Ignác František Platzer

český sochař

Ignác František Platzer (6. července 1717 Plzeň[1]27. září 1787 Praha) byl česko-rakouský sochař a řezbář pozdního baroka a klasicismu, hlavní představitel sochařství druhé poloviny 18. století v Čechách.

Ignác František Platzer
Narození16. července 1717
Plzeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí27. září 1787
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbeníMalostranský hřbitov
Povolánísochař a kreslíř
DětiJosef Platzer
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Zápasící Giganti (Titáni, gladiátoři) – volná kopie soch na pylonech vstupní brány do prvního čestného nádvoří Pražského hradu (kopie)

ŽivotEditovat

Vyšel ze západočeské řezbářské rodiny Jana Benedikta Platzera a studoval na vídeňské akademii v ateliéru Georga Rafaela Donnera. Roku 1744 byl už usazen v Praze na Hradčanech v domě čp. 109/IV na Pohořelci. Dvakrát se oženil, poprvé s vdovou po řezbáři Matyáši Schönherrovi (1701–1743) a založil velkou rodinu s velmi produktivní dílnou, která trvala díky třem generacím jeho potomků až do závěru 19. století. Platzerova dílna se později přestěhovala do Loretánské ulice a nakonec do ulice Nebovidské a Saské na Malé Straně. Na pozvání císařovny Marie Terezie vytvořil po roce 1773 tři sochy pro vídeňský Schönbrunn a byl jmenován dvorním sochařem.

Je pohřben na Malostranském hřbitově v Košířích.

Rodinná tradiceEditovat

Po smrti nejstaršího syna, který vystudoval Akademii a byl určen jako pokračovatel Ignáce Platzera, převzal sochařskou dílnu jeho syn Ignác Michal (1757–1826), zvaný též Ignác II. Po josefínských reformách nastal obecný útlum umělecké aktivity a proto se věnoval převážně náhrobní plastice. Druhý syn Josef byl malíř architektury.[2] Dcera Anna se provdala za pražského malíře Karla Zimmermanna. Sochařskou dílnu dále převzali synové Ignáce Michala Platzera – František Ignác Jan (1799–1853) a Ignác Karel (1858–1895) a vnuk, rovněž sochař, Robert Platzer (1831–1868). Posledními majiteli dílny byli Jan Platzer a jeho matka, po jejichž smrti dílna roku 1907 zanikla.[3][4] Modely a formy na drobnou figurální plastiku byly postoupeny Uměleckoprůmyslovému muzeu v Praze.

DíloEditovat

Ze zachovaného souboru vynikajících kreseb a modelů Ignáce Františka Platzera lze vyvodit, že jeho dílo, poučené vídeňským manýrizujícím klasicismem Georga Rafaela Donnera a Paula Trogera, se v pražském prostředí zprvu přizpůsobilo zdejším požadavkům a načas se vrátilo k expresivnějšímu baroknímu a rokokovému pojetí. Pozdější posilování klasicistních tendencí je v jeho díle trvale provázeno rokokovými prvky, zejména pokud jde o reliéfní ornamenty, drapérie nebo např. návrh kované mříže.[5]

Celé soubory řezeb a kamenné plastiky vyšly z jeho ateliéru např. pro zámky v Dobříši a v Hoříně, pro kláštery na Zbraslavi a v Teplé, pro Pražský hrad.

Výzdoba palácůEditovat

Výzdoba zámeckých parkůEditovat

Výzdoba kostelů a klášterůEditovat

  • Praha, chrám sv. Víta: sochy čtyř ctností (1771) kolem náhrobku sv. Jana Nepomuckého, ve stříbře provedl Jiří W. Seitz (1771); vnější kamenný epitaf k náhrobku se sochou sv. Jana Nepomuckého a andělem; 
  • Praha, Malá Strana, kostel sv. Mikuláše – čtyři sochy Církevních Otců Východu (sv. Řehoř Veliký, sv. Řehoř Naziánský, sv. Basileos, sv. Jan Zlatoústý), bíle štafírované dřevořezby v nadživotní velikosti, pod kupolí před hlavním oltářem;
  • Praha, Staré Město, kostel sv. Klimenta, oltářní sochy
  • Praha, Staré Město, kostel sv. Jakuba
  • Český Brod, kostel sv. Gotharda, hlavní oltář se sochami sv. Petra a sv. Pavla (1780)
  • Tábor, děkanský kostel, sv. Donát, sv. Florián před kostelem
  • Teplá – klášter, kostel premonstrátů - náhrobek blahosl. Hroznaty, oltářní plastiky a reliéfy
  • Praha, Staré Město, Klementinum, Pomník matematika Josefa Steplinga v nádvoří

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Plzeň I. vnitřní město
  2. Ottův slovník naučný, heslo Platzer, Ignác.
  3. Blažíček O J, Ignác Platzer, skici, modely a kresby z pražské sochařské dílny pozdního baroku, Národní galerie v Praze 1980, s. 8
  4. Národní archiv, Konskripční seznamy pražského policejního ředitelství.
  5. Preiss P, Ignác Platzer, skici, modely a kresby z pražské sochařské dílny pozdního baroku, Národní galerie v Praze 1980, s. 12–47
  6. Pomníky a sochy – stránky Pražské informační služby]
  7. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Peruc – zámek, s. 371–372. 

LiteraturaEditovat

  • Poche Emanuel, Sochařské kresby Platzerů, Umění XV, s. 231-242, Praha (Štenc) 1943
  • Oldřich J. Blažíček: Sochařství baroku v Čechách, Plastika 17. a 18. věku, SNKLHU Praha 1958
  • Zdeňka Skořepová, O sochařském díle rodiny Platzerů. Praha 1958.
  • Oldřich J. Blažíček, Sochařství baroku v Čechách. NKLHU Praha 1958, s. 241-242.
  • Oldřich J. Blažíček: Tři expozice českého baroku, in: Umění XVIII, Praha 1970/71
  • Oldřich J. Blažíček: Ignác František Platzer, in: sborník Umění věků, Praha 1956, s..
  • Ottův slovník naučný, heslo Platzer, Ignác. Sv. 19, str. 869.
  • Prokop H. Toman: Nový slovník čsl. výtvarných umělců, díl II., Praha 1950.

Externí odkazyEditovat