Vojtěch Preissig

český grafik, ilustrátor, malíř a typograf (1873-1944)

Vojtěch Preissig (31. července 1873 Světec[2]11. června 1944 Dachau, Německo) byl český grafik, typograf, malíř, ilustrátor, účastník protirakouského i protinacistického odboje.

Vojtěch Preissig
Vojtěch Preissig (1873-1944).jpg
Narození31. července 1873
Světec
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí11. června 1944 (ve věku 70 let)
Dachau
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
NárodnostČeši
Alma materVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (1892–1897)
Povolánímalíř, tiskař, politik, publicista, grafik, ilustrátor, typograf a legionář
DětiIrena Bernášková
PříbuzníVilém Preissig[1] (sourozenec)
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka řtgm II. třídy (1992) Cena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva (2012)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Autoportrét V. Preissiga u tiskařského stroje (barevný linoryt, 1922)
Československá vojenská pohlednice, jejímž autorem je Vojtěch Preissig
Registrační karta Vojtěcha Preissiga jako vězně v koncentračním táboře Dachau

Po skončení studia na pražském reálném gymnáziu (maturita 1892) a dokončení následného studia (1892 až 1897) na pražské Uměleckoprůmyslové škole odjel Vojtěch Preissig v roce 1898 do Paříže.[3] Tady se (mimo jiné) vyučil tiskařskému řemeslu. Do Prahy se vrátil až roku 1903, a to již jako renomovaný grafik.[3] Ve Spojených státech amerických působil od roku 1910 v New Yorku. V roce 1916 dostal Preissig nabídku místa ve Wenthworth institutu v Bostonu a až do roku 1924 tu pracoval ve funkci vedoucího grafického uměleckého oddělení.[3] Během první světové války byl Preissig činný v československém zahraničním odboji, politicky se angažoval od roku 1917, kdy pracoval pro odbočku Československé národní rady dislokovanou v New Yorku.[3] Pro tuto odbočku vytvářel vizuální propagační kampaň (soubory plakátů a pohlednic). Také organizoval nábor českých a slovenských dobrovolníků do československé zahraniční armády ve Francii.[3] Po vstupu Spojených států do první světové války se Viktor Preissig podílel i na propagační kampani americké armády. Po skončení první světové války vytvořil Preissig (v roce 1919) soubor návrhů na československou státní vlajku, ale žádný z jeho návrhů nebyl akceptován.[3]

Ve dvacátých letech dvacátého století se věnoval volné tvorbě jakož i knižní grafice. Po návratu do Československa (1931) pracoval ve třicátých letech dvacátého století jako spolupracovník uměleckého oddělení Památníku osvobození a rovněž se věnoval volné tvorbě.[3] Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava se Preissig aktivně zapojil do ilegální protiněmecké odbojové činnosti.[3] Společně se svojí dcerou Irenou Bernáškovou byl v roce 1940 zatčen gestapem a za ilegální činnost vězněn v nacistických koncentračních táborech.[3] Následkem celkového fyzického vyčerpání zemřel v koncentračním táboře Dachau v polovině roku 1944.[3]

Podrobný životopisEditovat

Narodil se ve vile Jakobi v obci Světec. Jeho otec byl důlní inženýr Eduard Preissig (* 1838), matka Berta, rozená Augustinovičová (* 1844). Rodiče s celkem osmi dětmi se v roce 1884 se přestěhovali do Prahy.[4][5] Od jedenácti let studoval na 1. české reálce v Ječné ulici v Praze, kde v roce 1892 odmaturoval.[5] V maturitním vysvědčení má oznámkované kreslení: „výborný, – práce vynikají hojností a dokonalým provedením“.[5]

Od roku 1892 studoval na pražské Uměleckoprůmyslové školeBedřicha Ohmanna, kde svoje studium dokončil roku 1897. O rok později odjel přes Vídeň a Mnichov do Paříže, aby spolupracoval s Alfonsem Muchou a studoval grafické techniky v soukromých ateliérech Emila Delauna a Augusta Schmida.

V roce 1903 se vrátil zpět do Prahy a začal pracovat v České slévárně písma.

Od roku 1905 měl vlastní grafický ateliér, právě grafické práce ve stylu secese z těchto let jsou z jeho tvorby nejznámější. Vynikající byly jeho ilustrace, grafické úpravy knih a plakáty. Vojtěch Pressig založil časopis Česká grafika, dále byl ve Spolku výtvarných umělců Mánes a Sdružení českých umělců grafiků Hollar.

Z důvodu finančních problémů (byl mu soudní exekucí zabaven ateliér) odjel v roce 1910 do Spojených států. Zde byl pedagogem na škole Art Students League a reklamním grafikem. Později učil na Kolumbijské univerzitě. Za pobytu v USA se zabýval typografií a vytvářel abstraktní kompozice, které se blíží pozdějšímu op-artu než tehdejší geometrické abstrakci. Typografii i vyučoval na Wentworth Institut v Bostonu.[6] Experimentoval s asamblážemi – kolážemi z běžných předmětů, otiskoval materiály.

První Pressigovo písmo bylo koncipováno kolem roku 1912, zavedeno bylo 1925 Státní tiskárnou v Praze.

Během 1. světové války žil v USA a podporoval aktivně protirakouský odboj; tvořil náborové plakáty do Československých legií. V kampani za svobodu Československa roku 1918 použil své nové plakátové písmo (verzálky).[7]

Ve 20. letech vznikla více než polovina Preissigových ex libris. Po dlouhotrvajících neúspěších definitivně skončil s grafikou roku 1934. Poté se soustředil na malbu. Více experimentoval s abstrakcí. Roku 1933 byla v Praze v Topičově salonu uspořádána úspěšná Preissigova retrospektivní výstava a ve Světci u Bíliny bylo otevřeno Preissigovo museum.

Roku 1931 se vrátil do Prahy a jeho tvorba se transformovala do abstraktní malby.

Rodina a protinacistický odbojEditovat

 
Odbojový leták k 28. říjnu 1939

Dne 30. července 1901 se oženil;[8] s manželkou Irenou, rozenou Vaňousovou ze Žacléře (1882–?) měl tři dcery. Vojtěška se narodila v Paříži (1902–?), prostřední Irena provdaná Bernášková (1904[8]–1942)[9] a nejmladší Yvona (1907–?) se narodily v Praze.[10]

Během nacistické okupace byl členem ilegální skupiny. Se svou dcerou Irenou Bernáškovou jako člen odbojové skupiny vydával ilegální časopis V boj (který měl blízko k odbojové organizaci Obrana národa), byl autorem několika kreseb na titulní straně. S výrobou časopisu pomáhaly obě další dcery i širší příbuzenstvo. Roku 1940 byl zatčen gestapem, později odveden do koncentračního tábora Dachau, kde po třech letech zahynul. Dcera Irena byla popravena v roce 1942 v Berlíně.

DíloEditovat

 
Vojtěch Preissig, Prolínání barevných polí (Obraz č. 24) (1936–1937), AJG Hluboká nad Vltavou

Preissigova potřeba vidět svět v celku, zkoumat souvislosti mezi člověkem a přírodou, kosmickými zákonitostmi zásadním způsobem motivovala jak jeho tvorbu, tak osobní postoj k životu. Zkoumal vzájemné vztahy barev a tvarových konstrukcí, čímž přivedl secesní ornamentiku k novému geometrickému významu. Objevoval nové možnosti tisku z výšky při otisku struktur koláží. V nich poprvé použil provázky, smirkový papír, piliny a nitě. Některé koláže – matrice pro tisk – se zachovaly. Název jim byl dán až dodatečně po Preissigově smrti.

  • Knižní ilustrace – nejslavnější je jeho výtvarný doprovod ke Karafiátovým Broučkům (1903) a Bezručovým Slezským písním. Graficky upravil knižní vydání Masarykovy americké přednášky ve prospěch vzniku Československa jako nového poválečného státu.
  • Grafika – mistrným způsobem použitá technika barevné mědirytiny a akvatinty.
    • krajiny – Krajina se stromy (1899), Vesnice pod stromy (1908).
    • Staropražský motiv, Hradčanské panoráma, Sníh.
    • Malíř a výtvarný kritik Miloš Jiránek o Preissigových pražských motivech: „Jsou to motivy často tak prosté, že jsme v denním životě chodili kolem nich nevšímavě, až umělec k našemu překvapení odhalil nám jejich intimní, netušenou krásu.“
  • Užité formy grafiky – tapety, plakáty či knižní úpravy
  • Technikami grafiky se zabýval i teoreticky – publikace Barevný lept a barevná rytina (1909).
  • Malba (po r. 1934). K malířské abstrakci se dobíral postupně. Začínal jednoduchými kompozicemi se základními prvky, např. Strom (1936).

Dodržoval tyto zásady:

  1. Dílo musí být interpretací, ne pokusem vypravovat svůj motiv, a selekcí hlavních fakt s náležitým zdůrazněním některého z motivů, jeho podřízenosti či nadřízenosti vůči jiným, úplným vynecháním nedůležitých a zřejmě nepodstatných nebo překážejících prvků.
  2. Dílo nesmí nesmí vykročit z mezí svého prostředku vyjadřovacího.

Cestou malby uvažoval o obecnějších rovinách tvorby a života, o jejich podstatě. Sledoval vztahy světla, barvy, linie a prostoru, rytmy zrodu a zániku. A znovu experimentoval. Barvy na plátno stříkal, nanášel v silných vrstvách, vymýšlel postupy vytváření rozpraskaných a plasticky modelovaných linií.

  • 1936: Zrození země, Kompozice s nitěmi a stuhami, Pavouci, Vertikály, horizontály, elipsy.

TypografieEditovat

 
Preissigova antikva (1930)

Po návratu do Prahy (1903) pracoval v České slévárně písma. Pro potřeby svého ateliéru zakoupil písma Arlington, Cheltenham, Pabst, Post a Roycroft, ke kterým přikresloval česká diakritická znaménka. Během amerického pobytu navrhl první verzi své antikvy[11] (1912). Preissigova antikva byla realizována v roce 1925 v písmolijně Státní tiskárny v Praze a byla prvně použita k tisku přednášky prezidenta republiky T. G. Masaryka při otevření Ústavu slovanských studií v Paříži. V roce 1999 písmo digitalizovali František Štorm a Otakar Karlas).

Ostatní díloEditovat

  • Dopisy z Ameriky. Praha: Státní tiskárna, 1945. 33 s. 

Pamětní deskyEditovat

Pamětní deska – V. PreissigEditovat

 
Pamětní deska v obci Světec

Pamětní deska je umístěna v obci Světec na zdi zámku u pravého vchodu směrem ze zámeckého nádvoří. [12] [p 1] Na desce je nápis:

VOJTĚCH PREISSIG
MALÍŘ A GRAFIK
ÚČASTNÍK ČSL. ZAHR. ODBOJE
NARODIL SE VE SVĚTCI 31.7.1873
K 60. NAROZ. VĚNUJE ČESKÉ OBČANSTVO VE SVĚTCI.

        UMUČEN V DACHAU
        11.VI.1944
        VE STÁŘÍ 71. LET.

—pamětní deska [12]

Pamětní deska V. Preissig a I. BernáškováEditovat

 
Pravá polovina pamětní desky
v Praze 4, Záběhlicích

Pamětní deska je umístěna na domě na adrese: Jihovýchodní VIII 944/11, 141 00 Praha – Záběhlice. [p 2] [p 3] Za protektorátu se ulice jmenovala Südoststrasse VIII. [14] a bydlel zde Vojtěch Preissig. V jeho bytě se připravovala k vydání a od konce roku 1939 se zde i vydávala - od čísla 28 - "spořilovská" varianta ilegálního časopisu V boj. [14] Deska sestává z centrálního horního nápisu: VOJTĚCH PREISSIG A JEHO DCERA IRENA "PANÍ INKA". Pod ním se nachází reliéf dvou tváří z profilu; oba hledí směrem doprava. Blíže k pozorovateli je reliéf V. Preissiga, za ním v pozadí pak reliéf jeho dcery I. Bernáškové.

Podél levého svislého okraje reliéfu jsou uvedeny informace o Vojtěchu Preissigovi:

ČESKÝ MALÍŘ A GRAFIK
ÚČASTNÍK PRVÉHO I
DRUHÉHO REVOLUČNÍHO
ZÁPASU ZA SVOBODU
A ZAKLADATEL ČASOPISU
        V BOJ
* 31. 7. 1873 VE SVĚTCI
† 11. 6. 1944 – UMUČEN
        V DACHAU

—pamětní deska [13]

Podél pravé svislé hrany centrálního reliéfu jsou údaje o jeho dceři Ireně Bernáškové:

BERNÁŠKOVÁ – PREISSIGOVÁ
REVOLUCIONÁŘKA DRUHÉHO
ODBOJE, HLAVNÍ JEHO
SPOLUPRACOVNICE
* 7. 2. 1904 V PRAZE
    NA VINOHRADECH
† 26. 8. 1942 – POPRAVENA
    V PLÖTZENSEE
    U BERLÍNA

—pamětní deska [13]

OceněníEditovat

Preissigovo dílo – prof. PhDr. Tomáš Vlček, CSc.Editovat

Dílo Vojtěcha Preissiga od 60. let 20. století podrobně mapoval Tomáš Vlček. Některá Preissigova díla, která skončila ve sběrných surovinách, zachránil. Získal přes tisíc různých položek pro Památník národního písemnictví.[16][17]

PoznámkyEditovat

  1. V centrální evidenci válečných hrobů není tato pamětní deska evidována.[12]
  2. GPS souřadnice: 50°02′28″ s. š., 14°28′59″ v. d.
  3. V centrální evidenci válečných hrobů je pamětní deska V. Preissiga a I. Bernáškové evidována pod označením CZE-0004-20665. [13]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Sbírka matrik západních Čech. Dostupné online.
  2. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Světec
  3. a b c d e f g h i j Nástěnný kalendář „Rok české státnosti 2018“ (Vojenský historický archiv a Městská část Praha 6)
  4. Policejní přihlášky, Praha, rodina Eduarda Preissiga
  5. a b c d Neznámí hrdinové. Strmá cesta Vojtěcha Preissiga, dokument České televize z cyklu Neznámí hrdinové,
  6. For Our Independence! Get the Killer! For Democracy! The Czechoslovak Army [online]. 1918 [cit. 2013-10-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Vojenský historický ústav: Vojtěch Preissig, Hrr na vraha
  8. a b Matrika narozených, sv. Ludmila 1903-1905, snímek 202, Záznam o narození a křtu dcery Ireny a pozn. o sňatku rodičů
  9. Policejní přihlášky, Praha, rodina Vojtěcha Preissiga
  10. VRZALOVÁ, Jana. Zasnoubena se smrtí: na motivy příběhu Ireny Bernáškové, první české ženy popravené nacisty a jejího otce, významného českého grafika Vojtěcha Preissiga. 1. vyd. V Brně: Jota, 2017. 331, 36 nečísl. stran obrazových příloh s. ISBN 9788075651860. OCLC 1011104266 
  11. Preissigova Antikva
  12. a b c LAŠŤOVKA, Milan. Světec – Pamětní deska Vojtěch Preissig [online]. Spolek pro vojenská pietní místa‎, 2013-08-03 [cit. 2018-11-13]. Dostupné online. 
  13. a b c KAREŠ, Josef. Pamětní deska Vojtěch Preissig a Irena Bernášková-Preissigová [online]. Spořilov: Spolek pro vojenská pietní místa‎, 2011-05-18 [cit. 2018-11-13]. Dostupné online. 
  14. a b PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. Rejstřík osob: Vojtěch Preissig, s. 297, 444, 461, 486. 
  15. Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2012 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2012 [cit. 2017-06-04]. Dostupné online. 
  16. VLČEK, Tomáš. Vojtěch Preissig. Výtvarné umění. 1968, roč. 18, s. 306.
  17. VLČEK, Tomáš. Kolokvium o Vojtěchu Preissigovi. Umění. 1969, roč. 17, s. 633–638.

LiteraturaEditovat

  • HOŠKOVÁ, Markéta. Vojtěch Preissig a typografie jeho doby. Praha, 2014. Bakalářská práce. Ved. práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc. FF UK. Přístup také z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/122822/
  • KARLAS, Otakar. Typografická písma Vojtěcha Preissiga. V Praze: Vysoká škola uměleckoprůmyslová, 2009. 30 s. M. Gesamt, sv. 2. ISBN 978-80-86863-35-1.
  • KOURA, Petr. Inka Bernášková (1904–1942): žena proti Hitlerovi aneb Člověk zůstane svobodný, jen když pohrdá smrtí. In: BÁRTA, Miroslav a kol. Lidé a dějiny: k roli osobnosti v historii v multidisciplinární perspektivě. Praha: Academia, 2017, s. 575–613. ISBN 978-80-200-2716-0.
  • KUČERA, Martin. Vojtěch Preissig – portrét jednoho života. Historický obzor. 2005, roč. 16, č. 1–2, s. 2–12. ISSN 1210-6097.
  • PREISSIG, Vojtěch a VLČEK, Tomáš, ed. Vojtěch Preissig: grafika a malba 1932–1938: Galerie výtvarného umění Roudnice nad Labem 1983: Galerie umění Karlovy Vary 1984. Roudnice nad Labem: Galerie výtvarného umění, 1983. 39 s. [Katalog výstavy.]
  • ROUSOVÁ, Hana, ed. et al. Vademecum: moderní umění v Čechách a na Moravě (1890–1938). Praha: Gallery, 2002. 415 s. ISBN 80-86010-62-7.
  • VLČEK, Tomáš. Praha 1900: studie k dějinám kultury a umění Prahy v letech 1890–1914. Praha: Panorama, 1986. 317 s. Pragensia.
  • VRZALOVÁ, Jana. Zasnoubena se smrtí: na motivy příběhu Ireny Bernáškové, první české ženy popravené nacisty a jejího otce, významného českého grafika Vojtěcha Preissiga. V Brně: Jota, 2017. 331 s., 36 nečísl. s. obr. příloh. ISBN 978-80-7565-186-0.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat