Otevřít hlavní menu

Karel Matěj Čapek-Chod

český spisovatel a novinář

ŽivotEditovat

Mládí a rodinaEditovat

Narodil se v rodině středoškolského profesora na reálné škole v Domažlicích (německy Taus) Jana Čapka a matky Josefy (1839-??), rozené Jakubšové. Pokřtěn byl jako Mathias (Matěj) Čapek.[1] Měl staršího bratra Václava (1853-??), který též žil v dospělosti v Praze, kde pracoval jako poštovní zřízenec.[3] Další bratr Jan (1865-1892) byl knězem, zemřel jako kooperátor v Lošticích ve věku 27 let na souchotiny.[4] (Podle jednoho zdroje prožil mládí v Mlázovech, kam měl též později za sestrou a matkou zajíždět. Mlázovy byly inspirací pro jeho drama Begův samokres a povídku Berany berany duc.)[5]

Po studiích na gymnáziu v Domažlicích pokračoval Matěj Čapek studiem práv v Praze. Tato studia však nedokončil.

Novinář v OlomouciEditovat

Jako novinář začínal v Olomouci, kde působil jako redaktor v letech 1884 – 1888 v novinách "Našinec". V té době bydlel v domě Jindřicha Wankla[zdroj?]. Přátelství s Jindřichem Baštou z Olomouce přetrvalo téměř 40 let. Čapek-Chod obdržel od svého přítele v letech 1888-1926 na 37 dopisů.[6]

Novinář v PrazeEditovat

 
Čapek-Chod (stojící vlevo) a Adolf Velhartický u Antonína Sovy, 1926

V Praze byl policejně hlášen od roku 1889.[7] V letech 1888-1890 pracoval jako redaktor ve staročeském Hlasu národa a následně (1890-1900) v Národní politice.[8]

Dne 4. května 1896 se v Pražském kostele sv. Štěpána oženil s Boženou roz. Kubeovou (*1874),[9] se kterou měl syna Víta (1896-1920[p 1]).[10] Počínaje rokem 1898 byl policejně hlášen na Královských Vinohradech.

Od roku 1900 až do smrti byl redaktorem Národních listů.[11]

Styky s významnými osobnostmiEditovat

Jak vyplývá z korespondence K. M. Čapka-Choda uložené v Památníku národního písemnictví, stýkal se a přátelil s mnoha významnými osobnostmi své doby. Rozsah jeho kontaktů přesahoval literární okruh a korespondenci vedl krom literátů například s malířem Vojtěchem Hynaisem, zpěvačkou Emou Destinnovou, herečkou Marií Hübnerovou.[6]

Závěr životaEditovat

Zemřel krátce po operaci střev v sanatoriu v Praze-Podolí.[12][p 2] Karel Čapek věnoval Čapku-Chodovi obdivný nekrolog v Lidových novinách a obdobně zaznamenal jeho úmrtí veškerý český tisk.[13]

Je pochován na pražském Vinohradském hřbitově (odd. IV-I, hrob 601).[14]

Úpravy jménaEditovat

Křestní jméno KarelEditovat

Podle Čapkových vlastních, žertovně laděných vzpomínek se křestní jméno nelíbílo nejmenovanému redaktorovi, který mu odmítl otisknout první povídku se slovy: „...račte uvážiti, že můj týdeník jest časopisem salonním a jak by to vypadalo, kdyby ležel na stole v dámském budoáru s povídkou, kterou napsal - Matěj Čapek!“[15]

Literatura uvádí, že odmítajícím redaktorem byl Josef Václav Sládek, kterému se neliterárně znějící jméno nelíbilo.[8] (Do časopisu Lumír, jehož byl Sládek redaktorem, přispíval Čapek-Chod od roku 1884 a podepisoval příspěvky K. M. Čapek).[16]

Přídomek ChodEditovat

Zdroje obvykle uvádějí, že přídomek Chod si osvojil od roku 1917, kdy s ním bratři Čapkové pracovali společně v redakci Národních listů, aby nedocházelo k záměně s Karlem Čapkem.[8] Dvojité příjmení Čapek-Chod však užíval již dříve. Jako autor je K. M. Čapek-Chod uváděn v tiráži knih již od roku 1902 (Dar svatého Floriána a Zvířátka a Petrovští, družstvo Máj, 1902[17]), tedy v době, kdy Karel Čapek ještě studoval na gymnáziu v Hradci Králové. V Národních listech se příjmení Čapek-Chod objevilo již v roce 1912 v souvislosti s jeho článkem ve Zlaté Praze. V té době byl Karel Čapek studentem filozofické fakulty.[18]

Ocenění a posmrtné uznáníEditovat

  • 1920 Státní cena za literaturu
  • 1924 Státní cena za literaturu
  • 1927 Státní cena za literaturu

Jméno Čapka-Choda nesou ulice v rodných Domažlicích, Liberci a Olomouci. Pamětní deska byla umístěna na jeho rodném domě v Domažlicích, po demolici domu je uložena v muzeu. Místo dnes připomíná kamenný sloup.[19] Na desce umístěné na budově bývalého domažlického gymnazia je jméno Matěje Čapka-Choda též připomenuto.

DílaEditovat

Ve svém díle se Čapek-Chod soustřeďoval na atraktivní náměty, na příběhy fyzicky a duševně poznamenaných jednotlivců nebo lidí z periférie. Různá prostředí, ve kterých se jeho hrdinové pohybují, charakterizuje i jazykem, užívá archaismy i novotvary, slangy, odborné termíny i obecnou češtinu. V návaznosti na Jana Nerudu se také soustředil na drobné beletristické žánry určené pro noviny. S Nerudou ho také srovnával Arne Novák v nekrologu v Lidových novinách slovy:[20]

Snad jediný Jan Neruda vytěžil tolik průpravy a inspirace z trvalého spojení novináře a spisovatele, jako K. M. Čapek-Chod

—Arne Novák, K. M. Čapek-Chod, Lidové noviny, 5. 11. 1927

PrózaEditovat

  • Povídky (1892), povídky
  • Nejzápadnější Slovan (1893), novela,
  • V třetím dvoře (1895), román,
  • Nedělní povídky (1897),
  • Dar svatého Floriána, Zvířátka a Petrovští (1902), povídky,
  • Patero novel (1904),
  • Kašpar Lén Mstitel (1908), román, považovaný za jeho nejlepší. Jedná se o příběh muže, který se rozhodne pomstít svůdci své milé tak, že při práci na jeho domě mu hodí na hlavu cihlu. Hlavní hrdina pak zemře na chrlení krve (zřejmě tuberkulóza) při procesu, ve kterém mu však vraždu nelze dokázat.
  • Nové patero (1910), novely,
  • Patero třetí (1912), novely,
  • Z města i obvodu (1913), povídky,
  • In articulo mortis, novella z cyklu Příběhové Antonína Vondrejce, korektora a spisovatele (1915). Dostupné online
  • Turbína (1916), román,
  • Siláci a saloboši (1916), povídky,
  • Antonín Vondrejc (19171918), román, dva díly, tragická životní historie nadaného básníka a redaktora, kterého zničí pudový vztah ke sklepnici Anně
  • Ad hoc! (1919), povídky,
  • Romaneto, Tři chodské grotesky, Pohádka (1920),
  • Jindrové (1921), román o mravní odpovědnosti válkou postiženého slepce k dítěti,
  • Experiment (1922), romaneto,
  • Vilém Rozkoč (1923) a Řešany (1927), dvoudílná románová skladba z prostředí výtvarné bohémy, jejíž příslušník, proletářský sochař prožije po uměleckém neúspěchu světovou válku jako legionář a po návratu do vlasti se ve venkovském městě lidsky i umělecky obrodí láskou.
  • Větrník (1923), esejistická próza,
  • Humoreska (1924), novela,
  • Čtyři odvážné povídky (1926),
  • Labyrint světa (1926), povídka,
  • Psychologie bez duše (1928), povídka, vydáno posmrtně.

Divadelní hryEditovat

Filmové adaptaceEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Matriční záznam o narození a křtu
  2. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých POD Z6 • 1923-1935, s. 72. Dostupné online.
  3. Soupis pražských obyvatel, Čapek Václav, 1853
  4. Matrika zemřelých, Loštice, 1859-1958, snímek 146, Záznam o úmrtí a pohřbu Jana Čapka
  5. ŠumavaNet.cz: Mlázovy
  6. a b Literární archiv PNP: Karel Matěj Čapek-Chod
  7. Policejní přihlášky, Praha, Čapek Mathias, 1860
  8. a b c FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, A-G. Praha: Academia, 1985. ISBN 80-200-0797-0. Kapitola Karel Matěj Čapek-Chod, s. 387-389. 
  9. Matrika oddaných, sv. Štěpán, 1895-1898, snímek 78, Záznam o sňatku
  10. Matrika narozených, sv. Štěpán, 1892-1896, snímek 343
  11. Národní listy (večerník Národ), 4.11.1927, s.1, Ze života K. M. Čapka-Choda
  12. (dostupné online v NK ČR. Lidové noviny. 4. 11. 1927 (odpol. vyd.), s. 1. Dostupné online. 
  13. Karel Čapek: In memoriam. Lidové noviny. 8. 11. 1927, s. 1. Dostupné online. 
  14. Databáze Správy pražských hřbitovů
  15. K. M. Čapek-Chod: Veterán, nikoli však invalida. Lumír. 9/1926-1927, s. 465. Dostupné online. 
  16. K. M. Čapek: Na valech. Lumír. 8/1884, s. 114. Dostupné online. 
  17. Databáze NK ČR, autor Čapek-Chod, vydání do r. 1910
  18. Zlatá Praha Mikuláši Alešovi. Národní listy. 16. 11. 1912, s. 5. Dostupné online. 
  19. Informační portál "www.socharstvi.info"
  20. Arne Novák: K. M. Čapek-Chod. Lidové noviny. 5. 11. 1927, s. 1. Dostupné online. 

PoznámkyEditovat

  1. Syn Vít zemřel předčasně na tyfus 29. 8. 1920. Podle korespondence uložení v Památníku národního písemnictví měl K. M. Čapek-Chod vnuky Víta a Vladimíra.[1]
  2. Podle nekrologu v Národních listech navštívil redakci osobně ještě 29. října, pět dnů před smrtí.

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat