České Velenice

město v okrese Jindřichův Hradec v Jihočeském kraji

České Velenice (dříve Cmunt a Dolní Velenice, německy Unterwielands, v letech 1938–1945 Gmünd III.-Bahnhof) jsou městoJihočeském kraji, na hranici s Rakouskem, v oblasti Západního Vitorazska. Město leží v okrese Jindřichův Hradec a žije v něm přibližně 3 600[1] obyvatel.

České Velenice
České Velenice
České Velenice
Znak města České VeleniceVlajka města České Velenice
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecČeské Velenice
Obec s rozšířenou působnostíTřeboň
(správní obvod)
OkresJindřichův Hradec
KrajJihočeský
Historická zeměČechy
(do r. 1920 Dolní Rakousy)
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel3 589 (2023)[1]
Rozloha12,09 km²[2]
Katastrální územíČeské Velenice
Nadmořská výška489 m n. m.
PSČ378 10
Počet domů550 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa městského úřaduRevoluční 228
378 10 České Velenice
info@meu.velenice.cz
StarostaIng. Jaromír Slíva, MBA
Oficiální web: www.velenice.cz
České Velenice
České Velenice
Další údaje
Kód obce546089
Kód části obce22713
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

 
Hraniční řeka Lužnice (pohled z lávky mezi Českými Velenicemi a Gmündem)
 
Městský úřad v Českých Velenicích

Předchůdci Českých Velenic editovat

Původně se zde rozkládala jen ne příliš hustá zástavba obcí Velenice a Česká Cejle. Obec Česká Cejle tvořila osada (a zároveň celé samostatné katastrální území) Josefsko [p 1] a dále o západní část zástavby osady Česká Cejle (první zmínka roku 1280, německy Böhmzeile). Obec Velenice tvořily dva okrajové domy bývalé osady Dolní Velenice (první zmínka roku 1387 Wielants, 1496 Bielants, Unterwielands) s adresami Podlesí 16 a Podlesí 124.

Hospodářský a stavební rozmach dnešních Českých Velenic započala výstavba železnice. Na strategicky výhodném místě, asi 2,6 km západně od centra Gmündu bylo vybudováno nádraží, které tvořilo významný železniční uzel celého Rakouska-Uherska. Vedly odtud tratě z Vídně do Plzně (1869) a do Prahy (1871). V souvislosti se stavbou nádraží byly vybudovány i železniční dílny a opravny, které byly pro pozdější vývoj Českých Velenic nesmírně důležité (měly více než 1000 zaměstnanců). Za prací se tak do osad, které tvořily předměstí Gmündu, přistěhovalo množství dělníků. Bývalé osady se tak rychle měnily k nepoznání. Celé předměstí dostalo moderní městský ráz. Proběhla výstavba dvou- až třípodlažních domů podél dnešních ulic Čsl. legií, Revoluční a Vitorazská, dále hotelů a obchůdků.

Období první republiky editovat

Po první světové válce byla tudy na základě Saintgermainské smlouvy stanovena nová státní hranice mezi nedávno vzniklou Československou republikou a Rakouskem, která rozdělila území obcí Česká Cejle a Velenice, včetně zástavby obcí. Nádraží, železniční dílny a okolí za řekou Lužnicí bylo od Rakouska odtrženo a bylo 31. července 1920 přičleněno k Československu. Státní hranice v Českých Velenicích se však dvakrát měnila a původní území, připojené zde k Československu, bylo znatelně menší. První rozšíření, provedené k 1. říjnu 1920 bylo jakousi odpovědí na obstrukce a s tím spojené násilnosti, kterých se vůči rozhraničovací komisi dopustili zdejší Němci[4]. Druhé rozšíření, provedené na podzim roku 1921, spočívalo v koupi pozemků od obce Velenice z důvodu potřeby zřízení vlastního hřbitova. Nová hranice určená na řece Lužnici přitom, až na několik výjimek kopíruje starou katastrální hranici původního města Gmünd, takže z původního katastru Gmündu získaly České Velenice jen zcela zanedbatelnou část. Jiná zanedbatelná nezastavěná okrajová část Českých Velenic, nacházející se u řeky Lužnice, zase původně náležela ke katastrálnímu území Ehrendorf, rovněž součásti původní dolnorakouské obce Velenice.

Dnešní České Velenice vznikly spojením celého katastrálního území Josefsko s částmi původních katastrálních území České Cejle, Dolní Velenice, Horní Velenice (pouze lesnatá část katastru Horních Velenic, který byl taktéž součástí obce Velenice) a zanedbatelných okrajových částí původních katastrálních území Ehrenberg a Gmünd. Z obce Velenic nová obec získala 6,56 km², z obce Česká Cejle 5,5 km²[5]. Od 31. července 1920, tj. dnem připojení území k Československu, se zpočátku toto nové sídlo označovalo jako Cmunt v Čechách, pak Český Cmunt. Nová obec vznikla k 1. prosinci 1920[6], což bylo roku 1921 potvrzeno souhlasem ministerstva vnitra, které zároveň určilo nový název Dolní Velenice, ale 1. prosince 1922, se podle výnosu ministerstva vnitra č. 85374, stala městem, které dostalo název České Velenice[7]. Stanovení nové hranice mělo dovětek i v Rakousku - z důvodu silně zmenšené rozlohy byl roku 1921 rakouský zbytek obce Böhmzeil (Česká Cejle) připojen ke Gmündu[8], zatímco oba zmenšené velenické katastry byly sloučeny do nového k. ú. Velenice (Wielands)[9]. Roku 1931 pak vzniká jednotné k. ú. České Velenice[10].

Období po Mnichovské dohodě editovat

V říjnu 1938 byly České Velenice připojeny k Německé říši, k městu Gmünd, a dostaly název Gmünd III.-Bahnhof. Během druhé světové války byl v Gmündu zřízen sběrný tábor, v němž byli umístěni maďarští židé. Na žádost Rudé armády byly 23. března 1945 České Velenice jako důležitý železniční uzel, jímž proudily na východ německé zbraně, bombardovány americkým letectvem. Třicet bombardérů Consolidated B-24 Liberator 15. letecké armády USA zasypalo nádraží, železniční dílny a okolí tisícem leteckých bomb. Zahynulo asi 1 300 lidí. Bombardování způsobilo hromadný odchod obyvatel z města. Důvodem odchodu bylo zničení obydlí, ale také ztráta zaměstnání v rozbořených železničních dílnách. Rudá armáda vstoupila do města 7. května 1945 a den nato převzala správu nad celými dílnami a nádražím. České Velenice tak byly znovu po sedmi letech připojeny k Československu.

Rozvoj po druhé světové válce editovat

Po válce bylo postaveno takřka nové město. Bylo vybudováno nádraží, železniční dílny i obytné domy. Předválečný ruch se ale do Velenic už nikdy nevrátil, zapříčinila to zejména železná opona, která města izolovala od okolního světa. Až do roku 1989 kontrolovala každého příchozího, a to i z vnitrozemí, Pohraniční stráž.

Dnes je většina budov v Českých Velenicích nově zrekonstruovaných, silnice opravené a zeleň, pro České Velenice tolik typická, pečlivě opatrována.

Obyvatelstvo editovat

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[11][12]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 1 026 1 930 2 514 4 097 5 713 4 750 4 863 2 705 2 892 3 008 3 177 3 605 3 523 3 523 3 327
Počet domů 122 150 191 245 362 340 431 417 385 407 401 464 481 526 550

Doprava editovat

V Českých Velenicích je železniční stanice moderního měřítka. Slouží jako přestupní stanice pro spoje z Vídně do Českých Budějovic (Plzně) a Veselí nad Lužnicí (Prahy). Trať České Budějovice – České Velenice je nově v celé délce elektrifikována. České Velenice jsou velmi dobře dostupné i pro silniční dopravu.

Hraniční přechody a přeshraniční propojení editovat

Hraniční přechody editovat

  • Železniční hraniční přechod České Velenice - Gmünd
  • Silniční hraniční přechod České Velenice - Gmünd, Böhmzeil

Přeshraniční propojení editovat

Určená místa na turistických stezkách

  • České Velenice, Vitorazská ul. - Gmünd (Wielands)
  • České Velenice, lávka - Gmünd, Bleylebenstrasse
  • České Velenice, Hospodářský park - Gmünd

Přeshraniční propojení vzniklá v době po plném zapojení České republiky do schengenského prostoru

  • České Velenice - Großdietmanns (společná hraniční cesta)
  • České Velenice - Gmünd, Böhmzeil (společná hraniční cesta)[13]

Historie dopravy editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Trolejbusová doprava v Gmündu.

Na začátku 20. století zde byl jeden z prvních trolejbusových provozů v Rakousko-Uhersku (1907 až 1916). Trolejbus jezdil z gmündského náměstí až na nádraží. V roce 2016 byla po sto letech po ukončení trolejbusového provozu slavnostně představena replika trolejbusu na bateriový pohon TMG 1907. O její vznik se zasloužil zejména pan ředitel místního muzea Jiří Kovář.[14]

V Českých Velenicích bylo až do roku 1927 také nádraží úzkorozchodné železnice vedoucí do Groß Gerungs (Velkých Kerušic), Litschau (Ličova) a Heidenreichstein (Kamýku). V roce 1927 bylo nádraží zrušeno, ale úzkokolejka přes České Velenice jezdila až do roku 1951, kdy byly rakouské dráhy nuceny postavit přeložku po jižním břehu řeky Lužnice.

V letech 2010–2012 bylo za 870 milionů korun českovelenické nádraží zrekonstruováno.

Průmysl editovat

  • ŽOS České Velenice byly před svým uzavřením v roce 2014 jedny z mála strojíren v Evropě, které ještě prováděly opravy parních lokomotiv a mobilních parních kotlů.
  • Magna Cartech je významným zaměstnavatelem širokého okolí. Firma sídlí v novém průmyslovém parku na hranici s Rakouskem. Zabývá se výrobou automobilových dílů.
  • Firma GEM bohemia výrobce drogerie a kosmetiky, firma sídlí v průmyslovém parku ACCESS.
  • Firma Kinshofer, výrobce součástí průmyslových strojů, sídlí přesně na státní hranici, a tak jako první využila potenciál společného česko-rakouského průmyslového parku ACCESS.[15]

Školství editovat

Základní a mateřská škola České Velenice - budova základní školy na ulici Čsl. legií a dvě budovy mateřských škol na sídlišti[16]

Střední škola České Velenice - obory maturitní i učební s dopravně technickým zaměřením[17]

Základní umělecká škola v Třeboni - odloučené pracoviště České Velenice[18]

Pamětihodnosti editovat

Galerie editovat

Osobnosti editovat

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. Josefsko bylo založeno roku 1780 jako raabizační sídelní útvar, dnes Žižkovo Předměstí).

Reference editovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. ZŠ České Velenice - Průvodce školní virtuální naučnou stezkou 2012: Kapitola "Hranice v pohybu", str. 17
  5. Vzniká nové město
  6. http://www.rapsach.cz/tom/oto_pov.htm
  7. Archivovaná kopie. www.velenice.cz [online]. [cit. 2014-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-24. 
  8. http://www.noela.findbuch.net/php/main.php?ar_id=3695#464b204d617070656ex4221 Dolnorakouský zemský archiv - k. ú. Česká Cejhle
  9. http://www.noela.findbuch.net/php/main.php?ar_id=3695#464b204d617070656ex4963 Dolnorakouský zemský archiv - k. ú. Dolní Velenice
  10. ČÚZK - Retrospektivní rejstřík katastrálních území
  11. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2015-12-21]. Dostupné online. 
  12. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  13. Sdělení č. 298/2019 Sb.: Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení seznamu hraničních přechodů a seznamů přeshraničních propojení [online]. [cit. 2021-07-09]. Dostupné online. 
  14. Trolejbus TMG 1907. www.velenice.cz [online]. [cit. 2016-11-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-20. 
  15. KINSHOFER - Home. www.kinshofer.com [online]. [cit. 2016-11-04]. Dostupné online. 
  16. Úvod. www.zsvelenice.cz [online]. [cit. 2016-11-04]. Dostupné online. 
  17. INOWEB. Střední škola České Velenice. www.sscv.cz [online]. [cit. 2016-11-04]. Dostupné online. 
  18. Struktura školy. www.zustrebon.cz [online]. [cit. 2020-06-15]. Dostupné online. 
  19. Na jihu Čech přibylo kulturních památek, první mají v Českých Velenicích. iDNES.cz [online]. 2020-04-17 [cit. 2020-06-15]. Dostupné online. 
  20. (MRAZEK@CKRUMLOV.CZ), Content: MAS Třeboňsko, Code: Lubor Mrazek. Kaple se zvonicí v Českých Velenicích. www.kaplicky-trebonsko.cz [online]. [cit. 2016-11-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-05. 

Literatura editovat

  • Oesterreicher Jiří, Kotrbová Irena, Winkler Harald: Společná minulost, Gmünd a České Velenice, Město České Velenice, 2005

Související články editovat

Externí odkazy editovat