Luže
Město Luže (j. č., tedy: ta Luže, do Luže, v Luži; německy Lusche) se nachází v okrese Chrudim, kraj Pardubický, přibližně 18 km vjv. od Chrudimi a 6 km severozápadně od Skutče. Žije zde přibližně 2 600[1] obyvatel. Luže leží na přechodu Českomoravské vysočiny do roviny. V blízkém okolí se vypínají četné kopce, z nich Klapálka (314 m) a Poklona u Střemošic (445 m) jsou nejvýraznější. Nadmořská výška města je 309 metrů, pata kostela Panny Marie Pomocnice křesťanů na Chlumku je ve výšce 333,7 metrů a nejnižší místo je při vstupu Novohradky (dříve Olšinky) na půdu lozickou. Zeměpisná poloha: téměř 50° s.š. a 16° v.d. Centrum města bylo v roce 1990 vyhlášeno městskou památkovou zónou.
| Luže | |
 Radnice | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
|---|---|
| Status | město |
| LAU 2 (obec) | CZ0531 571776 |
| Pověřená obec | Skuteč |
| Obec s rozšířenou působností | Chrudim |
| Okres (LAU 1) | Chrudim (CZ0531) |
| Kraj (NUTS 3) | Pardubický (CZ053) |
| Historická země | Čechy |
| Zeměpisné souřadnice | 49°53′36″ s. š., 16°1′43″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 2 619 (2021)[1] |
| Rozloha | 30,7 km² |
| Nadmořská výška | 309 m n. m. |
| PSČ | 538 54 |
| Počet částí obce | 12 |
| Počet k. ú. | 8 |
| Počet ZSJ | 11 |
| Kontakt | |
| Adresa městského úřadu |
náměstí Plk. Josefa Koukala 1 53 854 Luže mestskyurad@luze.cz |
| Starosta | Bc. Veronika Pešinová, MBA |
|
Oficiální web: www | |
  Luže | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 571776 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
HistorieEditovat
Počátky města Luže, tedy kdy bylo založeno, není známo. Je to však město starobylé, které leželo při strážní stezce vedoucí od Jenišovic a Lozic ke Zdislavi a pak dále k Božímu Domu (Novým Hradům) a k Litomyšli. Nejstarší písemná zpráva pochází ze 12. století a svědčí o tom listina z roku 1141, kdy olomoucký biskup Zdík daroval jisté statky v Luži klášteru litomyšlskému. Také listina brněnského kláštera připomíná roku 1240 svědka jménem Ortvinus da Lusche. Roku 1349 patřila Luže k biskupství litomyšlskému. V roce 1350 a 1372 se připomíná jako městečko nehrazené. Zdeněk Nejedlý v knize Litomyšlsko I/280 uvádí, že v roce 1419 byl komorníkem při biskupství litomyšslském Beneš z Luže.
Český král Ladislav Pohrobek v roce 1454 prodal Janu Pardusovi z Horky zboží rychmburské, k němuž patřil v Luži jeden poddaný, který platil úrok (úročník). Tak zapsal K. V. Adámek ve své knize Chrudimsko 15. Pravopisně se píše ve starých dobách Luože, Luožie, v Lužj, Lužie, latinsky Luza, Luzy, Luze, německy Lusche.
Zajímavé je, že se nezachovaly žádné písemné zprávy o tom, kdy byla prohlášena městem. P. Oliva uvádí, že to bylo v roce 1855. To by souhlasilo, neboť ještě v tomto roce je v zápisech obecního výboru psáno, aby se radnice v městečku opravila. V téže knize protokolu se však od roku 1857 a v dalších letech objevuje již zápis: „a obec města Luže“. Ve starých písemných dokladech se píše buď „městs“ (městys) nebo „městečko“.
Městská privilegiaEditovat
Luže byla sice malým městečkem na panství košumberském, ale měla výsady jako města velká. Udíleli je buď panovníci nebo majitelé panství košumberského. Tyto výsady byly velkým přínosem pro hospodářský rozvoj městečka a pro obecní pokladnu. Bylo to právo týdenních a výročních trhů (jarmarků), trhu na vlnu, prodej soli a železa, čepování piva a vína, svobodné živnosti, hrdelní soudy, právo vybírat mýtné na mostě aj. To vše způsobilo, že se v Luži usazovali zdatní řemeslníci a obchodníci, přicházelo sem množství lidí z okolních vesnic a mnohdy i dosti vzdálených míst, kteří zde utratili hodně peněz. Když se měly v Luži konat trhy, vysílalo město zvláštní posly – do Skutče, Chrasti, Vysokého Mýta, Litomyšle, Chrudimi a jinam, aby tam oznámili konání trhů.
V obci se narodil spoluzakladatel Masarykovy „realistické strany“ Josef Gruber.
PamětihodnostiEditovat
- Hrad Košumberk, zřícenina, hradní muzeum
- Kaple Čtrnácti pomocníků
- Kaple se sochou svatého Jana Nepomuckého
- Poutní kostel Panny Marie na Chlumku
- Kostel svatého Bartoloměje
- Synagoga
- Židovský hřbitov
- Radnice na náměstí plk. Koukala
- Fara
Místní částiEditovat
GalerieEditovat
Východní čát Náměstí Plukovníka Josefa Koukala
Náměstí Plukovníka Josefa Koukala se sochou sv. Jana Nepomuckého
Budova Základní umělecké školy v Komenského ulici
Poutní chrám Panny Marie Pomocné na Chlumku
Sluneční hodiny na náměstí, vpravo radnice
Areál bývalého pivovaru v místní části Košumberk
Sokolovna z roku 1925 v Dolské ulici
Areál Hamzovy odborné léčebny, vpravo budova Muzea zdravotnictví
Areál bývalého pivovaru v místní části Košumberk
Pohled na Luži z místní části Košumberk
Budova purkrabství na hradě Košumberk
Farní kostel Svatého Bartoloměje v Luži
židovský hřbitov v Luži
zřícenina hradu Košumberk
Paletínská kaple Čtrnácti pomocníků u Luže
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2021. Praha. 30. dubna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-30]
- ↑ Rozhodnutí č. 16 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 23. ledna 2007
LiteraturaEditovat
- BOČEK, Jan: Legionáři v Luži, Bělé, Brdě, Dobrkově, Dolech, Domanicích, Košumberku, Rabouni, Radimi, Srbcích, Voleticích a Zdislavi. Luže : Město Luže, 2017, 135 s.
- JENÍČEK, Václav Vladimír: Národní buditel Fr. Novotný z Luže. Historik a linguista český 1768-1826. Košumberk : Hradní muzeum, 1936, 55 s.
- Luže ve fotografiích aneb Co (už) nepamatujeme. 151 s.
- VORÁČEK, Emil a kol.: Luže v dějinách. Díl 1. Od počátků středověku do konce 17. století. Luže : Město Luže, 2010, 291 s.
- Kolektiv autorů: Luže v dějinách. Díl 2. Luže v Habsburské monarchii – od poddanského městečka k občanské společnosti. Luže : Město Luže, 2016, 439 s.
Externí odkazyEditovat
Galerie Luže na Wikimedia Commons- Obrázky, zvuky či videa k tématu Luže na Wikimedia Commons
- Luže v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
Encyklopedické heslo Luže v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
