Kostel Nalezení svatého Kříže (Litomyšl)

kostel v Litomyšli

Areál piaristického kostela Nalezení svatého Kříže se nachází v Litomyšli na svahu východně od náměstí. Zahrnuje samotný kostel Nalezení svatého Kříže, budovu piaristické koleje, zahradu a budovu bývalého piaristického gymnázia, kde od roku 1926 sídlí Regionální muzeum Litomyšl.

Kostel Nalezení svatého Kříže
Průčelí kostela a koleje
Průčelí kostela a koleje
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Obec Litomyšl
Souřadnice
Kostel Nalezení svatého Kříže (Litomyšl) (Česko)
Základní informace
Církev Římskokatolická
Provincie Česká
Diecéze Královéhradecká
Vikariát Litomyšl
Datum posvěcení 1722, 2014
Světitel J.E. Miloslav Vlk (2014)
Architektonický popis
Architekt Giovanni Battista Alliprandi
Stavební sloh baroko
Výstavba 1716–1726
Specifikace
Umístění oltáře Jižně
Odkazy
Ulice Jiráskova
Oficiální web http://www.farnostlitomysl.cz
Kód památky 23615/6-4224 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Piaristická kolej (Litomyšl).

Řád piaristů z Mikulova do Litomyšle přivedla Frebonie Eusebie z Pernštejna roku 1640. Piaristé nechali postavit tři křídla koleje, školu a kostel. Piaristické gymnázium bylo otevřeno v roce 1644. Poslední křídlo koleje bylo postaveno v roce 1681, součástí koleje byl refektář se štukovou a malířskou výzdobou a kaple zvaná Očistec. U koleje byla založena rozsáhlá zahrada se sadem, která je součástí komplexu tzv. Klášterních zahrad. V kostele se konaly bohoslužby zejména piaristů a studentů jejich škol.[1] Piaristé z Litomyšle odešli v roce 1948.[2]

KostelEditovat

Kostel byl postaven v barokním slohu v letech 1716–1726 podle, o dva roky mladšího, návrhu italského architekta Giovanniho Battisty Alliprandiho na místě staršího piaristického kostela.[3][4] Budovu nechal postavit tehdejší majitel panství František Václav z Trauttmansdorffu.[5] Na stavbu byla pravděpodobně vypsána soutěž, jíž se účastnil mladoboleslavský architekt Mikoláš Rossi, který za neprovedené plány a model kostela dostal v roce 1715 honorář. V roce 1714 byla uzavřena smlouva s Alliprandim, který stavbu vedl do roku 1719, kdy se řízení stavebních prací ujal František Maxmilián Kaňka. Ten se věnoval práci na zevnějšku, vnitřku a portálu do roku 1726.[3] V roce 1722 byl kostel vysvěcen.[6] Roku 1735 při požáru shořela pravá věž, o čtyřicet let později v roce 1775 oheň pohltil celý kostel s částí vnitřního zařízení, požáru odolaly pouze tři dřevěné sochy evangelistů. Po požáru chrám opravoval Jan Kr. Habich.[3] V roce 1814 kostel postihl další požár.[1] Další opravy byly provedeny v letech 1814, 1892, 1894 a 1903.[3]

V letech 1948–1949 proběhla oprava věží a krytiny. V roce 1958 byl stanoven havarijní stav kostela a začaly snahy o rekonstrukci. Roku 1967 vandalové zdemolovali část rakví v kryptě kostela i další části stavby. O pět let později byl chrám převeden do státního vlastnictví. Spravuje jej Památkový ústav v Pardubicích. V roce 1978 byl zpracován projektový plán rekonstrukce. V letech 1981–1982 bylo vnitřní zařízení kostela demontováno a jeho část předána k restaurování. Na počátku 90. let 20. století se v kostele konalo několik koncertů festivalu Smetanova Litomyšl. V letech 1991–1994 se uskutečnila rekonstrukce střechy, věží a fasády. V letech 1997–2000 opravou prošla i budova koleje. Interiér kostela byl za 82 milionů korun renovován v letech 2010–2014 v rámci projektu Revitalizace zámeckého návrší, podle projektu architektů Marka Štěpána a Vandy Štěpánové z let 2007-2010.[1][4] Koncepce architektů reflektuje pohnutou historii kostela. Stěny kostela byly vylíčeny šedou barvou, která nechává vyniknout vznosnosti prostoru modelovaného světlem a přes severní část transeptu byla umístěna minimalistická lávka umožňující neobvyklý pohled do lodi.[4] Lávka propojuje výstavní prostory na ochozu, kde jsou prezentována sakrální umělecká díla z královehradecké diecéze.[4] Na ochoz se vstupuje po nově vybudovaném dřevěném a spirálovitém schodišti v jižní věži, které vede na novou vyhlídkovou terasu mezi věžemi s výhledem na Toulovcovo náměstí, zámek a do dvora piaristické koleje.[4]

Architektura a výzdobaEditovat

Jednolodní chrám má půdorys latinského kříže. Má dvě čtvercové nakoso postavené věže. V pozadí stojí v půlkruhu přistavěné kaple.[5] Kostel je uzavřený valenou klenbouvýsečemi nad podélnou lodí a plackovou klenbou nad křížením. Jednoduše členěné průčelí je přepásáno těžkou kordonovou římsou.[3] Fasáda je konvexně řešená a zdobí ji plastiky z dílny sochaře Matyáše Bernarda Brauna.[5] Nad hlavním portálem je pískovcová kartuše pod korunou s erbem Trauttmansdorfského rodu od Jiřího Pacáka a na římse alegorie naděje a víry od Brauna.[7] Nad postranními vchody jsou štíty s letopočty 1722 a 1892 a sochy putti.[7] Mezi věžemi probíhá atika s balustrovým zábradlím a sochami sv. Václava a Vojtěcha.[7]

Interiér je prosvětlený a bohatě vybavený.[6] Sochařskou výzdobu zadal František Václav z Trauttmansdorffu dílně Matyáše Bernarda Brauna, některé práce vytvořil i Jiří František Pacák, ale jeho podíl není rozpoznatelný. Právě Pacákovo jméno je s výzdobou kostela nejčastěji skloňováno, ale podle posledních výzkumů se sochař nepodílel na výzdobě, kterou dělal Braun, ale vykonával práci, kterou mu zadával architekt Kaňka.[8] Pacákovo jméno je uváděno pouze v účtech na kamenické práce a plastiky.[8]

K pracím Braunovy dílny, k jejímuž provedení byla ze strany objednavatele vyjadřována jistá míra nespokojenosti, patří sochy sv. Václava a sv. Prokopa, které stojí na balustrádě atiky ve střední části průčelí (1723) dále do roku 1724 zhotovené alegorické sochy Víry a Naděje nad hlavním portálem. K výrazným prvkům interiéru patří monumentální dřevěné bíle štafírované sochy čtyř evangelistů postavené v rozích křížení (1721–1725). Objednavateli se sochy nelíbily, takže byly sňaty, upraveny a upraveny pro zlacení, což nejspíše provedl rakouský umělec Antonín Appeler.[9] Při požáru roku 1775 zničenou sochu sv. Matouše (donedávna byla považována za zničenou socha sv. Jana Evangelisty[10]) nahradil v roce 1783 řezbář Jan Dornbacher z Dobrušky.[11][9] Klenbu kupole vymaloval morovým tématem roku 1728 Václav Jindřich Nosek, obraz pro hlavní oltář si nechal František z Trauttmansdofrfu objednat u významného italského malíře Francesca Trevisaniho. Freska a část vnitřního vybavení byla zničena při zmíněném požáru, oltář byl nově postaven zděný v klasicistních formách a oltářní obraz v roce 1778 nahradila kopie od profesora vídeňské akademie Vincence Fischera. Výzdobu v bílém štuku zahrnující sochy sv. Petra, sv. Pavla a Boha Otce vypracoval Martin Keller.[11]

Boční oltáře sochařsky obohatila dílna Františka Pacáka, syna Jiřího F. Pacáka. Byly osazeny obrazy Felixe I. Leichera, Josefa T. Rottera a dalších. Další zařízení bylo doplňováno v průběhu 19. století. Kazatelna je z roku 1842, oltáře v křížení mají obrazy Amalie von Peter (1845). Na kůru se nacházejí varhany, které postavil varhanář Jan Josef Horák z Kutné Hory v roce 1821.[1][7]

Dvě řady pozdně barokních dubových lavic s rokajovým dekorem pocházejí nejpozději z roku 1752.[9][12] Přední část pravé řady lavic je ohořelá, nejspíše kvůli požáru z roku 1814.[9] Zpovědnice s rokajovým dekorem v první kapli na evangelijní straně je z roku 1748, opravována roku 1819.[12] V sakristii se nachází dubové skříně na paramenta s rokajovým dekorem a intarzií a také mramorové lavabo zdobené píšťalami a plastickým výjevem Mojžíše a vody tryskající ze skály od Jiřího Pacáka z 1. poloviny 18. století.[12][7] V minulosti se zde nacházelo také pět sochaných výjevů Kristova utrpení na odstupňovaném skalisku.[8] V místnosti sakristie je ve vitríně vystaveno liturgické náčiní z drahých kovů, kalichy, monstrance atp. Pohřbeni jsou v kostele příslušníci řádu, hrabata z Trautmansdorfu a Valdštejnové-Vartenberkové.[1]

InstalaceEditovat

Roku 2014 zavěsili umělci Václav Cigler a Michal Motyčka do středu kupole instalaci Sloup s odraznou plochou.[9] Instalace je tvořena hranolem z optického skla, který láme světlo a vytváří duhu a kruhovou skleněnou deskou, skrze kterou se po otevření vstupuje do krypty. Toto dílo má představovat Hospodina jako Ducha vznášejícího se nad vodami podle druhého verše z knihy Genesis[13] a duha odkazuje na verš Položil jsem na oblak svou duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí.[14][9] Prostor krypty slouží pro dočasné výstavy. Světelná instalace je doplněna ještě Menzou a Světelným křížem od týž autorů z roku 2015. Menza je tvořena objektem v podobě skleněného kvádru prosvíceného zevnitř a Světelný kříž vytváří dva laserové paprsky protínající loď a transept.[9]

ZvonyEditovat

První zvony byly do pravé věže zavěšeny 8. září 1722, ale již roku 1735 se při požáru dva roztavily a jeden z nich zůstal. Následně byl jeden zvon přelit v Olomouci a roku 1766 tři nové zakoupeny v Praze. Při požáru roku 1755 se opět dva zvony roztavily a jeden zůstal, rovněž roku 1814 se dva roztavily a tak o čtyři roky později byly znovu slity.[7] Zvony s letopočty 1818 a 1819 byly zrekvírovány roku 1917 a rozbity. Následující nové zvony zasvěcené svatému Václavovi (773 kg), Panně Marii (453 kg) a svatému Josefovi (303 kg) byly posvěceny 25. září 1932.[15] Vyrobil je českobudějovický zvonař Rudolf Perner. V Březnu roku 1942 byly i tyto zvony zrekvírovány a zničeny, věž tak zůstala desítky let bez zvonů. Nové zvony se stejným zasvěcením byly ulity v Brodku u Přerova a umístěny do věže roku 2016.[9] Zvony jsou zdobeny modlitbami podle grafického návrhu Václava Kočího.[15] Zvon Svatý Václav Váží 750 kg, má průměr věnce 105 cm a je nalazen na tón G1. Zvon Panna Marie váží 380 kg, má průměr 88 cm a tón B1. Zvon Svatý Josef váží 320 kg, má průměr 80 cm a tón C2.[15]

Piaristické gymnáziumEditovat

 
Budova bývalého piaristického gymnázia, sídlo Regionálního muzea Litomyšl
Podrobnější informace naleznete v článku Piaristické gymnázium (Litomyšl).

Bývalé piaristické gymnázium sousedí s kostelem Nalezení svatého Kříže, nachází se na zámeckém návrší nad městem. Postaveno bylo v letech 1714–1719 podle návrhu italského architekta Alliprandiho. V roce 1926 budovu zakoupilo městské muzeum. Objekt byl rekonstruován na počátku 80. let 20. století a byly do něj nainstalovány nové expozice – národní obrození v Litomyšli a historie města a okolí. Budova s obdélným půdorysem je postavena v barokním stylu. Dvě podlaží se nacházejí ve směru k zámku, na opačné straně jsou situována tři patra. Průčelí je ozdobeno portálem se sochou zakladatele piaristického řádu, Josefa Kalasanského. Střechu zdobí hranolová věžička.[6]

Program záchrany architektonického dědictvíEditovat

V rámci Programu záchrany architektonického dědictví bylo v letech 1995-2014 na opravu bývalého kláštera čerpáno 9 400 000 Kč.[16]

Čerpané finanční prostředky (v tisících Kč)
rok 1996 1997 1998 1999 2000
částka 2 500 800 2 000 1 600 2 500

ZahradyEditovat

 
Kašna se sochami od Olbrama Zoubka

Zahrady piaristického kláštera se rozkládají mezi dvěma svatostánky – piaristickým kostelem Nalezení svatého Kříže a katolickým kostelem Povýšení svatého Kříže. Areál zaujímá plochu 1 ha. Dochoval se původní rastr historických zdí a zbytky původního zavlažovacího systému.[6] Po odchodu piaristů v roce 1948 zahrady zpustly a nebyly přístupné veřejnosti. Znovu byly zpřístupněny v roce 2000 v rámci Dnů Evropského dědictví. V centru se nachází bazén s mlhovištěm a sousoší, které městu věnoval Olbram Zoubek.[2]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e Piaristický chrám Nalezení sv. Kříže s kolejí [online]. Město Litomyšl, 2011-01-01 [cit. 2015-03-11]. Dostupné online. 
  2. a b Klášterní zahrady [online]. Město Litomyšl, 2011-01-01 [cit. 2015-03-11]. Dostupné online. 
  3. a b c d e NEUMANN, Jaromír. Český barok. Praha: Euromedia Group - Odeon, 1969. Kapitola Kostel Nalezení svatého Kříže v Litomyšli, s. 93. 
  4. a b c d e VOLF, Petr. Litomyšl: renesanční město moderní architektury. Litomyšl: Město Litomyšl, 2014. 271 s. ISBN 9788090582118. S. 70-73. 
  5. a b c PRAŽÁK, Václav. Baroko východních Čech : architektura, sochařství. Hradec Králové: Garamond, 1999. 119 s. ISBN 80-902593-0-8. S. 8. 
  6. a b c d TKÁČ, Vladimír. Průvodce poklady UNESCO : Český Krumlov, Holašovice, Kutná Hora, Litomyšl, Praha. Olomouc: Fontána, 2006. 336 s. ISBN 80-7336-307-0. Kapitola Litomyšl, s. 90-91. 
  7. a b c d e f HLÁVKA, Josef. Soupis památek historických a uměleckých v Království Českém od pravěku do počátku XIX. století. Praha: Archeologická komisse při České akademii císaře Františka Josefa, 1908. 163 s. S. 70-86. 
  8. a b c BOUČEK, Jan. Jiří František Pacák a jeho tvorba ve východních Čechách. Praha, 259 s. Diplomová práce. Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Petra Oulíková. Dostupné online.
  9. a b c d e f g h ŠTĚPÁN, Marek; KESSELGRUBEROVÁ, Ludmila; MOTYČKA, Michal. Chrám nalezení sv. Kříže/Zámecké návrší Litomyšl. Příprava vydání Helena Marie Hendrych. Litomyšl: Zámecké návrší Litomyšl, 2017. 23 s. 
  10. MAREŠOVÁ-KESSELGRUBEROVÁ, Ludmila. Barokní sochařství mezi Lanškrounem, Litomyšlí a Ústí nad Orlicí. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta (disertační práce), 2012. 
  11. a b JIROUŠKOVÁ, Tereza. Umění baroka v Litomyšli (diplomová práce). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, 2016. 
  12. a b c Emanuel Poche. Umělecké památky Čech. Svazek K/O. Praha: Academia, 1978. S. 298-299. 
  13. Gn 1, 2 (Kral, ČEP)
  14. Gn 9, 13 (Kral, ČEP)
  15. a b c Živé zvony v piaristickém chrámu Nalezení sv. Kříže v Litomyšli. [s.l.]: Město Litomyšl, Zámecké návrší Litomyšl Brožura. 
  16. MATOUŠKOVÁ, Kamila. 20 let Programu záchrany architektonického dědictví. Praha: Min. kultury, Národní památkový ústav, 2015. 134 s. ISBN 9788074800238, ISBN 8074800237. OCLC 935878025 S. 100-101. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat