Otevřít hlavní menu

Adolf Wiesner (31. března 1871 Praha[1]10. října 1942 Koncentrační tábor Terezín[2]) byl český akademický malíř a ilustrátor.

Adolf Wiesner
Adolf Wiesner - autoportrét
Adolf Wiesner - autoportrét
Narození 31. března 1871
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 10. října 1942 (ve věku 71 let)
Koncentrační tábor Terezín
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povolání malíř
Manžel(ka) Helena Wiesnerová
Podpis Adolf Wiesner - signatura.jpg
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
syn René Wiesner
tchán Alexandr Brandejs

Obsah

ŽivotEditovat

Adolf Wiesner se narodil na Novém Městě pražském v židovské rodině. Jeho otec Theodor Wiesner byl obchodník dobytkem. Studoval na pražské malířské akademii u profesora Maxmiliána Pirnera. Poté odjel studovat do Drážďan, kde se školil u prof. Laona Pohla. Po Drážďanech odjel na malířskou akademii do Mnichova, kde navštěvoval přednášky u prof. Otto Saitze. V roce 1893 se vrátil do Prahy a nastoupil u prof. Vojtěcha Hynajse, který tehdy zahajoval svoji výuku na pražské Akademii. V roce 1896 studium ukončil.

Patřil ke skupině umělců, kteří založili Spolek výtvarných umělců Mánes a časopis české moderny "Volné směry".[3] Pro obálku prvního čísla Volných směrů nakreslil alegorickou postavu mladého muže.[4] V roce 1898 vystavoval na prvních památných výstavách spolku Mánes v Topičově salonu. Byl malířem figurálních kompozic a portrétů, nejoblíbenější však byly jeho melancholické náladové krajiny a žánry. Adolf Wiesner byl rovněž člen Sokola, v němž po celé mládí aktivně působil jako cvičitel.[5]

V letech 1900 - 1910 pobýval převážně v Paříži,[6] kde se stýkal s A. Muchou a dalšími českými umělci. Pravidelně vystavoval své obrazy v Salonu francouzských umělců. V Paříži se rovněž seznámil svou budoucí ženou Helenou Brandejsovou (1877–1975), dcerou mecenáše umění Alexandra Brandejse. Kolem roku 1903 se oženil a v roce 1904 se jim narodil syn René, (budoucí architekt).

Po návratu do Prahy se Wiesner stal jedním z předních pražských portrétistů. Portrétoval známé osobnosti jako např. sochaře Stanislava Suchardu, malíře Alfonse Muchu, spisovatelku Růženu Jesenskou, ing. Emila Kolbena, nebo rentgenologa dr. Václava Švába. V roce 1916 uspořádal společně se svojí ženou Helenou výstavu v Rubešově galerii v Praze. Nejčastěji portrétoval vlastní ženu a další členy Brandejsovy rodiny. Jeho klientelou byla převážně pražská židovská společnost a to je také důvod, proč se jeho portrétů zachovalo tak málo. Po okupaci v roce 1939 zůstali Adolf a Helena Wiesnerovi v Praze. V roce 1942 byli oba deportováni do terezínského ghetta. Tři měsíce po příjezdu Adolf Wiesner 10. října 1942 zemřel na celkové vyčerpání ve věku 72 let. Byl pohřben na místním hřbitově.

GalerieEditovat

OdkazyEditovat