Piaristické gymnázium (Litomyšl)

muzeum a kulturní památka České republiky na území obce Litomyšl

Piaristické gymnázium v Litomyšli bylo gymnázium piaristické koleje založené roku 1640. Gymnázium se od roku 1719 nacházelo v budově poblíž kostela Nalezení sv. Kříže, ve které se nyní nachází Regionální muzeum. Roku 1874 přešlo gymnázium do správy státu a roku 1923 se přestěhovalo do nové budovy, dnes Gymnázium Aloise Jiráska.

Piaristické gymnázium v Litomyšli
Budova gymnázia, dnes muzeum (2019)
Budova gymnázia, dnes muzeum (2019)
Účel stavby
Základní informace
Sloh baroko
Architekt Giovanni Battista Alliprandi
Výstavba 1714
Poloha
Adresa Litomyšl-Město, ČeskoČesko Česko
Ulice Jiráskova
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky 35832/6-4226 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Piaristická kolej (Litomyšl).

Gymnázium vzniklo založením piaristické koleje, jejíž zakládací listinu podepsala 3. září 1640 majitelka litomyšlského panství Frebonie Eusebie z Pernštejna.[1][2] Hlavním důvodem přivedení řádu piaristů do Litomyšle byla podpora protireformace v oblasti se silným vlivem husitství a bratrství.[3] Vyučování ve škole začalo v listopadu 1644 – rok poté, co se piaristé usadili v nově vybudované koleji. Město na provoz gymnázia přislíbilo částku 200 zlatých ročně a dodávky dřeva z městských lesů, sama Frebonie z Pernštejna pak založila pro žáky takzvanou chlebíčkovou nadaci. Každou sobotu bylo mezi studenty rozdáno 84 bochníků chleba pod podmínkou, že se pomodlí (pětkrát Zdrávas Maria a pětkrát Otčenáš).[4][5]

Nová budova gymnáziaEditovat

Se stavbou nového kostel Nalezení svatého Kříže musely být mezi lety 1714 a 1716 zbourány stávající budovy školy a kostela vedle koleje. V roce 1714 zakoupila kolej dům na baště vedle fortny a město darovalo druhé stavební místo.[6] Základní kámen nové budovy podle projektu Giovanni Battisty Alliprandiho byl položen 6. srpna 1714 a budova dokončena roku 1719.[6] V letech 1735 a 1742 poškodil budovu požár, především školní divadlo. Po druhém požáru přibyla věž se zvonkem ulitým v Brně. Opět roku 1775 gymnázium vyhořelo, ve věži umístěné hodiny byly prodány kostelu v Makově a věž až roku 1798 stržena věž a nahrazena menší.[6] Po dalším požáru roku 1814 pokryl budovu novým krovem tesař Martin Fayman se synem Františkem.[6] Následujícího roku byla celá budova upravena, nad portál byl umístěn říšský orel a vedle výklenku namalován v roce 1817 český lev.[6] Celá budova byla opravena roku 1826 a věž nově postavena a pobita mědí.[6]

Organizace výukyEditovat

Piaristická škola sestávala z několika přípravných tříd a samotného gymnázia. Zdarma se v ní vzdělávali chlapci ve věku od sedmi let.[7] První tři třídy (tzv. trivium) byly zaměřené na výuku čtení a psaní v národním jazyce, aritmetiku, základy katechismu a latiny. Samotné gymnázium, tj. latinská škola, bylo rozděleno na dvě skupiny: tři třídy gramatiky a tři nejvyšší zaměřené na humanitní vědomosti, rétoriku, poetiku a morální teologii.[8] Součástí studia byla i veřejná vystoupení – divadelní přestavení, akademie a aklamace. Zapojovali se do nich studenti všech ročníků, autory byli nejčastěji profesoři. V letech 1715–1775 bylo celkem odehráno 223 představení. V roce 1775 školní divadlo vyhořelo, v témže roce pak císařovna Marie Terezie školní představení zakázala.[9]

Kromě gymnázia byla v roce 1733 v Litomyšli zřízena ještě samostatná filosofická studia určená studentům mířícím na studium teologie, medicíny či práva na vysokých školách. Filosofický ústav byl však trnem v oku jezuitům ovládajícím v té době pražskou univerzitu, neboť jeho fungování z jejich pohledu škodilo pražské artistické fakultě.[10] V roce 1849 byla filosofie zrušena a dvě její třídy sloučeny s gymnáziem.[11] To bylo v roce 1866 oficiálně prohlášeno za české, čeština se však ve výuce prosazovala již dříve.[12] Roku 1874 pak bylo piaristické gymnázium postátněno a roku 1923 se škola přestěhovala do nově postavené budovy v Masarykově čtvrti.[13][14] Do budovy se v roce 1926 přestěhovalo městské muzeum, dnešní regionální muzeum.

BudovaEditovat

 
Dvojitý portál budovy ze severozápadní strany s kartuší a sochou svatého Josefa Kalasanského

Stavba gymnázia je od roku 1958 chráněnou kulturní památkou a v současnosti je sídlem regionálního muzea.[15] Budova je obdélná, na straně zámku má jedno patro, směrem do města má dvě patra. Fasáda je nečleněná, uprostřed se nachází dvojitý portál s pískovcovým ostěním a ořímsovaným nástavcem, na němž stojí po stranách koule a ve středu piniové šišky. Nad portály je nika s mušlovitou konchou v níž stojí pískovcová socha zakladatele piaristického řádu, svatého Josefa Kalasanského, pod ním je kartuše se znaky řádu a letopočtem 1720.[6][16] Ze sedlové střechy, pokryté taškami, vystupuje v ose budovy čtyřboká věž s oblými rohy a polokruhovitě zaklenutými okny. Věž je zakryta měděným plechem pobitou helmou s trojnohou pyramidou nahoře, podle popisu z roku 1908 měla být na vrcholu plechová orlice nad českou korunou.[6] Místnosti jsou zaklenuty pruskými plackami oddělenými pásy, chodby jsou zaklenuty valeně se stýkajícími se výsečemi.[16] Ze severní strany budovy vybíhá krátká zeď s pískovcovým portálem, ke které přiléhá moderní železobetonový přístavek ve tvaru nepravidelného jehlanu, jenž je výsledkem revitalizace muzea.

Revitalizace muzeaEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Regionální muzeum v Litomyšli.

V letech 2012–2014 proběhla revitalizace a dostavba objektu Regionálního muzea v Litomyšli podle návrhu architekta Josefa Pleskota.

ReferenceEditovat

  1. KOVÁŘ, Josef; SKŘIVÁNEK, Milan. Tři sta padesát let litomyšlského gymnázia. [s.l.]: Gymnázium Litomyšl, 1990. 112 s. (česky) 
  2. KOVÁŘ a SKŘIVÁNEK 1990, strana 5
  3. KOVÁŘ a SKŘIVÁNEK 1990, strana 5
  4. GLOSER, Jaroslav Jan. Litomyšl : městem krok za krokem. [s.l.]: Argo, 2005. 366 s. ISBN 80-7203-749-8. (česky) 
  5. GLOSER 2005, strany 220–221
  6. a b c d e f g h HLÁVKA, Josef. Soupis památek historických a uměleckých v Království Českém od pravěku do počátku XIX. století. Praha: Archeologická komisse při České akademii císaře Františka Josefa, 1908. 163 s. S. 72, 91-92. 
  7. KOVÁŘ a SKŘIVÁNEK 1990, strana 9
  8. PŘIKRYL, Michal. Piaristické školství v českých zemích. Olomouc, 2007 [cit. 2019-08-23]. Diplomová práce. Univerzita Palackého. Vedoucí práce Marcela Musilová. s. 23-25. Dostupné online.
  9. KOVÁŘ a SKŘIVÁNEK 1990, strana 11–12
  10. KOVÁŘ a SKŘIVÁNEK 1990, strana 13
  11. GLOSER 2005, strana 221
  12. NEJEDLÝ, Zdeněk. Litomyšl: tisíc let života českého města. Kniha druhá. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1954. S. 39. 
  13. KOVÁŘ a SKŘIVÁNEK 1990, strana 18
  14. KOVÁŘ a SKŘIVÁNEK 1990, strana 28
  15. Památkový katalog: Muzeum [online]. Národní památkový ústav [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. (česky) 
  16. a b Emanuel Poche. Umělecké památky Čech. Svazek K/O. Praha: Academia, 1978. S. 299. 

Externí odkazyEditovat