Palác Kinských
Palác Kinských (také Palác Golz-Kinských) je významná rokoková stavba v Praze na Staroměstském náměstí 606/12. Stojí na jeho východní straně poblíž pomníku Jana Husa, vedle domu U Kamenného zvonu 605/13.
| Palác (Golz-)Kinských na Staroměstském náměstí | |
 Palác Kinských na Staroměstském náměstí | |
| Základní informace | |
|---|---|
| Sloh | Rokoko |
| Architekt | Kilián Ignác Dientzenhofer |
| Výstavba | 1755–1765 |
| Materiál | Zdivo |
| Stavebník | Jan Arnošt hrabě Golz |
| Současný majitel | Národní galerie v Praze |
| Poloha | |
| Adresa |
Staroměstské náměstí 606/12 Praha 1, Staré Město 110 00 Praha 1,  Česko |
| Ulice | Staroměstské náměstí a Týnská ulička |
| Souřadnice | 50°5′16,57″ s. š., 14°25′17,96″ v. d. |
  palác Kinských palác Kinských, Praha | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 38695/1-335 (PkMISSezObr) |
| Web | Oficiální web |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie Paláce KinskýchEditovat
Na místě dnešního paláce ve středověku stávaly dva starší domy. V západní části paláce se v podzemí dochovaly zbytky románského domu, severněji pak jiný raně gotický dům. Dnešní rokokový palác byl postaven pro hraběte Jana Arnošta Golze v letech 1755 až 1765 podle starších plánů Kiliána Ignáce Dientzenhofera a pod vedením architekta Anselma Luraga. Na fasádě provedl bohatou štukovou výzdobu C. G. Bossi. Průčelí je nahoře zakončeno dvěma atikami, které zdobí řada soch. Znázorňují antické bohy a jsou dílem Ignáce Františka Platzera. Dva souměrně umístěné monumentální vchody lemované kamennými sloupy spojuje v prvním patře úzký balkón.
Po smrti hraběte Golze koupil roku 1768 palác kníže Rudolf Kinský. V době vlastnictví rodu Kinských byly interiéry přestavěny klasicistně. Došlo také k rozšíření paláce o druhý dvůr sevřený mezi třemi křídly v empírovém stylu podle projektu J. O. Krannera. Roku 1835 byl k paláci připojen další dům; ten byl pod Krannerovým vedením přestavěn novobarokně.
Význam Paláce Kinských v historiiEditovat
9. června 1843 se v paláci narodila Bertha von Suttner, pozdější sekretářka Alfreda Nobela, jež roku 1905 jako první žena obdržela Nobelovu cenu za mír.
Koncem 19. století v budově sídlilo německé gymnázium, kam chodil v letech 1893 až 1901 i Franz Kafka a o dekádu později i František R. Kraus. V meziválečném období bylo v paláci umístěno polské vyslanectví (1922–1934).
V roce 1948 sehrál palác důležitou roli v komunistické propagandě – podle ní právě 25. února z jeho balkónu pronesl Klement Gottwald svůj historický proslov začínající slovy „Právě jsem se vrátil z Hradu…“ Z balkónu Paláce Kinských ale řečnil Gottwald o čtyři dny dříve, 21. února, a zmiňovaná věta zazněla až na Václavském náměstí z korby nákladního vozu. Tím ostatně výčet komunistických falzifikací o únoru 1948 nekončí. Vedle Gottwalda stál 21. února na balkóně Vladimír Clementis (jenž Gottwaldovi údajně zapůjčil svoji čepici) a spolu byli zachyceni na dobové fotografii. Když byl později Clementis obviněn z pokusu o spiknutí a popraven, stal se pro komunistický režim nežádoucí, a to i na této fotografii; proto byl ze snímku vyretušován a na fotografii která byla později hojně používána k propagandistickým účelům zbyla pouze jeho čepice na pozadí průčelí paláce.[1]
Roku 1949 se stal palác Kinských sídlem sbírky grafiky Národní galerie v Praze. Na přelomu 60. a 70. let měla v paláci zkušebnu skupina The Plastic People of the Universe pod záštitou Pražského kulturního střediska.[2] V roce 1992 byl spolu se Staroměstským náměstím prohlášen národní kulturní památkou. V současnosti je v něm umístěna sbírka Národní galerie umění Asie a starověkého Středomoří.
ReferenceEditovat
- ↑ Srovnání fotografií na iDNES.cz
- ↑ JIROUS, Ivan. Pravdivý příběh Plastic People. Praha: TORST, 2008. ISBN 9788072153558. S. 245.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Palác Kinských ve Wikimedia Commons
LiteraturaEditovat
- Bastlová, Eliška: Collectio operum musicalium quae in bibliotheca Kinsky adservantur, Národní knihovna ČR, Praha 2013. (recenze na knihu)