Otevřít hlavní menu

Felix Ivo Leicher (19. května 1727 Bílovec[1]20. února 1812 Vídeň) byl vídeňský malíř oltářních obrazů, jenž se svou tvorbou úspěšně uplatnil na rozsáhlém území celé habsburské monarchie i mimo ni (Monte Libano, Sýrie).

Felix Ivo Leicher
Felix Ivo Leicher
Felix Ivo Leicher
Narození 19. května 1727
Bílovec, Slezsko
České královstvíČeské království České království
Úmrtí 20. února 1812 (ve věku 84 let)
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Národnost Čech
Povolání malíř
Hnutí pozdní baroko
Významná díla Ráno , Večer (80.léta 18.století) , Vidění sv.Hedviky (1794-1797)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Narodil se ve slezském městě Bílovec, dnes tam na zdi napravo od hlavního vchodu farního kostela sv. Mikuláše na jeho památku visí pamětní deska. Vyučil se tkalcem, později však studoval na piaristickém gymnáziu v Příboře, kde začal malovat kulisy pro školní divadlo. Jeho talentu si povšiml místní malíř Franz Andreas Schaffer, žák Jana Kupeckého a vzal ho do učení[2]. Po Schafferově smrti v roce 1749 Leicher chtěl pokračovat ve studiu. Patrně i pod vlivem staršího přítele a sourodáka Jana Ignáce Cimbala a stalo se pro něj posláním a celoživorním zaměstnáním. Od roku 1751 studoval Leicher vídeňskou malířskou akademii; v roce 1754 v soutěži akademie obdržel druhou cenu za obraz Pomazání Saula na krále (dnes se tento obraz i s přípravnou skicou nachází v Německém národním muzeu v Norimberku), což mu do budoucna zajistilo podporu této školy. Jeho učitelem tam byl mimo jiné Franz Anton Maulbertsch, s nímž pak po celý život udržoval přátelské vztahy a spolupracoval, např. na freskách a obrazech pro piaristický kostel v Mikulově. V mnoha místech je Leicher tvůrcem oltářních obrazů v kostelích s Maulbertschovými freskami. Vliv učitele však nezapře ani pozdní Leicherovo dílo, jak je patrno na koloristicky bohatém hlavním oltářním obraze svatého Mikuláše v Bílovci. V několika případech byla jeho díla dlouho připisována právě Maulbertschovi a teprve nedávno bylo zjištěno jejich pravé autorství. Další díla z anonymity dosud nevystoupila. V 70. letech 18. století se věnoval též tvorbě obrázků kabinetního formátu a skic se světskými žánrovými náměty.

DíloEditovat

Jeho kompozice, typika figur, jejich gesta, stylizace tvarů, práce se světlem a rokokový charakter malby dokazují značný vliv Maulbertschův, jehož dílo Leicher obdivoval, zvláště v počátcích své praxe od konce 50. let. Jeho projev byl však barevně tlumenější, nikdy se plně neztotožnil s Maulbertschovým pojetím barevně-světelné exprese. Jeho výrazové prostředky mají charakter spíše lyrizující, zdrženlivější, narativně laděný. Na rozdíl od Maulbertsche nebyl nijak dotčen expresivním projevem Pavla Trogera. Inspiroval se zřejmě též díly benátských malířů 18. století, zvláště kompozicemi Giovanni Battisty Pittoniho a nezřídka rovněž obrazy Petra Paula Rubense či malířů z jeho okolí, nejvýrazněji je to patrno na dvou malbách pro oltáře kostela sv. Jana Křtitele v Kroměříži. Jeho vývoj postrádá dramatičnost a ani v reprezentativním souboru oltářních obrazů v opavském farním kostele Nanebevzetí Panny Marie z počátku 80. let, jež bývají často pokládány za jeho nejdokonalejší, neztrácí návaznost na rokokové ladění děl svého raného tvůrčího období.

Někteří kritikové však spatřují těžiště Leicherovy inspirace spíše v díle Michelangela Unterbergera, profesora vídeňské akademie, jehož dílo bylo jakousi umírněnou variantou tehdejšího akademického jednotného stylu; zvláště tomu nasvědčují jednoduchá, přehledná kompoziční řešení a spíše lyrické, nedramatické vyznění děl obou umělců.

Vybraná dílaEditovat

Sv. Karel Boromejský rozděluje almužny, kolem roku 1791
Sv. Kateřina (nezvěstné)
Panna Marie v oblacích
Svatá Rodina (hlavní oltářní obraz)
Vidění svatého Josefa Kalasánského, kolem 1761
Apoteóza sv. Jana Nepomuckého, před rokem 1777
Navštívení Panny Marie
Portrét Františka Štěpána Lotrinského (1745)
Portrét Marie Terezie, 1745
Sv. Mikuláš a sv. Jan Nepomucký před Kristem, před 1777
  • Brno, minoritský kostel sv. Janů (Křtitele a Evangelisty)
Oslavení svatého Šebestiána
další tři oltářní obrazy
Sv. Jakub Větší, kolem 1788 (nezvěstné)
  • Dolany, farní kostel sv. Matouše (původně Olomouc, bývalý kartuziánský kostel)
Nanebevzetí Marie, kolem 1776
  • Domašov (okres Jeseník), farní kostel sv. Jana Křtitele (původně Opava, bývalý františkánský kostel sv. Barbory)
Stětí sv. Barbory, 1759 či 1761 (skica v Szémpüveszéti Muzeum v Budapešti)
Sv. Augustin s Nejsvětější Trojicí, kolem 1760
Sv. František Saleský (nástavcový obraz bočního oltáře)
Sv. Kazimír Polský (nástavcový obraz bočního oltáře)
Sv. Alžběta
Sv. Barbora, 1787–1788
Sv. Kateřina, kolem 1790
Orfeus v podsvětí, kolem 1786 (nezvěstné)
Pád andělů, kolem 1787
Duše v očistci, kolem 1755 (malba pro oltářní menzu)
Svatý Vendelín, kolem 1755 (malba pro oltářní menzu)
Sv. Anna
Sv. Valentin
Loučení apoštolů Judy Tadeáše a Šimona, kolem 1791
Marie s dítětem
Svatý Jan Nepomucký, 1759
Vidění svatého Josefa Kalasánského
  • Místek, děkanský kostel sv. Jana a Pavla
Růžencová madona, po 1768
Sv. Rodina se sv. Annou a Jáchymem
Sv. Veronika
Sv. Josef Kalasanský před Marií, asi 1765
Sv. Anna
Sv. Barbora
  • Opava, kostel Nanebevzetí Panny Marie
Pád andělů
Poslední večeře, 1781–1783
Sv. Anna s Ježíškem, Marií a sv. Jáchymem
Sv. Augustin
Sv. Josef Pěstoun
Sv. Šimon Stock před Marií
Zázračné uzdravení sv. Peregrina
  • Opava, kaple sv. Alžběty
Sv. Alžběta rozdílí almužny, 1783
Sv. František z Assisi s Pannou Marií a sv. Josefem před Nejsvětější Trojicí, 1778
Sv. Josef z Leonici
Sv. Felix z Cantalice
Loučení apoštolů sv. Petra a Pavla, kolem 1762 (?)
Oltářní obraz (asi 1764-65), nástropní malba je od Josefa Hagera
Smrt sv. Josefa, asi 1774
Svatý Josef Kalasanský před Pannou Marií kolem 1764
Sv. Jan Nepomucký
Vidění sv. Hedviky, 1794 či 1797
  • Vídeň-Wieden, Wiedner Hauptstrasse 82; farní kostel sv. Tekly při bývalém klášteře piaristů:
oltářní obrazy: Svatá Tekla, Panna Marie Immaculata a SvatýJosef Kalasanský (1755/56)
  • Vídeň, klášterní kostel piaristů Panny Marie věrné (Maria Treu) s freskami F. A. Maulbertsche
obraz Svatá rodina na postranním oltáři (1763)
oltářní obraz v kapli (1765-66)
  • Vídeň, Österreichische Galerie Belvedere (Rakouská galerie Belvedere)
Příbuzenstvo Kristovo, rytina na mědi (tisková deska)
Oltářní obraz (1777)

Další obrazy jsou: v Opavě-Kateřinkách, v Morkovicích, v Mutěnicích, v Topolanech u Olomouce či v polském Krakově (kostel trinitářů).

LiteraturaEditovat

  • Horová, Anděla. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Praha: Academia, 1995. 546 stran. ISBN 80-200-0521-8.
  • Jelonek, Emil. Felix Ivo Leicher. In Das Kuhländchen. 7. svazek. Neu-Titſchein: L. V. Enders’ſch, 1926. 200 stran. Strany 17–20, 33–37, 49–52.
  • Krsek, Ivo. Dějiny českého výtvarného umění, díl II/2.
  • Krsek, Ivo. Umění baroka na Moravě a ve Slezsku. Academia, 1996.
  • Kuchta, Zdeněk. Významní rodáci a osobnosti Bílovecka. Bílovec : Město Bílovec, 2009. ISBN 978-80-254-6373-4. Oddíl Leicher Felix Ivo, strany 54–55.
  • Petrová-Pleskotová A. K dielu Felixe Ivo Leichera na Slovensku. In ARS, číslo 1, 1985.
  • SCHENKOVÁ, Marie; OLŠOVSKÝ, Jaromír. Barokní malířství a sochařství v západní části českého Slezska. Opava: Slezské zemské muzeum ; František Maj, 2001. 274 s. ISBN 80-86458-06-7. 
  • SCHENKOVÁ, Marie; OLŠOVSKÝ, Jaromír. Barokní malířství a sochařství ve východní části českého Slezska. Opava: Slezské zemské muzeum ; František Maj, 2004. 265 s. ISBN 80-86224-46-5. 
  • Slavíček, Lubomír. Felix Ivo Leicher. Disertace FF UJEP Brno 1972.
  • SLAVÍČEK, Lubomír. Felix Ivo Leicher, ein Maler ohne Eigenschaften? Versuch einer Stildefinition seines Oeuvres. In: Eduard Hindelang; Lubomír Slavíček. Franz Anton Maulbertsch und Mitteleuropa : Beiträge zum 30-jährigen Bestehen des Museums Langenargen. Langenargen - Brno: Masarykova univerzita, 2007. ISBN 978-80-210-4394-7. S. 221–243. (německy)
  • Slavíček, Lubomír. Příspěvky k poznání Felixe Ivo Leichera na severní Moravě. In Sborník památkové péče v severomoravském kraji. Číslo 5, 1982.
  • TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. 3. vyd. Svazek 2. Praha: Rudolf Ryšavý : Tvar, 1950. Heslo Leicher, Felix Ivo, s. 19-20. 
  • Vollmer, Hans. Allgemeines Lexikon der bildenden Kunst. 22. svazek. Leipzig, 1928.

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Biographisches Lexikon des Kaisertums Österreich - Vierzehnter Teil, Wien 1865, s. 333

Externí odkazyEditovat