Wikipedie

František Křižík

český inženýr, konstruktér, podnikatel a vynálezce

František Křižík (8. července 1847 Plánice[1] – 22. ledna 1941 Stádlec u Tábora) byl český technik, průmyslník a vynálezce. Jeho nejznámějším vynálezem byla oblouková lampa se samočinnou regulací. Vynalezl světelnou fontánu, zdokonalil elektrické tramvaje a mnoho dalších zařízení. Zabýval se též konstrukcí elektromobilů na úrovni prototypů.[2]

František Křižík
František Křižík na fotografii Jindřicha Eckerta
František Křižík na fotografii Jindřicha Eckerta
Narození8. července 1847
Plánice,
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí22. ledna 1941 (ve věku 93 let)
Stádlec u Tábora,
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbeníSlavín (hrobka)
Alma materČeské vysoké učení technické v Praze (od 1866)
Povolánívynálezce, podnikatel, vědec, železniční inženýr, politik, elektroinženýr, elektrotechnik a průmyslník
OceněníŘád Františka Josefa řfj V. třída: rytíř
Řád železné koruny řžk III. třída rytíř
DětiAnna Křižíková
Růžena Křižíková
PříbuzníGustav Schmaus (vnuk)
Funkcečlen Panské sněmovny (od 1905)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat
 
Křestní list Františka Křižíka
 
Křižíkův rodný dům (čp. 86) v Plánici, dnes slouží jako muzeum
 
zápis v matrice Plánice o narození Františka Křižíka

František Křižík se narodil jako jediný syn do rodiny venkovského ševce Václava Křižíka (1803–1879) a posluhovačky Marie, rozené Bohunkové (1803–1895) v pošumavském městečku Plánice.[3][4] V patnácti letech odešel na studia na tehdejší jedinou českou reálku v Praze, kterou vystudoval. Pro nedostatek peněz ale nemohl složit maturitu, jelikož si nemohl dovolit zaplatit poplatek za její složení.[5] Přesto ho profesor Václav Zenger, který rozpoznal jeho nadání a technické nadšení, přijal na pražskou techniku (ČVUT) jako mimořádného posluchače.[3] Již během studia si musel najít práci, nejprve soukromé doučování, opisování not[4] a později práci v továrně Markus Kaufmann, která se zabývala výrobou telegrafních a signalizačních zařízení. Během práce zdokonalil železniční signalizaci, což se také stalo jeho prvním uznávaným vynálezem, za který obdržel 1000 zlatých.[4]

Po studiích nastoupil jako železniční opravář[3] a úředník u různých drah, od roku 1873 jako přednosta telegrafního oddělení na trati Plzeň–Chomutov.[6]

Rodina Františka Křižíka

editovat

Oženil se s Pavlínou Štulíkovou (1853–1923), dcerou mlynáře z Dolů u Luže. Svatba se konala 7. října 1872. Spolu měli sedm dětí:[7][8]

  • Bernard (1873–1890)
  • Růžena (1875–1925), provdaná Trolschová
  • Anna (1876–1960), provdaná Schmausová
  • Pavlína (1878–1890)
  • Marie (1886–1888)
  • František (1888–1906)
  • Jan Josef (1889–1973)

Ve stáří pobýval u dcery Anny a u syna Jana, kde roku 1941 zemřel.

Vynálezy a podnikání

editovat

V roce 1878 zkonstruoval blokové signalizační zařízení. Navrhl zdokonalené elektrické návěstidlo, zkonstruoval ústřední stavění výhybek, a vytvořil blokovací signalizační zařízení, které znatelně omezilo nebezpečí vlakových srážek.[3] Peníze z prvních vynálezů mu umožnily, aby se v létě roku 1878 vydal do Paříže na světovou výstavu. Kromě jiných technických novinek tu spatřil také elektrickou obloukovou lampu ruského vynálezce Jabločkova.[3] Myšlenka elektrického osvětlení byla fascinující a předurčila další dráhu jednatřicetiletého vynálezce.

 
Křižíkův regulátor obloukové lampy

Ještě téhož roku vymyslel řadu zlepšení a roku 1880 patentoval podstatně zdokonalenou obloukovou lampu. Problém velmi účinných obloukových lamp bylo uhořívání uhlíkových elektrod, které se původně nastavovaly ručně, později různými regulátory. Křižík zkonstruoval jednoduché elektromagnetické zařízení, které pomocí dvou cívek a kuželových železných jader udržovalo stálý elektrický proud v lampě.

Vzápětí přesídlil do Plzně a otevřel si vlastní elektrotechnickou dílnu na výrobu obloukových lamp. Spřízněnou duši nalezl v plzeňském podnikateli Piettovi. V roce 1880 zavedl osvětlení v jeho papírně a Piett mu pomáhal uvést obloukovou lampu na český i zahraniční trh. V roce 1881 dosáhl velkého úspěchu na výstavě v Paříži.[3] Jeho obloukovka konkurovala Edisonově žárovce, jelikož svítila silněji[9] – a získala zlatou medaili.[10] Křižíkovi se přezdívalo český Edison, i když on sám se tomuto označení bránil.[11] Další ocenění získal na výstavě v Mnichově. Prodejem licencí do Anglie, Francie a Německa, kde firma Schuckert vyráběla až 5000 lamp ročně,[6] získal dost peněz, aby se osamostatnil. Koncem roku 1883 se vrátil do Prahy, pronajal si starou tovární budovu „ve Staré Daňkovce“ v Žižkově třídě v Karlíně [12]a zahájil rozsáhlou reklamu: v roce 1883 např. provedl bezplatně osvětlení technické výstavy ve Vídni a dostal opět medaili. Jenže sklízel spíš pocty, než zakázky.

 
Pohled z Kamenného mostu na Písecký hrad a městskou elektrárnu, kterou nechal do mlýnů instalovat Křižík

Situace se obrátila v roce 1887, kdy obdržel první zakázky na městské pouliční osvětlení. V březnu rozzářily obloukovky Jindřichův Hradec a krátce nato také Písek.[13] V roce 1889 postavil první městskou elektrárnu[pozn. 1] v Českých zemích pro Žižkov,[15] a zanedlouho začal vyrábět, vedle obloukovek, i lustry, dynama a elektroinstalační materiál.

V roce 1890 přesídlil do najatých prostor v továrně „Fišlovka“ v Karlíně (tehdy měl již 150 dělníků, 30 montérů, 4 mistry a 14 úředníků), v roce 1894 pak do Královské třídy. [16]

Už několik let ovšem připravoval další velký projekt – pouliční elektrickou dráhu v Praze. Získat zakázku se mu však nedařilo, protože exkluzivní smlouvu na pražskou dopravu měly koňské dráhy. On však našel východisko: uskutečnil svoji myšlenku v rámci plánované Jubilejní výstavy v roce 1891.[3] Provedl osvětlení celé výstavy a skutečně vybudoval tramvajovou trať na Letné, která vedla z Letné nad výstaviště v Královské oboře Oveneckou třídou. Měřila sice jen 800 metrů,[13] stala se však opravdovou senzací. Byla to první elektrická trať s kladkovým svodem v celém bývalém Rakousku. Trať zůstala zachována k veřejné službě i po ukončení výstavy. Ještě větší slávu přinesla Křižíkovi jeho světelná fontána na Výstavišti.[4] Tento triumf mu vynesl nové zakázky i bankovní úvěry. V roce 1896 zprovoznil hlavní část tramvajové trati Florenc–Karlín–Libeň–Vysočany. Po prodloužení a rozvětvení měřila 8 km a přepravovala ročně 2 miliony cestujících; roku 1907 ji odkoupily pražské Elektrické podniky.

Během svého života postupně vybavil na 130 českých elektráren svým zařízením.[3][13] Zároveň mu ale začal vyrůstat nebezpečný konkurent – o patnáct let mladší inženýr Emil Kolben. Nezadržitelně se blížil střet koncepcí: zatímco on sám, podobně jako Thomas Alva Edison[17], stále věřil v budoucnost stejnosměrného proudu, Kolben pochopil, že větší perspektivu má proud střídavý. K rozhodující konfrontaci došlo při vyhlášení soutěže na výstavbu ústřední pražské elektrárny v Holešovicích. Tuto výhodnou zakázku získala Kolbenova firma.

Tato jeho obchodní prohra znamenala ztrátu zakázek i bankovních úvěrů. Přesto se pustil do dalšího náročného podniku: v roce 1903 vybudoval první elektrifikovanou meziměstskou trať v Rakousku-Uhersku, z Tábora do Bechyně. Z finančních problémů už nevybředl a během první světové války jej banky donutily přeměnit zadluženou firmu na akciovou společnost. V roce 1917 pak pro nesplácení úvěru Pražská úvěrní banka převzala jeho podnik.[3] Roztrpčený vynálezce se stáhl do ústraní.[13]

Pocty

editovat
  •  
    Pomník s bustou Františka Křižíka, Křižíkovy sady, Plzeň
  •  
    Pamětní plaketa v rodné Plánici
  •  
    Vinohrady, Nitranská, PRE, Křižíkova busta
  •  
    Bechyně, Libušina 164, Křižíkova busta před školou

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Vodní elektrárny ve městech Písek a Jindřichův Hradec byly zprovozněny dříve, přičemž obě také napájely veřejné elektrické osvětlení. Prvenství elektrárně v Písku připisuje např. Národní památkový ústav.[14]

Reference

editovat
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Elektromobil Františka Křižíka. Auto Veteran. 2021-01-21. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j Converter.cz - František Křižík [online]. [cit. 2008-07-12]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e Quido.cz - František Křižík [online]. [cit. 2008-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-10. 
  5. ↑ ADMIN. František Křižík. elektrika.cz [online]. [cit. 2023-03-29]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b Ottův slovník naučný, heslo Křižík.
  7. ↑ KŘIŽÍK, František, LIST, Vladimír, ed. a VESELÝ, Jaroslav, ed. Paměti Františka Křižíka, českého elektrotechnika. Vydání druhé. Praha: ČEZ, a.s., 1997. 143 s.
  8. ↑ František Křižík. encyklopedie.plzen.eu [online]. [cit. 2024-11-19]. Dostupné online. 
  9. ↑ František Křižík – nejen český Edison [online]. Světlo - časopis pro světelnou techniku [cit. 2010-05-30]. Dostupné online. 
  10. ↑ Český rozhlas - Frantisek Krizik [online]. Český rozhlas [cit. 2010-05-30]. Dostupné online. 
  11. ↑ VRBOVÁ, Alena. František Křižík: Ze života a díla významného českého vynálezce v kontextu podnikání a samosprávy období 1868 - 1941. Diplomová práce [online]. [cit. 2019-10-16]. Dostupné online. 
  12. ↑ PÁVEK, Jan. Více světla, ještě více světla! In.: Časopis Klas, roč. V., č. 2, 5. října 1926, str. 22
  13. ↑ a b c d e František Křižík přivedl tramvaje do Prahy a rozsvítil Čechy [online]. idnes.cz [cit. 2008-07-13]. Dostupné online. 
  14. ↑ Památkový katalog – Vodní elektrárna Písek [online]. Národní památkový ústav [cit. 2023-02-16]. Dostupné online. 
  15. ↑ První veřejná elektrárna v českých zemích v provozu. ČT24 [online]. Česká televize, 2009-12-01 [cit. 2023-02-16]. Dostupné online. 
  16. ↑ PÁVEK, Jan. Více světla, ještě více světla! In.: Časopis Klas, roč. V., č. 2, 5. října 1926, str. 23
  17. ↑ Počátky elektrifikace. cez.cz [online]. [cit. 2019-10-16]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • Ottův slovník naučný, heslo Křižík (Sv. 15, str. 218; sv. 28, str. 831)
  • Ottův slovník nové doby, heslo Křižík, Frant. Ing. Dr. tec. h. c. (sv. 6, str. 908)
  • Paměti Františka Křižíka. Praha: Technicko-vědecké vydavatelství 1952
  • JÁCHIM, František. Osobnosti české minulosti. František Křižík. Historický obzor, 1995, 6 (2), s. 41–42.
  • PÁVEK, Jan. Více světla, ještě více světla! In.: Časopis Klas, roč. V., č. 2, 5. října 1926, str. 20–24

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Křižík&oldid=24453882“