdívkou Slackwart a Espadron (česky Šaršoun – meč). Zkušenosti a poznatky získané za pobytu v Itálii se projevily v jeho malířském stylu. Benátskou barevnost spojoval s Caravaggiovým temnosvitem, vliv vlámských a boloňských malířů se projevil v jeho kompozicích. Už v Itálii se začal prosazovat jako portrétista.
NávratEditovat
Roku 1638 se vrátil do Čech. Usadil se v Praze, což mu umožnila konverze ke katolictví, a brzy se mu také podařilo vysoudit zpátky propadlý rodinný majetek.[2] Bydlel V Domě u Hájků na Ovocném trhu, kde měl také svůj ateliér a dílnu. Kvůli své vznětlivé povaze se dostával do konfliktů a údajně při jedné ze šarvátek usmrtil svého protivníka. [3]
Jeho první velkou prací byl Svatováclavský cyklus pro klášter bosých augustiniánů na Novém Městě na Zderaze.[4] Z dochovaných osmi obrazů patří k nejcennějším Narození sv. Václava. V necelých čtyřiceti letech namaloval obraz s názvem Sv. Karel Boromejský navštěvuje nemocné morem na objednávku Vlašské kongregace pro špitál v Praze. Pro pražský kostel sv. Martina ve zdi namaloval v polovině čtyřicátých let rozměrný obraz světce dělícího se s žebrákem o svůj plášť.[5] Následovala další monumentální sakrální díla: oltářní obrazy (např. pro Týnský chrám nebo kostel sv. Prokopa). Významný je jeho Pašijový cyklus v pražském chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně, který je jednou z jeho posledních prací. Z mimopražských zakázek realizoval obrazy pro katedrály v Litoměřicích[6], Kutné Hoře, Zbraslav a další. Na řadě prací spolupracovali umělci z jeho dílny, což se projevilo na jejich rozdílné kvalitě, zvláště v posledním období Škrétova života.
V roce 1645 se Škréta oženil a o dva roky později se mu narodil syn Karel.
V průběhu let se Škréta stal vyhledávaným a váženým umělcem, uznávanou autoritou v otázkách umění. Podílel se na restaurování a záchraně mnohých uměleckých děl. Byl zvolen do čela pražského malířského cechu.[2]
Vynikl také jako portrétista, kreslíř a autor předloh ke grafickým listům. Jeho obrazy do rytin převáděli často Jan Kašpar Dooms nebo Jiří Groos. Často portrétoval umělce, intelektuály i příslušníky šlechtických rodin. Maloval i tzv. vyprávěcí portréty, v nichž skutečné portrétované osoby zasazoval do mytologických příběhů (např. Paris a Helena). Typ obrazu volil podle modelu, dokonale uměl vystihnout nejen jeho fyzickou podobu, ale také jeho duševní charakteristiku. Výjimečné místo mezi nimi zaujímá Podobizna řezače drahokamů Dionysia Miseroniho s rodinou (1653).[2] [7]
Karel Škréta je pohřben v kostele sv. Havla v Praze na Starém Městě.
DíloEditovat
Portrét Joachima Sandrarta
Narození svatého Václava (1640)
Portrét rodiny Dionýsia Miseroniho (1653)
Paris a Helena (Dvojportrét Františka Antonína Berky hraběte Hovory z Dubé a Lipého a Aloisie Ludoviky Anny de Montecuccoli, okolo 1672)
Karel Škréta v literatuřeEditovat
Epizody ze života Karla Škréty zpracovává veselohra Václava Aloise Svobody Karel Skreta z roku 1841 a opera Karla Bendla a Elišky Krásnohorské Karel Škréta z roku 1883.
Úcta a památkyEditovat
- pamětní desky: na rodném domě v Praze 1
- Pojmenování ulic v českých městech: Škrétova na pražských Vinohradech, v Brně, Ostravě, Olomouci, Ústí nad Labem, Jihlavě, České Lípě, Litoměřicích, Vysokém Mýtě, Hořicích, Lysé nad Labem a Řevnicích a dále ulice Karla Škréty v Žatci, a "Skrétova" ulice v Plzni.
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ Neumann, Jaromír Český barok, vyd. Odeon, Praha 1974, s. 80
- ↑ a b c d CODR, Milan; MACKOVÁ, Olga. Přemožitelé času sv. 7. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Karel Škréta, s. 129-133.
- ↑ Rváč (Toulky českou minulostí). ČR Dvojka [online]. 2004-08-08 [cit. 2020-03-26]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Karel Škréta – Pražský pantheon. www.prazskypantheon.cz [online]. [cit. 2020-03-26]. Dostupné online.
- ↑ LAB.SNG. Karel Škréta - Sv. Martin se dělí s žebrákem o plášť. Web umenia [online]. [cit. 2020-03-26]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Obrazy Karla Škréty se vrátily do litoměřické katedrály | Diecéze litoměřická. www.dltm.cz [online]. [cit. 2020-03-26]. Dostupné online. (česky)
- ↑ LAB.SNG. Karel Škréta - Podobizna řezače drahokamů Dionysia Miseroniho a jeho rodiny. Web umenia [online]. [cit. 2020-03-26]. Dostupné online. (česky)
LiteraturaEditovat
- VÁCHA, Štěpán; HEISSLEROVÁ, Radka. Ve stínu Karla Škréty. Pražští malíři v letech 1635–1680. Antonín Stevens, Jan Bedřich Hess, Matěj Zimprecht. Praha: Academia, 2017. ISBN 978-80-200-2801-3.
- STOLÁROVÁ, Lenka; VLNAS, Vít. Karel Škréta (1610–1674): Doba a dílo. Praha: Národní galerie v Praze, 2010. ISBN 978-80-7035-458-2.
- NEUMANN, Jaromír. Škrétové. Praha: Akropolis, 2000. ISBN 80-85770-99-7.
- NEUMANN, Jaromír. Karel Škréta 1610–1674. Praha: Národní galerie v Praze, 1974.
Dále:
- Gustav Edmund Pazaurek, Carl Skreta (1610-1674) : Ein Beitrag zur Kunstgeschichte des XVII. Jahrhunderts /,Ehrlich, Prag 1889
- Antonín Rybička, Karel Škréta Šotnovský ze Závořic. Nástin rodo- a životopisný, Světozor 3, 1889, s. 42-63
- TANNER, Matěj, 1630-1692: Societas Jesu Usque ad Sanguinem Pro Deo, Et Fide Christiana militans Pragae : Typis Universitatis Carolo-Ferdinandeae, in Collegio Societatis Jesu ad S. Clementem, 1675? – 200 listů.
- Heinsch Jan Jiří, 1647-1712 (ilustráto), Küsel Melchior, 1626-1683 (ilustráto), Škréta Karel, 1610-1674 (ilustráto) - Zdigitalizováno v rámci služby Elektronické knihy na objednávku (EOD) Moravskou zemskou knihovnou v Brně. Dostupné online
Externí odkazyEditovat
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Škréta na Wikimedia Commons
- Dílo Drobné povídky dějepisné/Karel Škréta, český Rafael ve Wikizdrojích
- Škreta ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Škréta
- Karel Škréta v informačním systému abART
- ČT, 2012, dokument Karel Škréta: Paris a Helena
- ČT, 2012, dokument Karel Škréta: Narození sv. Václava
- ČT 2011, dokument Karel Škréta: Karel Boromejský navštěvuje nemocné morem
- ČT 2011, dokument Karel Škréta: Portrét rodiny Dionysia Miseroniho
- Český rozhlas 2: Rváč (Toulky českou minulostí)
- Stránky výstavy o Karlu Škrétovi
- Stránky výstavy o Karlu Škrétovi