Wikipedie

Josef Schusser

český malíř

Josef Schusser, narozený jako Josef Sušr[1], někdy uváděn též jako Josef Šusr (10. března 1864 Choltice[1] – 21. srpna 1941 Praha[2]), byl český akademický malíř a vysokoškolský profesor.

Josef Schusser
Narození10. března 1864
Choltice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí21. srpna 1941 (ve věku 77 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbeníBubenečský hřbitov
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánímalíř, pedagog
Manžel(ka)Milada Schusserová
PříbuzníJan Havelka tchán
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Narodil se v Cholticích v rodině Františka Šusra[3], kováře a zvířecího léčitele. Původně se vyučil knihkupcem a nějaký čas pracoval v "Grégrově a Dattlově" knihkupectví v Praze. V letech 1893-1897 studoval figurální malířství na pražské malířské akademii u profesora Vojtěch Hynaise. Po absolutoriu odešel do Mnichova, kde se zdokonaloval na malířské akademii u profesora J. C. Hertericha. V roce 1898 se oženil[4] s Miladou Havelkovou, dcerou spisovatele Jana Havelky. Ta se rovněž stala malířkou. Kresbu ji učil Mikoláš Aleš.

V letech 1896 až 1900 členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Krátce působil jako jednatel spolku a v r. 1900 jako zodpovědný redaktor ve Volných směrech, kde jej střídá progresivní Jan Kotěra. Není doloženo, zda následně se stává členem Jednoty umělců výtvarných. F. X. Harlas jej v r. 1902 řadí do skupiny "Mimo družstvo".

Od roku 1902 vyučuje na pražské Uměleckoprůmyslové škole, kde je v letech 1916 až 1927 profesorem všeobecné malby se zaměřením na figurální a ornamentální kresbu a malbu. Mezi jeho žáky patřili např. Vladimír Pukl, Bořivoj Žufan, Vilém Hlobil, Miloš Malina, Emanuel Hrbek, Ludovít Fulla, Petr Dillinger, Zdenka Mokrá-Burghauserová, Jozef Bendík, Vlastimil Lažanský a mnoho dalších.

Několikrát za svůj život navštívil Anglii a Francii, kde pracoval jako úspěšný portrétista.

Zemřel polozapomenut mimo pozornost veřejnosti v r. 1941, jeho poslední výstavu soudobý tisk chybně datoval k roku 1908.[2] Spolu se svou manželkou je pochován na hřbitově v Bubenči.[5]

Dílo editovat

Josef Schusser se věnoval malbě portrétů, figurálním kompozicím, žánrové malbě a okrajově také krajinomalbě. Vystavoval pravidelně s Krasoumnou jednotou v letech 1892 až 1914, po roce 1900 vystavoval rovněž s Jednotou umělců výtvarných.

V roce 1896 při příležitosti výstavy Krasoumné jednoty K. M. Čapek-Chod (Světozor, 1. 5. 1896) vyzdvihl jeho dílo Ukolébavka se šerosvitným osvětlením selské světnice: "představuje slavnostní vstup velikého talentu s určitým hotovým už uměleckým profilem". Obrazy Večer na pastvě (1893), Míla Slavíčková (1895) a Májový večer (1897), malované pod vlivem Hynaisova luminismu a impresionismu, jsou považovány nastupující generací Mařákových žáků za klíčová díla řešící tehdejší problém číslo jedna - propojení figury s krajinou. Jeho tvorbu v tomto období vyzdvihoval i Antonín Slavíček, který řešil obdobné výtvarné problémy. Ve Volných směrech (6/1897) ji pozitivně hodnotí K. L. Klusáček.

Dáma s červeným slunečníkem (1898). Národní listy jej nazvaly "...obrazem své doby senzačním prudkou barevností a dodnes životným...".[6] Teoretikové umění jej zpravidla srovnávají s příbuznou kompozicí Maxe Švabinského. Mezi jeho další známá díla patří Noc (1895)[7], Sen letní noci (1898), Dáma v loďce a Hlava stařeny. V r. 1898 vystavuje obraz Kolébka ve Vienna Secession.

Z krajinářské tvorby je nutné zmínit jeho syntonos Sluneční paprsky v lese (1897-1998) vystavený v Galerii Kroupa, který plně snese srovnání s obdobnými díly Antonína Slavíčka a Otakara Lebedy.

S nepříznivou kritikou K. B. Mádla (Národní listy 27. 4. 1902) se setkal jeho triptych Osud - Život - Volnost, který vystavil v Rudolfínu v r. 1902. Je mu vyčítána poplatnost dílům F. Stucka a A. Böcklina. Kritik však poukazuje na nesporné světelné kvality dalších dvou obrazů Studie dívky a Nocturna s motivem nočně ztemnělé Vltavy a Prahy.

Po roce 1900 maluje převážně podobizny, portrétuje např. kníž. Jiřího Lobkowicze, hudebního skladatele Ludvíka Lošťáka a houslistu Jana Kubelíka. Řada jeho podobizen však byla vystavena s pozitivním ohlasem již před rokem 1900 na výstavách v Rudolfínu nebo na výstavách spolku Mánes (např. Podobizna architekta D., Podobizna slečny H., Podobizna Dra. Hlavy). Zlatá Praha publikuje i některé jeho další práce, které se vrací k původním námětům, např. V pampeliškách (1918) a Lesní idyla (1918). Zátiší s ovocem z r. 1918 naznačuje, že ve své pozdní tvorbě inklinoval spíše ke staromistrovskému pojetí malby. Jeho umělecké směřování se tedy vyvíjelo podobně jako u některých dalších talentovaných žáků prof. Vojtěcha Hynaise, kteří po roce 1900 opustili spolek Mánes, např. Oldřich Homoláč, Vratislav Hlava a Adolf Wiesner.

Dílo Josefa Schussera je relativně málo četné. Na domácím trhu s uměním se prakticky neobjevuje. V institucionálních sbírkách je zastoupen pouze v Národní Galerii Praha, Západočeské galerii v Plzni, Galerii Středočeského kraje a v Muzeu umění Olomouc. Impresionistický obraz Dáma v loďce je v majetku Slovenské národní galerie.

Galerie editovat

  •  
    Josef Schusser Vrby
  •  
    Josef Schusser Líbající se pár
  •  
    Josef Schusser Májový večer (1897)
  •  
    Josef Schusser Dáma s červeným slunečníkem (1898)
  •  
    Josef Schusser Dáma v loďce
  •  
    Josef Schusser Secesní výjev
  •  
    Josef Schusser Kvetoucí jabloně
  •  
    Josef Schusser Dívka v růžovém
  •  
    Josef Schusser Donna con Ermellino (1918)

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b SOA Zámrsk, Matrika narozených 1851-1868 v Cholticích, sign.1764, ukn.3441, str.83. Dostupné online
  2. ↑ a b Malíř prof. Josef Schusser zemřel. Lidové noviny. 28. 8. 1941, s. 3. Dostupné online. 
  3. ↑ dle zápisu v matrice N se otec jmenoval František Sušr
  4. ↑ Matriční záznam o sňatku farnosti při kostele sv. Ludmily na pražských Vinohradech
  5. ↑ Hřbitov v Bubenči
  6. ↑ Padesát let "Mánesa". Národní listy. 13. 6. 1937, s. 11. Dostupné online. 
  7. ↑ Illustrovaný seznam 56. výroční výstavy Krasoumné jednoty pro Čechy v Praze 1895, s. 80, č. kat. 858

Literatura editovat

  • Blažíčková-Horová Naděžda, Sekyrka Tomáš (eds.), Odkaz Josefa Hlávky Národní galerii v Praze, Národní galerie v Praze 2008, ISBN 978-80-7035-391-2
  • Filip Aleš, Musil Roman (eds.): Epocha salonů. ZČ/G, Galerie a nakladatelství stará pošta, 2021.
  • Harlas, F. X: České malířství počátkem 20. věku, Osvěta, 1902, roč. 32, č. 7, s. 589 – 602.
  • bsu.: Sedmdesátka Josefa Schussera. Národní listy, roč. 74, č. 85, s. 2, 27. 3. 1934.

Externí odkazy editovat

 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Schusser&oldid=23557398“