Maxmilián Pirner
Maxmilián Daniel Karel Pirner (13. února 1854 Sušice[1] – 2. dubna 1924 Praha-Smíchov[2]) byl český malíř, ilustrátor a kreslíř období akademismu a symbolismu, profesor pražské Akademie výtvarných umění.
| Maxmilián Pirner | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 13. února 1854 Sušice  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 2. dubna 1924 (ve věku 70 let) Praha-Smíchov  Československo |
| Národnost | Češi |
| Povolání | malíř, pedagog, vysokoškolský učitel, učitel a ilustrátor |
| Děti | Karel Pirner |
| Příbuzní | Miroš Pirner (vnuk) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
ŽivotEditovat
Narodil se v rodině soudního rady Jana Pirnera v domě čp. 36 v Sušici. V letech 1872 až 1874 studoval monumentální malbu na pražské Akademii výtvarných umění u Josefa Matyáše Trenkwalda, za kterým pak odešel roku 1875 na vídeňskou Akademii. V Trenkwaldově ateliéru zůstal do roku 1879 a s jeho podporou podnikl roku 1878 studijní cestu do Mnichova. Roku 1880 maloval v Alpách, roku 1883 navštívil Itálii.
Do roku 1887 žil s manželkou převážně ve Vídni, vystavoval zde například na 1. výstavě skupiny Wiener Sezession. Roku 1887 byl povolán vyučovat na Akademii výtvarných umění v Praze žánrovou malbu. V roce 1896 byl jmenován profesorem a vedl ateliér figurální malby. V letech 1898, 1905–1906, 1907–1908 a 1911–1912 byl rektorem Akademie. Od roku 1890 byl členem Krasoumné jednoty a mimořádným členem České královské akademie, od roku 1899 členem JUV. Ovlivnil dvě generace žáků Akademie.[3]
Urna Maxmiliána Pirnera byla spolu s urnou manželky Josefy uložena v kolumbáriu Husova sboru ve Zbraslavi.[4]
Rodinný životEditovat
Dne 24. září 1894 se v Praze oženil s Josefou Pintzovou (1867–1942). Manželé Pirnerovi měli tři děti;[5] syn Karel Pirner byl spisovatel a technik.
DíloEditovat
Od ilustrací a pohádkových námětů neoromantismu dospěl k monumentální akademické malbě a od ní ke komorní tvorbě ve stylu symbolismu.
- rané ilustrace knih: Lenau, Heinrich Heine, Lessing;
- ilustrace pro časopisy: Ver Sacrum, Zlatá Praha, aj.
- cyklus ilustrací k bájí o Hansi Heilingovi
- cyklus pastelů Démon láska
- Pohádka o hlavě Pallas Athény
- Uměleckohistorická bajka
- Finis
,_n%C3%A1m_Svobody_%C4%8Dp._36.JPG)
GalerieEditovat
Maxmilián Pirner – V rozkvětu (1883–84)
Maxmilián Pirner – Konec všech věcí (1887)
Maxmilián Pirner – Hekate (1901)
Maxmilián Pirner – Černá Káča (1895)
Maxmilián Pirner – Gulliver mezi skřítky (1910)
Maxmilián Pirner – Alegorie
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
ReferenceEditovat
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Sušice
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu při kostele sv. Václava na pražském Smíchově
- ↑ abART: profesor Maxmilián Pirner
- ↑ Otec a maminka. Pestrý týden. 12. 2. 1944, s. 5. Dostupné online.
- ↑ Soupis pražského obyvatelstva, Pirner Maxmilian
LiteraturaEditovat
- Blažíčková-Horová Naděžda, Sekyrka Tomáš (eds.), Odkaz Josefa Hlávky Národní galerii v Praze, Národní galerie v Praze 2008, ISBN 978-80-7035-391-2
- Nová encyklopedie českého výtvarného umění díl II§, N–Ž, Academia Praha 1995, s. 615–616.
- Prahl R., Maxmilián Pirner (1854–1924), NG Praha 1987
- Matějček A., Soubor díla Maxe Pirnera, 78. a 79. výstava SVU Mánes, Praha 1924
- Šuman V., Maxmilián Pirner 1854–1924, Praha 1924
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Maxmilián Pirner na Wikimedia Commons 
Autor Maxmilián Pirner ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Maxmilián Pirner
- Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), Pikner Maxmilián (1854)
- Maxmilián Pirner v informačním systému abART
- ČT, 2012, dokument Maxmilian Pirner: Víly u pramene
- WWW.TFSIMON.COM - MAX PIRNER
- Oblastní galerie v Liberci
- Galerie PPF Art skupiny PPF Petra Kellnera
