Otevřít hlavní menu

Simon Vouet (9. ledna 1590, Paříž, Francie30. června 1649, Paříž) byl francouzský barokní malíř a návrhář, který pomáhal zavést italský barokní styl do Francie.

Simon Vouet
Simon Vouet by Nicolas Mignard.jpg
Narození 9. ledna 1590
Paříž, Francie
Úmrtí 30. června 1649 (ve věku 59 let)
Paříž, Francie
Povolání malíř, návrhář
Významná díla Louis XIII
The Presentation in the Temple
Mary Magdalene
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

Narodil se v Paříži a studovat začal u svého otce, který byl také malířem. Byl přirozeným studentem - studoval a absorboval všechno, co se objevilo v prostředí kolem něj: carravaggiovské dramatické světlo, italský manýrismus, barvy Paola Veronese a umění Carracciho, Guercina a Guida Reniho. Vouetův nový styl byl zřetelně italský díky rokům studia, které strávil v této zemi (16131627). Studoval a žil převážně v Římě, kde se barokní styl v těchto letech vyvíjel, ale také navštívil Benátky a Bolognu, kde měla svou akademii rodina Carracciovců, Janov a Neapol.

Jako známý a respektovaný umělec se stal prezidentem římské akademie sv. Lukáše (Accademia di San Luca), když ho francouzský král Ludvík XIII. zavolal zpět do Francie. V Paříži se stal osvěžující a dominantní silou, když maloval oltářní obrazy a alegorické výzdoby pro soukromé mecenáše. Jeho ateliér vychoval celou škálu francouzských malířů příští generace a navzdory Vouetovým francouzským barokním malbám si udržel od začátku klasicistní zdrženlivost. Můžeme porovnat francouzské barokní umělce Philippa de Champaigne, Nicolase Poussiniho a především Charlese Le Bruna, jeho nejvlivnějšího žáka, který vytvořil všechny interiérové ​​dekorační malby ve Versailles a diktoval oficiální umělecký styl na dvoře krále Ludvíka XIV., ale který v žárlivosti v roce 1648 nechal vyřadit Voueta z Královské akademie. Mezi další Vouetovy studenty patří Valentin de Boulogne, jeden z hlavních francouzských Caravaggistů, Pierre Mignard, Eustache Le Sueur, Nicolas Chaperon, Claude Mellanie a vlámský umělec Abraham Willaerts.

Výběr z dílaEditovat

  • Crucifixion, 1622, Église du Gesù, Janov
  • Anges portant les Instruments de la Passion, 1626, Musée des Beaux-Arts et d'archeologa de Besançon, Besançon
  • Allegoria de la Richesse, 1630/1635, Louvre, Paříž
  • Les muses Uranie et Caliope, 1634, National Gallery of Art, Washington DC
  • Crucifixion, 1636/1637, Musée des Beaux-Arts de Lyon, Lyon
  • Vénus Endormie, 1630/1640, Szépművészeti Muzeum, Budapešť
  • Apollon et les Muses, 1640, Szépművészeti Muzeum, Budapešť
  • La Présentation de Jésus au Temple, 1641, Louvre, Paříž
  • Vierge à l'Enfant dite Vierge Hesselin, 1640/1645, Louvre, Paříž
  • Le Temps vaincu par l'Amour, kolem 1644, Musée des Beaux-Arts de Reims, Reims

GalerieEditovat

Saturn poražený Amorem, Venuší a Nadějí - kromě posvátných námětů se Vouet věnoval také alegoriím. Prošedivělá postava Saturna drží v ruce kosu jako svůj atribut. Vedle jeho nohou ležící kotva připomíná Naději. Žena s odhalenou hrudí představuje Pravdu. Mladá žena vznášející se nad skupinou postav drží v ruce insignie moci a bohatství, které z ní dělají Fortunu, bohyni štěstí. Žena troubící na pozoun představuje Fámu, znamenající slávu, kterou právě zvěstuje troubením. Dramatický výjev září barevností a také ukazuje ekvivalenty alegorií. V Paříži, kam byl povolán Ludvíkem XIII. a kardinálem Richelieu uplatňoval své představy ideální krásy a vznešenosti nejen v oltářních obrazech, ale i v dekorativním stylu gobelínů a portrétů.[1]

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Simon Vouet na slovenské Wikipedii.

  1. BAUER, Hermann; PRATER, Andreas. Baroko. Příprava vydání Daniela Kumorová; redakce Jan Heller; překlad Michaela Váňová. Praha: Taschen/Slovart s.r.o. ISBN 978-3-8228-5283-5, ISBN 978-80-7209-907-8. Kapitola Saturn poražený Amorem, Venuší a Nadějí. 

Externí odkazyEditovat