Otevřít hlavní menu

Moderní galerie Království českého

galerie v Praze

Moderní galerie Království českého či jen Moderní galerie byla česká veřejná sbírka umění 19. a 20. století v letech 1902–1942 s expozicí na pražském Výstavišti. Její sbírky moderního umění byly sloučeny se sbírkami staršího umění bývalé Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění do jedné státní galerie, která se od roku 1949 oficiálně nazývá Národní galerie v Praze.

Moderní galerie Království českého
Moderni galerie 1925.png
Údaje o muzeu
Stát ČeskoČesko Česko
Založeno 1902
Uzavřeno 1942
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Výstava Moderní galerie, Praha 1925

Obsah

Vznik Moderní galerieEditovat

Moderní galerie Království českého vznikla roku 1902 jako druhá veřejná galerijní instituce v Čechách. Na rozdíl od Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění, která byla založena roku 1796 na základě soukromé iniciativy především osvícených šlechticů - milovníků umění, Moderní galerie vznikla z podnětu panovníka.

Byla založena osobním listem císaře Františka Josefa I. z 13. 4. 1901 a zakládací listinou z 6. srpna 1902. Podle svého statutu měla "...poskytovati výtvarným umělcům obou národův obývajících v témž království příležitosti, aby mohutné schopnosti své rozvinovali v klidném zápase...". Moderní galerie byla ustavena pro malířství, sochařství i grafiku a měla zůstat v nezcizitelném vlastnictví království českého. Pro zřízení nadace věnoval císař 2 000 000 korun.[1][p 1]

Osobnosti Moderní galerieEditovat

  • Prvním předsedou kuratoria Moderní galerie byl hrabě Jan Harrach.[2]
  • Dr. Karel Kramář působil v Moderní galerii od jejího vzniku až do své smrti.
  • V meziválečných letech byl dr. Vincenc Kramář předsedou českého oddělení Moderní galerie.[3]
  • Architekt Jan Kotěra působil v Moderní galerii od doby jejího vzniku. Byl autorem první instalace na Výstavišti a řady projektů staveb definitivního umístění na Kampě a na Letné.[4]
  • Architekt Josef Gočár byl též autorem návrhů na stavbu Moderní galerie na Kampě a na Letné[5]

Sdružení přátel Moderní galerieEditovat

Sdružení přátel vzniklo roku 1933 a přetrvalo i po zrušení Moderní galerie a přičlenění k Českomoravské zemské galerii k 27. 10. 1942. Mezi zakládajícími členy byli Antonín Starý, František Čeřovský, Joe Hartmann nebo Ing. Václav Butta.[6] V roce 1947 bylo Sdružení přeměněno ve Společnost přátel Národní galerie, po čase ve Společnost přátel sbírek a muzeí československých, která působila do roku 1951.[7]

Umělecké předměty v Moderní galeriiEditovat

Již na první schůzce kuratoria Moderní galerie 4. 7. 1903 bylo rozhodnuto o nákupu prvních děl současných českých umělců - dvou maleb Antonína Slavíčka, Kamelie Maxe Švabinského a leptu Vojtěcha Preissiga.

Průběžně byla nakupována další díla, např. v květnu 1905 Pohádka Jana Preislera a díla Viktora Strettiho, Otakara Španiela a Františka Bílka.[8] Zaměření nákupů bylo spíše konzervativní, zásluhou je vybudování kvalitní sbírky českého umění 19. století. Až ve dvacátých letech 20. století se akvizice orientovaly též na nákupy děl současných umělců jako Josef Čapek a Emil Filla.[9][10]

Umístění sbírekEditovat

Moderní galerie byla slavnostně otevřena 14. května 1905 v bývalém uměleckém Wiehlově pavilonu na pražském Výstavišti. Předsedou kuratoria, který slavnost zahájil, byl hrabě Jan Harrach.[11] V těchto prostorách z roku 1891 setrvala i po vzniku První republiky, i když se opakovaně hovořilo o výstavbě nové budovy.[12]

Nejblíže realizaci byl projekt budovy galerie na Kampě, v dnešních Sovových mlýnech, kde byl dokonce v roce 1927 položen základní kámen stavby.[5] [4][p 2]

V pokročilém stadiu byla též příprava výstavby budovy Moderní galerie na Letné. Ještě v září 1939 informoval tisk o přípravných pracích. Galerie měla stát v západní části letenské pláně.[13] Nepodařilo se dohledat informace o přerušení stavby, které nejspíše souviselo se začátkem 2. světové války. V roce 1940 již tisk informoval o umístění sochařské sbírky Moderní galerie v zámku Troja.[14]

Další vývojEditovat

Od roku 1942 byla Moderní galerie sloučena s bývalou Obrazárnou Společnosti vlasteneckých přátel umění do Českomoravské státní galerie.[15] Roku 1945 došlo k přejmenování na Národní galerii.[16]

ZajímavostEditovat

V letech 1906-1919 byl sekretářem kuratoria Moderní galerie dr. Emil Hácha, druhorepublikový a protektorátní president. (V pozdějších letech byl členem kuratoria Moderní galerie).[17]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Jednalo se o významnou částku. Zdeněk Šesták odhadl v publikaci Jak žil Žižkov před sto lety z r. 2005 (s. 150), že ceny v tehdejších korunách je nutno vynásobit číslem mezi 50 až 100, aby vyšla cena v Kč v době vydání knihy.
  2. I když literatura (M. Šolc) uvádí, že v roce 1929 se podařilo dr. Vincenci Kramářovi umístit sbírku v nové budově Ústřední knihovny hl. m. Prahy na Mariánském náměstí, v tisku je Moderní galerie na Výstavišti inzerována i v třicátých letech. Na Mariánském náměstí byla umístěna sbírka Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění.

ReferenceEditovat

  1. Statut moderní galerie království českého (v systému Kramerius). Národní listy. 26. 2. 1903, s. 1. Dostupné online. 
  2. Moderní galerie království českého (v systému Kramerius). Národní listy. 15. 5. 1905, s. 1. Dostupné online. 
  3. Interview s dr. Kramářem (v systému Kramerius). Národní listy. 22. 1. 1922, s. 1. Dostupné online. 
  4. a b ŠOLC, Martin. Cesta od Moderní galerie ke Státní galerii. Brno, 2013. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jiří Kroupa. Dostupné online.
  5. a b Projekt státní moderní galerie na Kampě ( v systému Kramerius). Národní politika. 18. 6. 1927, s. 4. Dostupné online. 
  6. Mikšovská S, 2015, s. 19
  7. Slavíček L, 2007, s. 254
  8. Z kuratoria Moderní galerie království českého (v systému Kramerius). Národní listy. 18. 5. 1905, s. 2. Dostupné online. 
  9. Jaromír Olšovský: Galerie a muzea umění
  10. Galerie Benedikta Rejta: Emil Filla
  11. Otevření moderní galerie království českého (v systému Kramerius). Národní politika. 15. 5. 1905, s. 1. Dostupné online. 
  12. Moderní galerie (zvláštní stránka, v systému Kramerius). Národní listy. 3. 9. 1933, s. 9. Dostupné online. 
  13. Upravuje se Letná. Lidové noviny. 3. 9. 1939, s. 4. Dostupné online. 
  14. Zámek Troja, sídlo Moderní galerie (v systému Kramerius). Národní listy. 30. 12. 1940, s. 2. Dostupné online. 
  15. Práce protektorátní vlády. Lidové noviny. 16. 3. 1944, s. 1. Dostupné online. 
  16. POSPÍCHALOVÁ, Pavla. PRINCIPY INSTITUCIONÁLNÍ ZMĚNY: OD SPOLEČNOSTI VLASTENECKÝCH PŘÁTEL UMĚNÍ K NÁRODNÍ GALERII. Brno, 2010. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta. Vedoucí práce František Svoboda. s. 32. Dostupné online.
  17. JUDr. Emil Hácha (pokrač. ze str. 1). Národní listy. 26. 1. 1944, s. 2. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • Simona Mikšovská, Počátky Středočeské galerie v kontextu vzniku krajských galerií, bakalářská práce, Ústav archeologie a muzeologie, FF MUNI Brno 2015 on line
  • ŠOLC, Martin. Cesta od Moderní galerie ke Státní galerii. Brno, 2013. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jiří Kroupa. Dostupné online.
  • SEDLÁKOVÁ, Monika. Akviziční politika muzeí výtvarného umění v českých zemích v období 1948-1968. Brno, 2010. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Roman Musil. s. 25-27. Dostupné online.
  • Slavíček Lubomír, "Sobě, umění, přátelům" : kapitoly z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě 1650–1939. 1. vyd. Brno : Společnost pro odbornou literaturu – Barrister & Principal, 2007, ISBN 978-80-87029-22-0
  • Musil Roman a kol., Moderní galerie tenkrát : 1902–1942 : klášter sc. Anežky české únor – duben 1992. 1. vyd. Praha : Národní galerie, 1992

Související článkyEditovat