Otakar Španiel
Otakar Španiel (13. června 1881 Jaroměř[1] – 15. února 1955 Praha[2]) byl český sochař, medailér, profesor na UMPRUM a AVU.
Otakar Španiel | |
---|---|
Narození | 13. června 1881 Jaroměř Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 15. února 1955 (ve věku 73 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze Akademie výtvarných umění ve Vídni |
Povolání | sochař, pedagog, učitel, řezbář a medailér |
Děti | Ivan Španiel |
Příbuzní | Oldřich Španiel bratr František Španiel bratr |
Ocenění | zasloužilý umělec |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
editovatNarodil se v rodině Františka Španiela, jaroměřského rytce a obchodníka se sklem a jeho manželky Anny, rozené Šlosárkové.[1] Učil se na odborné rytecké škole v Jablonci nad Nisou. V roce 1901 absolvoval medailérskou školu vídeňské Akademie u prof. Josefa Tautenhayna. V letech 1902–1904 pokračoval ve studiu na AVU v Praze pod vedením Josefa Václava Myslbeka. Své výtvarné vzdělání pak završil v Paříži, kde byl žákem Alexandre Charpentiera.
Pobyt v Paříži byl rozhodující pro vytváření jeho osobitého stylu a další zaměření tvorby. Nemenší význam pak jistě mělo přátelství s Antoinem Bourdellem. V roce 1917 se stal profesorem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a od roku 1919 byl profesorem na AVU.
Za nacistické okupace byl s manželkou vězněn v internačním táboře ve Svatobořicích, odkud se mu před koncem války podařilo uprchnout.[3]
Rodinný život
editovatDne 20. září 1917 se v Praze oženil s vdovou Ludmilou Rudlovou, rozenou Weissovou (1888–1973).[4] Manželé Španielovi vychovávali syny Zdeňka Rudla Španiela (1912–1981) a Ivana. Ivan Španiel bojoval ve francouzské armádě proti Němcům, padl v šestadvaceti letech, 30. listopadu 1944.[3]
Bratr Otakara Španiela, československý generál Oldřich Španiel (1894–1963), odešel po okupaci do zahraničí a v letech 1944–1946 byl přednostou vojenské kanceláře prezidenta Edvarda Beneše.
Olympiáda
editovatOtakar Španiel se zúčastnil dvakrát Letních olympijských her, kde soutěžil v uměleckých soutěžích. Na LOH 1912 v kamenosochařství[5] a na LOH 1936 také v kamenosochařství s názvem Trofej československého olympijského výboru[6]
Dílo
editovatTvorba umělce vychází ze secese, je v ní patrný vliv J. V. Myslbeka. V počátcích tvorby, kdy se věnoval klasickému sochařství, kromě tradičních témat aktů (Myjící se žena, 1906; Ženy v lázni, 1908) byli jeho častým tématem sportovci (Fotbalista, Skokan, 1908). Po návratu z Paříže byl v jeho díle zřetelný vliv Bourdella (Tanečnice, 1915; Dívka s rukávníkem, 1916). Jeho tvorba po první světové válce měla blíže k neoklasicismu, stal se téměř oficiálním státním umělcem a projevoval se v ní jistý akademismus.
V jeho díle dominuje reliéfní tvorba, v níž dosáhl světové úrovně. Věnoval se medailím, mincím, plaketám a portrétu. Velmi uznávanou mincí je návrh svatováclavského dukátu.
V letech 1902–1949 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes,[7] v roce 1919 byl jeho předsedou.[8]
Z díla:
- busty:
- pomníky:
- Je spoluautorem (s V. H. Brunnerem) výzdoby dveří západního průčelí chrámu sv. Víta (Praha, realizace 1929)
-
Soška legionáře v zimní výzbroji na pamětní desce bitvy u Bachmače (Olomouc)
-
Pamětní deska spisovatele Václava Štecha na místě rodného domu na Kladně, 1930
-
Pomník M.R. Štefánka v Komárně
-
Hrobka rodiny Popperovy na hřbitově v Chrudimi
-
Otakar Španiel u modelu pomníku Ernesta Denise pro Nîmes (1925)
Ocenění
editovatV roce 1927 se stal členem České akademie věd a umění.[10] Po druhé světové válce byl jmenován laureátem státní ceny a zasloužilým umělcem.[2] Získal řadu ocenění na výstavách doma i v zahraničí.
Jeho jméno nese v pražských Řepích ulice, základní škola a také ulice v jeho rodné Jaroměři.
Zajímavost
editovatMalíř Jaroslav Benda zaznamenal ve svém vyprávění, že na zkoušky na Akademii výtvarných umění přijel Otakar Španiel z Paříže pozdě. Aniž by se Václavu Myslbekovi stačil představit, připojil se k ostatním adeptům a začal modelovat. Výsledkem bylo, že byl přijat jako jediný z dvanácti uchazečů.[3]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b [ Archivováno 31. 3. 2017 na Wayback Machine. matrika N 1875–1884 Jaroměř (SOA Zámrsk), snímek 389. 195.113.185.42:8083 [online]. [cit. 2019-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-03-31. Archivováno 31. 3. 2017 na Wayback Machine. matrika N 1875–1884 Jaroměř (SOA Zámrsk), snímek 389]
- ↑ a b Zemřel...Otakar Španiel. Rudé právo. 16. 2. 1955, s. 3. Dostupné online.
- ↑ a b c Sochař bez hrnku. Kulturní tvorba. 30/1967, s. 6–7. Dostupné online.
- ↑ Matrika oddaných, sv. Vít, 1914–1933, snímek 44
- ↑ Archivovaná kopie. www.sports-reference.com [online]. [cit. 2012-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-09-16.
- ↑ Archivovaná kopie. www.sports-reference.com [online]. [cit. 2012-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-06.
- ↑ Seznam členů SVU Mánes. www.svumanes.cz [online]. [cit. 2015-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-19.
- ↑ Historický seznam předsedů SVU Mánes
- ↑ Položka památkového katalogu
- ↑ Výtvarné umění. Národní listy. 23. 6. 1927, s. 4. Dostupné online.
Literatura
editovat- Václav Vilém Štech: V zamlženém zrcadle, Československý spisovatel, Praha, 1969, str. 114, 152
- T. Kleisner, Skici Otakara Španiela. Numismatické listy LXI, 2006, s. 117–122.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Otakar Španiel na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Otakar Španiel
- Otakar Španiel v informačním systému abART
- Sochař bez hrnku (Vzpomínky J. Bendy na O. Španiela, J. V. Myslbeka a M. Alše). Kulturní tvorba. 30/1967, s. 6–7. Dostupné online.
- Otakar Španiel v databázi Olympedia (anglicky)
Předseda SVU Mánes | ||
---|---|---|
Předchůdce: Tavík František Šimon |
1919 Otakar Španiel |
Nástupce: Otakar Novotný |