Otevřít hlavní menu
Wikipedie

Maxmilián Pirner

český malíř a vysokoškolský pedagog

Maxmilián Daniel Karel Pirner (13. února 1854 Sušice[1] – 2. dubna 1924 Praha-Smíchov[2]) byl český malíř, ilustrátor a kreslíř období akademismu a symbolismu, profesor pražské Akademie výtvarných umění.

Maxmilián Pirner
Maxmilian Pirner (ca 1880).jpg
Narození 13. února 1854
Sušice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 2. dubna 1924 (ve věku 70 let)
Praha-Smíchov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnost Češi
Povolání malíř, pedagog a vysokoškolský učitel
Podpis Pirner Maxmilián - signatura.jpg
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Památeční plaketa ve městě Sušice

Obsah

ŽivotEditovat

Narodil se v rodině soudního rady Jana Pirnera v domě čp. 36 v Sušici. V letech 1872 až 1874 studoval monumentální malbu na pražské Akademii výtvarných umění u Josefa Matyáše Trenkwalda, za kterým pak odešel roku 1875 na vídeňskou Akademii. V Trenkwaldově ateliéru zůstal do roku 1879 a s jeho podporou podnikl roku 1878 studijní cestu do Mnichova. Roku 1880 maloval v Alpách, roku 1883 navštívil Itálii.

Do roku 1887 žil s manželkou převážně ve Vídni, vystavoval zde například na 1. výstavě skupiny Wiener Sezession. Roku 1887 byl povolán vyučovat na Akademii výtvarných umění v Praze žánrovou malbu. V roce 1896 byl jmenován profesorem a vedl ateliér figurální malby. V letech 1898, 1905–1906, 1907–1908 a 1911–1912 byl rektorem Akademie. Od roku 1890 byl členem Krasoumné jednoty a mimořádným členem České královské akademie, od roku 1899 členem JUV. Ovlivnil dvě generace žáků Akademie.[3]

Urna Maxmiliána Pirnera byla spolu s urnou manželky Josefy uložena v kolumbáriu Husova sboru ve Zbraslavi.[4]

Rodinný životEditovat

Dne 24. září 1874 se v Praze oženil s Josefou Pintzovou (1867–1942). Manželé Pirnerovi měli tři děti;[5] syn Karel Pirner byl spisovatel a technik.

DíloEditovat

Od ilustrací a pohádkových námětů neoromantismu dospěl k monumentální akademické malbě a od ní ke komorní tvorbě ve stylu symbolismu.

  • rané ilustrace knih: Lenau, Heinrich Heine, Lessing;
  • ilustrace pro časopisy: Ver Sacrum, Zlatá Praha, aj.
  • cyklus ilustrací k bájí o Hansi Heilingovi
  • cyklus pastelů Démon láska
  • Pohádka o hlavě Pallas Athény
  • Uměleckohistorická bajka
  • Finis
 
Rodný dům v Sušici

GalerieEditovat

  • Maxmilián Pirner – V rozkvětu (1883–84)

  • Maxmilián Pirner – Konec všech věcí (1887)

  • Maxmilián Pirner – Hekate (1901)

  • Maxmilián Pirner – Černá Káča (1895)

  • Maxmilián Pirner – Gulliver mezi skřítky (1910)

  • Maxmilián Pirner – Alegorie

ReferenceEditovat

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Sušice
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu při kostele sv. Václava na pražském Smíchově
  3. ↑ abART: profesor Maxmilián Pirner
  4. ↑ Otec a maminka. Pestrý týden. 12. 2. 1944, s. 5. Dostupné online. 
  5. ↑ Soupis pražského obyvatelstva, Pirner Maxmilian

LiteraturaEditovat

  • Blažíčková-Horová Naděžda, Sekyrka Tomáš (eds.), Odkaz Josefa Hlávky Národní galerii v Praze, Národní galerie v Praze 2008, ISBN 978-80-7035-391-2
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění díl II§, N–Ž, Academia Praha 1995, s. 615–616.
  • Prahl R., Maxmilián Pirner (1854–1924), NG Praha 1987
  • Matějček A., Soubor díla Maxe Pirnera, 78. a 79. výstava SVU Mánes, Praha 1924
  • Šuman V., Maxmilián Pirner 1854–1924, Praha 1924

Externí odkazyEditovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Maxmilián_Pirner&oldid=17247032“